Protože on chtěl (8. kapitola)

Dlouze jsem se zadívala z okna a přemýšlela, jestli si brát mikinu, nebo ne. Vzhledem k tomu, že byl konec sprna nebylo venku moc hezky. Vítr silně cloumal s korunami stroumů a sluneční paprsky jen občas pronikly skrz zamračeno ublohu.
Cestou z pokoje jsem vzala z gauče mikču, kterou jsem tam před tím položila a šla dolů.
Vchodové dveře byli otevřené do kořán, jen vítr si s nimi lehce pohrával. Alex s Nickem naložili do obrovského černého auta poslední věci a zabouchli kufr.
„Můžeme?“ Zeptal se Alex a nastoupil na místo spolujezdce,
„Hej, počkej!“ Okřikla jsem ho. „Tam sedím já!“
„Vážně?“ Zadíval se na mě vyzívavým pohledem.
„Jo, jsem starší, takže zmiz.“
„To je možný, ale já jsem větší, takže mazej do zádu a neprskej.“ Váplázl na mě jazyk a zabouchl. Nick se jen smál a kroutil hlavou.
„Ale zpátky jedu ve předu já jasný?“ Hodila jsem po něm pohledem.
„To víš že jo.“ Zasmál se a vybídl mě, abych si sedla. Uraženě jsem za sabou zaklapla dveře a uvelebila se ve vyhřátém autě. Auto se pomalu rozjelo po štěrkové příjezdové cestě. Dům z venku vypadal úžasně, trošku jako malý zámek.
Alex se instintivně natáhl a zapl rádio.
„…Can we pretend that airplanes, In the night sky Are like shooting stars. I could really use a wish right now…“ Ozývalo se z rádia. Alex tiše „zpíval“ a Nick si poťukával do rytmu. Jen jsem si opřela hlavu, zavřela oči a užívala si. Milovala jsem dlouhé cesty autem za doprovodu hudby. Slyšela jsem, jak ti dva vepředu něco řeší, ale nevěnovala jsem jim sebemenší pozornost.
Rádio sklaplo, když Nick vypl motor.
„Vystupovat!“ Zavelil.
Stačilo se podívat se z okna a nikam se mi nechtělo. Vítr tady foukal snad ještě silněji. Na velkém jezeru se proháněli vnky a paprsky už zanikly uplně. Opatně jsem otevřela dveře a moje teorie o zimě byla hodně rychle potvrzena. Vylést z toho krásného tepla ven bylo něco strašného.
Kluci začali z auta postupně vynášet stoličky a připravovat pruty.
„Zmrzneš,“ podotkl se smíchem Alex, když procházel kolem.
„To jsi mi taky mohl říct dřív.“
„Já nevěděl, že bude taková zima,“ Ušklíbl se a začal štrachat v kufru.
„V autě by měla být deka, tak si jí vem jestli chceš,“ Potěšil mě Nick
Ani jsem nepípla a vrátila jsem se k autu. Naštěstí nebylo od jezera moc daleko. Nebylo tam moc věcí a tak jsem našla deku poměrně rychle.
Vracela jsem se couravým krokem směrem k vodě a přemýšlela nad tím, že jsem tu docela dost spokojená. Chovají se ke mně všichni docela normálně. Je i docela sradna, ale stejně… chyběli mi staří známí.
Když jsem došla na místo oba už seděli na žilčkách a měli nahozeno. Prostřední místo nechali mě. Chvilku jsem uvažovala nad tím, že si jí přednám jen vedle Nicka, ale touhla provokovat Alexe to zamítla.
Zasedla jsem na místo a rychle se zabalil do deky. Modlila jsem, aby už mi bylo teplo, ale pořád nic. Vlny pohupovaly s policajti, ale byly jediní. Ryby nějaké dva rybářské nadšence v takové kose úplně ignorovali. Zajimalo by mě, jestli jim byla taky taková zima.
„Ránní cesta v pohodě?“ Vypadlo najednou z Nicka.
„Nooo, jak se to vezme…“
„Co se stalo?“
„Potkala jsem se se Samem…“
„On ti nic neudělá, má tě rád. Nemusíš z něj mít strach.“
„Já se ho nebojím. Mám k němu uplně jiný city.“
„Zatím…“
„Počkej…jak to myslíš?
Najednou prutce trhl rukou. Chvíli mi trvalo, než mi došlo že mu zabrala ryba. Ryhle smotával vlasec. Ryba sebou trhala, ale už jí to nebylo nic platné. Alex pohotově sáhl po podběráku a pomohl mu. Nick jí pomalu vytáhl háček z huby a zase jí pustil.
„Počkej, co to děláš?“ Křikla jsem na něj.
Jen se usmál.
„To mi chceš říct, že tady takovou dobu mrznu, čekám až něco chytnete a ty jí pak pustíš?“
„Jop, přesně tak.“ Odsekl s úsměvem.
„Tak to je super…“
„Chceš už jet?“ Smál se.
„Jak chcete vy, ale je mi fakt kosa.“
“Nám taky neboj, jdi do auta, ať se zahřeješ.“
„Dík,“ usmála jsem se na něj a vydala se na cestu.
Otevřela jsem přední dveře a provokativně si sedla dopředu. Rychle naskládali věci do kufru a zapluli do auta.
„Paličáku!“ Zanadával Alex, když zavíral dveře.
Jen jsem se otočila a usmála se.
„Zapni aspoň to rádio prosím,“ žadoněl.
Vyslyšela jsem jeho prosbu a dál se jen nechala unášet jízdou.