Život v Bradavicích,část druhá

Život v Bradavicích,část druhá
Už polovina studentů prošlou zkouškou,ale jak jsem si všimla,kapitánka družstva moc nadšená nebyla.Byla jsem první,ale jen proto,že jsem prvňák mně všichni odtlačily do zadu.Vzteklem jsem stála na konci fronty a podupávala.Většina uchazečů na chytače se po mně divně dívaly s výrazem ve tváři.,,Proč tu je?Stejně nemůže vyhrát.....“Za mnou se ozval pobavený smích a já se otočila.Za mnou seděly Zmijozelští.Mezi nimi blondýka Clariss,která nebyla ani trochu hezká,ale často byla obklopena samímy kluky a svojí nejlepší kamarádkou.,,Hej,Donellová!Vážně si myslíš,že by jsi mohla vyhrát?Přece by jsi se nestihla našprtat!“Pokřikovaly po mně.Přišlo mi to dětinské,a chtěla jsem se otočit,jenže Alicie mně zadržela.,,Nevšímej si jich.“Řekla mi trochu nejistě.,,To se ti lehko řekne.“Zašeptala jsem a soustředila jsem se na jednoho ucházejícího o chytače.Byl to prvák.Můj spolužák Collin.Ohlédl se za sebe,protože za ním letěl potlouk,ale neodhadl vzdálenost branek,takže na ně narazil.Všem chvíli trvalo,než jim došlo,co se stalo,a já už se nad ním shýbala.,,Colline?Jsi v pohodě?“Collin se držel ze krvacející nos.,,Asi jsem si ho zlomil.“Zahuhl.,,Oddělej tu ruku.“Přikázala jsem mu.Nejistě oddělal ruku,zamířila jsem mu na nos a zamumlala.,,Episcy“A s křupnutím se mu nos spravil.,,Jau!“Vykřikl,ale v příští chvíli se mu obličej rozjasnil radostným úsměvem.,,Díky,Val!“Vykřikl radostně a vyskočil na nohy.Mezitím se k nám nahromadilo několik lidí..,,Co se to tu děje?“Zeptala se kapitánka družstva Agibail.Vzhlédla jsem k ní.,,Teď už nic.“Odpověděla jsem jí vesele a vstala.,,Seřaďte se znovu,prosím!“Zvolala,,A ty,“Dodala a ukázala na mně.,,Jdeš první.“Nejistě jsem zatěkala očima po ostatních,a ti se na mně zvedavě dívaly.,,Tak běž“Zašeptala Alicie a popostrčila mně.Nasedla jsem na koště a vznesla se do vzduchu.Agibail si dala zlatonku za záda a pustila ji.Začala jsem pátrat očima kolem Agibail po zlatonce.Ta se za chvíly vznesla do vzduchu.Něco se jí zatřpytilo u hlavy.Rychle jsem se přitiskla ke koštěti a rychle jsem vyrazila směrem ke zlatonce.Prosmýkla jsem se kolem Abigailininy hlavy a letěla střemhlav dolů k zlatonce.Pět stop,čtyři,tři,dvě jedna.,,Mám ji!“Vykřikla jsem a snesla se na zem.Lehce jsem seskočila z koštěte.Všichni na mně zírali.,,Páni,Valerie.To bylo....“Snažila se najít v hodné slovo,ale pravděpodobně ho nenašla.,,Myslím,že máme chytače.“Vykřikla vesele Abigail a nevšímavě ostatních se ne zorvna dvakrát duchápřítomně se vydala k hradu.,,Výborně,Valerie.Myslím,že letošní pohár“Pronesl nějaký kluk a stoupl si vedle mě.,,Máme v kapse.Dořekl jiný hlas,ale dosti podobný tomu minulýmu a vedle mě si stoupl další chlapec.Oba dva byly stejní.Očividně dvojčata.Měly černé vlasy,jasné modré oči a byly velmi vysocí.,,Vážně?“Zeptala jsem se nervózně.Jsem Derik“Řeklo jedno z dvojčat.,,Damien.“Odpovědělo druhé dvojče.,,Je vážně k něčemu,aby jste mi říkaly svoje jména?“Zeptala jsem se naoko zmateně.,,Je vtipná.“Řeklo jedno z dvojčat.,,Až moc.“Odpovědělo mu druhé.A oba dva se zasmály.,,Vy patříte do družstva?“Zeptala jsem jich zvědavě a rozešla se k hradu.,,Jasně.“Odpověděl Damien.,,Jsem střelci.“Jedno dvojče se otočilo ke mně,ale druhé ho chytlo za límec.,,Pojď,“Řeklo druhé dvojče.Obě dvě se ke mně otočila zády a chtěla otočít,ale já jsem zvedla hůlku a zvolala,,Petrificus totalus !“Vykřiklak jsem,a to hned dvakrát a obě dvojčata ztuhla.Rychle jsem k nim doběhla a postavila se před ně.,,Když mně vezmete s sebou,udělám protikouzlo.Ale když ne,nechám vás tu.“Řekla jsem jim a stála před němi se založenýma rukama.,,Jestli souhlasíte,zamrkejte.“Měla jsem štěstí,že alespoň mohli mrkat,protože bych je musela odčarovat,a pravděpodobně by mně stačily hned taky zakouzlit.Jedno z dvojčat,pravděpodobně Damien na mně zamrkal.Potom jsem se podívala na Derika.Ten se chvíly rozmýšlel,ale nakonec a neochotně zamrkal.,,Finite incatatem.“Řekla jsem,a oba se začaly hýbat.,,Kde jsi se to naučila?“,,Tohle jsem se učily až na konci roku!“Každé z dvojčat se vystřídalo na jednu větu.Jen jsem pokrčila rameny.,,Jsem napřed.“A uličnicky se usmála.,,Tak jdeme.“Řekl Derik a rozešel se.Začalo se pomalu stmívat,ale nikomu to nevadilo.Tedy mně ne,a dvojčatům také asi ne,protože jsme šli všichni vedle sebe(Já v prostřed)a vesele vtipkovaly.,,Kam to jdeme?“Zeptala jsem se po chvíly.,,Do prasinek.“Odpověděly dvojčata naráz.,,Nebude z toho průšvych?“Otázala jsem se.,,Už jsme tu byly tolikrát,a ani jednou nás nechytily.“,,Tedy až na protivu,který dostal povolení,,vycházet“z hradu.“Řekl Damien zamyšleně.,,Začal všude krákat,a všichni vyběhly ven.Naštěstí jsme se schovaly za keř,a Protiva si toho ani nevšiml.“Řekl pobaveně Derik.,,Tak to máte štěsti,protože s Protivou jsem se skamarádila.“Řekla jsem se smíchem.“Oba dva kluci se na mně překvapeně podívaly.,,To je zvláštní,“Řekl tentokrát Deril zamyšleně.,,Protiva spíše většinou studenty otravuje a ne se s němi přátelí.“Jen jsem vesele pokrčila rameny.,,Jsme tady.“Řekl Damien.Podívla jsem se vzhůru.,,U tří košťat?Co tam chcete jít dělat?“Oba dva se na mně zašklebily.,,Dát si něco k pitím.“Řekli sborově a vešli dovnitř.Hned mi bylo jasné,že ve dne tady musí být úplně plno,protože i teď skoro polovina obsazená.,,Domove,sladký domove.“Zamlula Damien.Šel k baru,a já s Derikem jsme ho následovala.,,Dobrý den,Madam Rosmerto.“Řekly dvojčata svorně.,,Tři máslové ležáky.“Objednaly si.
Když Rosmerta donesla všechny tři velké láhve,Derik mi jeden vtiskl do ruky se slovy.,,Na,vezmi si ho.“Sáhla jsem si do kapsy a vatáhla pět srpců a natáhla k němu ruku,ale on mi ji odstrčil.,,To je v pohodě.“A zamrkal na mně.Damien nás dovedl ke stolu v rohu místnosti,kde jsem se posadily a vesele tlachtaly.I když to byly kluci,byly o ročník výše,a byly to ti studenti,kteří si nejméně všímaly školního řádu,objevila jsem v nich opravdové přátelé.Byla jsem šťastná.Možná se jim nebudu moci svěřovat se vším,ale rozhodně budou vždy moji přátelé.....,,Hele,to je Hragrid!“Zvolal Demien.,,No a?“Zeptala jsem se ho ironicky.,,Co by nám mohl udělat?Zavést nás na hrad,a prásknout Brumbálovy,dostat školní trest a ubrat prá bodů....co může být horšího?“Vytáhla jsem slámku a oblízla ji.Obě dvojčata se zahihňala.,,S tebou je vážně sranda,Valerie.“Zašklebila se,a já se taky ušklíbla.