Zojra - Volba osudu

Turci se dostali až k Bystrici a hodlali ji napadnout. Bojar Karov, který vládl městu, formoval své vojáky. Uvědomoval si, že je jich velmi málo. Neměli sebemenší šanci, ale ani útěk nepřicházel v úvahu. Proto si nechal zavolat svou dceru: „Má drahá Zojruško. Musím ti říct pravdu pro případ, že zemřu. Já nejsem tvůj otec. Jen jsem se tě ujal a vychoval.“
Zojra nechápavě kouká na svého otce a řekla: „Cože? To přece není možné. A…a kdo je můj otec?“
Karov zvážněl: „Tvým pravým otcem byl náš zesnulý kníže Vlad!“ Zojra chtěla něco říct, ale Karov ještě pokračoval a řekl jí o té předpovědi.
Zojra pohladila otce po tváři a usmála se: „Tati. Možná, že Vlad byl můj otec, ale já nejsem stejná jako on. Nikdy bych nedokázala zabít. A mám jen jednoho otce, a tím jsi ty. Dokázal jsi změnit můj osud!“ Karov objal svou dceru a byl rád, že Zojra považuje i na dále za svého otce. Chvíle klidu však skončila, Turkové zaútočili.
Vojáci z města neměli proti turecké armádě šanci. Turků bylo čtyřikrát více a byli cvičeni na zabíjení. Vojáci po krátkých bojích podlehli a byli zabiti. Turci vtrhli do města a pokračovali v zabíjení. Nedělali rozdíly. Zabíjeli muže, ženy i děti. Některé ženy však čekal jiný osud. Byly chyceny a odvlečeny do tureckého tábora. Tam si s nimi užívali, než je zabili.

Turci nyní chytili i Zojru, ta zakřičela. Karov bojující nedaleko, přispěchal své dceři na pomoc. S mečem v ruce se postavil Turkům na odpor. Byl to však beznadějný boj. Jeden obrovský Turek ho bez milosti kopl do břicha, Karov se svalil na zem. Turek popadl meč a bodl Karova do hrudi.
Zojra zakřičela: „NÉÉ!!!“ a klekla si k otci. Držela ho v náručí a věděla, že z něho vyprchává život. Kolem zuřila bitevní vřava. Zojra jen stěží potlačovala slzy: „Otče…mám tě ráda. Nikdy na tebe nezapomenu.“
Karov naposledy pohlédl na svou dceru a zašeptal: „Zojruško…“ Zemřel s jejím jménem na rtech.
Zojra ještě chvíli seděla u svého mrtvého otce. Vzpomněla si na slova vědmy: „…Přinese všem jen zkázu a smrt!!“ Rozhlédla se kolem. Všude byla jen smrt a krev. Vrah jejího otce ji chytil za vlasy, ale ona ho kopla do nohy. Turek zařval, vytasil meč a chtěl zaútočit. A tehdy se to stalo. Zojřin vnitřní instinkt začal jednat. Zojra chytla Turkův meč do ruky. Krvácela, ale jako by necítila bolest. Další dva nepřátelé ji chtěli chytit za ruce, ale ona je praštila lokty do obličejů. Zručně jim sebrala meče, napřáhla se a ťala. Tři hlavy se skutálely k zemi. Turci se na ní vrhli, ale ona jejich útoky odrážela, jako by se doslova narodila s mečem v ruce. Bojovala nelítostně a bez slitování. Zabíjela a zabíjela. V duchu zaslechla slova věštby, ale bylo jí to jedno.
Nyní žila jen pro pomstu. Zvolila si svůj osud. Jejím osudem se stala smrt. Požene Tuky zpět na východ a všechny je zabije…