Zojra - Zrození

Kdysi, když žil Vlada III. z rodu Draculů, porodila mu lady Rouena dvojčata. První se narodila holčička a chlapec až za pár minut poté. A to na tehdejší dobu bylo neslýchané. Prvorozený musel být syn, pokud se jednalo o dceru, pak ten, kdo ji pojal za manželku, dostal i území nevěsty. Kdyby se jednalo o chudého šlechtice, tak by se nic nestalo. Ale tady šlo o knížete Vlada III., a to prostě nešlo. Proto se lady Rouena rozhodla jednat. Svou dceru, která ještě ani nedostala jméno, předala sluhovi Adamovi, aby ji v lese ponechal jejímu osudu a porodní bábě bylo dobře zaplaceno za mlčení.

Vlad dorazil ke své drahé manželce Roueně a políbil ji: „Děkuji za syna. Tolik vytouženého syna.“ Rouena se pousmála, začali jí téct slzy. Vlad jí něžně setřel slzy a znovu jí políbil. Nevěděl, co jeho láska udělala.

Mezitím byl sluha Adam v lese a hodlal zanechat Vladovu dceru na pospas jejímu osudu. Už, už ji pokládal na zem, když se na něho podívala. Ten pohled změnil jeho rozhodnutí. Nemůže ji tam nechat, aby ji rozsápala zvěř. Proto odnesl mladou kněžnu bojarovi Karovovi z Bystrice.
Karov ho uvítal a Adam mu na rovinu řekl: „Karove, potřebuji tvoji pomoc. Vím, že nemáš žádné potomky. Tady máš dceru!“
Bojar na něho zůstal zírat a po chvíli řekl: „Dobře, souhlasím. Přijmu ji za vlastní dceru. Má jméno? A čí je to dítě?“
Adam se rozhodl mu říci pravdu: „Ještě nemá jméno. A je to … dcera knížete Vlada.“
Karov jen vytřeští oči, ale pak se uklidní. „Vítej u nás v Bystrici, Zojro z rodu Draculů. Neboj, Adame, nikdo se nedozví, čí je to dcera. Zojra je od nynějška má dcera!“ řekne holčičce ve svém náručí.

Adam se vrátil zpět na hrad k lady Roueně a oznámil jí: „Vaše dcera je mrtvá!“ Lady Rouena se rozpláče a v duchu si pomyslí: Odpusť mi, má dcero, ale takhle je to správné. Musím Vladovi zajistit dědice.

O pár dní později Vlad poráží další tureckou četu a odjíždí domů za svou láskou a synem.
Mezitím však k Roueně dorazí falešná zpráva o Vladově smrti. Bez Vlada nedokáže žít, a tak skočí s hradeb a zabije se.
Vlad dorazí na hrad a Adam mu oznamuje, co se přihodilo. Vlad zakřičí bolestí: „Bože!!! Co jsi to dovolil!!! Proklínám tě, Bože!!!“ Adam se vyděšeně pokřižuje.

Vzápětí na to se k hradu blíží turecká armáda. Vlad vezme svého syna a s několika věrnými odjíždí pryč pronásledován Turky. Ve spěchu jeden ze sluhů upustí maličkého Draculu. Vlad se chce vrátit, ale nemůže. Turkové jsou už moc blízko. Posledním pohledem se loučí se svým jediným dítětem, otáčí koně a ujíždí pryč. V ten okamžik se z něho vytrácí i všechna lidskost. Náhle zahřmí. Turci ujíždějí dál za Vladovou skupinou a dítě je ušlapáno pod kopyty koní.
Při pronásledování je Vlad zasažen kopím do zad a padá z koně. Cítí, jak z něho vyprchává život. Než naposledy vydechne, znovu zahřmí a on zaslechne hlas: „Jsi proklet k věčnému životu. Toto prokletí se vztahuje i na tvé potomky. Nenajdeš klid, dokud tvé prokletí nepřevezme tvůj dědic. Může být jen jeden nesmrtelný prokletý.“ Vlad umírá…
Adam, který svého pána miloval, popadne Vladovo tělo a ujíždí s ním zpátky do skal. Tělo svého pána uloží do rakve v jeho skalní kapli, a pak zapečetí Vladovu hrobku v podzemí hradu.
Po pár dnech je Adam chycen a zabit Turky. Tajemství posledního odpočinku Vlada III. Draculy si vzal do hrobu. Ať jeho pán navždy odpočívá nerušen.