3. kapitola - Naděje

Andrea po osmi dnech se umoudřil a řekl si, že by bylo moudré vylézt ven a přestat být nazlboený sám na sebe. Snažil se to v prvních chvílích překonat.Marně. Nikam to nevedlo akorát byl ještě více rozčilený.

Byl taktéž ... Poslední dobou nebyl skoro ve městě Pias vzdáleného od vesnice zhruba dva kilometry. Všichni se v Piasu ptali, kde je nebo kde se ztratil Moskyt Androa bohužel na tuto otázku nikdo neznal odpověď.

Naděje, že Androa bude psychicky v pořádku upadala tak rychle jako když jste úspěšný a najednou jste nula. Androa byl skoro tento případ. Úspěšný sice byl ale podle toho v jakém slova smyslu.

Otec chtěl mít ze svého syna vojáka to se naštěstí nestalo. Načež matka chtěla, aby byl doktorem a tuto profesi doopravdy zkusil a dokonce se opravdu dostal k vojákům poněvadž dělal vojenského doktora.

Jeho rodina to nejspíš vždy zdědila poněvadž jeho otec byl doktor a matka byla právnička předtím dělala dokonce kancléřku v nejvyšším správním úřadě. Jeho rodiče mu zemřeli, když mu bylo teprve pět let a když...

Když vtom přišla 1.Temná Válka vlastně ona to tak válka ani nebyla jelikož se obě strany dokázali dohodnout. Horší byla situace o dva roky později.To totiž byla 1.Bitva o Zemi Moskytů zde se opravdu již bojovalo a co hůře Moskyté málem přišli o svou vlast, ale naštěstí se tomu tak nestalo. Androa to co slyšel mu stačilo aby si jako moskyt udělal představu co to vlastně válka je.

Nikdy neřešil a nechtěl řešit problémy násilím, snažil se danou situaci či problém vyřešit vždy domluvou. Bylo velice chladno, mohlo být tak mínus dvacet když vtom...

Uvědomil jsem si totiž jak ten čas letí , že je již 22.století přesněji se psal rok 2101 a já už měl jasno ,že druid Balistik je mrtvý vlastně už pro mě existoval jen v nebi, když v ten okamžik jsem slyšel:
"Hej Androe to jsem já, druid Balistik", nevěřil jsem vlastním očím a uším, ale ten kdo šel proti mě byl opravdu Balistik.

Když jsem viděl jak se klepe zimou dal jsem postavit na čaj a hned jsem chtěl vědět, aby mi vyprávěl jak přežil velice dlouhých 100 týdnů odříznut od civilizace. Vysvětloval mi prý, že se propadl do nejaké jeskyně a strop jeskyně se z části zasypal a tudíž si tam udržovayl teplo, vysvětloval trpělivě Androovi, který mezitím donesl šálek horkého čaje Balistikovi, který se velice ještě třásl zimou a šálek čaje ho velice zahřál a pustil se opět do vyprávění.

Potom začal vyprávět jak přežil. Přežil jsem jen díky tomu,že jsem se živil prakticky vším co jsem našel. "Fuj" ozval se elf Joda. Načež na tuto reakci Balistik zareagoval velice klidně a vyrovnaně. "Hele elfe a co by jsi dělal ty v mé situaci?" , elf Joda se chvíli rozmýšlel až to vypadalo že něco řekne ale neřekl nic a vytratil se. Elf Joda se sice rád trochu vytahoval, ale jelikož to nedělal často, nemusel být vyhnán ze své vlasti.

Jinak elf Joda jako jeden z mála se nejenže účastnil obléhání na jeho vlast ale také pomohl s dalšími elfy při nájezdech Temných Rytířů.