Dračí mág, díl sedmý: Mor, část 1.

Když elfka udělala krok směrem k monstru, uteklo se skučením pryč. Nečekala, dohonila Richarda a pomohla mu s princem, který měl velké potíže s chůzí. Naprosto očividně byl hodně bit. Navíc se nezdálo, že by byl příliš při vědomí. V blízkosti draků jej položili na zem a začali jej prohlížet. V tom se od šupináčů ozvalo vzdechnutí.
Ariana se zvedla od prince a při pohledu vykřikla hrůzou. Pohladila Gabriela po čumáku a velmi pomalu vytáhla meč z jeho krku, aby následně ošetřila ránu, která drakovi mohla být osudná. Když se uklidnil, vrátila se k princi a probudila jej.
„Kdo jsi?“ ševelil princ.
„Neboj se, princi. Budeš v pořádku,“ řekla. Zdál se jí dostatečně v pořádku na to, aby jej mohli odvést. To samé ale nemohla říct o Tomovi s Gabrielem. Tom stále skuhral bolestí a Gabriel jen ležel a ztěžka oddechoval. Byl nejvyšší čas odletět, ale nemohli. Ariana ošetřila také Toma a vrátila se ke Gabrielovi. Použila několik kouzel, aby zlepšila drakův stav. Richard se mezitím rozhlížel po nádvoří, jestli k nim někdo nejde.
Jak stál u otevřených dveří, nevšiml si, že se k němu zezadu připlížilo monstrum ze sklepení. Omotalo svůj slizký jazyk kolem Richardova krku a začalo jej škrtit. Chytilo jej svými pařáty, a zvedlo do vzduchu. Když se přestal zmítat, sevření jazykem povolilo a monstrum začalo olizovat jeho tělo. Pak mu utrhlo nohu a začalo ji požírat. Jakmile po posledním soustu polklo, Arianin šíp ho zasáhl do hrudi. Svalilo se na zem, vyplázlo jazyk a vydechlo naposled. Ariana mu ještě pro jistotu mečem usekla hlavu.
Odtáhla Richarda ke drakům a pomocí kouzel zastavila krvácení z pahýlu nohy. Svá vlastní zranění ignorovala. Přivázala prince a Richarda k Tomovi a opatrně se posadila na Gabrielův hřbet.
„Můžeš letět?“ zeptala se jej.
„Snad,“ odvětil chraptivě a nesměle se postavil na nohy. Roztáhl křídla a zavrávoral, aby s vypětím všech sil vzlétl. Tom letěl před ním tak, aby k němu mohla Ariana přivázat provaz, jehož druhý konec přivázala k sedlu. Gabriel přestal mávat křídly, a Tom naopak přidal. Cesta zpět jim trvala trojnásobek toho, co let na hrad.
V Afilisu je všichni vyhlíželi. Elfové byli v ulicích, mávali a ječeli radostí. Jak Tom s Gabrielem klesali, elfové utichli. Byl slyšet šelest vzduchu proudícího kolem draků. Kousek od náměstí Ariana odvázala provaz z Tomova ocasu. Zatímco Tom relativně bezpečně přistál, Gabriel jakoby ztuhl a nezdržoval se brzděním. Prostě klesl těsně nad zem a přitáhl křídla k tělu. Neletěl příliš rychle, takže se o náměstí zastavil prakticky hned. Ariana hbitě seskočila a uložila Richarda i elfského prince na zem.
Jakmile to udělala, seběhli se kolem nich elfové. Několik desítek jich pomáhalo Tomovi s chůzí do budovy, kde se předtím proměnil, několik jich vzalo prince a Richarda, aby oba odnesli k léčitelům v paláci nedaleko náměstí. Jiní léčitelé se zase seběhli ke Gabrielovi a snažili se mu pomoct. Přeci jen byla jeho rána smrtelná a let mu příliš nepomohl. Ošetřovali ho docela dlouho, aby ho pak odvedli do budovy s Tomem. Ve vyšším patře stejné budovy se později léčila Ariana s Richardem a princem.
Následujícího dne do budovy přišla Íthline. „Ani nevíte, jak jste nám pomohli. To vám neoplatíme do konce věků,“ řekla nadšeně a políbila Toma i Gabriela na čenich.
„Musejí se zotavit,“ křikla na ni léčitelka, „ten mladší bude v pořádku za deset dní.“
Íthline se k ní otočila a prstem ukázala na Gabriela. „A on?“
„Má jenom malou naději na přežití. V plicích má spoustu krve a zranění se nehojí, jak by měla. Přeci jen, je to dračí mág, nikoliv drak. Jeho regenerační schopnosti jsou velmi oslabené. Navíc chytil dračí mor.“
„Dračí mor? Já myslela, že ho Ajkel vymítil.“
„Ajkel dračí mor vytvořil, má paní. Poslední dobou se mu dračí chování nejspíš moc nelíbí. Myslím, že tu nemoc sem přitáhli vojáci Garaed Xanae.“
„Není to poprvé, co?“
„Není, má paní. Jednou ho již použil. Draci byli skoro vyhubeni. V dnešní době by je to mohlo poslat do záhuby.“
„Máš na to lék?“
„Mohu pouze mírnit příznaky. Lék na nemoc samotnou mají pouze obyvatelé Ajkelova domu. Je ale možné, že kopii receptury získali draci z Větrova nebo král Elgoran.“
„Musíš jej za každou cenu udržet naživu.“
„Dělám vše, co je v mých silách, má paní.“
„Tak pokračuj,“ řekla zklamaně Íthline a vyšla nahoru. „Vaše výsosti,“ pozdravila ji Ariana.
„Jak se vede, Ariano?“
„Já jsem zcela v pořádku. Ale můj přítel je na tom hůř.“
„Že jsi v pořádku, ráda slyším.“
„Děkuji, Vaše výsosti.“
Nejvyšší radní přešla k posteli s princem. Chvíli upřeně sledovala jeho obličej.
V tom ji vyrušil křik, který se otevřenými dveřmi linul z nižšího patra. Běžela tam, následována Arianou. Asi dvacet elfů pobíhalo sem a tam okolo Gabriela. „Co se děje?“ zakřičela a odchytila jednoho z elfů.
„Má paní, umírá,“ odvětil zoufale elf a vrátil se do práce.
Íthline si stoupla před Gabriela a políbila jej na čenich. Začaly jí téct slzy. Klekla si vedle jeho hlavy a začala ho hladit. Spolu s tím, jak jeho život pomalu vyhasínal, se její proud slz zesiloval. Brečela tak silně, že po chvíli omdlela.
Jeho tělo se těsně po smrti proměnilo zpět v lidské. Íthline jim nemusela nic přikazovat, sami odnesli Gabrielovo tělo do přístěnku, kde ho jiní začali připravovat k pohřebnímu obřadu. Íthline odnesli do místnosti s princem a uložili ji na zbylou volnou postel.
Během chvíle přišla zpět k sobě. Léčitelka stála hned vedle ní.
„Má paní, omlouvám se,“ špitla.
„Za co?“
„Zemřel. A ten druhý začíná projevovat příznaky dračího moru.“
„Copak jsme proti tomu bezmocní?“
„Jeho zranění byla smrtelná, zachránit ho mohl jen čaroděj nebo mág. A všechny nám vzal Ajkel, má paní.“
„Pokus se zachránit alespoň toho druhého. Co ten Richard?“
„Bude zcela zdráv. Naši kouzelníci vynalezli směs, díky které mu noha za nějakou dobu doroste.“
„Ariana a princ?“
„Ariana je už zcela v pořádku, má paní. Princ bude vyléčen brzy.“
„To ráda slyším.“
„Má paní?“
„Ano?“
„Rada nařídila karanténu kvůli dračímu moru. Váš zástupce již vyslal posla k Elgoranovi s prosbou o lék.“
„Platí ta karanténa i na mě?“
„Ano, má paní. Platí pro všechny, kdo se setkali s dračími mágy. Jsou již v péči léčitelů a okolí tohoto domu je uzavřeno. Město karanténu přijalo klidně.“
„Jak dlouho?“
„Dokud nebudete vyléčeni. To může být den, nebo taky do konce vašeho života,“ řekla chladně léčitelka a zase odešla. Íthline si zase lehla. Pokud se zvěsti o moru rozšíří, těžko ji bude ještě někdo někdy brát vážně. Ve společnosti této myšlenky usnula.