Čarovná noc

Jednoho krásného zimního rána zas vyšla jsem ven. Spatřila jsem svého krkavce, jak na lípě sedí a kamsi v dál hledí. „Copak je, příteli můj?“ otázala jsem se ho. Pohlédl na mě a v očích jeho uzřela jsem temný hvozd. Copak asi čeká mě za příběh v čarovném lese?
Temný to byl hvozd, že temnějšího jsem neviděla. Stromy tyčící se do výšin a noční nebe skrze něj prosvítá, měsíční svit na palouku stříbrné světlo rozprostírá. Na tom palouku hedvábná tráva roste a kolem malého jezírka v rákosí bludná světýlka tančí. Mlžný opar se tiše mezi stromy vkrádá a na palouk travnatý stříbrné perly rozsívá. Náhle se z mlhy vynořili poloprůsvitné ženské postavy. Byli to lesní víly. Když vyšli na měsíční světlo tak zatřpytil se jejich něžný šat z mlhy ušitý, pozdobený třpytivými brilianty z rosy, rudými rubíny z šípků, modrými květy pomněnek, zvonků a čekanek. Jejich něžná těla měla světlunkou barvu, oči jejich byli tak dobrotivé a plaché a vlasy zlatavé, jak sluneční paprsky, hnědé, jak kůra stromů, či zelenkavé, jak ty nejsvěžejší jarní lístky, a poprášené zářivým prachem z křídel lučních motýlů. V těch krásných vlasech vpleteny měli květinové věnce a lístky stromů.
Pochvíli přišli i lesní elfové, oděni do bělostných košil vyšívaných stříbrnou nití utkanou z hvězdné oblohy, a kalhot šitých z podzimních listů. Vlasy světlé, do copánků spletené jemný vánek jim rozevlával. Přinesli sebou džbánek medového vína, zapálili prazvláštní lucerny a započli tančiti, zpívati a smáti se.
Na lesní slavnost přilétl i drak se smaragdově zelenými šupinami na jeho hřbetě seděli tři překrásné čarodějky z nedaleké vesnice. Ta první, měla zlaté vlasy, jak slunce by je protkalo a oči dva modré diamanty jí zářili tmou, šat její lehký byl šitý z modré letní oblohy, vyšívaný zlatem ze slunce. Ta druhá, vlasy, jak oheň měla, zářivé, hřejivé lehoulince zvlněné, oči tmavé skoro černé a dva rudé plamínky jí v nich zářili, měla krátké a střapaté šaty, snad z plamenů sešité a rubínovou nití vyšité. Ta třetí, pak vlas dlouhý a rovný měla, jak noc černý, jen jeden bělostný pramen v nich zářil, z očí čišil jí severní chlad, jak zimní nebe modré byli, ale upřímné a velice něžné, a do temné noci krásně zářili, šat měla ze sněhu ušitý a černou krajkou z oblohy pozdobený, na níž pár kamínků z ledu v měsíční záři skvělo se. K tanci a zpěvu se všechny rády přidali. A s elfy a vílami se veselili.
Z nedalekého kamenného hradu na ptáku ohnivém přilétl sem i mladý čaroděj, co vlasy rudé jak oheň měl a v očích zlatavý třpyt se mu skvěl, plášť jeho z krvavě rudých lístků růží byl a ptačích per, ozdoben zlatými čarovnými symboly. Do krásné čarodějky s očima ledovýma se hned zahleděl a k tanci ji vyzval. Ona mu vína medového dala pít a v čarovném objetí svém nechala jej snít.
Krásný příběh dnes mi přinesl můj přítel z dalekých končin. Po křídle jsem jej pohladila a kousek masa podala, jako poděkování. Svýma očima na mě pohlédl, jakoby usmát se chtěl, kousek masa si ode mě vzal, roztáhl křídla a odletěl…