Dračí mág, díl devátý: Vyšší princip

Na další den byla naplánována poněkud smíšená a pro elfy netradiční ceremonie pokrývající jak princovo vystoupení před obyvateli města, tak Gabrielův pohřeb, který měl být kombinací elfího smutečního rituálu a lidského pohřbu. Richard s Arianou se s princem rozloučili a opustili Afilis.
O něco déle zůstal ve městě Tom. Efëlis mu pomáhala vyrovnat se se smrtí Gabriela. Asi po třech týdnech ve městě přistál zlatý drak. Elfové byli překvapení, neboť se tradovalo, že dávno vyhynuli.
„Jsem Glafiel a přicházím z Ajkelova domu. Přiveďte mi toho dračího mága,“ řekl ne zrovna přívětivě, když k němu přišla Íthline.
„Je mi líto, Glafieli. Zemřel na ten váš slavný mor.“
„Byli dva a jeden přežil. Přiveď mi ho, nebo si ho najdu sám.“ Tón, kterým drak zopakoval svou žádost, celkem jasně naznačoval, že se setkání nedá zabránit. Vyslala Aefaliho do domu k Efëlis. Aefali se zdvořilostmi nezdržoval, stručně a jasně Tomovi vysvětlil, že musí okamžitě buď jít na náměstí, nebo odejít z města. Tom naprosto rezignoval a vyrazil na náměstí. Jakmile spatřil Glafiela, tělem mu projela hrůza. Soudě podle velikosti těla Tom odhadl, že by zlatý drak byl schopný svými křídly zakrýt celou vesnici. A že je nejspíš marné pokoušet se o útěk. Hlavou mu probleskla otázka, bylo moudré plést se do elfských věcí?
„Tady jsi,“ zavrčel Glafiel, když ze zástupu elfů vyšel vyděšený Tom.
„Tady jsem.“
„Půjdeš se mnou. Nebo abych byl přesnější, poletíš. Někdo tě chce vidět. A věř mi, že nemá zrovna dobrou náladu. Tak dělej, proměň se už!“ Dračí řev Toma srazil k zemi. Jen velmi neochotně změnil svou podobu. Drak se při pohledu na Toma v dračí podobě zasmál a pohybem hlavy mu naznačil směr. Tom se neodvážil neposlechnout a následoval draka k Ajkelovu domu. Nevěděl, co se děje, ale tohle považoval za dost velký problém. Na louce Toma ponejprve ohromila velikost všeho okolo a až nadpozemská krása toho. Nic nechápal. I když, věřil by před pár dny v existenci draků? Poté se vyděsil, když spatřil Ajkela. Byl obrovský a jeho vzhled dával tušit, že bude lepší jej nenaštvat. Tom se začal třást. Bál se hodně už draka, ale pohled na obrovského lva mu naháněl hrůzu. A pokud je to opravdu ten bájný Ajkel, uvažoval, jsem opravdu v hajzlu. Lev se nijak netajil svou mizernou náladou.
„Ty jsi ten, který pomohl elfům?“
„Ano,“ odpověděl prostě Tom, „a ty?“
„Mé jméno je Ajkel a starám se o tuto horu.“
„Čím jsem si vysloužil tu čest?“
„Ta vaše akce ještě zvětšila napětí mezi elfy a lvy. Právě tomu jsem chtěl zabránit, když jsem elfům odebral jejich mágy, čaroděje a vojsko. Ze stejného důvodu jsem lvům z Arkanwloxu ponechal část bojovníků, aby udrželi klid. Lvi jsou v těchto dobách neklidní a potřebují mezi sebou své bojovníky, kteří by jim dodávali pocit bezpečí. Nebál jsem se jejich útoku na někoho jiného, protože by to bylo proti lví přirozenosti. U elfů je to jiné. Proto jsem pověřil právě Glafiela, abych dal elfům najevo své pohoršení. Musejí si uvědomit, že zde na Tyrheljörgu se věci řeší pouze tím, co je adekvátní problému. Zde má vládnout mír a ta vaše akce na hradě tomu nijak nepomohla. Jenom jste popudili lvy, aby byli ještě neklidnější. Celou dobu jsme čekali, až elfové přijdou a pozvou lvy k jednacímu stolu, ale oni stejně museli jít cestou násilí a zbytečně prolité krve.“
„Takže pokud to chápu, elfové měli celou dobu na dosah rychlé a nenásilné řešení?“
„Ano. Naneštěstí je jejich nenávist zaslepila. Proto jsem poslal draka, než abych přišel sám. Vyznělo by to, že si lvi stěžují a tím bych to jen zhoršil. Pomocí snů nebo telepatie zásadně nekomunikuji s nikým, kdo o tom předem neví, protože ne každý to vydrží, navíc po takové ztrátě.“
„Pokud jsi všemocný, můžeš mému příteli vrátit život?“
„Mohu, ale neudělám to. Vytrpěl si mnohé a jedině takto se mu dostane odpočinku, který si zaslouží. Navíc mě o smrt sám přímo žádal, mohu ti ukázat vzpomínku.“
„Věřím ti.“
„Jsi tu, protože chci, abys opustil Tyrheljörg i tuto planetu a aby ses nevracel dříve než za deset pozemských let.“
„A proč musím odejít?“
„Zabráním tím elfům, aby prolili další krev. Vím jistě, že by tě k tomu použili. Za nějakou dobu se to tu uklidní a ty zde budeš opět vítán. Pokud chceš, umožním ti ještě krátký pobyt ve městě elfů, aby ses mohl rozmyslet, kde strávíš příštích deset pozemských let.“
„Chci ještě do města. A poté zpátky na Zemi.“
„To je možné,“ odvětil Ajkel a nechal Toma samotného. Zlatý drak lva následoval. Tom si toho nevšiml, ale z okna jej pozoroval Arwelis, který jej škodolibě zaklel tak, aby po návratu na Zemi Tom nemohl změnit podobu. Okolo Toma jakoby se blýsklo bílým světlem a on se octl v domě, kde žila Efëlis.
Dalších několik dní strávil Tom v domě. Společný pobyt oběma prospěl. On se vyrovnal se smrtí Gabriela a ona konečně mohla tok svých myšlenek směřovat mimo smrt své rodiny. Dokonce se i spřátelili. Byli jako matka a syn. Dokonce se jim podařilo zabránit, aby Tom znovu někde riskoval život v nějakém elfském sporu. Efëlis pokaždé, když Toma sháněli, řekla, že je s nějakou mladou elfkou. Poté však nastoupila nevyhnutelnost Ajkelova rozhodnutí a Tom se octl v dračí podobě někde v lese. Ještě rok elfové v Afilisu onu elfku hledali.