Dvojče III.

Doma jsem vklouzla do pokoje a uvažovala. Část mne věděla, že mluvili pravdu. Alice nespáchala sebevraždu, ale že by ji někdo zabil? To mi připadalo nepravděpodobné. ,,
Nyní nastal čas. Musím to dělat. Musím se zaptat ji. Přímo ji. Ale ne dnes a ne tady. Vše si musím pořádně rozmyslet." přemýšlela jsem na hlas. Ani nevím proč jsem to udělala, ale vstala jsem a otevřela skříňku, na jejimž dnu ležel medailonek. Alicin medailonek. Vzala jsem ho. Zastudil mě v ruce. Šla jsem do koupelny. Rozsvítila světlo a stoupla si před zrcadlo. Musela jsem se přetat bát sama sebe. Musela jsem přestat být slaboch. Nastal čas abych si přiznala kým jsem. Medailon jsem si připnula kolem krku. Opět mě nehorázně zastudil. Byl jako led. Zadívala jsem se do zrcadla. Poté jsem zavřela oči a začala se soustředit. Rozhodla jsem se, že nejdřív vyzkouším jestli to vůbec dovedu zavolat ji. Přímo ji. Mělo by to být jednoduší, když mám u sebe její medailon. Brzy jsem pocítala přítomnost ostatních nehmotných duší. Teď jen najít ji. Kdybych otevřela oči, viděla bych je. Ale neměla jsem na to odvahu. Náhle jsem ji pocítila. Byla tu.
,,Ange..." promluvila. Teď ne. Řekla jsem si a přerušila spojení. Strhla si medailon z krku. Byla mi zima a třásle jsem se. Pustila jsem horkou vodu a dala pod ní ruce. Teplá voda mě uklidňovala.
Vrátila jsem se do pokoje. Začala jsem přemýšlet kdy a kde to provedu. Téměř hned mě napadl lesík nedaleko od Clia. Tam mě nikdo nebude vyrušovat a zvlášť v noci ne. Představila jsem si samu sebe uprostřed lesa a ještě k tomu v noci. Ta představa se mi ani trochu nelíbila. Ale nic lepšího mě nenapadlo a pak už jsem dál nechtěla být tak zbabělá. Udělám to. Udělám to pro ni a pro sebe. Teď ještě stanovit den. Zítra to by bylo moc brzy. Nadruhou stranu jsem s tím nechtěla otálet, abych si to zas nerozmyslela. Zítra... zítra v noci. Ujasnila jsem si to rozhodně.
***
,,Choval ses hrozně." zadíval se Zack na bratra. Ten si jen znuděně povzdechl.
,,Nemoralizuj. A jestli mi nechceš něco, poslouchej mě dobře, něco opravdu důležitého, tak vypadni."
,,Nemůžeme ji nechat být, Alexi."
Alex zvedl jedno z černých obočí a zadíval se na Zacka.
,,Vážně ne?... Ne, počkat myslím, že můžem a to taky udělám. Ty si dělej co chceš."
,,Oni ji zabijí."pokračoval Zack.
,,To není moje věc." odbyl ho bratr. Zack si prohlížel Alexovu tvář, chtěl v ní najít něco, co by potvrzovalo to, že to nemyslí vážně, ale nenašel nic. Alexova tvář byla jako vytesaná z kamene zbavená všech pocitů.
,, Je to její sestra, její dvojče." zkusil to Zack jinak. Alex, který se do teďka líně povaloval na kožené sedačce postavil a přešel k východu, kde se obrátil na Zacka.
,,Je to její sestra a ne ona.... nikdo mě nepřinutí pro ni hnout prstem." jen co to dořekl byl pryč.
Zack tušil, že Alexe nepřesvědčí. Bude jí muset pomoct sám.
Alex a Zack byli dvojčata. Zack byl o několik málo minut starší, ale mnohokrát to vypadalo, že Alex je starší, ale ne o minuty, ale roky. Zack s bratrem nikdy nevycházel. Ani když byli malí. Stále se hádali, ale i přesto měl Alexe rád. Byl to jeho brat. Jeho dvojče. I když pouto mezi nimi nikdy nebylo příliš silné, tak pořád bylo, on ho cítil. Ale Alex ho nenáviděl. Nevěděl proč, ale byl si tím jistý. Alex popíral jakékoliv pouto mezi nimi. Tvrdil, že by mohl odejít na druhý konec světa a bylo by mu jedno co s ním bude. Ale zatím to nikdy neudělal. Po celá staletí ani jednou. Ne na delší dobu. Možná na pár dní, ale pak se vždy vrátil. Alice tvrdila, že jsou jako různé strany jedné mince. Alice.... Zacka vyrušilo z přemýšlení zaklepání.
,,Ahoj, neruším?" pozdravila ho vysoká černovlasá dívka a usmála se na Zacka. Byla to Sue. Zack ji oplatil úsměv i pozdrav.
,, Tak jak to šlo? Mluvili ji jste s ní?" Zack přikývl.
,, Mluvili. Před chvílí jsme se vrátili." Sue se zatvářila naštvaně.
,,Takže on je tu?" zeptala se a rozhlédla se po pokoji.
,,Před chvílí odešel."
,,Předpokládám, že jako obvykle byl nesnesitelný. Nechápu jak s ním můžeš vydržet. On je takový...."
,,Ale no tak Sue, to není od tebe moc hezké, že mě pomlouváš za zády. Jestli máš nějaký problém tak mi to řekni do očí." ozval se ledový zvučný hlas. Sue se otočila a pohlédla do Alexovi tváře a mlčela.
,,Taky tě rád vidím. Ale raději bys už měla jít. Ještě jsem totiž nevečeřel." řekl a sladce se usmál. Světlo se mu odráželo od bělostných špičáků. Sue ,než se stihla zarazit, vyletěla ruka ke krku.
,,To by stačilo." okřikl Zack Alexe. Alex se posadil na pohovku a zaměřil se na Sue.
,,Čemu vlastně můžu poděkovat za tvoji návštěvu?"
,,Za tebou jsem nepřišla." vyprskla Sue. Alex se zatvářil zráněně.
,,Tak teď si mě vážně ranila." řekl a rozesmál se. Sue ho nenávistně provrtávala pohledem. Pak se obrátila na Zacka.
,, Už radši půjdu. Stavím se jindy." řekla a vstala.
,, Bye bye." zavolal Alex. Zack vrhl na Alexe zlostný pohled.
,,Sue nemusíš odcházet. Prostě si ho nevšímej."
,, Vážně nemusíš odcházet. Půjdu já. Stejně je tu s vámi nuda."
,,Ne, Alexi neodcházej. Musíme si promluvit." zadržel ho Zack.
,,Hmm zrovna nemám náladu a ani chuť tu s váma vykecávat. Je mi líto. Budete se muset obejít beze mě."
,,Alexi prosím."
,,Cože? Co jsi to řekl?"
,,Zůstaň, prosím." Alex se zadíval na Zacka.
,, Pět minut." Zack přikývl a obrátil se k Sue.
,,Ptala jsi se jestli jsme s Angelou mluvili a ti odpověděl, že ano." Alex obrátil oči v sloup. Měl toho už plné zuby. Zack nemluvil o ničem jiném než o ní. Nechtěl nic vědět. Bylo mu to ukradené. Ona není Alice. Tak co mu je po ní? Nic! Kdyby věděl kam ho jeho bratr dnes zaveze, nikdy by s tím nesouhlasil. Nechtěl s tím mít nic společného. Nechtěl mít nic společného s ní.
,, Mluvili, ale nechce mít s námi nic společného. " pokračoval Zack
,,Ale mi ji musíme přesvědčit, dlužíme to Alici." řekl Zack a po očku se zadíval na Alexe, který opět vypadal jak socha. Náhle Alex prudce vstal.
,, Tohle nemíním dál poslouchat. Proč ji prostě nenecháš být? Ona o to nestojí.... nestojí o tvojí moji naši pomoc." odmlčel se.
,, Pět minut uběhlo. Tak mizím."Sotva to dořekl, byl pryč. Sue se zadívala na Zacka.
,,Máš pravdu. Musíme ji pomoct a možná bude lepší, když se do toho Alex nebude plést....pro její dobro." dodala po chvílce. Zack nerozhodně přikývl.
,,Nejspíš máš pravdu."