Návrat žhnoucích očí

Ozvalo se klepání na generálovy dveře.
"Ano?"
"Tati, můžu s tebou na chvíli mluvit?"
"Jistě, Carolyne, pojď dál." vybídl svoji dceru Landry "Co potřebuješ?"
"Tým majora Haye se vrátil už před šesti hodinami a ani jeden se ještě nepřišel nechat prohlédnout."
"Postarám se o to. Do půl hodiny je tam máš."
"Díky." a s těmito slovy se otočila a odešla
Generál se naklonil k telefonu a zavolal Waltera, ať to zařídí.

o čtvrt hodiny později
"Pane? Nejsou nikde k nalezení."
"Tak pošlete někoho, ať zajde na jejich ubikace. Jestli neopustili základnu, tak tady někde musí být."
"Ano pane."

o 20 minut později
"Pane?"
"Ano Waltere?" řekl s velkým oddechem generál
"Bohužel vám musím oznámit, že tým majora Haye je mrtvý. Kromě majora, který opustil základnu asi před půl hodinou."
"Cože?"
"Ano, pane. Našli je u nich v ubikacích. Doktorka Lamová právě zajišťuje těla."
"Díky. Informujte mě, až skončí."

"SG-1 se okamžitě dostaví do zasedací místnosti." znělo intercomem přes celou základnu

"Co se děje pane?" zeptal se zvědavě Cameron, když si sedal
"Tým majora Haye je mrtvý. Podle doktorky Lamové byli zavražděni. Major odešel ze základny a momentálně je nezvěstný. Vzhledem ke klidné situaci ve vesmíru vás pověřuji tímto úkolem. Zjistěte, co se tady stalo. Rozchod."
"Ano pane."
Generál se otočil a odešel do své kanceláře.

"Tak…kde začneme?" zeptala se Vala
"Půjdu se podívat za doktorkou Lamovou, jestli nenašla něco na tělech." řekla Sam
"Fajn." řekl Cameron
"Já prověřím informace o jejich poslední misi. Třeba na něco narazím."
"Dobře Jacksone, Valo běžte s ním a my s Teal'cem… půjdeme do kantýny…" a hodil na něj tázavý pohled
"Vskutku."
A tak se rozešli.

na ošetřovně
"Zjistila jste něco nového?"
"Vlastně ano. Vypadá to, že byli usmrceni goa'uldskou ozbrojenou rukou."
"Co?"
"Ano, také jsem tomu nemohla uvěřit, ale je to tak."
"Myslíte, že tady máme mezi sebou Goa'ulda? Vím, že si nikdy nebudeme jistí, jestli se v galaxii nenachází ještě nějací další, ale rozhodně už nepředstavují větší hrozbu."
"Stačí, když se sem propašuje jeden. A neznáme jeho úmysly. Myslíte, že by mohl být v Hayovi?"
"Je to dost pravděpodobné. Musíme ho co nejdřív najít. Půjdu to oznámit generálovi."
"Dobře." odpověděla jí Carolyne… nezáviděla jí to

"To nemyslíte vážně. Chcete mi snad říct, že si někde na Zemi běhá Goa'uld?"
"Ano, pane." řekla Sam trochu nejistě
"A jak ho hodláte najít?"
"Chtěla bych vyzkoušet v praxi jeden přístroj. Je extrémně citlivý na naquadah a když bych ho dokázala propojit se senzory na Hammondovi, neschoval by se nikde na Zemi."
"To zní jako plán. Do toho."
"Ano pane."

V tu samou dobu, na druhé straně zeměkoule, přišla k večeru devíti členná rodina z lesa, kde po celé odpoledne sbírali houby zpět do jejich chaty. Děda s babičkou, jejich dcery Šárka, Sylva a Magda a jejich vnučky Eva, Sabina, Nela a Julie. Všichni byli dost unavení po náročném dni a sotva stáli na nohou.

Eva sebou praštila do postele. Byla k smrti unavená a navíc jí nebylo dobře. Celé odpoledne měla takový zvláštní pocit, který nedokázala vysvětlit. Nicméně to přešla a celá chata utichla.
Brzo ráno probudil všechny hysterický křik.
"Co se děje Šári?" zeptala se babička své dcery
"Sabina zmizela. Není nikde v chatě, ani na záchodě… prostě nikde."
"A nešla se třeba jen projít?" řekla Magda
"To pochybuju." odvětila Eva "Půjdu se po ní podívat."

"Hotovo pane, stačí to spustit." podala Sam hlášení Landrymu
"Dobře. Najděte ho, přeneste se za ním a zlikvidujte ho."
"Tím zlikvidováním myslíte pane…"
"Omráčit a přenést do cely. Nevíme, jestli je tam s někým v kontaktu."
"Ano pane."
Sam se nechala přenést zpět na Hammonda a zapla zařízení. Okamžitě začal ukazovat lokalitu v Moravskoslezských Beskydech, v České republice.

"Tak, jdu na to."

Přenesla se do lesa, blízko toho místa a ukryla se za stromem, protože zaslechla nějaký šramot.

Eva si kráčela tichým lesem. Najednou se před ní objevila žena s P-90 v ruce.
"Jen klid." řekla vyděšené dívce "Jsem důstojník letectva Spojených států Amerických, plukovník Samantha Carterová."
"Dobře…. vy mluvíte česky?"
"Automatický překladač." ukázala na malý přístroj za opaskem
"A chcete něco po mně?"
"… vlastně ano. Chtěla bych se zeptat, nezačal se někdo v tvém okolí v posledních 24 hodinách chovat nějak divně?"
"No… naše rodina je divná pořád…. proč?"
"To ti bohužel nesmím říct… anebo … vlastně…" zamyslela se
"Vlastně?"
"Omluv mě na chvíli. Vrátím se za dvě hodiny. Počkáš tady na mě?"
"Klidně."
"Jo a nikomu neříkej, že jsi mě tady viděla."
"Dobře."
Sam přikývla, otočila se a vydala se trochu hlouběji do lesa, aby Eva neviděla její transport."

v SGC
"Plukovníku, víte, co mi navrhujete?"
"Pane… je jí skoro 17. Prověřili jsme si ji. Je čistá. Už to není malé dítě. A jinak toho Goa'ulda nenajdeme."
"Jak to? Nemůžeme ho prostě přenést?"
"Problém je v tom, že ti lidé jsou pořád spolu. Nemáme šanci transportovat ho v tajnosti. Měli bychom dalších bůh ví kolik lidí, kterým bychom to museli vysvětlovat. Doufám v pomoc té dívky."
"Dobře, souhlasím, ale až podepíše prohlášení o mlčenlivosti, vezmete ji na lékařskou prohlídku. Jen pro jistotu."
"Ano pane, děkuji."
Sam se nechala znovu přenést zpět na místo, kde minule, ale Eva nikde nebyla. Nevěděla odkud je, tak jí nezbývalo než čekat.

o 3 hodiny později

"Omlouvám se, ale nemohla jsem přijít dřív. Zmizel nám další člověk." přiběhla celá udýchaná Eva a její delší hnědé vlasy jí neposlušně trčely do všech stran
"Co?" nechápavě se zeptala Sam
"Ráno mi zmizela sestřenice a teď babička. Nevíme co dělat." řekla zoufale a posadila se na ztrouchnivělý pařez
"Najdeme je, ale teď potřebuju, abys tohle podepsala." a Sam jí podala složku dokumentů
"Co je to?"
"Prohlášení o mlčenlivosti. Vše ti vysvětlím, když to podepíšeš."
"Dobře." přikývla Eva a v hlavě se jí promítaly miliony otázek, vrátila jí podepsané dokumenty a Sam jí podala malý vysílač.
"Co je to?" zeptala se znovu zvědavě
"Uvidíš." řekla s potutelným úsměvem "Hammonde, jsme připraveny." řekla do vysílačky

Eva sice neměla ponětí, co to znamená, ale to, co se stalo, by nečekal nikdo. Objevilo se bílé oslepující světlo a přeneslo je pryč.

"Kde to jsme?" zeptala se Eva vyděšeně, bála se udělat i sebemenší krok
"Tohle je vesmírná loď Spojených států, Generál Hammond." řekla Sam s kapkou smutku v hlase. Vždy jí to připomnělo toho srdceryvného generála, který by pro ně udělal cokoliv.
"To jsme ve vesmíru?" stále tomu nemohla Eva uvěřit
"Ano." odpověděla jí Sam a zlehka ji otočila k oknu na můstku
"Páni!"nemohla se toho výhledu nabažit. Před ní se rozprostřela modrá planeta Země v celé svojí kráse
"A co teda chcete ode mě?" zeptala se nechápavě. Připadalo jí, že se poslední dobou pořád na něho ptá.
"Řeknu to ve zkratce. Ve vesmíru existují parazité, vypadají jako malí hadi, kteří se zavrtají lidskému hostiteli kolem páteře a tím ho ovládají. Před časem jsme je porazili, ale včera se k nám jeden ze zbylých propašoval, zabil tři vojáky a utekl. Jeho stopu jsme znovu našli zde." vyložila ji Sam situaci. Byla na svůj proslov hrdá, i když by to Daniel podal lépe…
"To je teda něco." teď měla v hlavě ještě více otázek než předtím a stále si prohlížela můstek Hammonda
"Musíme ho najít dřív, než ublíží ještě někomu dalšímu. A skutečnost, že kolem tebe mizí lidé nasvědčuje, že je někde v tvém okolí." vytrhla ji Sam z přemýšlení
"A co mám teda udělat?"
"Hned ti to vysvětlím, jen potřebuji, abys pro jistotu zašla na lékařskou prohlídku."
"Bez problému." a Sam ji odvedla na ošetřovnu

o půl hodiny později

"Doktore, děje se něco, že jste chtěl se mnou mluvit?" Sam dorazila do kanceláře doktora a posadila se na židli naproti
"Ano, plukovníku. Potřebuji s vámi probrat její zdravotní stav." a ukázal na průhledné skleněné dveře, za kterými seděla na lékařském lehátku Eva a znuděně koukala kolem
"Je v pořádku?"
"To ano. Z počátku se to zdálo jako rutinní prohlídka, ale poté jsem v její krvi nalezl nepatrnou známku naqaudahu." řekl ustaraně doktor
"Ona není Goa'uld. Poznala bych to." začala oponovat Sam
"Ano, tím, že jste v sobě měla Jolinar jste je schopna vycítit, ale ona ho v sobě má málo na to, aby jím byla, ale dost na to, aby mohla ovládat jejich technologii. Má ho v sobě asi jako vy teď." vysvětlil jí doktor
"Takže v minulosti ho v sobě mohla mít?"
"V hodně dávné minulosti. Ale jak se k ní mohl dostat? Goa'uldi sice byli v Evropě, ale zprávy o tom, že by byli v ČR, nemáme." uvažoval nahlas
"Mohlo se to stát úplnou náhodou. Ale v tom případě by ho mohla vycítit stejně jako já."
"Vím, co myslíte, ale nevystavíte ji tak nebezpečí?"
"Dali bychom jí zat a já bych byla blízko." řekla Sam odhodlaně
"Jak myslíte." řekl doktor a šel si po svých povinnostech

Sam se zhluboka nadechla a vydechla. Prošla skleněnými dveřmi za Evou.

"Takže co mi je?" zeptala se naprosto jistým a smířeným hlasem
"Není to nic hrozného. Ve tvé krvi jsme objevili malé množství naqaudahu. To je mimozemský kov, který když máš v krvi, tak s jeho pomocí můžeš ovládat Goa'uldskou technologii."
"Takže mi v krvi pluje něco jako železo?"
"Je to hodně složité, ale nemusíš mít obavy. Mám ho v sobě taky. A díky tomu je dokážeme na blízkou vzdálenost vycítit. To bude naše výhoda. A od tebe budeme potřebovat, aby jsi se normálně vrátila domů a až ho vycítíš, abys mi dala vědět."
"To je všechno?"
"Nevím, jestli to bude tak snadné, jak to vypadá. Pravděpodobně u sebe bude mít zbraň a když to bude někdo z tvé rodiny…"
"Chápu." přikývla, i když v duchu doufala, aby to nikdo z její rodiny nebyl. Nevěděla, co s ním udělají, ale určitě to nebude dobré.
"Pro tvoji ochranu dostaneš malou zbraň, říkáme jí zkráceně zat. Po jednom výstřelu to člověka omráčí a po druhém zabije. Snad ho nebudeš muset použít. Já budu blízko."
"Dobře. I když bych tady chtěla zůstat déle a pořádně si Generála Hammonda prohlédnout, musím se vrátit zpět, aby nepadlo podezření."
"Jestli bude někdy čas, slibuji, že tě tady provedu."

Sam se tedy s Evou rozloučila a přenesla ji zpět do lesa.

"Našla jsi Sabinu nebo babičku?" vychrlila na ni hned po návratu do chaty teta Magda
"Ne ani jednu. Kde jsou vlastně všichni?" řekla Eva a s hrnkem horkého čaje se schoulila do křesla
"Stále je hledají někde v okolních lesích. Já jsem zůstala tady pro případ, že by se některá vrátila." řekla Magda a netrpělivě stála u okna a vyhlížela je
"Co? Teď? Už je skoro tma, A navíc není to zrovna bezpečné. Mizí nám tady lidi a my si ještě nezodpovědně chodíme jen tak do lesů…"
"To to máme prostě nechat být?"
"To jsem neřekla. Třeba se to nějak vyřeší…"naznačila opatrně Eva. Byla si celkem jistá, že teta Magda to není, protože v její přítomnosti nic necítila
"Samo? Nikdy se nic nevyřeší samo, ale teď nám nezbývá nic jiného, než počkat až se vrátí ostatní." dodala a šla si sednout na balkón
Začínalo se smrákat, padala večerní mlha, ale Magdě to nevadilo. Byla odhodlaná čekat na své milované třeba celou noc.

o hodinu později

Bezmoc, nervozita… i když bylo v celé chatě příjemné teplo, každá z nich cítila zimu zevnitř. Zatím se vrátila jen Šárka.

"Co jim může tak dlouho trvat?" chodila Magda nervózně po chatě tam a zpět jako by potřebovala na záchod
"Co když taky zmizeli?" řekla zoufale Šárka
"Nevím… ani nevíme co se vlastně děje. Měli bychom zavolat policii." zauvažovala Magda, zatímco Eva stále seděla v tichosti v křesle a ani nedutala. Nechtěla zatím moc zasahovat do konverzace.
"Počkala bych aspoň ještě do rána. Stejně když jsou pryč jen pár hodin… pochybuju, že se do toho policie aktivně pustí. Teď pojďte spát. Dnes už toho asi moc nevyřešíme." rozhodla Šárka a zmizela v koupelně

Pozdě v noci za úplného ticha ještě dorazily Sylva s Julií. Byly úplně mokré a špinavé. Magda rožla světlo a snažila se co nejrychleji přizpůsobit oči na prudké světlo. Když se jí to po nějaké chvíli podařilo, začala jim rychle pomáhat sundat mokré oblečení.

"Co se děje?" zeptala se rozespale Šárka a vystrčila hlavu z pokoje
"Viděly jste Nelu a dědu?" zeptala se hned Magda. A kdo by se jí divil. Zmizel jí otec a její desetiletá dcera.
"Jo, viděly jsme je, ale neuvěříte tomu." řekla Sylva a vypadala, že je ještě v šoku
"Co se stalo?" vyletěla Eva z pokoje jako by tušila něco zlého
"Šly jsme s Julií lesem." začala Sylva vyprávět "už se začínalo stmívat, tak jsme se chtěly vrátit, ale zabloudily jsme. Po nějakém čase jsme procházely kolem velkých keřů. Slyšely jsme nějaký hluk, tak jsme se pro jistotu schovaly. Opatrně jsem přes skuliny v keři vykoukla a viděla jsem Nelu, jak někam táhne asi omráčeného dědu. Pak najednou zmizeli. Jen tak. Jako by se vypařili. Nevím jak je to možné. Jak by vůbec mohla mít Nela takovou sílu. Nechápu to…"

V chatě se rozprostřelo ticho. Nikdo se na to neodvážil nic říct. Jen Eva měla v duchu jasno. Už našla to, co hledala.

Všechny se opět vydaly do říše snů, i když se jim nedařilo usnout. Po nějaké době, když už vládlo v chatě naprosté ticho, které jen občas narušilo něčí slabé chrápání, Eva opatrně odkryla peřinu a vylezla, ač nerada z vyhřáté postele. Snažila se opatrnými a pomalými kroky dostat neslyšně z chaty. Občas pod ní zavrzala podlaha, ale naštěstí se nikdo nevzbudil. Vyšla z chaty ven, slezla ze schodů a posadila se na chodníčku blízko u malého potůčku, který teče hned vedle chaty. Zhluboka se nadechla.
Cítila tu omamnou vůni lesa. Zavřela oči a snažila se relaxovat. Poslední dobou toho na ni bylo moc. Ještě se ani pořádně nevzpamatovala z návštěvy Hammonda a už bojovala proti zlým mimozemšťanům...

Namočila si konečky prstů na ruce do potůčku a letmo si přetřela čelo. Voda byla ledová po celý její život a už by měla být na ni zvyklá, ale i přes to se otřásla zimou. Najednou někdo položil ruku na její rameno. Eva vyskočila na nohy rychlostí světla, jak se lekla.

"To jsem jen já, nemusíš se mě bát."
"Plukovníku, to jsem ráda, že jste to vy. Vystrašila jste mě. Prosím už to nikdy nedělejte." řekla Eva s velkým oddychem
"Dobře. A říkej mi Sam." řekla s letmým úsměvem "Zjistila jsi něco nového?"
"Fajn, ano. Nebude se ti to líbit. Z mojí rodiny chybí čtyři lidé. A jeden je s největší pravděpodobností ten mimozemšťan."
"A ty víš, kdo z nich by to mohl být?"
"Mamka se sestrou prý viděly moji desetiletou sestřenku, jak někam táhla pravděpodobně omráčeného dědu a potom najednou zmizeli."
"Mohlo by to být vážnější, než jsme mysleli. Nemohli jen tak zmizet. Spíš tu bude mít někde zamaskovanou loď. To není dobré. Musíme dát vědět Hammondovi. A desetiletá sestřenka? Ještě jsem nepotkala Goa'ulda, který by si vybral tak mladé tělo. To není možné." divila se Sam
"Ale je to možné…" ozval se jim za zády známý reprákový hlas…

Sam s Evou se napřímily a zlehka se otočily.

"Ó můj bože!" vyhrkla Eva a udělala několik kroků zpět až málem spadla do potoka. Naskytl se jim velice neobvyklý pohled. Před nimi stála malá holka s neposlušnými hnědými vlasy a pihovatým obličejem. Vypadala tak nevinně. Ale jen do té doby než zvedla hlavu a zažhnuly jí oči.
"Plukovník Samantha Carterová!" řekla s posměšným úsměvem a reprákovým hlasem "Konečně se setkáváme. Kolují o vás legendy." dodala a posadila se na blízkou lavečku
"To mě těší, bohužel o vás nekoluje vůbec nic!" snažila se Sam co nejvíc napodobit Jackův sarkasmus
"Ha ha, no možná to bude tím, že jsem se snažil držet dál od ostatních."
"Jistě, hlavně tu nezačněte vyprávět, že jste "ten" hodný, na to vám nenaletíme. Co jste udělal s těmi lidmi?"
"Nic vám neřek…" ani to nestačil dopovědět a zasáhl ho modrý elektrický výboj. Bolestí se položil na zem a omdlel.
"To bylo dobrý." pochválila Sam Evu, když zjistila, že to ona vystřelila ze zatu
"Bylo to divný." řekla a posadila se na okraj lavečky
"Na to si zvykneš. Teď se můžeš normálně vrátit domů, už tě nebudeme potřebovat."
"Jak to? A co moje rodina?"
"Nemusíš se bát, najdeme je. Bude to nebezpečné a generál by mi nedovolil tě do toho zaplést. Ale ještě se určitě setkáme." řekla Sam a nechala se i s Goa'uldem přenést na Hammonda.

Eva zůstala dál sedět na lavičce. Ještě pořád svírala v ruce zat. Zapomněla ho Sam vrátit. Najednou se cítila tak nějak nepotřebně. Začala se třást zimou. To jí připomnělo, že je hluboká noc a tak se vrátila zpět do chaty. Musela toho hodně dospat.

Ráno se vzbudila až před obědem. Šárka, Sylva, Magda i Julie už byly vzhůru. Všechny mlčely. Byla cítit i vidět jejich nervozita. Aniž by si to uvědomovaly, vždy za nějaký čas se podívaly z okna. Tohle pro ně byla muka.

Eva to už nemohla vydržet. Dopadalo to na ni víc a víc a cítila se provinile. Proto se zvedla a šla se projít do lesa. Musela si nějak vyčistit hlavu a všechno tak nějak vstřebat. Až teď si začala uvědomovat pár věcí, které jí do toho moc nezapadaly.

Zrovna procházela kolem stromu, do kterého uhodil blesk. Jeho kmen byl rozštípán na několik kusů. Najednou uslyšela nějaký hluk. Byla už tak ze všeho vynervovaná, že nečekala a rychle se za zbytky stromu schovala. Opatrně vykoukla a spatřila Nelu jak někam vláčí omráčenou Sam. Začalo jí zběsile tlouct srdce.
"Takže Nela už dostala i Sam." pomyslela si
Nevěděla jak, ale věděla, že musí Sam nějak pomoc. Rozhodla se, že bude Nelu sledovat. V duchu si teď děkovala, že si ten zat nechala.

Bylo až neuvěřitelné s jakou lehkostí ji Nela táhla přes různé lesní nerovnosti. Došli až na malý lesní palouček. Tam ji nechala ležet a vytáhla z kapsy malý ovladač. Zadala na něj nějaký číselný kód a před ní se objevila goa'uldská nákladní loď. Otevřela si dveře, vtáhla Sam dovnitř a opět nechala loď zneviditelnit.

Eva přišla až na místo, kde si myslela, že loď stojí. Snažila se ji v prostoru najít, ale nedařilo se jí to. Najednou se loď objevila. Eva úlekem spadla a zapadla do vysoké trávy. A díky této náhodě ji neobjevila Nela, která zrovna vyšla ven. Zase zadala nějaký kód a strčila si ovladač do kapsy a odešla někam pryč. Eva přemýšlela jak se dostat do lodi. Nakonec došla k závěru, že musí využít dostupných prostředků. Poodstoupila kousek dál a vystřelila na loď zatem. Lodí proletěl modrý záblesk a objevila se.
"Tak se mi to líbí." usmála se Eva a přistoupila ke dveřím, ale byly zamčené. Vyzkoušela všechny kombinace, co ji napadly, ale žádná jí neumožnila vejít dovnitř.
"Třeba ti pomůžu já." ozval se za ní známý hlas
"Takový dvě překvápka za jeden den? To mi nedělej." snažila se odpovědět s co největším klidem i když se bála, co se bude dít dál
Náhle ucítila prudkou bolest, jako by jí projel elektrický proud a omdlela…

o 15 minut později
"Vzbuď se… no tak Evo!" zakřičela Sabina
"Co, co co?" probudila se s výkřikem Eva a prudce se posadila, ale to neměla dělat, protože se jí zatočila hlava "Sabi?"
"Tak ne asi." odsekla sarkasticky
"Kde to jsme?" zeptala se Eva poté, co se trochu probrala a začala se rozhlížet po zlaté místnosti
"Tohle je goa'uldská nákladní loď. A my jsme konkrétně ve vězení. A podle toho, co jsem mohla odtud poznat tak i ve vesmíru." ozvala se z rohu místnosti Sam
"Sam, jsi v pořádku?" zvedla se Eva a přešla k Sam, která vypadala hrozně zuboženě a těžce dýchala
"Budu, až budeme doma." řekla se zavřenýma očima, byly na ní vidět známky po mučení. Těžko uvěřit, že by to dokázala malá holka.
"Můžete mi laskavě vysvětlit, co se tady děje?" ozval se z druhé části děda a vedle něho seděla babička se Sabinou

Eva k nim přiběhla a nadšeně je objala. Byla tak ráda, že jsou v pořádku.
"Momentálně nemám ponětí." řekla Eva a šla zase zpátky za Sam. Sundala si bundu a podložila jí hlavu.
"A kam vlastně letíme?" zeptala se opatrně, aby to nikdo jiný neslyšel
"Nevím, co je ten Goa'uld zač, takže s námi může udělat v podstatě cokoliv."
"To je dobré vědět."
"A při vší smůle mi odstranil podkožní vysílač, takže nás ani Hammond nemůže sledovat."
"Co teda uděláme?" zeptala se Eva se zoufalým výrazem v obličeji
"Teď je na řadě on…." řekla Sam a pokusila se na chvíli usnout

Hammond
"Co se tady k sakru stalo?" začal křičet Jack, jen co ho sem transportovali. Po tom, co zmizela Sam i s Goa'uldem z lodi, byl obeznámen se situací a jako největší odborník na boj s Goa'uldy pověřen dočasným vedením Hammonda a celé mise.
"Plukovník Carterová si šla promluvit s tím Goa'uldem. Chtěla tam jít sama a dál už víme jen to, že ji nějak přemohl a donutil nás je oba transportovat zpět na Zemi." odpověděl mu trochu zaraženě Chuck, ještě pořád si zvykal na to, že pracuje na vesmírné lodi a nečekal, že Jack bude tak rozzlobený…
"A co její podkožní vysílač?" ptal se dál Jack a rentgenovýma očima si prohlížel Chucka
"Skoro ihned zmizel jeho signál. Nestihli jsme ji ani přenést. Ten Goa'uld musel být dobře informovaný."
"Takže jestli to správně chápu, nemáme jediné vodítko, jak ji vystopovat. Dokonce ani nevíme, jestli jsou ještě na Zemi."
"Ne, pane."

Malá nákladní loď vystoupila z hyperprostoru a ihned ji někdo kontaktoval.
"Nacházíte se na nepřístupném území. Identifikujte se."
"Jsem Atos, přicházím za lordem Ba'alem."
"Lord Ba'al je mrtvý." ozvalo se z druhé strany
"Moc dobře znám všechny podrobnosti. Mám pro něj zajímavý návrh. Heslo je LAAB.
"Přistaň v levém hangáru." dořekl a ukončil konverzaci

Nacházeli se na úplném konci galaxie, kdesi v zapomenuté části v opuštěné sluneční soustavě u malé planetky. Na její orbitě byla jediná mateřská loď. Atos vlétl do ní a vypl motory. Opatrně otevřel dveře.
"Jsem Donis. Dovedu tě za lordem Ba'alem."
"Odveďte moje vězně se mnou k Ba'alovi. Jsou v lodi, ve vězení, ale nejsou spoutaní." řekl Atos
"Dovedu, jak nejrychleji to bude možné. Jaffa kree." přikázal Donis

Několik Jaffů se vydalo do lodi a Donis s Atosem k Ba'alovi. Vkročili do ohněm osvětlené místnosti, která se třpytila zlatem. Přímo naproti na vyvýšeném místě stál mohutný trůn se znakem Ba'ala, zatímco samotný Ba'al stál u okna a díval se opovrhovaně dolů na planetu.

"Lorde Ba'ale, tohle je ten, co k nám neohlášeně přiletěl." řekl Donis a poklekl před ním
"Zdravím lorde. Jsem Atos." a také poklekl
"Máš nějaký zvláštní důvod pro to, že jsi si vybral jako hostitele malou holku?" řekl posměšně a posadil se na trůn
"Ne, že bych neměl na vybranou, ale pro dobro všech událostí to bylo nevyhnutelné."
"Tak, co pro mě máš?" zeptal se Ba'al zvědavě
"Myslím, že budete potěšen." řekl Atos se zlověstným úsměvem
"To nech laskavě na mě." řekl netrpělivě
"Omlouvám se. Donisi? Ať je přivedou." a kývl na něj
"Jaffa!" rozestoupily se dveře a dovnitř vkročila Eva, Sam, Sabina a nakonec i děda s babičkou.

Ba'al se nejprve netvářil moc nadšeně, ale když spatřil Sam, hned se mu rozzářily oči. Jaffové je násilím donutili kleknout. Eva, Sabina, babička a děda nechápali většinu věcí kolem sebe, ale Sam se nervózně dívala na Ba'ala. Nemohla uvěřit, že je živý.

"Ale to se podívejme. Plukovník Samantha Carterová. Kde máte zbytek svého týmu? Nikde je tady nevidím. Že by už jim na vás tolik nezáleželo?" smál se jí do očí a ostatní naprosto ignoroval
"Jak to, že žijete?" nedalo to Sam, musela se na to zeptat
"Jsem bůh!" odpověděl prostě a zažhnuly mu oči

Sam jen protočila panenkami a už se s ním dál nebavila

"Co za ni chceš?" zeptal se Atose
"Snad za ně?" opravil ho Atos
"Pro mě má cenu jen ona." a ukázal na Sam "Ti ostatní mě nezajímají."
"Musel jsem pochytat i je, abych se dostal k ní. Myslel jsem, že zbytek SG-1 se ji vydá hledat, ale zatím se neobjevili."
"To nebude dlouho trvat. Popřemýšlím o tom. Zatím je všechny odveďte do vězení." rozhold Ba'al a už nikoho nevnímal. Jaffové se mu uklonili a odvedli je do vězení.

Ba'al zatím přemýšlel nad pastí. Chtěl zbytku SG-1 připravit opravdu nemilé uvítání. Na planetě není brána, takže budou muset přiletět lodí. Už nějaký čas měl pocit, že na lodi není vše v pořádku. Byl si téměř jistý, že je na lodi Tok'ra. Nevěděl sice, kdo to je, ale využíval toho, co se dalo. Teď bude jeho plán ještě zákeřnější. Zasmál se a jeho oči zlověstně zažhnuly. Tentokrát to bude jejich konec…

Hammond
"Pane, dostali jsme vzkaz z SGC. Kontaktovali je Tok'rové a mají velmi znepokojující zprávy." řekl Chuck opatrně
"Jo hned jsem na můstku."řekl Jack a dojedl sousto koláče

"Takže copak nám donesli Tok'rové za novinky?" řekl, když přišel a posadil se na velitelské křeslo. Byl to pro něj pořád takový nezvyklý pohled… a když si uvědomil, že tohle místo patřilo "jeho" Sam, jak jí rád v duchu říkal, trochu ho zamrazilo a otřásl se. Musel ji dostat zpět…
"Nic pozitivního pane. Tok'rové mají špeha na jedné goa'uldské lodi, kde se podle nich ukrývá jen jeden velice nedůležitý Goa'uld a teď se ukázalo, že je to Ba'al. Taky tam zahlédli plukovníka Carterovou a další čtyři civilisty ze Země. Už nám poslali pozici lodě. Let bude trvat pár hodin. Generál Landry rozhodl, že tam poletíte vy s Hammondem a se zbytkem SG-1. Už jsme je transportovali na palubu. Čekáme jen na váš rozkaz." zakončil svoji řeč Chuk a s napětím očekával Jackovu reakci
"Ba'al? No to si dělají srandu???" řekl naštvaně. Kdyby teď potkal nějakého Tok'ru… nezůstal by v jednom kuse… "Taky všechno řeknou, až začne hořet…"
"Pane?"
"Co?... jo… samozřejmě. Leťte." řekl a už se zase ztratil ve svých myšlenkách…

o pár hodin později, ve vězení
"Á Ba'ale, neříkejte, že jsme vám chyběli, že jste se přišel podívat." řekla Sam a hodila na něj vraždivý pohled, Ba'al se na ni zašklebil
"Objevili jsme v hyperprostoru loď, která míří k nám." řekl, aniž by nějak komentoval předešlou poznámku "Chcete se vsadit, do kolika minut je sprovodím ze světa?" a podíval se na ni tím svým výsměšným pohledem
"To neuděláš!" začala znít Sam nepatrně zoufale
Ba'al se jen zasmál. "A ty se na to budeš dívat." Poručil Jaffům, aby ji vzali a přivedli do pel'taku.

pel'tak
"Nemáte šanci s jednou lodí. Hammond vás rozstřílí jako nic!" štěkla po něm Sam
"Nebuď si tak jistá." znejistil ji Ba'al a dál se díval z okna do vesmíru

Po chvíli se otočil a zlověstně se na Sam usmál až mu zažhnuly oči. Sam chtěla udělat krok zpět, ale nemohla. Drželi ji dva Jaffové. Další dva přišli do její blízkosti s malou nádobou. Ba'al ji otevřel, vyhrnul si rukáv, vytáhl z ní Goa'ulda a potom se s ním začal přibližovat k Sam.
"Nějaká poslední slova?" řekl Ba'al "Protože potom už nedostaneš příležitost.
Sam se snažila Jaffům vykroutit, ale neměla šanci. Byli na ni moc silní.
"Můžeš to zkoušet, jak budeš chtít, ale stejně ti to nepomůže." zasmál se Ba'al a chystal se na to, že jí dá Goa'ulda
"Počkej!" zastavila ho na poslední chvíli Sam
"Ještě ta slova? SG-1 je doručím osobně."
"Když už se tomu nevyhnu, nechci mít za krkem tu odpornou jizvu."
"Jak chceš." řekl Ba'al, stoupl si proti ní a nechal Goa'ulda ať do ní vnikne ústy. Chvíli trvalo, než se s ní sžil, ale za chvíli pozvedla hlavu a zažhnuly jí oči. Poklekla před Ba'alem a ten se jen zlověstně usmál.

Hammond
"Pane, co když letíme do pasti?" řekl Chuck
"To je samozřejmě možné, ale nemáme jinou možnost. Je to Ba'al. Určitě nám to neprojde jen tak, ale nesmíme mu dovolit zdrhnout. Za žádnou cenu. Ani nevíme jak to, že je ještě naživu." řekl Jack

Jack věděl, že ho nesmí nechat uniknout, ale udělal by to i za cenu, že ztratí Sam?

Hammond vystoupil z hyperprostoru u malé planetky
"Zaznamenali jsme jednu loď a orbitě." řekl Chuck
"Jen jednu?" divil se Jack
"Ano pane. Už o nás vědí. Snaží se s námi spojit."
"Dejte je na obrazovku." řekl Jack
Jednou z věcí, které měl rád, byla inovace. Rozvinula se před ním tabule a na ní se objevil Ba'al. Seděl na svém trůnu a snažil se na sobě nedat znát překvapení, že vidí Jacka.
"Generál Jack O'Neill. Dlouho jsme se neviděli."
"To víte, nenechám si ujít žádnou srandu. Myslel jsem, že jste mrtvý." odseknul mu Jack
"Jo, to si myslí hodně lidí. Co chcete tady, na konci galaxie?"
"Něco jste nám vzal. A já to chci zpátky!"
"Jo, to asi nepůjde." zašklebil se Ba'al a Jack spatřil na obrazovce Sam v dlouhých elegantních šatech, jak přichází k Ba'alovi a sedá si na menší trůn vedle něj. Usmála se a zažhnuly jí oči.

Jack, zbytek SG-1, kterou nechal zavolat i všichni ostatní, co sledovali obrazovku, zbledli a strnuli překvapením. Nikdo se neodvážil nic říct.
"Ještě něco?" řekl výsměšně Ba'al
"Ano, tohle jste neměl dělat!" řek naštvaně Jack
"To není všechno." usmál se Ba'al a Jack zpozorněl
"Pane? Máme tady problém." ozval se Chuck "Objevilo se tady dalších 9 lodí."
"Překvapení." řekl Ba'al "Nechcete se vzdát?"
Teď se pro změnu zasmál Jack. "Opravdu si myslíte, že bychom sem přiletěli jen tak bez nějaké pojistky?" a zmáčkl tlačítko u svého křesla, které aktivovalo vysílačku
"Daedale, Odysseo, Apollo, Koreleve, Sun Tzu, deaktivujte maskování!" řekl Jack rozhodným hlasem a v prostoru kolem Hammonda se objevilo 5 pozemských lodí v celé svojí kráse. Ba'al se nejprve lehce usmál, ale postupně začal trnout. Jack vydal ještě další rozkazy, ale tak, aby ho Ba'al neslyšel. Přikázal pilotům F-302, aby se připravili a stříleli jen po Ba'alově mateřské lodi, do hlavních generátorů štítů, do zbraní a zatím se ostatní lodě postarají o zbytek jeho flotily. Hned jak prolomí štít na mateřské lodi, SG-1 se přenese na palubu, aby mohli zachránit všechny lidi, kteří byli uneseni.
"Nemusí to tak skončit." řekl Ba'al "Vzdejte se, odevzdejte své lodě a budete žít."
Jack se nad tím jen sarkasticky zasmál.
"Tak nic." řekl a ukončil spojení
"Dobře, jak chce. Palte podle libosti." řek jack odhodlaně a pohodlně si poposedl v křesle. Ba'al také na nic nečekal a začal ihned pálit.

ve vězení, Ba'alova mateřská loď
"Co se to děje?" položila Eva otázku do větru, i když věděla, že nikdo tady nezná odpověď na příčinu dunění, které otřásalo celou lodí. Najednou někdo vešel do místnosti.
"Donisi? Co tady děláte?" zeptala se Eva s trochou sarkasmu v hlase
"Přišel jsem vás zachránit. Jsem Tok'ra. Nemějte strach. Vaši lidé dělají, co mohou, aby vás zachránili. To oni na nás teď útočí." odpověděl Donis
"Co že to jste?" zeptala se babička a přistoupila blíž k mřížím
"Tok'ra…Vy nevíte kdo jsem?...To je teď jedno, pojďte se mnou." konečně se mu podařilo otevřít celu, ve které byli
"A kam teď?" ozvala se Sabina
"Teď musíme počkat, až vaše lodě vyřadí generátor štítů, abychom se mohli přenést na jednu z vašich lodí.

Venku zatím zuřila bitva. Goa'uldské lodě neměly proti nim nejmenší šanci. Ničili jednu po druhé.
"Na mateřskou loď miřte opatrně. Máme tam Carterovou." řekl Jack "I když už není sama sebou." dodal si sám pro sebe "Jak si vedou 302?"
"Jejich štíty stále drží, ale jsou oslabeny. Už to nebude dlouho trvat." řekl Chuck
"Fajn, už to tady ukončíme." a jak Jack řekl tak také udělali
Do pár minut zničili i ten zbytek a zbyla jen ta Ba'alova beze zbraní a štítů.
"Řekněte SG-1, že můžou vyrazit a zavolejte mi Ba'ala." řekl Jack

SG-1 se přenesla na palubu mateřské lodi a v tu samou dobu využili příležitosti Donis, Eva, Sabina, babička a děda. Dostali se tak v pořádku na Hammonda.

Na můstku zatím mluvil Jack s Ba'alem.
"Zničili jsme všechny vaše lodě a vy se přesto nechcete vzdát." překvapeně koukal Jack na Ba'ala
"Necháte nás odletět nebo ji zabiju." a očima ukázal na Sam
Jack ztuhnul. Právě do takové situace se nechtěl dostat. Musel si vybrat mezi Ba'alem a Sam.
"Pane, SG-1 je na palubě Ba'alovy mateřské lodi." pošeptal to Chuck Jackovi, aby ho Ba'al neslyšel
"Fajn Ba'ale, leť si." odseknul mu Jack
Ba'al ani neodpověděl a ukončil spojení. Potom vstoupil do hyperprostoru.
"Zamaskujte nás!" vydal rozkaz Jack "Snad si toho nevšimne. Budeme je sledovat. Zbytku lodí dejte rozkaz, ať se vrátí na Zem." a v klidu si sedl na křeslo

mezitím…
Cameron, Daniel, Vala a Teal'c se přenesli kruhy na Ba'alovu loď.
"Ne, nestřílejte! Jsem Tok'ra!" řekl Donis, který zrovna vyprovodil civilisty na Hammonda, když se sem přenesla SG-1
"Výborně. Aspoň nám můžete pomoci. Kde je plukovník Carterová?" řekl ihned Cameron
"Pokusím se vám pomoci, ale nebudu riskovat prozrazení. Plukovník Carterová bude u Ba'ala a nebude lehké ji odtamtud dostat." odpověděl Donis
"Vaše infiltrace zde už nebude potřeba. Hammond loď okamžitě zničí, jakmile se na něj přeneseme zpět." řekl Teal'c
"Dobře, tak pojďte za mnou." a vydali se směrem k pel'taku

Cestou potkali několik Jaffů, ale bez větších problémů se dostali dál. Přišli až těsně ke dveřím pel'taku a snažili se odposlouchat, jestli se ještě Ba'al baví s Jackem.
"Fajn Ba'ale, leť si." slyšeli Jacka, jak mu odseknul a potom jen ticho

Loď se jemně zatřásla a vstoupili do hyperprostoru.
"Teď by mohl být vhodný čas na útok. Ba'al nás zde nebude čekat." připomněl jim Teal'c
"Tak jdeme na to. Nejprve zneškodníme Jaffy, Ba'ala zatím jen omráčíme a bacha na Carterovou. Jacksone, Valo, hlídejte u dveří." rozhodl Cameron a potom dal Teal'covi signál a vyrazili dovnitř
Během pár chvil vyřídili všechny Jaffy a Ba'al se Sam byli omráčeni. Teal'c přistoupil k ovládání a vystoupil s lodí z hyperprostoru
"A co plánujete dál?" zeptal se Donis
"No, šlohneme si nákladní loď a poletíme domů." řekla Vala
"Mám lepší nápad, co by stál za zkoušku." řekl Cameron a vytáhl vysílačku "Hammonde, tady Mitchell, slyšíte mě?"

Chvíli se nic neozývalo. Vala už se mu chtěla začít posmívat, ale potom přece jenom tušil Cameron správně.
"Mitchelle, tady O'Neill."
"Výborně pane. Prosím přeneste nás na palubu. Tady máme hotovo."
"Našli jste Carterovou?"
"Je v pořádku. Sice je omráčená a pořád má v sobě hada, ale jinak bez problémů."
"A Ba'al?"
"Toho máme taky omráčeného. Máme ho vzít na palubu pro další výslech?"
Jack chvíli přemýšlel. Měl v plánu celou loď i s Ba'alem zničit. Nakonec se rozhodl.
"Dejte mu vysílač a přeneseme ho rovnou do vězení. O'Neill konec."

Neuplynulo ani pár minut a na můstku už stála tentokrát kompletní SG-1 i když Sam nebyla při vědomí. A ještě navíc Donis. Už tam také stáli lékaři a okamžitě omráčenou Sam odvezli na ošetřovnu.
Jack dal SG-1 prozatím volno a šel si promluvit s Donisem. Požádal ho, jestli by ho Jack nemohl vyložit u první brány, aby se mohl vrátit k Tok'rům a informovat je.
"A co uděláte s Ba'alem?" zeptal se Donis, když procházeli chodbou směrem k ubikacím
"Ještě tak úplně nevíme, ale něco se vždycky najde." řekl Jack
"Dejte ho nám. Ba'ala odstraníme a hostitel dostane nového symbionta."
"Po příletu na Zem vše nejprve prodiskutuji s Landrym a potom vám dáme vědět."
"Dobře."

Za pár hodin už byli zpátky na Zemi, Jack s Landrym a Donisem probírali v zasedačce co s Ba'alem.
"Dobře tedy. Dáme vám ho, ale musíte za to pomoci plk. Carterové a vyndat z ní jejího Goa'ulda." rozhodl nakonec Hank
"To je samozřejmost." ujistil je Donis
"U vás jeden nikdy neví. Pro jistotu vás doprovodím." řekl Jack, chtěl dohlédnout na
to, aby se Sam už nic nestalo

Tak Donis, Jack a spoutaná Sam s Ba'alem odešli na planetu Tok'rů.
Jack se ani na chvíli od Sam nevzdálil. Sledoval vše, co Tok'rové udělali. A nakonec se bez jakýkoliv obtíží podařilo Samina i Ba'alova symbionta odstranit.

Celou místností se rozléhalo pípání přístrojů. Ucítila, jak ji někdo drží za ruku a hladí ji po hřbetě ruky. Pomalu otevřela oči a začala se rozhlížet, kde to vlastně je. První co ji upoutalo, byl on. Nevěděla, jak má reagovat.
"Sam, to je v pořádku, jste na ošetřovně, zpět na Zemi." řekl Jack a letmo se usmál
Sam se chtěla posadit, ale Jack ji položil zpět. "Musíte odpočívat."
"Co se stalo?" zeptala se zmateně
"Všechno to zavinil ten slizkej Ba'al. Dal vám do hlavy hada. Ale naštěstí vám pomohli Tok'rové a vytáhli ho z vás."
"A co se stalo s Evou a ostatními?"
"V pořádku se dostali na Hammonda. Mimochodem máte tam pěkné křeslo."
"Děkuji, v nejbližší době se chystám na Hammonda vrátit." řekla Sam
"Myslím, že to nebude až taková pravda." uculil se na ni Jack a Sam se na něho podívala s otazníky v očích "Neměl bych vám to říkat." ale nakonec neodolal prosbám pomněnkových očí a všechno Sam vyklopil "Stalo se pár neočekávaných událostí a to byl impulz pro armádu, kdy si uvědomili, že je vás na Hammonda škoda a proto budete jmenována do funkce nového velitele SGC."
"Cože já?" posadila se Sam tak rychle až se Jack lekl
"Pššt. Oficiálně se to dozvíte, až se vrátíte do služby. No nic nechám vás odpočívat." dodal Jack, usmál se a odešel

Sam mu úsměv opětovala, položila se zpět na postel a za chvíli usnula.

Netrvalo dlouho a Sam se plně zotavila. Přesně jak Jack řekl, jmenovali ji do čela SGC, když se generál Landry rozhodl jít do důchodu. Potom poslala Evu na přípravu na práci v SGC, protože by chtěla v budoucnu využít jejích schopností. Co se týče Ba'ala, symbiont nepřežil a hostitel dostal nového.

Jednou ráno po briefingu s SG-1, co je poslala na průzkum planety PSX 381 se Sam přesunula do svojí kanceláře a rozhodla se, že konečně vyřídí hromadu papírů, co měla na stole a do které se jí šíleně nechtělo. Nalila si kafe a otevřela první složku. Nakonec to vzdala. Nemohla se na to soustředit. Složku zavřela, promnula si čelo, hluboce se nadechla a vydechla. Znovu si v hlavě procházela nedávné události. Najednou ji z přemýšlení vytrhl bílý paprsek světla, který se před ní objevil. Nejdříve se vyděsila, když se u ní v kanceláři objevili tři muži, ale když zjistila, že jedním z nich je Jack, tak se zase uklidnila.
"Dobrý den, pane." řekla trochu rozpačitě
"Carterová." řekl s milým úsměvem "Doufám, že vám nevadí, že jsme sem tak vpadli. Tihle vědci vám sem jdou nainstalovat nové transportní zařízení, které vynalezli v 51. Stačí si stoupnout tady na tu plošinu a zadat nějakou jinou plošinu, na kterou se chcete přenést. Jednu má v kanceláři prezident a mnoho dalších potřebných lidí včetně mě. Automaticky tam máte seznam všech dostupných. Je to rychlá a efektní přeprava.
"Páni."
"Jo, můžu se sem stavit častěji."
"To byste mohl." odvětila Sam a usmála se
Jack jí úsměv oplatil, postavil se s vědci na plošinku a transportovali se pryč. Sam se chvíli dívala do prázdného prostoru, který po nich zbyl a poté znovu zasedla za stůl. Čekala na ni ta hromada papírů, ale teď už jí tolik nevadila. Věděla, že se kdykoli může všechno snadno změnit...

The End