2. Kapitola

Sbližování se....
...už přestalo pršet. Ještě stále se procházeli. ,,A co ty? Co tobě se stalo?" Robin se nachvíli otočil. Pak sklonil hlavu. Chtělo se mu brečet, ale udržel to. Tea viděla, jak ho to vzalo. ,,Prominˇ. Jestli se ti to nechce říkat, nemusíš." řekla. Po těchto slovech Robin zvedl hlavu. Zasmál se, ale šlo vidět, že mu to dalo menší námahu. ,,No...víš..." nachvíli se odmlčel. ,,Ono je to takový...bláznivý! A těžko se to říká!" řekl. ,,Ale jestli to chceš vědět, tak ti to teda řeknu." dodal. Došli k lavičce. Robin vytáhl s kapsi dva větší igelitové sáčky, dal je na opěradlo lavičky a pokynul Tee, aby si sedla. Ty jo, ten je tak milej, pomyslela si Tea a pomalu se do něj začala bezhlavě zamilovávat...
Sedli si na lavičku a dál si povídali. ,,No prostě něco jsem řekl a nikdo doma mi nevěřil a každý si myslí, že jsem se akorát blázen. No, a tak jsem se šel ven projít, i když prší. Potřeboval jsem si vyčistit hlavu." řekl jí konečně, co se stalo. Tea přikývla. ,,Aha. A co si řekl, že ti nikdo neuvěřil a že tě považují za blázna? Teda, jestli to můžu vědět..." zeptala se Tea s opatrností v hlase. Robin se zasmál. ,,Budeš mě taky považovat za blázna." při těchto slovech se jí zadíval do očí. Jaké krásbé oči. A je milí a hezká, pomyslel si. ,,To určitě ne! To by mě ani nenapadlo. Naopak, zajímá mě to." usmála se na něj Tea a pohled mu opětova. ,, Tak dobře, povím ti to, ale nesměj se mi prosím....