Král mrazu

Jednou, když pohlédla jsem do nich, spatřila jsem, severní zemi, v níž ostrý vítr bičoval skalnatá pobřeží, a hnal kupředu stáda krajkových vloček. Tu spatřila jsem ledový hrad a v jeho mohutné bráně stál samotný král mrazu. Měl bílou pleť, nádherné oči, zářící modrými krystalky ledu. Jeho vlasy byli bílé, skvějící se stříbrným prachem. Oděn byl do sněhobílé haleny prošívané zeleně zářící nití z polárná záře, a hnědých kalhot z jelení kůže, opásaných stříbrným opaskem zdobeným modrými kameny. Přes široká ramena přehozen měl plášť z kožešiny polárního vlka a na nohou boty z šupin ledového draka. Jeho ledový pohled prolétl mým srdcem jako ostrý nůž. Odvrátila jsem rychle zrak. Né, nemohu se naň dívat. Je krutý, chladný, i přesto však mohla bych ho milovat a jeho věrnou ženou chtít se stát. Krkavec započal krákati svou píseň, snad aby zděšení mé zaplašil. Potom roztáhl křídla svá a vznesl se do mraků.
Já stála jsem tam ještě chvíli a hleděla na černého ptáka, co ztrácel se mi pomalu v dáli…