Kouzelník a Sirael

Před dávnými časy, v zemi severní, žil král. Byl to silný a mocný válečník, z jehož jména každý měl strach. Severský vládce mnoho nádherných lodí měl a stovky mužů na jejich palubách připraveni byli, oddaně se do bitvy vydat a za krále svého a zemi svou, do roztrhání těla bojovat. U králova dvora mladý kouzelník žil, pro krále on kouzelný nápoj vyráběl, aby sílu nadlidskou jeho vládce měl. Každou bitvu, tak hrabě vyhrál a mnoho bohatství získal. Jednoho dne král svému kouzelníkovi nařídil, aby zázračný meč se silou draka mu vyrobil, s nímž by hlavy nepřátel kosil, jak stébla trav. Mladý mág, byl královým rozkazem velice zarmoucen, a proto dovolil se otázat svého vládce „Pane můj, Tebe nesčetné války a utrpení lidí snad těší? Vždyť je i silnější a krásnější věc nežli zbraň.“
„Jaká věc to je kouzelníku?“ otázal se vládce se zájmem.
„Je to láska…jestli mi králi nevěříš, rád tě o její síle přesvědčím.“
Mág pak odebral se do komnaty své a ve starých spisech hledal jisté šifry magické, jenž by z prachu hvězdného, přenádhernou bytost stvořili a ze světa Siraelin ji na zem poslali. Vytáhl prastarý pergamen, na němž byli šifry, ty zapsány a připravil magický kruh. Započal předčítat prapodivná slova, co v jazyce starém byly psány, a uprostřed kruhu vyvstávali vesmírné páry. Tu náhle stála tam dívka s pletí bílou a stříbrnými vlasy. Její oči měli barvu severské hvězdy a zářili tisíci odlesků do okolní tmy. Kouzelník spokojen se svým dílem byl velice a předvésti králi nechal svůj um, vládce do krásky zamiloval se hluboce. V tom jediném úsměvu, jenž králi svému dívka věnovala, krása celičkého světa Siraelin se zrcadlila. Mladík náhle začal hořce svých činů litovat, jelikož vědom si byl, že do nádherné dívky jménem Sirael celým svým srdcem se zbláznil. Vídali se každičký den, pohledy jejich napovídali, že srdce jejich do sebe se zamilovali. Nežli však stačil jí city své vyjevit, do zemně severské vpadl cizí válečný lid. Král všiml si, že jeho milá více usmívá se na kouzelníka, a proto když do boje musel odejít, kouzelník musel jít s ním. Nestihl mladík dívce krásné říct ani sbohem, když umíral na poli bitevním po boku svého krále, věděl, že se již nevrátí a svou milovanou, tak navždy ztratí.
Sirael pak dlouhé roky sama v temném hradě žila a její duše se v slzách utápěla…
A když jejím dnům zde konec byl, rozpadla se v nebeský prach a dým, z něhož vítr na místě, kde kouzelník v boji pad, vyčaroval nádherný třpytivý háv…