Mentór a mlha

"Co se mnou uděláš, až ta mlha opadne?"
"Ta mlha nikdy neopadne, tedy alespoň ne, dokud budu já existovat..."
"Jak to?"
"Já ji vytvářím, už tím, že žiju..."
"Aha... takže... co se mnou uděláš, až tě přestanu bavit?"
"Nejspíš tě zabiju. Nevím to jistě, ale je to pravděpodobné... Neber to osobně, ale musím udržovat svou pověst."
"Ne, já to chápu." Marco se rozhlédl okolo sebe, ale skutečně neviděl nic než mlhu.
"Kdo vlastně jsi?"
"Jsem... alespoň tak mi vy lidé říkáte - Mlžný obr. Jsem strážce těchto hor a dal jsem všem jasně najevo, že sem nikdo nesmí..."
"Mlžný obr? To jsem nikdy neslyšel."
"Mé pravé jméno je Mentór, ale... tak už mi dlouho nikdo neřekl..."
"Já ti tak budu říkat, Mentóre. Alespoň tu chvíli než mne zabiješ." Mlha, mlha, mlha.
"Děkuji... to je... od tebe milé, člověče..."
"Jsem Marco."
"Marco... příjemné jméno. Proč tu vlastně jsi, Marco?" Jeho hlas, doteď velmi znuděný, se změnil a ozvala se v něm špetka skutečného zájmu. Marco se krátce zasmál.
"Hledal jsem odpověď, Mentóre."
"A na jakou otázku?"
"Kde a jak vzniká mlha..." Chvíle ticha.
"No... alespoň, žes jí našel. Jsi hloubavý člověk, takového jsem již dlouho nepotkal." Obr zamlaskal, "Položím ti otázku, Marco. Když mi na ni odpovíš správně, nechám tě jít." Hvězdička naděje se probudila k životu.
"Poslouchám."
"Proč myslíš, že tu mlhu vytvářím?" Mlha, mlha, ticho, trpělivost, mlha.
"Zajišťuje ti ochranu a bezpečí?" Obrem prolétl pocit smutku.
"Je mi líto Marco, ale nic jsi nepochopil. Tou mlhou se snažím já chránit vás." Poslední, co Marco viděl, byla mlha.