Světec - seznámení

Dřevo zaskřípe o dřevo a hned na to zaskřípou zuby o zuby.
"My máme hromadu času pane Halstadt." Řeknu s ledově klidným hlasem a prohlédnu si své nehty. Špína. Všude jen špína. Potřebujem ji pořádně vyčistit. Druhým nehtem si vyrýpnu zaschlou kůži zpod nehtu. Pokývnu na mistra kata a ten znova zatočí se skřipcem. Tentokrát se ozve hlasité, bolestné zařvání. Spokojeně se usměju a přejdu k Halstadtovi blíže a pošeptám mu do ucha, tak aby mě slyšel jen on.
"Já proti vám nic nemám. Ale Žanet si přeje vaši bolestnou smrt. A víte proč? Víme, že napomáháte Valdenským"
Odkloním se a podívám se do jeho slzami zalitých očí."Už se přiznej ty kacíři. Obcoval jsi s mužem s beraní hlavou a vzývali jste mocnosti zla. Přiznej se a očistíme tě plamenem Světla!" Najednou zařvu a ukazuju ja něj prstem.
Kývnu znovu na mistra kata a ten zatočí.
Překvapený Hastadt zařve až to drásá ušní bubínky."Ano. Napomáhal. Ano! Už mě zabte parchanti. Zabte mě!!"
Ještě chvilku sleduju jak Halstadt řve, pak mávnu rukou a mistr kat povolí.
"Odveďte ho do cely a připravte hranici. A ať je to v pořádku. Nejspíš se už nepokochám"
S těmi slovi projdu tmavým sklepením plným řevu až po schodech na horu. Tam se vydám ven. Nasaju čerstvý vzduch a nastoupím do předem připraveného kočáru. Vozka práskne bičem a kola se roztočí. Už začínám být rozmazlený. Podívám se na svoje mírně obtloustlé tělo. Snad mi Lucius domluvil tu schůzku ohledně výpravy do Afriky.

Vůz zastaví před honosnou vilou na horní části města. Otevřou mi dveře a já vystoupím. Než přijdu k brance, drožkař už je pryč. Projdu zahradou zařízenou podle anglického stylu až ke dveřím. Sundám si bíle rukavičky a přendám jen do jedné ruky. Druhou začnu ve svém rouchu hledat klíče. Dnes už sem unavený. Doufám, že kuchařka už má večeři hotovou. Á tady jsou. Vytáhnu klíče a strčím do dveří. Zámek zachrčí a dveře se otevřou. Vstoupím do vstupní haly. Zamířím na schody. Instinktivně se otočím za zvukem, co jde z levé strany.
"Ah. To jste vy." Oznámí mi sluha."Budete něco potřebovat?"
"Ne."podívám se na hodiny na zdi. Hm půl sedmé. Papež má někoho poslat v osum."Vlastně ano. Řekni kuchařce ať mi uvaří něco teplého do žaludku a zavolej Cassandru ať mi připraví horkou koupel. Budu zatím v pracovně"
Vyběhnu po schodech a shodím ze sebe kabát. Přejdu ke dveřím hned na začátku chodby a otevřu je. Ocitnu se v prostorné místnosti, které dominuje dubový stůl. Stěny jsou obehnány policemi se spisy, stovkami svazků a knih. Jeden se svazků podám. Je tam napsáno "Halstadt". Otevřu ho až na konci a přejdu ke stolu. Sednu si za něj a složku na něj položím. Namočím si brk do inkoustu a začnu psát.
Palečnice - obžalovaný bojoval s bolestí a odmítal řvát, natož se přiznat.
Vodní mučení - po dvacetiminutovém provedení obžalovaný jen plival vodu a sršel nadávkami.
Skřipec - po patnáctiminutovém provedení vše přiznal.
Rozsudek - očistec v podobě ohně
Položím brk a zavřu složku. "Snad bude mít Žanet radost." Oddychnu si. Někdo zaklepe. "Dále." Otevřou se dveře a vstoupí sluha. "No Hanz. Tak, co máme na večeři." Usměju se na něj, když uvidím tác, co nese.
"Dnes je to kuřecí vývar a vepřové ragů" Vrátí mi úsměv sluha a položí tác na stůl. Poděkuju mu a jídlo začnu konzumovat.
Po snědení to zapiju vínem a spokojeně říhnu. Utřu se do hedvábného kapesníku.
A teď horká koupel. Podívám se na hodiny v rohu místnosti. Za pět minut čtvrt na osum. Zaklepání.
Dovnitř vejde žena s dlouhými havraními vlasy, snědou pletí a vystouplými lícními kostmi. "Vaše koupel je připravena." Ozve se z úst rudých jako krev.
Přikývnu a zvednu se. Cassandra se otočí a jde do chodby. Následuju ji a při tom se dívám jak se její smyslné boky svíjí. Kde na ty nápady Bůh chodí. Usměju se a vejdu do koupelny. Tam už je připravena vana s horkou vodou a se džbány na doplnění.
Nechám si od služky pomoct se šatmi dolů a vlezu si do vany. "Dnes jsi nějaká mlčenlivá."Mrknu na Cassandru zatím, co mi leje na záda další horkou vodu. Blahem se usměju.
"Okradli mě na tržnici. Nějaký malý spratek mi vzal měšec zatímco jsem kupavala chléb." Řekne naštvaně a podá si namydlenou houbu.
"To se už stává. Kdybych neměl tolik práce, zítra mi ho ukážeš a já ho prohlásím za kacíře" Zasměju se a podívám se na ni.
Na tváři se jí taky ukáže úsměv."Ne to nemusíš"
Ach. To je pohoda. Houba spadne přede mě a já ji zvednu a začnu si umývat ruce. Za chvilku ucitím Cassandřín parfém jak je blízko. Zahlédnu její ruku jak se natahuje pro napěněnou hobu. Pozvednu zrak nad sebe a na hlavě ucítím její pevné, odhalené ňadra. I ty mrško. Houbou mi zajede až do rozkroku. "Potřebuju dnes potěšit." Usměje se.
"Moc rád Cassandro. Jenže Co nevidět čekám důležitou návštěvu. Až potom, až potom."
Ruka se odtáhne a Španělka si natáhne kombinézu zpátky přez prsa. Zatváří se uraženě a odejde. Pokrčím rameny a doumývám se sám. Za pár minut někdo zaklepe na dveře. Pozvu ho dál. Sluha stojí ve dveřích a oznámí mi, že návštěva už je tady. Pošlu ho pro šaty a ať hosta pošle do klubovny a obslouží ho. Za chvilku mi podá domácí oblečení a osušku. Řeknu mu ať jde pryč a osuším se sám.
Obleču si teplé kamaše, košili a přes to bíle hedvábné roucho. Utáhnu řemenem a výjdu ven. Zamířím přímo do klubovny. Oheň tu už praská a příjemně hřeje. Středně velký muž z bradkou sedí v červeně polstrovaném křesle a popíjí koňak. Přejdu ke stolku a taky si naleju. Přisednu si naproti hosta a s kamennou tváří se mu zadívám do očí. On opětuje můj výraz a usrkne si koňaku. Po chvilce se oba rozesmějem, položíme koňaky a obejmeme se. "Mervare ty kacířské prase" Ozve se Macrobiův hrubý hlas.
"Macrobie. Ještě si se nenaučil mluvit slušně?" veselým hlasem mu oznámím. "Tak, co papež a můj malý výlet do Afriky?"
"Vypadá to dobře. Jen nepojedeš s králem Richardem."
S úsměvem mu oznámím, že o prosbě jeho ženy už dávno vím. Povídáme si pozdě do noci o našich výpravách. Až jsme trochu opilí. S Macrobiem se rozloučím a odejdu si lehnout. V ložnici mě přivítá teplé ženské tělo. "Ahoj Cassandro."
Cítil jsem ji intenzivně. Vlna žádostivosti se rozlévala pomalým, omamným mrazením. Políbil jsem ji tedy na ústa, na krk a pokračoval až k pevným ňadrům. Tam mě zastavila a já jí pohlédl do chtivého obličeje.
První vniknutí přijala poslušně a ochotně. Do kolébavého rytmu se vmísil její přerývavý dech, občas křik, nehty mě zraňovaly, šumění krve, bušení srdce, záblesky ohně, skřípání postele. Dojmy, dotyky, pocity.
Opět pohroužen v ní, unášen stálé vyššími vlnami opojení. A čas vybuchl a zmizel.
***

Ráno.
V chrámu vidím známé tváře. Některé jen od vidění. Vyslechnu si většinu toho, co jsem se dozvěděl včera. Pár dní, co máme čas přemýšlím o Morganě a svatém grálu. Vím, že to nejsou povídačky protože jsem byl jeden z mnoha co byli na výpravách za ním. Ale to už je dávno. Teď si ale můžu splnit dávný sem a získat ho. Za pár dní, když už mám všechno sbaleno a sem rozloučený s Cassandou dostanu se na loď. Neděje se tam nic neobvyklého. Jen nějaký neodbytný kluk se chce nalodit..