Dračí mág, díl čtvrtý: Druhý kontakt

„Jen klid,“ ozvalo se před ním. Podle hlasu a podoby poznal elfa.
„Kdo jsi?“
„Jsem Aefali, elf z města známého pod jménem Afilis.“
„Další stromomrd,“ zasmál se pohrdavě. Pamatoval si, že mýtické elfy takhle označoval jeho kamarád a že to nebylo zrovna lichotivé označení. Možná bych toho kamaráda měl navštívit, napadlo ho, třeba o nich bude něco vědět.
„Byli tři? Pokud jsi je potkal a jsi tu sám a naživu, tak jsou asi mrtví.“
„Snad. Je mi jedno, odkud jsi.“
„Já ti ale neublížím.“
„To oni říkali také.“
„Já tě chci taky odvést s sebou, ale pokud nechceš, stačí říct a já prostě odejdu. Smutný, ale odejdu.“
„Dobrá. Tak tedy nechci a odejdi. Budu rád, pokud už nikdy žádného elfa neuvidím,“ řekl upřímně a chystal se elfa z jeskyně vyprovodit vlnou.
„A nechceš mě aspoň vyslechnout, než odejdu?“ zeptal se elf sklíčeně a jeho špičaté uši se trochu sklopily dozadu.
„No tak do toho. Ale pokud se mi to nebude líbit, věř, že tě odsud vyhodím ven,“ zavrčel.
„Většinu elfů ovládá samozvaná královna. Nikdo jí trůn nenabízel, vlastně ji měli popravit, protože zavraždila pravou elfskou královnu a jejího nástupce vězní na jistém místě. Díky povstalcům ze sekty zvané Garaed Xanae se jí podařilo ovládnout všechny elfy pouze s výjimkou těch, kteří žijí ve městě zvaném Afilis na vrcholu hory Tyrheljörg.“
„Tak to se asi nemusíte,“ zívl znuděně, „že?“
„No, v očích většiny elfů jsme teď zrádci a tak se nás snaží vyhubit, stejně jako lvy, draky, lidi i jiné rasy. Považují se za vládcovskou rasu, které musí sloužit všechno ostatní, včetně Ajkela, nejmocnější bytosti ve Vesmíru. Ten nám nepomůže, ale to je dlouhé povídání.“
„No a co s tím vším mám společného já?“
„Potřebujeme tě, abys nám pomohl osvobodit našeho právoplatného krále.“
„Když tam u vás žije tolik draků, proč já?“
„Ti s námi nechtějí nic mít, je jim jedno, že ne všichni elfové podléhají Garaed Xanae. Už jsme žádali o pomoc jejich nejvyšší radu, ale jsme rádi, že se naši vyslanci vůbec vrátili, třeba že mrtví a po částech. Draci drží se lvy a s Ajkelem, my jsme odříznutí. Jedině náš král nás může zachránit. A aby to mohl učinit, potřebujeme tebe, protože jsi jediný drak nepodléhající radě. Ti druzí elfové tě chtěli přivést k ostatním drakům. Ti by zjistili, že tvá duše je lidská, a zabili by tě. A my už bychom se mohli jenom vzdát a doufat, že nás aspoň zabijí rychle. Ačkoliv elfové bývají hrdí, musím přiznat, že jsme zoufalí.“
„Skvěle, takže vás ostatní stromomrdi povraždí, draci se lvy vyřídí je a bude pokoj. Už nikdy neuvidím žádného stromomrda, pardon elfa. Proč ne, to si nechám líbit,“ řekl pobaveně. Elf před ním poklekl a natáhl k němu ruce.
„Běž pryč. Nevím nic o té vaší slavné hoře a vůbec mě to nezajímá. Já chci být sám,“ zavrčel, chytil elfa a vynesl ho ven, aby se mohl zase klidně uložit ke spánku. Nikdy předtím neměl tak rád spánek jako teď. Navíc už se nemusel bát elfů, což spolu s plným žaludkem přispělo k jeho spokojenosti.
„Počkej, elfe,“ vykřikl nahlas. Elf skutečně přiběhl zpět.
„Rozmyslel sis to?“ zeptal se elf s očekáváním.
„Tam u vás, létali jste na těch dracích někdy?“
„Jen, když chtěli i oni. Ale skoro vždy k tomu jsme si museli připravit sedlo. Něco jako sedlo na koně.“
„A dokážeš tady takové sedlo vyrobit?“
„Jistě. Používá se na to kůže horského nosorožce a provaz z lýka lakau.“
„Budeš si muset vystačit s tím, co seženeš tady. Ale mám jednu otázku. Je možné, abych se proměnil zpět v člověka?“
„Jistě, máš talent dračího mága. Objevuje se jednou za šest set let, ale v tomto světě si toho všimne jenom hrstka těch, kteří ho mají.“
„Pověz mi o tom víc.“
„Díky tomu talentu se můžeš přeměňovat na draka a zpátky jak se ti zlíbí, i když nejsi vycvičen v používání magie. Ale jak sis napoprvé asi všiml, zrovna lehké to není. U lidí v našem světě takoví zpravidla po tom zjištění odcházejí studovat magii na kouzelnické akademie. Jen málokteří to odmítnou, ale nejsou pak většinou schopní ovládat svou energii a nezřídka se stane, že se nevědomky promění a výdej energie na proměnu je zabije ještě dřív, než proces vůbec začne. Objevuje se to u více ras, ale kromě lidí jsou to všichni schopní ovládat i bez výcviku.“
„Dobře. Půjdu s tebou, ale nejdřív mě tu proměnu naučíš ovládat. A také mě nebudeš nikdy budit nebo mi cokoliv zakazovat. A pokud ti řeknu, že něco máš udělat, tak to uděláš hned a bez zbytečných dotazů.“
„Takže mám být tvůj mistr a zároveň sluha?“
„Chápeš rychle.“
„Dobrá. Co mám tedy vykonat, můj pane?“
„Pro začátek mi zútulníš tuhle jeskyni a postaráš se, aby se tu nikdo nepotloukal bez mého dovolení. Až to uděláš, počkáš tu na mě, já si ještě musím něco zařídit.“
„Jako by se již stalo,“ uklonil se elf. No vida, i pokorní umí ti elfové být. Tohle mě mělo napadnout už předtím, řekl si. V tom jej zase jakoby něco praštilo do hlavy. Zavrčel na elfa.
„Chtěl jsi, abych tě naučil ovládat přeměnu. Tak jsem to udělal. Je to rychlé, účinné a spolehlivé. Omlouvám se, že jsem ti to neřekl předem.“
„No, tak díky,“ zavrčel a vzlétl. Směr měl celkem jasný, jeho kamarád bydlel v malé vísce na druhé straně země. Byla noc, takže se nemusel skrývat v mracích. Jak tak letěl, přemýšlel, co asi má říct. No, zeptá se jen na elfy, o přeměně na draka nemusí nikdo vědět. Přistál na mýtině v lese obklopujícím výsku a začal si přát, aby byl zase člověk. V mžiku se tak stalo, ale nebylo to podle jeho představ. No, snad to sedlo bude mít prostor na uložení oblečení, napadlo jej. V tom se něco mihlo mezi stromy, takže na sebe raději rychle vzal zpět dračí podobu.
„Koukám, že nejsem sám, Tome,“ ozvalo se a z lesa vyšel jeho kamarád a stejným způsobem jako on se přeměnil v draka.
„Ahoj Gabrieli. Co víš o elfech?“
„No, od té doby co je ovládla ta jejich královna, se jim nedá věřit. Teda, leda by byli z Tyrheljörgu, ale těm nic nehrozí, protože nad Tyrheljörgem bdí bytost zvaná Ajkel. Viděl jsem, co se stalo ve městě, takže jsem tě raději naučil létat. Mimochodem, tvoje fotka je v novinách na celém světě, takže potkat elfa z Afilisu, neváhal bych ani minutu.“
„U toho města, tos byl ty?“
„Ano. Dalo mi velkou práci skrýt se. Naši mě chtěli udat, tak jsem raděj vzal roha.“
„Jeden takový elf na mě čeká v jedné jeskyni, nechceš si ho prohlédnout?“
„Milerád,“ odpověděl druhý a o chvíli později u jeskyně s elfem přistáli dva draci, aby bez váhání vešli dovnitř. Uvnitř spolu bojovali dva elfové. „Tak dost,“ zařvali oba najednou. Elfové ve stejný moment přestali bojovat, schovali zbraně a postavili se čelem k drakům. Jeden z elfů poznal svého a promluvil: „Byli na mě dva, promiňte mi to, můj pane.“
„To není tvá chyba,“ řekl klidně, „a ty jsi kdo?“ dodal poněkud hrozivě k druhému elfovi.
„U té propasti si vyhrál, ale stejně tě dostanu,“ řekl elf. Draci na nic nečekali a spolu použili vlnu. Bylo to jednoduché a rychlé, elf se po nárazu na stěnu jeskyně roztříštil a ozdobil své okolí trochou krve.
„Jeho maso vás posílí,“ ozvalo se. Neváhali ani chvíli, přeci jen zafungovaly dravčí instinkty. Nepřátelský elf jim zachutnal, takže se pak na toho zbylého podívali lačně. Elf si na okamžik nebyl tak docela jistý svým životem a ustoupil o pár kroků.
„A kdypak vyrazíme?“ zeptal se nejistě.
„Jak je to daleko?“
„V lidských jednotkách měření vzdálenosti asi tak miliardu světelných let. Stačí použít portál, odsud je to asi tak hodinu letu. Portál na druhé straně je od Afilisu vzdálen jen pár minut. Zatímco jsi byl pryč, zhotovil jsem potřebné sedlo.“
„No dobrá, prospím se a můžeme vyrazit. Nebo ne?“ otočil se na svého kamaráda.
„Já bych souhlasil. A tady stromomrd by se mohl postarat o to, aby nás nikdo nebudil.“
Elf namísto odpovědi jen kývl hlavou a usadil se ke vchodu. Oba draci si tedy našli svá místa, stočili se do klubíčka a zakrátko usnuli. Aefali nesledoval celou dobu jen dění vně jeskyně. Jakmile si byl jistý, že oba tvrdě spí, otočil se k nim a chvíli je pozoroval. Už od dětství jej fascinovali draci, takže těm dvěma lidem záviděl a přál si mít stejnou možnost jako oni. Zalitoval, že nechtěl studovat magii namísto politiky. Na druhou stranu měl z těch dvou lidí velkou radost, protože vládci Afilisu chtěli, aby našel draka nebo dračího mága ochotného pomoci, a měl dva. V jeho hlavě se mísily představy o svobodě jeho národa s vidinou své rodiny v překrásném domku. V tom se z lesa ozvalo zašustění, které mu připomnělo jeho povinnost. Neznal tuhle zem, takže byl raději připravený na cokoliv. Tedy, aspoň si to myslel.
Noc uběhla jako voda a slunce probudilo osazenstvo jeskyně. Elf odněkud vytáhl hotové dračí sedlo a položil jej tak, aby si ho všimli. Protože kromě výroby sedla stihl i nalovit, krátce odběhl a přitáhl dva srnce. Bylo mu jasné, že by s tím asi nenasytil ani jednoho z novopečených obránců elfské svobody, ale nechtěl znovu spatřit jejich hladové pohledy, kdy si i myslel, že se stane malou svačinkou.