Desire part 2

Kai mu ukázal láhev a sklenku. "Dlouho si nepil krev, musíš si aspoň něco dát, jinak zemřeš. Jestli se viníš kvůli Reile, tak to my všichni, ale svou smrtí jí nijak nepomůžeš."
Aoi si ho přeměřil pohledem, "asi máš pravdu," vzal si od něj láhev a sklenku. "Dík, že si děláš starosti." Pokusil se o úsměv, ale vyšel z toho jen zkřivený výraz, který Kaie navíc rozesmál. Aoi do něj šťouchl a mírně se pousmál. Zalezl pak zpátky do svého pokoje a Kai se vrátil zpět za klukama. K jejich překvapení se k nim pak přidal i Aoi.
"Zrovna jsme probírali onen ples, kam jsme všichni pozvaní. Jdeš taky?" Podíval se na napůl spícího Aoiho.
"Musím, co mám dělat. Sice se na to necítím, ale půjdu tam... nejsem přece srab a nebudu se schovávat doma. A navíc mi zábava jenom prospěje." Všichni to odsouhlasili kývnutím.


"Slečno Mayo... Slečno Mayo, strana 94 druhý odstavec, začnte číst, prosím," vyzýval ji opakovaně učitel. Maya se nakonec probrala ze svých myšlenek a vzala do ruky čítanku. Postavila se a začala číst.
"Dívka se odvážně podívala svému protivníkovi do očí. Věděla, že ho možná nedokáže porazit, ale doufala, že ho aspoň zpomalí. Zvedla svůj meč a vrhla se na něj. Nejdřív zaútočila ona a vypadalo to, že se jí podaří i vyhrát. Její protivník se však stále usmíval, přestal se bránit a začal útočit. Donutil ji jít zpět díky čemuž zakopla. 'No snaha byla děvče,' vysmál se jí. Úsměv mu však stuhl na rtech. Koukl se na svou hruď, kde pocítil bolest a zahlédl tam kůl..." Najednou začal zvonit zvonek na znamení konce vyúky.
"Tak studenti, zbytek si přečtěte za domácí úkol. Zítra si povíme, jak to skončilo, v čem znělo ponaučení a odpovíme si na otázky za textem." Žáci jen nepřítomně zabručeli a odešli z učebny.
"To byla ale otravná hodina co?"
"Ano, a zase další úkol, jako bychom jich už tak neměli dost, že, Mayo," otočila se na ni. Tázaná jen kývla a dál jejich stížnosti na učení a školu nevnímala. Moc dobře to znala, stěžovali si totiž každý den. Na chvíli se zastavila a koukla z okna. Zrovna pršelo, ale ten pohled se jí i tak zdál krásný. Zavřela oči a pousmála se. Opětovala venkovnímu počasí ještě jeden pohled a pak šla dál.


"Aoimu to, jako vždy, trvá celou věčnost. Zase kvůli němu dorazíme pozdě."
Kai se pousmál a zadíval se na schody, odkud by měl Aoi vyjít. O pár sekund později po nich skutečně i scházel dolů.
" No konečně! Jseš horší než ženská," sjel ho okamžitě Reita, kterému se hodinové čekání na Aoiho nelíbilo. Ten se jenom usmál a nebral Reitův naštvaný výraz na vědomí.,"Tak už můžeme vyrazit ať nepříjdeme pozdě,"rozpustile je popoháněl. Uruha chytil Reitu a tahal ho napřed, aby Aoimu ještě něco neudělal. Ostatní si vzali na paškál Aoiho. Ten se tvářil jako neviné dítko, které za nic nemůže.


Sára, ve smluvenou dobu, opět zavolala informátorovi. "Haló, to jsem já, máte něco?"
"Ano slečno, mám. Reilu unesli skutečně lovci a byli dva. Romulus a Kain. Zapečetili jí upírské schopnosti, takže si nic nepamatuje a žije vlastně jako člověk. Má nové jméno, říká si teď Maya. Strčili jí na nějakou internátní školu, ale nevím jakou. Měla byste vědět, že až jí najdete, nebude si vás pamatovat. Nebude si pamatovat nikoho. Víc bohužel nevím, je mi líto, tak podrobní už nebyli."
"To nic, i tak vám ale děkuji na shledanou." S plnou spokojeností položila sluchátko a vyrazila na ples který se konal.


Právě se tančilo. Taneční sál byl velmi jemně vyzdoben. Jediné, co bylo výrazné, byly závěsy na oknech. Tlumené světlo, příjemná taneční hudba, spousta jídla, pití a mnoho hostů. Vypadalo to, že se všichni dobře baví, ale nebylo tomu tak. Dozvěděli se, co se stalo s Reilou a všichni si lámali hlavu s tím, kde může být. Když začal být večer nejzajímavější, Ruki, Uruha, Reita, Aoi a Kai vyrazili domů. Sára si jich všimla a vydala se za nimi.
"Počkejte, podařilo se mi něco zjistit o Reile. Ti lovci se jmenují Romulus a Kain. Reile zapečetili upírské schopnosti a ona si nic nepamatuje. Dokonce se i jmenuje jinak, Maya. Strčili ji do nějaké internátní školy, jen nevím kam. Doufám, že vám to pomůže."
"Pomůže, ani nevíš jak, děkuji Sáro, moc si nám pomohla."


Hnědovlasá dívka se převracela v posteli. Snad ji děsil sen, snad nemohla najít pohodlnou polohu, to nikdo netušil. Otevřela oči a následně si je hned zakryla. "Co to byl za sen," sedla si a natáhla se po skleničce na nočním stolku. Upila z ní a pak jí položila zpět. Opět si lehla a snažila se usnout. Něco jí v tom bránilo. Ano, strach. Měla strach z dalších snů nebo spíš nočních můr. Musela však spát. Otočila se na bok a zavřela oči. Nebude však jediná, kdo bude mít problémy se spánkem.


Ruki seděl až do svítání u knih a snažil se najít způsob, jak zlomit lovcovu pečeť. Dokonce i tři hodiny po východu slunce tam seděl. Nakonec vstal a odešel do pokoje. Sundal si kabát, vestu a košili. Sedl si na postel a chvílí koukal do neznáma. Pak si sundal i boty a lehl si. Ještě stále přemýšlel nad tím, co se dozvěděl a tiše doufal v zázrak. "Ještě chvíli vydrž, Reilo," zašeptal do polštáře a usnul.