Dobrodružství v čase: Part 1

Velká Británie 1793, ples na počest narozenin královny

„Setkáme se ještě?“
„Ano, ale zřejmě v jiné době a na jiném místě, ale rozhodně se ještě jednou setkáme.“
„Neříkej to. Nechci tohle poslouchat.“
„Ale já musím odejít a ty ses ptala.“
Poznamenal zatímco se proplétali mezi ostatními tanečníky.
„Poznám tě?“
„Vždyť ty se nezměníš a já také ne. Dlouhověkost přináší i stálou krásu.“
„Mluvíš o tom, jako o nesmrtelnosti...!
„Takhle bych to přímo neřekl. Nebudeme tu věčně, jen dlouho.
Hudba dozněla.
„Ještě jeden tanec, prosím. Pak tě nechám odejít.“
„Lilien...“, zakňoural.
„Slibuju.“
„Tak dobře.“
Lehce uchopil její ruku a začali znovu tančit.
Unášeni v rytmu hudby na sebe mlčky hleděli.
Snažili se zapamatovat rysy toho druhého, aby se po rozloučení a dlouhé době odloučení zase poznali.
Slov nebylo zapotřebí, rozuměli si i bez nich. Navzájem se vpíjeli do svých pocitů a vychutnávali dotyky při tanci. Na chvíli to byl příběh dvou si sympatických lidí v době míru a lásky a jejich přátelství, čisté jak průzračná voda, neohrozili žádné zlé duše ani vjemy.
Idealistickou pohádku rázně utnul konec hudby, která v té chvíli udávala rytmus jejich mladičké lásky.
„Děkuji.“, uklonil se jí.
„Nechci, abys odešel. Ani nevím, kam jdeš.“, posmutněla.
„Moje drahá Lilien, uvidíš, že pokud zapomeneš, včas si zase vzpomeneš.“, políbil ji na čelo a odešel ze sálu. Odešel z jejího života.
Smutně sklopila oči. Chvíli se vzpamatovávala a nakonec se s vyrovnaným výrazem šla omluvit královně, že opouští její ples.