Kandidát pekla

Kandidát pekla

Anotace: Původně slohová práce o jednom upírovi...

Byla hluboká noc. V ulicích Londýna problikávalo pouliční osvětlení. Občas bylo v dálce slyšet zvuk projíždějícího kočáru a klapot koňských kopyt. To, když se panstvo vracelo z pozdní vyjížďky za zábavou. Psal se rok 1892.
Meggs, mladá služebná, právě pospíchala ztmavlou ulicí. Byla vyděšená. Narovnávala si šálu na ramenou, která jí spěchem padala a mumlala si sama pro sebe: ,,To tak. Ještě někdy se nechám k něčemu takovému přemluvit. Paní musí být šílená, když mě posílá ven takhle pozdě. Teď, když je to všude samý lupič a vrah."
Za zběsilého mumlání konečně dorazila k cíli své cesty. Rozechvěle zaklepala na dřevěnou okenici. Ozval se skřípot a těžká vrata se otevřela. Meggs vstoupila dovnitř. Za dveřmi našla starého dědka, který vypadal, že má smrt na jazyku. Dlouhé bílé vlasy mu spadaly na ramena. Šířil se z něj příšerný zápach. Meggs odporem nakrčila nos a doufala, že jí ta zrůda nezapíchne.
,,Co byste si přála, slečinko?" Dívka sebou trhla. Jeho hlas byl ještě horší, než jeho vzhled. Rychle mu strčila psaní a měla se k odchodu.
Vrata za ní zapadla znovu s tím hrozným skřípotem. Rozběhla se a neustále se ohlížela přes rameno, jestli se za ní neplíží ten dědek.
Zdálo se jí, že zaslechla kroky. Zalapala po dechu a otočila se. Za ní ale nic nebylo. Radši se znovu rozběhla. Kroky se však ozvaly znovu. Byly čím dál blíž. Běžela, v hlavě jí divoce tepalo a celá se chvěla. Slyšela zvuk vlastního dechu a ten jí lekal. Věděla, že už to nebude dlouho trvat a neznámý útočník jí dostihne. Už, už cítila ruku na svém rameni. Ve svém úprku přestala vnímat cestu a zahnula do jakési uličky. Světlo bylo slabě vidět jen na jejím konci. A tam, v tom příšeří, stál muž.

Meggs v něm spatřovala naději na záchranu.
,,Pane, pane! Proboha, pomozte mi prosím. Někdo mě honí. Pane!" křičela a přibližovala se k němu.
Muž stál nehnutě zády k ní. Jeho silueta vypadala hrozivě. Byl mohutný, svalnatý s širokými rameny. Když se služka přiblížila dostatečně blízko, otočil se. Meggs v tu ránu zapomněla na svého pronásledovatele a zastavila se. Nemohla nic víc než stát a neschopna vydat hlásku zírat.
Ten muž…Ne! To stvoření, bylo smrtelně bledé a nadpřirozeně krásné. Měl dokonale řezané rysy. Obličej rámovaly delší světlé vlasy. A ty rty! Byly plné, ale úzké. Roztažené do hrozivého úsměvu, který odhaloval řadu bělostných zubů. Řadu, které vévodily dva ostré dlouhé špičáky. Nejděsivější v jeho obličeji však byly oči. Temně rudé a pronikavé. Oči ďábla.

,,Meggs, Meggs…" zašeptal uklidňujícím hlasem. ,,Nemusíš se přece bát. Ten kdo tě pronásleduje, ti určitě neublíží."
Dívka se probrala z transu a uvědomila si, že musí utéct. Otočila se a chtěla se dát do běhu. Za ni ovšem stál další muž. Děsivě podobný tomu prvnímu. Meggs se pokřižovala.
,,Pane na nebi, pomoz!" zašeptala zlomeným hlasem a začala upadat do mdlob. To už ale u ní byl ten první muž. Chytil jí za ramena, zvrátil jí hlavu a jeho zuby měkce vklouzly do jejího krku.

Jakmile vysál i poslední kapku krve, odhodil dívčinu mrtvolu bez zájmu na zem. Vytáhl ubrousek a otřel si ústa.
,,Ryane, jdeme!" vyštěkl na mladšího muže a ten přikývl.
,,Pane!" s tím slovem ho nechal projít a podřízeně šel za ním. Odcházeli temnými uličkami dál. Hledat novou oběť. A upír přemýšlel o podstatě svého žití. Žít na věčnost, dokud ho někdo silnější neroztrhá na kusy a ty nespálí.

O 110 let později…

Byla hluboká noc. Ulice Londýna byli osvětleny, jako by byl den. Všude svítilo pouliční osvětlení, neonové nápisy zářily, reflektory aut osvětlovaly výlohy obchodů s drahým zbožím a z barů se linula hudba. Přesto se v tomto rušném městě našly tmavé uličky, skrývající nebezpečí.
V jedné takové uličce se právě nacházela mladá dívka. Byla vulgárně oblečená, v koutku úst měla cigaretu a kolem očí šmouhy od řasenky, rozmáčené slzami. Přemýšlela. Pokud tedy existuje bůh, proč jí nezachránil od tohoto života? Proč dovolil, aby jí unesli chlápci, co z ní udělali štětku?

Uslyšela za sebou kroky. Zašlápla nohou zbytek cigarety, zatvářila se profesionálně a otočila se. Za ní ovšem nikdo nešel. Byla zmatená. Měla za to, že je to další zákazník, kterého poslal její pasák.
Pokrčila rameny. Asi se jí něco zdálo. A tak pokračovala v chůzi. Kroky se ozvaly znovu. Otočila se a za ní nikdo nebyl. Žaludek se jí začal svírat strachy. Přidala na tempu chůze. A kroky za ní získaly na intenzitě.
Za chvíli už dívka běžela. Před ní se objevil konec ulice. Svítilo tam slabé světlo. Všimla si muže, stojícího u zdi. Svitla jí naděje, že jí zachrání. Doběhla k němu a udýchaně, ale přesto svůdně promluvila: ,,Nemáš zájem o chvilku rozkoše, zlato?"

,Bože, bože, ať řekne ano! Nebo mě dohoní ten kretén. Určitě je to jeden z pasáků. Asi jsem se zatoulala daleko. Zmlátí mě, až jim přijdu pod ruku.´

,,Jak se jmenuješ?" ozval se neuvěřitelně melodický hlas.
,,Meggs." odpověděla zaskočeně.

V tom se muž otočil a dívka vykřikla zděšením…

,,C..co jste zač?" vzlykla těsně před tím, než se jí jeho zuby zabořily do krku.
Jakmile se dokrmil, odhodil dívčinu mrtvolu.
,,Ryane! Ukliď jí! Nestojím o přílišnou pozornost!"

Upír odcházel a přemýšlel. Meggs. Pamatoval si jinou dívku toho jména. Chutnala podobně jako tahle. Jen v sobě neměla ty drogy.
Ta malá holka se ho ptala, co je zač? On je predátor. Nejnebezpečnější tvor téhle planety. Nesmrtelný, neuvěřitelně rychlý, ledový a v podstatě mrtvý. Je kandidát pekla.
Autor Veronika Ulická, 24.08.2010
Přečteno 363x
Tipy 4
Poslední tipující: Merin, Tendilë, E., Santinan Black
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Celkem dobré, rozhodně to má potenciál, ale moc předvídatelné. Tohle téma bylo už zpracované mnohokrát, chtělo by to něčím oživit. Taky tomu chyběla nějaká hlubší pointa, vyústění nebo vysvětlení..

23.09.2010 01:42:00 | mallaidh

líbí

Tahle povídka se řadí mezi ty ajímavější a dobře čtivé.. :) Jinak jeden rušivý vliv, který si kdyžtak oprav: ...jeho zubě měkce.. Myslím, že tam mělo asy být zuby ;) Tahle povídka mi nějaký záhadným způsobem připomněla Interwiev s upírem ;) Takže díky za další upírskou povídku

24.08.2010 21:51:00 | Santinan Black

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel