Zojra - Upír

Zojra hnala a porážela Turky dál. Jestliže se jí dříve bály, tak nyní, když měla po svém boku upíra Marcuse, se jí přímo děsili. Byla neporazitelná a neznala slitování. Marcus ji vysvětloval upíří historii a schopnosti. Zojra všechny tyto informace hltala plnými doušky. Upíři jí naprosto pohltili a ona toužila získat jejich moc. Krev se pro ni stávala důležitější a důležitější tekutinou.

Marcus navštívil Zojru u ní ve stanu, jako vždy. "Mohu stoupit?" zeptal se u vchodu.
Zojra se zasmála: "Jistě, že můžeš." Pak si povídali.
Marcus jí právě vysvětloval něco důležitého z historie upíří moci, když se k němu Zojra přiblížila. Pohladila ho po tváři a začala líbat. Marcus byl trochu strnulí. Nechtěl se přestat ovládat. Ale to Zojru nezajímalo. Její instinkt jednal. Stáhla ho na lůžko a znovu ho líbala. Marcus její polibky opětoval. Začal ji laskat na krku.
Pak se jí podíval do očí a řekl: "Skutečně to chceš? Nemusím se ovládnout?"
Zojra zašeptala: "Ano…" Upír se pak přesunul nad ní a začal jí opět laskat hrdlo. Postupně se svlékli. Marcus jí dál laskal a pak se s ní spojil. Zároveň jí líbal krk. Touha se pro něho stávala nesnesitelnou. Zakousl se jí do hrdla a sál krev. Po chvíli přestal. Marcus v duchu děkoval, že má tak silnou vůli. Po skončení, tohoto vášnivého milování, zůstali oba ležet na lůžku divoce oddechující.
Zojra prolomila ticho: "To bylo neuvěřitelné! Nikdy jsem nic tak intenzivně neprožila."
Marcus se zasmál: "Já vím. I pro mě to bylo až nečekaně intenzivní. S každým člověkem je to jiné, ale s tebou je to božské."

Následně spolu začali trávit noci pravidelně a udržovali spolu velmi blízký vztah. Někteří vojáci se odvážili říct, že je to láska, ale to byl omyl. V jejich vztahu nebyla láska, ale vášeň a touha.

Po čase si Zojra nechá zavolat upíra k sobě do stanu a žádá ho: "Marcusi, chci se stát upírem. Chci být nesmrtelná a mocná. Udělej to pro mě, prosím." Marcus při jejích slovech strnul. Tohle nečekal.
"Zojro, uvědomuješ si následky? Ta proměna je nenávratná. A je tu jedno riziko. Máš krev Dračího rodu a tudíž máš předpoklady pro temnotu. Mohlo by se s tebe stát něco skutečně temného a zlého," řekl jí po chvíli.
Zojra se jen zasmála: "To je přece nesmysl. Nic se nestane. Chci upíří moc. Musím porazit Turky a vyhnat je z naší země!"

Zojra byla neodbytná, a tak Marcus po pár dnech souhlasil. Políbil ji a chytil za krk. Zakousl se jí do hrdla a sál krev strašlivou rychlostí. Za okamžik byla na rozhraní mezi životem a smrtí. Marcus ji pohladil po rtech. Zojra na něho pohlédla. Cítila, jak její život visí jen na pár kapkách krve. Upír se kousl do zápěstí a dal jí napít své krve. Zojra začala sát. Ta krev jí chutnala. Cítila novou a silnou moc, která jí začala proudit v těle. Chtěla víc krve. Marcus začal křičet: "Dost! Přestaň!" Ale nedokázal ji odtrhnout.
Zojra na něho pohlédla a Marcus v nich spatřil "upíří bestii". Pak ho odhodila stranou a zasmála se ďábelským hlasem: "Já chci KREV!! Spoustu krve." Skočila po Marcusovi a zakousla se mu do krku. Marcus řval jako o život a snažil se bojovat. Jenže Zojra jako upír měla mnohem větší sílu než on. Stávala se z ní temná a zlá vraždící bestie.
Do stanu vtrhl Torak a se strachem v očích hleděl na to děsivé divadlo. Upír Marcus již začal ztrácet vědomí. Cítil, jak z něho odchází zbytek života. Zojra přestala sát jeho krev a opět se zasmála. Vzala dřevěný kůl a vrazila ho do Marcusova srdce. Ten naposledy zařval a rozpadl se v prach. Zojra zařvala a vylezla před stan.
Vojáci na ni vyděšeně civěli. Nevěděli, co mají dělat. Strach jim znemožnil útek. Zojra se však na ně ani nepodívala. Existoval pro ni jen měsíc.
Zařvala do noci: "Jsem Zojra, princezna krve. Krev poteče proudem a vsákne se do této země!!!"