Eylon III.

Město objeli východní stranou. Za tři hodiny už byli za Anrivillem. Cestou se nepřihodilo nic zajimavého až na to, že před cílem cesty narazili na hlídku, která se skládala z osmi vojáků. Vojáci je zastavili. Chvíli si je zvědavě prohlíželi. Jerom seskočil z koně. ,,Není snad něco v pořádku?" zeptal se. Velitel k němu přistoupil a uhodil ho. ,,Nemluv dokud tě nevyzvu." Jerom se tak tak ovládl, aby mu ránu nevrátil, ale tím by na ně zbytečně strhl pozornost. ,,To je tvoje dítě?" ukázal velitel na Eylon. ,,Ano." ,,Kolik jí je?" ,,Třináct." Jerom začínal být nervozní. Moc se na jeho vkus vyptávali. ,,Do..." přemýšlel, které město mají v cestě. ,,Do Montrea." ,,Do Montrea?" zeptal se nedůvěřivě voják. ,,Nevypadáš na rybáře." ,,Nejsem rybář. Jedu navštívit bratra." ,,Pane!" zavolal voják přibíhající od města.,,Už jsou tu." ,,A ...?" zeptal se velitel. Voják pokrčil rameny, protože nechtěl mluvit před cizími lidmi. Velitel přikývl a obrátil se k Jeromovi. ,,Můžete pokračovat." Jerom poděkoval. Nasedl na koně a pokračovali dál za město. ,,Na můj vkus se trochu moc vyptávali." řekla Elesie. Jerom ji však neodpovídal. ,,Jerome?" ,,Ano? Chtěla jsi něco?" Elesie zavrtěla hlavou a dodala: ,,Děje se něco?" ,,Nevím, ale teď bychom neměli zastavovat. Eylon?" ,,Ano?" ,,Mrzí mě co jsem ti předtím řekl." Eylon přikývla. ,,Myslíš, že se jim něco stalo?" ,,Nevím Eylon." Za nedlouho se začalo stmívat. Když se Jerom přesvědčil, že jsou dost daleko za městem, svolil, aby se utábořili. Jerom se šel podívat po okolí, aby se ujistil, že je to místo na dalších pár hodin bezpečné. Elesie rozdělala oheň a vyzvala Eylon, aby si k němu přisedla. Podala ji krajíc chleba.,,Opečeš si ho doufám sama." ,,Zkusím to." Elesie přikývla a podala ji zařezaný prut. Eylon krajíc napíchla na prut a dala nad oheň. Za chvíli byl chleba opečený. Eylon sice moc nechutnal,ale alespoň trochu zahnal hlad. Jen co dojedla, řekla jí Elesie: ,,Běž si lehnout, tamhle u stromu jsem ti dala můj plášť." Eylon však zůstala na místě. ,,Nechce se mi spát." ,,Cože?" ,,Nechce se mi spát." zopakovala. ,,Běž si lehnout ty protivná žábo!" přikázala Elesie. Eylon dělala jakoby nic neslyšela. Elesie k ní přistoupila a uchopila ji za paži. Trhnutím ji postavila na nohy. ,,Říkám, běž spát!" Eylon se jí vysmekla, ale poslechla ji, ale dlouho do noci nemohla usnout. Jerom se dlouho nevracel, tak si šla Elesie sednout k Eylon. Opřela se o kmen stromu. Svůj meč si položila vedle sebe a přivřela oči. Za okamžik však přišel Jerom. ,,Musíme pryč. Sotva půl míle odtud jsou Darzenové." Elesie rychle vstala a začala sklízet věci. Jerom uhasil vodou oheň a šel vzbudit Eylon. ,,Vstávej Eylon, musíme už jet." Eylon vstala a Elesie si složila svůj plášť a uložila ho do jezdecké brašny. Jerom vysadil Eylon na koně. ,,Elesie, víš kde je Indil?" ,,Myslíš tu skálu co by měla připomínat lilii?" ,,Přesně tu." přisvědčil Jerom a krátce se usmál. ,,Ano pak tedy vím, kde je." ,,Jeďte s Eylon k ní a počkejte tam na mě. Postarám se o to, aby našli falešnou stopu." ,,Myslíš, že hledají nás?" ,,Možná,že jen tudy procházejí, ale jistota je jistota." Elesie se rozjela k smluvenému místu. ,,Kdo nás hledá?" zeptala se Eylon po chvíli. ,,Darzenové a není jisté že hledají nás." ,,Darzenové?" ,, Odporní hnusní skřeti... Modly se, aby nás nehledali." ,,Neudělají nic Jeromovi?" ,,Jerom jim to nedovolí." ,, A co když nás najdou?" ,,Doufej že ne, ale kdyby ano, tak pak by to vůbec nebylo dobré." ,,Proč mě hledají?" Elesie se usmála ,,Vida nejsi tak hloupá jak vypadáš. Přesto nejsem ta správná osoba co by ti to měla vysvětlit." ,,Ty jsi elfka?" ,,Ne! Jsem Simeonka... tak jako ty." ,,Já že jsem Simonka?" ,,Z části." Eylon mlčela. ,,Tady zahneme do prava." upozornila Elesie Eylon. Když přijeli k hoře Indil zeptala se Elesie Eylon:,,Máš hlad?" Eylon přikývla. ,,Tady máš jablko. Zažene žízeň i hlad." Eylon si jablko prohlížela. ,,Copak nelíbí se ti něco? Jestli se ti nelíbí tak ho nejez, ale předem tě upozorňuji, že nic jiného nedostaneš." Eylon se mlčky zakousla do jablka. Asi o hodinu později přijel Jerom. ,,Nesmíme se zdržovat. Hledají nás. Také musíme změnit cestu. Protože nám v cestě stojí samá velká města." Elesie přikývla. ,,Pojedeme k Liam." rozhodl Jerom. Elesie se na něj překvapeně zadívala. ,,Já myslela, že se chceš Darzenům vyhnout a ne vlézt přímo na jejich území." ,,Pojedeme údolím Darzenů a to proto že tam nás čekat nebudou. Musíme se nepozorovaně dostat na druhou stranu údolí a k horám." ,, A jak se hodláš nepozorovaně dostat přes jejich území až k horám?" ,,Nemám tušení." ,,Cože? Chceš nás zabít? To rovnou tu na ně můžem počkat. Nebo jak myslíš to tvoje: nemám tušení?" ,,Přesně tak jak to říkám. Až budem na místě. Tak něco vymyslíme." ,,Kdybych tě Jerome neznala tak dlouho a kdybych nevěděla,že ti vyšly i bláznivější kousky tak bych řekla,že jsi starý blázen a hledala bych jinou cestu. Ale souhlasím opět vkládám svůj život, kterého si nad míru cením do tvých rukou, takže mě nesklam." Jerom se usmál a podíval se na Eylon. ,,Ty také souhlasíš?" Eylon překvapeně přikývla. ,, Měli bychom teda jet víc k jihu." Jen co to dořekl všichni tři se rozjeli k řece Liam, která se vlnila krajinou jižní Laitainë.