Desire part 1

Běželi temnou nocí a volali čísi jméno. Pár metrů od nich byli únosci."Honem než nás najdou. Skutečně si nic nebude pamatovat?"
Druhý se na něj podíval, "ne od teď se bude jmenovat Maya." Vzal ji do náruče a rezeběhli se k autu. Nasedli a rychle odjeli."Tohle zajistí, že nás nenajdou," otevřel okno a vyhodil pytlíček z okna, pak ho zavřel.
Mezitím pět upírů doběhlo k onu místu."Byla tu, ale kudy jí odnesli?" Jeden z nich si všiml pytlíčku, vzal ho do ruky.
"Díky tomu ji tak snadno nenajdem."
"REILA!!!!"


Dívka se pomalu probouzela."Kde to jsem? Kdo jsem a kdo jste vy?"
Jeden z mužů promluvil, "jmenuješ se Maya a právě jedem na internát. My jsme tví přátelé. Poslal tě tam domov. Rodiče ani příbuzné nemáš. Bude se ti tam líbit; najdeš si spoustu přátel." Dojeli až ke škole kde zastavili."Tak a jsme tady. Vítej na internátní škole Grusia."


"Jak to vypadá s Reilou našli jste ji?"
"Je mi líto Ruki."
Ruki si zničeně prohlížel obraz před sebou. Byli na něm oni s Reilou. Ostatní s ním sdíleli jeho smutek, všem chyběla a nikdo jí nedokázal najít.
"Sakra někde ji přece museli schovat," kopl do židle Kai.
Když už i Kai ztratil úsměv, tak je to vážný, říkala si vduchu tiše přihlížející dívka. Pak se rozhodla se ukázat. "Ahoj kluci co se děje? Všichni jste tak skleslí; a kdepak máte Reilu." Zvědavě si prohlížela místnost.
"Unesli ji asi před rokem," pronesl tiše nově příchozí.
"Uruho máš štěstí aspoň ty?" Ten na něj pohlédl a zakroutil hlavou, pak si sedl na nejbližší křeslo. "Unesli? A kdo lovci?" Ruki přestal hypnotyzovat židli ležící opodál a jal se jí zvednout.
Postavil ji a sedl si na ni. "A kdo jiný a cože si nás přišla naštívit Sáro?"
Nato se hned vzpamatovala z nové zprávy a jala se vysvětlovat důvod svého příchodu. "Máme ples a musíte se ho zúčastnit, je to vaše povinnost, mimoto jste pozvaní stejně jako já a proto tu jsem. To, co jsem se dozvěděla, je hrozné a nikomu se to líbit nebude, takže se zapojíme do pátrání taky. Divím se, že jste to ještě nikomu neřekli."
Nikdo v místnosti jí nevnímal, ale Kai i tak odpověděl. "Na ten ples se dostavíme a neměli jsme čas rozšířit to v klanu. Věřím, že to půjde rychleji. Byli jsme zaneprázdněni jejím hledáním. Jistě nám promineš, že to víš až teď."
Sára se na něj usmála, "ale jistě, že vám odpouštím, na vašem místě bych udělala totéž. Je to vážná věc. No bydlím nedaleko v hotelu, jsem tu jen na skok, ale i tak zkusím něco vypátrat. Už ale musím jít mám ještě něco na práci." Rozloučila se s nimi a odešla.


"Mayo, honem příjdem pozdě na hodinu."
"Jistě, už jdu" odpověděla a rychle se rozeběhla za ní. Doběhly do třídy těsně před učitelem. "Páni, jsme tak tak; učitel právě přichází." Všichni se postavili na pozdrav. Došel ke katedře a pokynul, aby si sedli. Zkontroloval absenci a začal s vyučováním. Maya moc jeho výklad nevnímala. Jako vždy byla duchem nepřítomná. Někdy si ani nevšimne, že skončila hodina. Stejně jako dnes. Mayo měla by sis víc všímat okolí, říkala si cestou na další učebnu.


Sára dorazila do svého pokoje v čtyřhvězdičkovém hotelu. Lehla si na postel a prohlížela si malbu na stropě. Po asi deseti minutách se zvedla. Vzala telefon a vytočila číslo."Haló, je tam informátor?"
Z druhé strany se ozvalo, "ano přejete si?"
"Ano, co víte o situaci s Reilou? Byla unesena lovci."
"Reila? Zjistím, co nejvíc můžu. Zavolejte zítra ve stejnou dobu, to budu vědět víc."
"Děkuji, na shledanou." Položila sluchátko a znovu si lehla na postel. "Reilo, kde jenom si" zašeptala co vzduchu.


Informátor položil sluchátko a zamířil ke dveřím. Počkal deset sekund a pak je otevřel. Rozhlédl se po liduprázdné ulici a pak za sebou dveře zavřel. Strčil si ruce do kapes u dlouhého několikrát zašitého kabátu. Sem tam někoho potkal. Výlohy byly prázdné a některá skla rozbitá. Zašel do úzké uličky. Na jejím konci třikrát rytmicky zaťukal na dveře. Dveře se otevřely a on vešel dovnitř. Byl to bar, ačkoliv prázdný. Scházeli se tu lovci a probírali svojí práci. Barman, který dělal hluchého se tak hodně doslechl. Tuhle dobu zde nikdo není.
"Dobrej, Barmane. Víš něco o upírce Reile?"
Barman před něj postavil sklenku a nalil do ní whisky. "Vím jen, kdo to udělal a ti tu dobrej rok nebyli. Dnes se tu možné ukážou. Přijď po zavírečce, ale dej pozor, ať tě nikdo nevidí a teď běž, za chvíli tady budou... Vem to zadem tudy to máš jistější." Zavedl ho za bar ke dveším směřující do šaten. Odemkl poslední dveře a pustil ho ven.


"Aoi, otevři už ty dveře. Musíš něco sníst" klepal horlivě na dveře. "No tak Aoi" zkoušel to znova. Najednou zevnitř slyšel nějaký pohyb. Otevřely se dveře, ze kterých vykoukla Aoiho hlava.
"Co chceš?"