Dvě holčičky

"Hele moment, já tu velím a já říkám, ať seženete nějakej útulek pro ty dvě holčičky, co mi spí v autě."
"Bohužel, Odbor pro pohřešované osoby skončil ve čtyři, teď tam nikdo není."
"Tak jinej odbor!"
"Odbor pro péči o svědky a rukojmí zavřel už ve tři."
"Tak si to laskavě vezměte na starost vy."
"To nejde, končím za dvacet minut a musím ještě skartovat."
"To mě nezajímá, já měla končit ve dvanáct a mám už šestihodinový přesčas. Něco s nimi udělejte."
"Je mi líto. Přijďte zítra. Příjem už skončil, je otevřený pouze příjem pro teroristy a to, předpokládám, dvě malé holčičky nejsou. Pokud ano, zmlaťte je, zpacifikujte a hoďte na příjem teroristů a zločinců."
"A co já s nimi mám asi dělat?!" rozčilovala se Misha nad úřadem VEXu. Dvě malé holčičky jí zbyly při řešení posledního případu, ve VEXu je nechtěj momentálně přijmout…
"Slečno, uvnitř budovy se nesmí kouřit."
"Ty jsi ten, kterému jsem před měsícem zlomila nos?" otočila se prudce na obtěžující ochranku.
"Prosím, jděte alespoň před budovu."
"Trhni si nohou." procedila skrz zuby a šla do garáže. Na zadním sedadle jejího auta ležely dvě dívky, čtyři a šest let, každá opřená o jedno okýnko. Sklo kolem jejich pusy bylo zamlžené. Dokouřila, sundala kabát, aby nebyla tolik cítit kouřem a navoněla se. Když zastavila auto před domem, musela je vzbudit. U mladší se jí to nepovedlo, proto ji vzala jednou rukou do náruče a druhou vedla za ruku. Větší problém, než dovedení děvčátek do bytu byl, že tu krom alkoholu, kávy, čaje a cigaret neměla nic k jídlu ani pití.
"Já mám hlad." zakňourala starší z nich a Mishe se orosilo čelo. Byla zvyklá jednat s kýmkoli jakkoli hruběji, ale zkušenost s dětmi postrádala.
"No, a dala by sis čajík?"
"Ne," kroutila malá hlavou, "něco k jídlu."
"Dobře…" ať hledala, jak hledala, bez šance. Nemusela jíst. Její tělesná schránka nepotřebovala potravu.
"Tak já zajdu něco koupit, co by sis dala?"
"Čokoládu?"
"To máš asi smůlu. Jak se jmenuješ?"
"Andy."
"Dobře Andy, zůstaň tady se svojí sestřičkou, já pro něco dojdu."
Vyrazila Misha v rychlosti z místnosti a začala hledat nějaký otevřený obchod.

Žádný nenašla, všechny obchody v šest zavírají. Vloupat se někam by rozhodně nebyl problém, ale kvůli jídlu nebude nějakému chudákovi obchodníkovi vykopávat dveře. V restauraci jí odmítli dát jídlo s sebou. Ze staré známosti jí dali alespoň salát.

"Andy?"
Holčička seděla u těžké truhly a vytahovala z ní nože a jiné zbraně, které tam byly schovány.
"Okamžitě jdi od toho, tam nesmíš!"
V tu chvíli se probudila menší ze sestřiček a rozbrečela se. Andy provinile couvla od truhly a zakopla o mačetu. Misha ji ve skoku bleskově chytila, ještě než stihla zády dopadnout na skleněný stolek. Menší holčičku si posadila na klín.
"Jakpak se jmenuješ ty?"
Bez odpovědi, pouze pláč.
"Je to Wendy."
"Takže Andy a Wendy. Fajn. Wendy, přestaň plakat, tady se ti nic nestane."
Wendy vyděšeně koukala na zbraně. Misha je šla uklidit a zamknout truhlu.
"Půjdeme do jednoho baru. Tam nám snad něco dají."
"Wendy je zima."
Misha každou z nich navlékla do svého roláku a teplých ponožek. Autem jet nemohla, protože její činnost momentálně nebyla pracovní.
"Á hop!" Misha si Wendy vyhoupla na ramena. Andy se jí pověsila na ruku.
"Tonoušku, prosím tě dva džusy a… kafe. A co tu máš k jídlu?"
"Co prosím? Já špatně slyším. Co to chceš?"
"Neptej se a koukni, koho vedu."
Hostinský vyšel z kuchyně.
"Hele holka to ale nemyslíš vážně. Podívej se, jak to tady vypadá, počkej, než je někam posadíš." lamentoval a utíral stůl a židle.
"Takže džus… no jo, ale to já tady vůbec nemám. Co takhle čaj?"
Holčičky kývly.
"No a k jídlu… rizoto, jako vždycky."
"Tondo, já vím moc dobře, co do toho rizota dáváš."
"No dovol,... Tak třeba… Mám tu kukuřičné placky a kukuřici a fazole."
"To je teda pěkný. Uvař něco pro děti."
"Co holčičky, dáte si zavařené meruňky? A zakousnete si k tomu placku?"
"Jo, Tondo." odpověděly stejně.
"Naučila jsi je pěkný věci, chůvo. Nejsem Tonda. Už jsem si myslel, že se dneska nestavíš..."
Historicky první návštěva MishaCafé bez alkoholu.

"Misho? Už spíš?" slabý dětský hlásek.
"Jo." unavený nepříjemný hlas.
"My nemůžeme spát. Pojď si o něčem povídat."
"Jednoduše si povíme to, že máte spát. Šup."
"Tak něco hrát…" škemraly obě holky, zatímco lezli k Mishe do postele.
"Dobrou noc, hezké sny a zítra… něco vymyslíme. Teď ale půjdete spát."

Po několikanásobných vyrušení už tak neklidné noci (kvůli záchodu, úklidu při nestihnuté potřebě záchodu, žízni, hladu (pro jistotu vzala s sebou domu zavařené meruňky a zbyl tu salát), bubákům, špatným snům a pochopitelně vtipnému vrzání postele) konečně nadešlo ráno a čas vyjet do VEXu.