Eylon

Slunce už dávno zapadlo a ulice byly spoře osvětlené loučemi. Z hostince se ozývala hudba a veselé tlachání.
Jerom seděl u stolu s několika známými . Tiše je poslouchal a přemýšlel. Z přemýšlení ho vyrušil hostínský ,, Ještě jedno, Jerome?" Jerom se na hostínského zadíval ,, Kdepak příteli už budu muset jít. Právě mě napadlo něco co by stálo za zapsání." řekl a usmál se. ,,Ty tvoje příběhy! Doufám, že nám někdy prokážeš tu čest a přečteš nám je." Jerom se místo odpovědi jen usmál a chystal se k odchodu. Když v tom si všiml, že ho upřeně pozorují dva mladíci. Vzal si svou hůl a vyšel před hostinec. Rozhlédl se a vydal se za nejbližší roh a čekal. Po chvíli vyšli i mládíci a rozhlíželi se. Nakonec se vydali směrem k Jeromovi. Netrvala dlouho a stáli tváří v tvář.,, Dej sem prachy starče!" řekl jeden z nich. Jerom se ani nepohnul. ,,Jsi snad hluchý? Dej sem prachy nebo si je vezmeme sami!" Jerom se jízlivě usmál ,,Opravdu? Tak si je vemte!" Mladíci se vrhli na starce opřeného o hůl. Jerom se narovnal a popadl svou hůl. Jednoho muže udeřil holí do břicha a druhého do hlavy. Zacházel s holí stejně obratně jako s mečem. V tu chvíli je uviděla přichazející dívka. Jakmile poznala mladé muže, rozeběhla se k nim. ,, Co tu děláte?" zeptala se a zvedla jeromovu hůl ze země ,,Snad jste si netroufli na starého muže? Vy zbabělci!"Mladíci na nic nečekali a co nejrychleji zmizeli. ,, Jste v pořádku?" zeptala se když podávala Jeromovi hůl. ,, Jsem už asi hodně starý když mě musí zachraňovat dítě, ale byly doby kdy jsem měl síly za dva. Jsem ti zavázán Eylon." Eylon se usmála ,,Kdo jste? Viděla jsem vás několikrát s otcem." ,,Nikdo důležitý...jen starý blázen, který si krátí stáří vzpomínkami na mládí a s tvým otcem mě spojuje dlouholeté přátelství a to i s tvou matkou. Jestli pak víš co znamená tvé jméno?" Dívka zavrtěla hlavou. ,, Je to elfské jméno a znamená záchrana, pomoc nebo taky naděje." Eylon se usmála ,, Promiňte ale už budu muset jít, matka je nemocná." Jerom přikývl ,,Ano, vím. Jak jí je?" ,,Řekla bych že stále hůř." ,, To mi je líto. Řekni Jakobovi že s ním potřebuji mluvit a teď jdi dítě." Eylon příkývla a zamířila domů.Dalšího dne vstal Jerom dřív než obvykle. Osedlal svého koně a vyrazil k místní lečitelce. Jel hlavní silnicí Taeonu až k bráně vedoucí z vesnice. Odtud se vydal podél úpatí hor k severním pláním. V této části Laitainë moc lidí nežilo. Jednou z nich byla Elesie. Přijel k malému dřevěnému domku a bez zaklepání vstoupil do stavení. To však bylo prázdné. Vzal si tedy židli a posadil se ke vchodu. Po chvíli uviděl známou shnědou tvář lemovanou hustými černými vlasy. ,, Ráda tě vidím Jerome. Copak tě přivádí do těhle zapomenutých končin?" ,, Jdu se zeptat na jednu z tvých pacientek." řekl. Elesie začala rovnat v košíku byliny ,, Na kterou?" ,,Na Larisu." Elesie se zadívala na Jeroma a v očích jí blýsklo ,, S ní je to vážné. Bude zázrak jestli přežije zimu. Ale tobě ani tak nejde o Larisu ale o to děvče. Nech ji být Jerome!" ,, Nemůže tu už dlouho zůstat." ,,Dvanáct let čekáš na zprávu, která nikdy nepříjde!" ,, Nezapomeň čí je to dcera a že ji hledá. A to víc než kdykoli předtím." ,,Nehledá ji, ale tebe, protože ví že když najde tebe,Jakoba a Larisu ví že najde i ji. A když ji odvezeš z Taeonu, kam s ní pojedeš? K elfům? To bude stejné jakoby by ji našel její otec. Nech vše osudu!" ,, Jenže já v osud nevěřím a tím zvlášť když má jméno Elesie!" řekl pobouřeně. Nasedl na koně a odjel.