3.Kapitolka

Stále v parku
...Tea zavrtěla hlavou. Nedočkavě čekala, až Robin začne vyprávět. ,, Prostě už několik nocí se mi zdají podivuhodné sny o jiném světě. A někdy vidím i nějaké divné stvoření za bílého dne. Doma si myslí, že mám halucinace a chtějí se mnou zajít k psychiatrovi, ale já tam jít nechci." podíval se na Teu a všiml si jejího udiveného výrazu. Měla oči trošku vykulené a pusu mírně pootevřenou. ,,Já si ale myslím," pokračoval Robin ve svém výkladu, ,,že ještě existuje nějaký svět, který potřebuje pomoc a jeho obyvatelé si mě vybrali. Jinak si to vysvětlit nedovedu." Tea už změnila výraz. V očích měla důvěru a pusu už měla zavřenou. Ani se nemračila a ani se neusmívala. Něco mezi tím. Nevěděla vlastně, proč Robinovi věří. Asi pro tu jeho jistotu v hlase a důvěryhodné vyprávění. ,,To je zajímavý! Ale ani se nedivím, že tidospělí nevěří! To znám taky..." při těchto slovech zazvonil Tee v kapse telefon. Došla jí zpráva od mamky. Už měla jít domů. ,,Promiň, ale napsala mi mamka. Už budu muset jít. Už se asi oklepali té další hádky." řekla Tea. ,,Aha. A dáš mi prosím telefoní číslo?" zeptal se Robin a hezky se usmál. Tea neodolala. Navzájem si vyměnili čísla a taky úsměvy. ,, Můžu si tě vyfotit??" zeptal se jí ještě Robin. Tea vykulila oči. ,,Vyfotit?? A proč?" odpověděla mu otázkou.
,,Protože si tě dám k tvému jménu a kdyby si mi náhodou volala, tak místo čísla se mi tam ukáže tvá fotka. A nebo kdyby mi bylo smutno, tak se juknu na tvou fotku, na tvůj úsměv a hned mi bude líp." řekl Robin, usmál se a šibalsky mrkl jedním okem. Tak....A je to....Zamilovala jsem se úplně, pomyslela si Tea. ,,No tak jo no, ale pod podmínkou, že si budu moct vyfotit i já tebe. " oplatila mu šibalský pohled. Robin nakonec přikývl. Tak se navzákem vyfotili. ,,Ale já už budu opravdu muset. " vyhrkla ze sebe Tea. ,,A tak já tě kousek doprovodím. Nechceš?" zeptal se jí Robin. Tea se mu podívala do očí. ,,Ne, to je v pohodě. Bydlím kousek a domů trefím, ale díky za nabídku." slyšela se Tea. ,,Tak jak chceš. Se měj hezky a zas někdy jo? Ahoj!" Rozloučil se Robin a usmál se. ,,Jo. Ty taky. Čau..." rozloučila se Tea a úsměv opětovala. Robinovi to nedalo a ještě jednou se na ni usmál a začal se k ní přibližovat. Tea v duchu vykulila oči. ,,Co to děláš?" nezadržela pusu. Robin se musel začít smát. ,,No loučím se." a při těchto slovech jí dal pudu zatím jen na líčko....