Upíři na Vánočních trzích

Kdysi dávno anebo to možná bylo jen včera, se hradem rozlehl nadšený jásot.
Upíři ve své komnatě, s pečlivě nakreslenou číslicí XIII., se dověděli ohromující novinku.
Bartemius Giovanni ani nemusel stát na piedestalu, všichni se dívali jen na něho a zvedali k němu v očekávání hlavu. Byly dva dny do Vánoc a on jim právě nadělil ten nejneočekávanější dárek.
Potěšeně a blahosklonně se usmíval a kynul svým upírům, aby se utišili.
„Ano, ano. Je to pravda, moji drazí. Vyjednal jsem příměří, Náměstí je označeno za Elyseum a my máme zajištěn volný průchod. Avšak chci vás všechny varovat, jedeme tam v utajení.“
Další slova zanikla v nadšeném jásotu.
Už dlouho je Baron Anaretu držel zkrátka a nepustil je nikam dál než do nejbližší vesnice. Měli před sebou nepřítele, který jim dýchal na paty. Ale před týdnem se konečně rozhodlo. Nepřátelská skupina podporovaná cizím Regentem byla zničena. Upíři oslavovali.
A Bartemius se uměl odměnit, dokázal ocenit vše, co během té doby vykonali. Trochu předčasný dárek, ale budiž.
Na chvíli mu hlavou prolétly smutné myšlenky, mnoho jeho oblíbených upírů v tom boji padlo. Eric, Leonardo, Keystel, Elyon, Meribe… přinutil se myslet na něco jiného a tak pohledem vyhledal svou ženu a usmál se na ní. Znal její nadšení z Vánoc.
Inu a proč ne? Všichni potřebují změnit prostředí, i když jen na jeden den. Nebo dva…
„Jedeme do Prahy.“ Řekl.

Vlnu jásotu, přerušilo okamžité šumění a tisíce slov, které se linulo do všech koutů a vykreslovalo nadšení, zvědavost, vzrušení, nudu i opovržení. A u některých dobře skrytý zájem a mnoho nápadů na to, jak si ten pobyt zpříjemnit.
Bartemius znovu promluvil, aby je upozornil, že jeho soukromé a nanejvýš luxusní letadlo odlétá brzy ráno. Nemusel se ale příliš obávat, tohle si nikdo nechtěl nechat ujít, i když z různých důvodů.
„Budu mít cizí jméno a někteří z vás by měli také přijmout jinou identitu,“ nabádal je, „a obzvláště upozorňuji, že nechci vidět nic, co by vedlo k porušení pravidel tamního Elysea. S tím, kdo to poruší, bych si to osobně vyřídil.“ Důrazně zavrčel a na chvíli všem odhalil své špičáky, až jim přeběhl mráz po zádech.
Do ohromeného a zamraženého ticha se ozvala Viva.
„Co říkal?“
A to už se zase všichni smáli a považovali jí za blázna, ostatně jako vždy.

***

Pražské Staroměstské náměstí bylo od jak živa lákadlem pro lidi, turisty a všemožné obchody. Když se pak začalo rozmáhat řemeslo a lidé kolektivně oslavovali Vánoce, utvořili právě na tomto místě seskupení pár stánků, kde prodávali své výrobky a zároveň navazovali všemožné kontakty.
V pozdějším století se příjemné obchodování přehouplo do komerčního prodeje a atropních představení. V době, když upíři Anaretu byli ještě mladí a Baron jim připravil toto nečekané překvapení v podobě výletu, stál na Staroměstském náměstí vysoký strom s modrými žárovičkami.
U něho bylo položeno veliké podium, kde co chvíli hrály koledy a vystupovaly všemožné sbory.
Lidé se tlačili kolem stánků a prali se s turisty, kapsáři a všemi možnými bytostmi o vše, co mohli dostat, či vyjednat se slevou co nejlépe.

Středně velké, nehlučené letadlo s nádherně vyleštěným bílým pláštěm přistálo toho krásného rána na Ruzyňském letišti. Jediné velké černé G zdobilo ocasní křídlo, jinak byste na něm nezpozorovali nic divného.
Lidé, kteří z něho vystoupili, byli ovšem tak roztodivní, až to vyvolávalo nepatrný ruch všude, kam přišli. Ovšem vysoké postavení a movitost některých jejich členů všem okamžitě uzavřelo ústa. Drobný úplatek a na vše bylo zapomenuto, úslužnost se zjevila v tu ránu.
Čekala na ně menší kolona nejluxusnějších aut, která je naložila a v doprovodu modrých majáčků si probojovala cestu do centra města.
Netrvalo dlouho a skupina několika upírů, byla vysazena přímo u pověstného českého Orloje, kde akorát tloukla celá. Čas pro veselost a nečekané rozechvění, které jim se vzduchem klouzalo do organismu.
„Báááárný!“ vykřikla Eleuthera a sotva co Baron vystoupil z limuzíny, se mu vrhla do náruče. Zamračil se a potlačil nutkání jí hned pokárat, tak jí jen na chvíli sevřel a čekal, až dopoví, co její šílená mysl vyplodí. „Tolik lidí a všichni jsou plní krve!“ řekla s očima na vrch hlavy a trochu bojácně se mu schovávala za ruku v drahém zimním kabátu.
„Pšt, zapomněla jsi?“ šeptnul k ní už s úsměvem a hlídal si, aby zůstala v jeho dosahu. Pouštět “ze řetízku“ svou Malkaví ženu by nebylo v tuto chvíli rozumné.
Ovšem ostatní na tom nebyli lépe a tak jim musel všem znovu důrazně připomenout, slušné a vhodné chování.
„Elyzeum!“ řekl se zavrčením.
Všichni přikývli, že rozumí a na moment tak zvážněli.
„Hlídejte si záda,“ prohodil Christian, který také vystoupil z vlastního nablýskaného auta. Mračil se na vše kolem a hodnotil vše, co mu přišlo na oči. „Smrdí to tu,“ řekl znechuceně a přitiskl si šálu k nosu.
Elen se na něho provokativně usmála. „Nech si zarůst nos.“
Neodpověděl, i když se na chvíli zdálo, že o tom opravdu uvažuje.
„Na co tu ještě čekáte?“ vrazil do Elen úmyslně Sam a vydal se k davu před sebou. „Sme tu snad za sloupy, nebo co?“
Elen ho ještě dohnala a dobře mířeným neelegantním kopancem mu to oplatila. Vzápětí jí pak Sam chytnul za ruku a už si to zamířili k prvnímu krámku. Smířlivě předstírali pár, aby si připomínali, že za zádi jim kráčí Bartemius, který je bedlivě sledoval.
„Hele nezalezem si někam? Támhle sem viděl takovej poklop, můžem to prozkoumat.“ Zvedl na Elen tázavě obočí a v duchu si maloval, jak jí ohromí, no proč taky ne? Toreadorka byla ještě docela k světu.
„To mám jako lézt do kanálu? To si se zbláznil?“ Ohradila se Elen naježeně.
Samovi zrudly uši a raději předstíral, že nic neřekl, i když si ho Elen začala dobírat dál.
„To je teda smečka,“ prohodil Christian k Bártymu. „Nenápadní, jak měsíc ve hnoji.“
Vážený upír se na něho pobaveně podíval. „Jen je nech, potřebují si odpočinout.“
„Odpočinek,“ sykl Tzimiscák a šlehl pohledem po Eleutheře, která si poskakovala v zelených letních šatech a trepkách vedle nich (nepociťujíc zimu) a zvolnil krok, nutíc tak barona, aby také zpomalil a nechal svou ženu na chvíli samotnou.
„Vážně, Bartemie, jsi si jistý, že to byl dobrý nápad? Koukni kolem, hlídají nás.“
Baron sledoval jeho pohled a pak mu sevřel rameno a ztišil hlas, co nejvíc to šlo. „Buď v klidu, uvolni se. Kup něco synovi, těch se nemusíme bát. Jsou moji.“
Sabbatský kardinál se ošil a ustoupil, zakřenil se a raději se k tomu již nevyjadřoval. Nevěřil jim. „Smrdí to tu.“ Řekl zase.
Bartemius jen kývnul hlavou a oba se zase nechali strhnout davem, který se kolem nich dělil, díky auře autority a upírského čehosi, kolem nich.
„Dědo,“ přihnala se k nim v okamžení Carin, „Max mi někam utekl, myslím, že šel někoho okrást!“
Christian znovu udělal svůj nevraživý obličej, až nějaký chlapec před jeho nohama zděšeně uskočil.
„Já to říkal!“
„Naposled byl u stánku s perníkem.“ Informovala je upírka a našpulila rty nad tou banalitou.
„To je idiot, tady se drogy neprodávají.“
„Najděte ho a…“ nedokončil Baron, protože už mu oba jeho příbuzní zmizeli v davu. „Thero!“ zavolal v zápětí Bartemius falešným jménem, když si všiml, že se jeho žena snaží dostat na druhou stranu kosmetického zrcátka. „To není pokladnička.“

„Dala byste si něco k zakousnutí, má drahá?“ zeptal se Elroy a povytáhl trochu obočí, když se s Wyrdou zastavili u stánku s košíky a zavěšeným jmelím všelijakých barev.
„Drahý,“ odvětila zvonivě upírka „tady snad raději ne a víte, že dávám přednost vám.“
Po chvilce dojemného skoro ticha pod jmelím, když zase byli schopni vnímat okolí, pokračovali k údivu prodávajícího stánkaře, který se je snažil upozornit na nejlepší kousky, zase v hovoru jako by nic.
„Nemohli byste mě založit? Někdo mi čornul peněženku!“ ozval se u nich vzápětí Max. „Tady je to samej…no já.“ Zazubil se.
„Maxi, Maxi…,“ chtěla ho napomenout Wyrda, ale dřív než to stačila doříct, jako by jí upír přečetl myšlenky a tak změnil obratně téma.
„Hele viděli jste už to podium? Mají tam nový model mikrofonu a…“
„Oni budou zpívat? To bych si ráda poslechla.“
„No je tam ještě flek, úplně vepředu, když si pospíšíte.“
„Drahý, myslím, že bychom měli…“ vydává se upírka směrem, který jí Max ukazuje. A dočista zapomene na Elroye, který je na chvíli zadržen.
„No a ty mě ale založíš ne? Hele, sme přeci na stejný lodi, ti to nějak vrátim, čestnýý“ protáhne upír.
„Tady, jsi, chce s tebou mluvit Bar-eh-Emanuel!“
„Ty vogo Maddene, copak sem chuligán? Netahej mě za to sako, hele vždyť mě tu někdo vokrad. Nech mě toho bastarda najít a já…,“ zmlkne, když mu zaroste pusa.

„Kdes to koupil?“ osopí se Samuel na puberťáka, který do něj vrazí a šermuje mu před očima plným kornoutem opražených kaštanů.
„Tak sorry vole,“ vyhrkne kluk a pro jistotu mu dopne na nohu.
„Tak kdes to sakra koupil?“ naléhá Sam, který má sto chutí mu urvat hlavu, když ho Elen zatahá za ruku, jen nerad se na ni otočí a něco zavrčí.
„Jé koukni, támhle se prodávají pečené kaštany, já bych jedny chtěla. Pojďme tam.“
Upírka nasadí svůdný úsměv a zavlní se, využívajíc prostoru, který se kolem ní vytvořil, dokonale tak poutající pozornost mužů kolem. Skloní hlavu dolů, když jí k prodavači zvedne, zamrká dlouhými řasy.
„Já bych si ráda dala kaštany.“ Řekne tichoukým hlasem plným svůdnosti.
Muž ze stánku sotva zavře bradu a podá jí přeplněný kornout, zapomínajíc si nechat zaplatit.
„To je votrapa,“ ozve se konečně Sam, kterého už to divadélko unavilo. „Si dám taky jednoho praženýho!“ houkne k Elen. Chlápek nestaří říct ani maškaráda, když s ním Samuel praští na gril a zapne otáčky na maximum.
Muž začne křičet, ale Baalita mu zacpe pusu kornoutem a pořádně ho nakopne.
Elen s plnou pusou vábí pohledy všech mužů, je ve svém živlu a plně si to užívá, chvíli jí trvá než jí dojde, kde jsou a že by to Sam neměl dělat.
„Vypni to, začíná smrdět a koukají se po nás.“ Napomene ho upírka.
„No a co? Já ho chci vopočenýho, dyť mu zaplatím, ne?“
Rána po hlavě ho ovšem vyvede z míry a tak si kecne na zem a jen omámeně kouká přes hvězdičky na to, jak Elen vypíná pícku a omamuje chlápka.
Pak se k němu sehne na zem. „Jsme na Camarillském území někoho jiného, hovado!“
„Ach jooo!“

„Vánoce! Vánoce!“ jásá nadšeně Eleuthera a žene se k živému Betlému, které předvádí děti ze sirotčince. Zastaví se před nimi a s otevřenou pusou nadšeně kouká.
„Hele, to je osel!“ ukáže rukou na jedno z dětí. „A on má i ocas!“ rozesměje se upírka. „Hej oslíku, štěkni!“
„Bárty udělej s ní něco!“ houkne zlostně Christian. „vždyť nás všechny prozradí!“
„Už jsem ti říkal-.“
Eleuthera se natáhne a chytne to dítě převlečené za osla za ocas. „Držím ti chvost!“ bláznivě zakývá hlavou.
„Bárty!“ vyhrkne i Maxmilian, kterému Tzimiscák zase vrátil ústa.
„Pšt! Teď jsem tu jako Emanuel, neříkejte mé jméno.“
„No fajn, ty motejle, ale jestli nic neuděláš, tak tu udělá větší bordel, nebo zešílí a…ty jo, ona chce kousnout Ježíška na seně?“
„Emenueli…“ řekne frustrovaně Kardinál.
„Ne ona chce spíš Josefa. Na dědky má asi výsadní…-.“
„Drž hubu, to není pěkné tak mluvit o Baronovi.“ Ozve se Samuel.
Eleuthera se zasměje a nakloní se k dítěti.
Christian: „Emanueli!“
Maxmilian: „A do pr…!“

„Elen, neviděla jste Martinu? Přísahal bych, že šla k pódiu.“ Odtuší Elroy, když střetne Toreadorku.
„Ona už si všimla podia? A jéje.“
„Obávám se, že chce svůj Hlas předvést i okolí.“
Elen protočí oči. „Bárt-Emanuel říkal, že to nemáme dělat a…“ zasekne se, „to je pěkný obraz!“

„Dovolte nám, představit zahraniční hvězdu, která se uvolila zazpívat několik písní na počest své první návštěvy Prahy…“
„We are the champions - my friends…And we'll keep on fighting - till the end -We are the champions“
„Martinááááá!“ Skanduje nadšeně Eleuthera a začne pogovat v trepkách pod jevištěm.
„Já ti to říkal!“ drká Christian do Emanuela a pořád ještě drží za flígr Maxe, který i tak stíhá vybírat peněženky kolem stojících.
Bartemius se drží za hlavu a mne si unaveně kořen nosu. Zbývá pár minut do odjezdu na letiště. Celý den mu připadá jako noční můra a začíná být velmi rozezlen, když tu náhle atmosféra změní směr.

Wyrda z jeviště začne zpívat duet s Elroyem „Silent night, holy night…All is calm, all is bright“
Všichni najednou strnou a zarazí se ve všem chaosu, který si sebou z Anaretu přivezli.
Wyrda a Elroy nádherně zpívají a Vánoční strom se vedle nich rozsvítí tisíci žárovičkami. Noční, zimní Praha zapůsobí svým kouzlem.
Elen zamilovaně pohupuje boky a drží za ruku opáleného prodejce.
Samuel se usmívá.
Christian Maxe poplácá po rameni a přátelsky do sebe dloubou.
Carin zasněně usrkává šestý kelímek svařeného vína a chytá barvu.
Eleuthera si popotahuje za řetízek na ruce a nechává se kolébat v Bártyho obětí.

„Tady něco voní.“ Řekne překvapený Christian směrem k Elen a prodavači.

„Šťastný a veselý, tohle vám tu vypadlo.“ Vrací Maxmilian někomu peněženku.

„Bárny?“ pípne Eleuthera a kouká nahoru. „To bylo prima.“