Cesta

Poté, co „Cizince“ potkala ta zvláštní událost, zmizel v temnotě noci a do toho města se již nevrátil. Šel,šel lesem a byl odhodlán zjistit, co se to vlastně stalo. Měl potřebu získat odpovědi na otázky, kterých měl mnoho.Stále se mu ty hrůzné chvíle objevovaly před očima jako když se vám zasekne video a vy se díváte na nějakou hrůznou scénu. Stále,stále dokola viděl,jak ten mladík vytahuje pistol a on jen křičí:“nech toho,co jsem ti provedl?“ a pak náhle cítí v duši zlobu,takovou zlobu,kterou nikdy v životě necítil a hlas v hlavě,jakoby vzdálený mnoho mil mu našeptával jakási slova,kterým sám nerozuměl. Pak to pocítil,ten hněv,ta zloba jakoby z něj vyšla,dostala hmotnou podobu a chránila ho před útočníky.
Stále se mu to promítalo v hlavě,byl v šoku.Šel lesem a již urazil nejméně 4 míle.V dály viděl blízkající se štíty hor v záři měsíce a hvězd,náhle se zastavil a zahleděl se na tu nádheru.Pomyslil jak dlouho tu ty hory jsou,jak se na nich podepsal zub času….tak tam seděl asi půl hodiny a uklidnil se.Ty hrůzné výjevy nedávných chvil se mu zdály vzdálené roky.Zvednul se a šel,šel dál lesem pozorujíce hvězdy a krajinu kol něho.Šepotající vítr zpíval svou chladnou píseň smrkům ,borovicím a všem obyvatelům toho lesa.Měsíc byl již za hřebenem hor,když došel na jakousi mýtinu.Ta mýtina působila velice nepříjemným dojmem,vysoká pobledlá tráva tančila v rytmu větru svůj půlnoční tanec a nad celou mýtinou poletoval hustý dusivý opar mlhy.Když se „Cizinec“ zaposlouchal více do nočního lesa uslyšel šumění vody,někde nedaleko tu musela být malá bystřina.Vydal se tedy za zvukem šumějící vody.Šel stále rychleji a rychleji,bodalo ho na prsou,už od včerejška nic nepil a tak by dal za vodu cokoliv,konečně došel ke zdroji bublání.Byla to malá horská bystřina vytékající z hor,byla ledově studená,ale právě studená voda povzbudí člověka k pohybu.Napil se,přeskočil bystřinu a šel dál svou cestou.Umírající noc právě předávala moc dnu,začalo svítat a temná obloha se rázem měnila na šedo-růžovou,byl to nádherný pohled.Slunce bylo rudé a velké,ve své jitřní podobě nebylo tak nesnesitelné,spíše naopak,jeho paprsky vykreslily na tváři „Cizince“ úsměv,již dlouho neviděl východ slunce.Bylo to pro něj jako dárek po dni plném útrap,byl unavený,ztahaný,a přesto byl nyní pln energie a života.Krajina,kterou procházel se již trochu změnila,z čistě jehličnatého lesa se pomalu stával les smíšený,byli tu břízy,buky,topoly, javory a různé keře,šlo vidět,že se blíží do obydlené oblasti.Všude kolem se povalovaly gumy od pneumatik a pet-lahve,sem tam i nějaký kartón od krabicového vína,které si kupují trampové.
Došel až na pokraj lesa a objevil se v jakési vísce,která byla blízko hranic s Československem,byla to taková ta vesnička do které přijedete,a myslíte si,že se tu zastavil čas.Lidé zde mají své zvyky a na všechno mají dost času,mladí tu povykují,křičí a v přenosných tranzistorech si pouštějí hlasitou hudbu.Mají džíny a v kapsách mají Startky, hned vedle sirky,či zapalovač.Povalují se a hovoří o svých triviálních problémech a hází špínu na své učitele a rodiče.“Cizinec“ se v té zapadlé vsi zdržel jen krátce-nasnídal se,prošel se po okolí,naobědval se a poté si sehnal nocleh.Přespal v jednom motelu s pochybným názvem u Wesoły klienta.Na druhý den si koupil jídlo a pití v místním smíšeném zboží a vydal se na cestu.Konečně byl u hranic,chtěl zmizet z Polska,už jen kvůli tomu že ho hledala policie,a také kvůli tomu,že neměl proč by tam zůstal.Byl tu však jeden problém,neměl pas.Nejspíš ho nechal doma,ale teď už se nemůže vrátit.Navíc jestli se jeho zmizení rozkřiklo,jistě o tom budou vědět i pohraničníci.Musel vymyslet nějaký plán.Byl v lese a seděl na pařezu,přemýšlel.Přemýšlel,jak se vyhnout pohraniční stráži a nebýt zastřelen.Po necelé hodině si vybavil vyprávění své matky z dětství“Ty jsi můj čaroděj viď“ říkávala“jakpak to děláš?Mno jakpak?“a náhle si vzopenul na jedno video,které natočila jeho matka když se učil chodit.Měl na sobě bílé podvlíkačky ,byl bez vlasů a stále se smál.Vždy když cupital chechtal se,ale když mu došly síly najednou si sedl objevil se temně fialový mrak a zmizel,po několika vteřinách se objevil úplně někde jinde,občas i v jiné místnosti.Když se to stalo poprvé když se byli jeho rodiče v šoku,ale postupně se z toho stával denní chléb.Kdyby si vzpomenul jak to dělal,měl by po starostech!Jenomže to nebude nic lehkého,jak si vzpomenout co dělal ve čtyřech letech a jak to dělal?To mu zabralo snad celý den.