Eylon II.

Jerom nejel zpět do Taeonu ale do nejbližšího města Darionu. Ve městě se dozvěděl, že Darzenové prohledavají města a vesnice a všechny dívky ve věku deset až dvanáct let odvádějí na hrad. Také zjistil, že jsou sotva pár vesnic od Taeonu. Proto nemeškal a s rychlostí blesku se rozjel za Jackobem.
Za dvě hodiny už stál u malého domku s oprýskanou zdí. Zaklepal a vešel do domu. ,,Jerome hledal jsem tě." řekl Jackob jakmile přítele spatřil. Jerom přikývl ,, Musíme si promluvit. Zavolej Larisu... je to vážné." Za okamžik už všichni tři seděli v pracovně. ,,Kde je Eylon?" zeptal se Jerom. ,, Nejspíš u sebe v pokoji. Mám pro ni přijít?" ,,Ne, tam bude v bezpečí, ale ne nadlouho." ,,Co tím myslíš Jerome?" zeptala se Larisa. ,,Darzenové prohledávají vesnice... Eylon musí pryč." Jackob i Larisa přikývli ,,Chtěl jsi říct k elfům..." Larise se zatočila hlava ,,Musím si jít lehnout. Promluvím s ní, nemám už dost sil vrátit se do Duonoru." ,,Lariso, nemůžeš tu zůstat." protestoval Jackob ,,Byla bych jen zbytečnou přítěží... Ty a Jerom se musíte postarat o to aby se bezpečně dostala do Duonoru." Jerom přikývl ,,Souhlasím." ,,Ale já ne, nenechám tě tu samotnou. Jerome, budeš muset jet s Eylon sám. A až bude Larise natolik dobře, aby se mohla vydat na cestu. Přijedeme." ,,Dobrá. Ale Eylon nebude chtít se mnou odejít." ,, Jakmile mi bude trochu líp, promluvím s ní." řekla Larisa. ,, Pak tedy mi nezbývá nic jiného než přichystat vše potřebné na cestu." Larise se v očích zatřpytily slzy ,, Jerome nezapomeň, že je to jen dítě. Nedovol, aby se o ni přetahovali. Nech ji ať se rozohuje sama a slib mi, že mi dáš na ni pozor a nenecháš ji ublížit." ,,Nedovolím, aby ji kdokoli ublížil." slíbil Jerom. Larisa vděčně přikývla a odešla. Jackob poprosil Jeroma, aby u nich zůstal dokud si Larisa nepromluví s Eylon. Netrvalo dlouho a Larisa poprosila Jackoba, aby přivedl Eylon. ,,Eylon, musím ti něco důležitého říct. Slib mi, že mne nebudeš přerušovat." Dívka přikývla a Larisa pokračovala:,,Eylon musíš odjet. Já i Jackob tu zůstaneme, ale jakmile to bude možné přijedeme za tebou. Nebreč a buď statečná, je to pro tvoje dobro. Věř mi dítě." ,, Nechci odjet! Proč mám jet pryč a proč ty nejedeš se mnou?" Larisa utřela Eylon slzy. ,,Jednou se dozvíš pravdu Eylon a doufám, že nám odpustíš a že nás nebudeš nenávidět. Teď už vím, že nebylo správné co jsme před mnoha lety udělali, ale nemohu vrátit čas... Nyní mi slib Eylon, že budeš Jeroma poslouchat. Jerom vždy bude stát při tobě a nedovolí aby se ti něco stalo. Také bych ti měla říct alespoň část pravdy. Já a Jackob nejsme tvoji rodiče, ale věř mi, že tě vždy budu milovat jako svou dceru." Eylon zavrtěla hlavou ,, To není pravda, vy jste moji rodiče..." řekla a zadívala se na Jackoba, který zavrtěl hlavou ,,Eylon, Larisa říká pravdu, teď nemohu vysvětlit jak si se ocitla u nás. Jerom ti vše v pravý čas řekne." Eylon si setřela slzy a roztřeseným hlasem se zeptala ,, Takže co mám teď dělat?" ,,Zbal si nějaké své věci a brzy ráno odjedete z Taeonu." Eylon přikývla ,, A můžu se jít rozloučit s Christýn?" Larisa zavrtěla hlavou ,, Je mi líto, ale ne. Bude to tak lepší. Nemáte s Jeromem moc času a co nejdéle to bude možné. Musíme udržet váš odjezd v tajnosti:" Eylon znovu přikývla. Přitom však nehodlala odjet bez toho, aby se rozloučila se svou nejlepší kamrádkou.
Celý zbytek dne Jerom, Jackob a Larisa zůstali zavření v pracovně. Jakmile se setmělo, vyplížila se Eylon z domu a rozeběhla se za Christýn. Když se s ní rozloučila, přinutila ji slíbit, že nikomu nic neřekne. Poté si Eylon všimla, že je celou dobu poslouchá nějaký cizí muž. ,, Už budu muset jít." řekla Eylon a nespouštěla oči z cizince. Christýn mlčky přikývla. Eylon se rozeběhla domů a celou cestu se otáčela jestli ji cizinec nesleduje. V domě si nikdo nevšiml, že byla pryč a tak tiše šla do svého pokoje. Věděla, že udělala chybu když odešla z domu. Napadloji jestli nemá o muži říct Larise. Nakonec to zavrhla, protože by musela přiznat, že opustila dům.
Příšího dne brzo ráno vzbudila Larisa Eylon.,,Vstávej Eylon. Za chvíli vyrazíte na cestu." Eylon se posadila na postel a rozhlédla se kolem ,,Takže je to asi naposledy... co tu jsem?" ,,Obávám se, že ano zlato." ,,Pro mě budeš vždy moje máma." ,,Eylon..." řekla dojatě Larisa a objala ji ,,Nedělej mi to ještě těžší než to je. Přísahám Eylon, že kdyby byla jakákoliv možnost, aby jsi zůstala se mnou, neváhala bych a udělala pro to cokoli, ale není..." Larisa si setřela slzy a dodala:,,Obleč se o přijď ke stolu. Máš tam snídani." Eylon poslechla a posadila se ke stolu. Přiložila si k ústům opečený chléb. Uvědomila si však, že nemá hlad a položila ho zpět. Napila se tedy jen čaje a čekala. Ani ne za deset minut pro ni přišel Jackob. ,,Eylon, už je čas." Eylon neochotně vstala a rozhlédla se . Poté vyšla před dům a následovala Jackoba až na kraj Taeonu, kde čekal Jerom. ,,Věci už máš v brašně na koni řekl tiše Jackob. Eylon mlčky přikývla, protože věděla, že kdyby promluvila tak se rozbrečí. Potom se však zhluboka nadechla a zeptala se: ,,Kde je máma? Ona se semnou nepříjde rozloučit?" ,, Eylon, řekl jsem jí, aby sem nechodila. Není ji dobře." Eylon opět jen přikývla a rozloučila se Jackobem. Nakonec Jackob vysadil Eylon k Jeromovi na koně. Jerom kopl koně do slabin a vyrazil z Taeonu. Jerom cestou z Taeonu přemýšlel o nejkratší cestě do Duonoru. Došel k závěru, že je sice cesta, kterou by se dostal do Dounoru o několik dní dřív, ale ta vedla Ageonem, hlavním městem Laitainë, proto tu možnost okamžitě zamítnul. Z přemýšlení ho vytrhlo sedm jezdců, kteří je začali pronásledovat. Jerom vjel na vedlejší cestu a zrychlil. Jezdci jeli za nimi. Jerom zastavil. Zesednul z koně a tasil svůj meč.
,,Co chcete?" ,,To víš moc dobře." Jerom se zadíval na Eylon a uhodil koně do slabin. Kůň zařechtal,vzdorovitě se postavil na zadní. Eylon se sotva stačila chytit hřebcovy hřívy, když vyrazil jako s větrem o závod vpřed. Jerom se pustil do křížku s jezdci. ,,Vůbec si se nezměnil Jerome. Dvanáct let čekám na tuhle chvíli, kdy se ti budu znovu moct podívat do očí..." ,,Tirno?" ,,Ano, jsem to já. Snad jsi nezapomněl na přítele?" Jerom neodpověděl. ,,Zradil si mne svého přítele tak jako si zardil i krále, který ti věřil. Proč?" jerom se jízlivě usmál ,,Ty se ptáš proč? Možná proto že mě přestalo bavit dělat mu poskoka.... Nikdy jsme nebyli přátelé. Jen si to namlouval a co se týče královy zrazené důvěry. Je to jeho chyba. Učil jsem ho, že nemá věřit nikomu, ale nebyl to dobrý žák.Doufejme, že jeho dcera na tom bude líp." ,,Nechte nás!" křikl Tirno na ostatní jezdce ,,Tohle si vyřídím sám. Vy jděte pro tu holku a přiveďte ji!" Jezdci ihned uposlechli. Jerom jim v tom chtěl zabránit, ale do cesty se mu postavil Tirno s mečem v ruce. Zautočil na Jeroma. Ten jeho útok odrazil a následně oplatil. A ač se Jeromovi příčilo podvádět při souboji, použil kouzlo, které protivníka dočasně zbavilo vědomí. Pak si vzal tirnova koně a vyjel za jezdci a Eylon. Jerom stále nikoho neviděl, ale když přijel na menší mýtinu, uviděl všech šest jezdů omráčených. Usmál se a zavolal:,,Elesie?" Žena vystoupila spoza stromů i s Eylon, které držela džku u krku. ,,Je mi to líto Jerome, ale raději ji uvidím mrtvou než u elfů." ,,Co tedy chceš?" ,,Když dovolíš, aby se mnou odjela k Simeonům tak se ji nic nestane. V opačném případě..." ,,Na tohle teď není vhodná chvíle. Každou chvíli se mohou probrat." zadíval se nervozně na jedce. ,,Také si to myslím. Zaleží to na tobě." Jerom váhavě přikývl ,,Dobrá, pojedeme k Simeonům. Teď už jí pusť." Elesie se usmála a dívku pustila. ,,Jsi v pořádku?" zeptal se Jerom Eylon když ji chtěl vysadit na koně a sám chtěl na sednout. ,,Máme přece tři koně." řkla Elesie. ,,To ano ale Eylon neumí jezdit na koni." Elesie přikývla ,, Pak je nejvyšší čas, aby se to děvenka naučila." Jerom přikývl a přešel k černému hřebci a nasedl. ,,Nechci jet sama. Vždyť to neumím." řekla Eylon. Elesie na ni vrhla zlostný pohled. ,,Poslouchej ty žábo, nemám děti ráda kvůli jejich odpornému fňukání. Nesnáším je. Tak si dávej pozor, aby jsi mě nenaštvala. Nemuselo by to dopadnout dobře." ,,Eylon. Elesie má pravdu musíš se to naučit, není to těžké." vložil se do toho Jerom. Eylon přikývla ,,Jerome, je to moje vina, že nás našli." jerom se udiveně na dívku zadíval. ,,Vysvětli mi to dítě?" vyzval ji. Eylon se zhluboka nadechla. ,,Včera jsem se šla i přes zákaz rozloučit s Christýn..." Jerom sevřel ruku v pěst. ,,A přitom mě sledoval nějaký muž, který určitě z Taeonu nebyl." dořekla tiše. ,,Cože? Proč jsi to neřekla? Jestli se Larise a Jackobovi něco stalo, je to jen tvoje vina. Měl jsem tušit, že jsi tak hloupá a nepochopíš, že nám jde o život a příště až se rozhodneš nás zabít..." nedokončil, protože se ovládl. Eylon zbledla a přikrčila se. ,,Je mi to líto." ,,Líto? Jenže lítost je k ničemu! Elesie, bude lepší když už nebudeme ztrácet čas a ty?" otočil se k Eylon ,,Doufám, že jsi uvědomuješ co jsi způsobila." Eylon mlčela a měla co dělat, aby se nerozbrečela. Elesie se vyhoupla do sedla a rozjela se k východnímu Duonoru. Jerom celou cestu, než do jeli k menšímu městu, mlčel. ,,Měli by jsme se mu vyhnout." řekl Jerom. ,,Asi máš pravdu. Tirno si teď nedá pokoj dokud tě nezabije a tuhle žábu neodvede..." ,,Elesie!" napomenul ji. ,,Ano, moc mluvím. Já vím... Nemáš hlad?" obrátila se k Eylon. Eylon mlčela. ,,Pozor ať nepraskneš. Malé žáby, když se příliš nafouknou, udělají prásk a zbude po nich jen hnusný sliz." Eylon se na Elesie nenávistně zadívala. Jerom se rozesmál. ,,To by stačilo Elesie." ,,Máš pravdu. Mám lepší věci na práci než se bavit s tou malou protivou. Co kdyby jsme na chvíli zastavili a najedli se?" Jerom zaváhal ,,Nevím jestli je to dobrý nápad. Byl bych radši kdyby jsme nezastavovali dokud nebudem za městem." Elesie souhlasila ,,Dobře, nezdržujme se už tedy."