Dračí mág, díl druhý: Nová zkušenost

Když procitl, byl stále v oné ulici. Kolem něj stál zástup lidí. Mezi nimi novináři, kteří ho fotili jako o závod. Za nimi se připravil jeřáb. Chtěl se zvednout, ale uslyšel zvuk hroutícího se domu. Když se otočil, všiml si, že domy okolo něj jsou hodně poničené. Vstal a díval se z neobvyklé výšky. Šel proti lidem, kteří bezhlavě utíkali pryč.
Jakmile uviděl svůj odraz v čelním skle nějakého auta, zalekl se. Podíval se ještě jednou, nevěřil tomu. A pak znovu. Teprve až uviděl stejný odraz v několikátém okně, uvěřil, že se skutečně změnil. Podíval se na své ruce. Staly se z nich ještěří pařáty, dost velké na to, aby mohl přenést nějaké auto stejně lehce, jako předtím krabičku od zápalek. Ohlédl se. Skutečně se z něj stal drak. Velký, mohutný, silný a okřídlený. Zkusil něco říct, ale znělo to jako řev. Hodně silný řev. Jak zkoušel řvát, z jeho tlamy vyšlehl oheň. Jako v pohádkách, pomyslel si. Utíkal pryč z města. Jak se to stalo? Proč se to stalo? Proč vypadám takhle, napadlo jej. A co po mě vlastně chtěly ty bytosti v pláštích? Že by to byla jejich práce?
V patách mu bylo vše, co mu stačilo. Myslel na to, jak by se jich zbavil. V tom všechny odrazila neviditelná vlna, stejná jako předtím srazila jeho. To jsem byl já, přišlo mu na mysl. Na rozdíl od něj se ale lidé ve vracích aut neměnili.
Všiml si, že je na velkém poli. Rozběhl se. Země se pod ním třásla. Mával křídly, tedy aspoň si to myslel, a najednou se vznesl. Z ničeho nic jakoby jej něco praštilo do hlavy. Raději rychle zase přistál. Zkusil zase vzlétnout. Už jej nic nepraštilo, překvapilo jej však, že najednou jakoby si vzpomněl na všechno o létání. Nechápal to. Nechápal ani, co se s ním stalo, vlastně ten den nechápal nic. Letěl v podobě tvora, kterého považoval na neexistujícího nevěda kam. Rozhodl se, že někde přespí a uvidí, co se s ním stane.
Z úvah jej vyrušila střelba. Začal se rozhlížet kolem sebe. Nalevo uviděl stíhačku. Napravo také. Prudce zbrzdil a přitáhnutím křídel k tělu se vrhl střemhlav k zemi. Přitom se točil kolem své osy. Všiml si, že stíhači jsou mu opět v patách. Těsně nad zemí roztáhl křídla a zase stoupal. Uslyšel ohlušující ránu a otočil hlavu. Za svým ocasem už viděl pouze jedno letadlo, jehož pilot po něm začal střílet. Uhýbal salvám z kulometu a rychle měnil výšku. Náhle udělal přemet a letěl za letadlem. Použil svůj oheň. Z motorů vyrazil dým a stroj začal celý hořet. Jeho pilot se katapultoval, zatímco on po svém prvním vzdušném souboji hledal klidné místo ke spánku. Všiml si velké díry v zemi a jal se ji prozkoumat. Bylo tam pro něj dost místa, ale nijak kryté. Začal si přát, aby ta jáma byla útulnější. Najednou se nad ním propast zavřela, na jejích stěnách se objevily obrovské pochodně a před ním hromada masa. Také se ozval jeho žaludek, takže se dal do jídla. Když dojedl, přišly před něj ty bytosti, před kterými předtím utíkal. „Nechte mě už na pokoji!“ vykřikl, i když to spíš znělo jako divoký a strašlivý řev. Být drakem se mu čím dál tím víc líbilo. „Nechceme ti ublížit. Vše ti vysvětlíme,“ promluvila prostřední bytost vysokým a tichým hlasem, „pokud ovšem budeš chtít.“