Tajemství lesa: část 5

,,Našli jste je?´´ Zeptal se Danto, když se Agro s Hossem vrátili k tábořišti.
Hoss zakroutil hlavou, zastavil se metr před templářem a rozhlédl se kolem sebe.
Ria přecházela pomalu sem a tam za Dantem, její nervozita byla čím dál tím větší.
,,Vypadá to, že budem muset pokračovat bez nich. Darveo s Glickem nám budou chybět.´´ řekl Hoss, mezitím se ke skupince přidal i Lowhertz. Na každého ze členů se podíval ,,Pane, nezbývá než pokračovat. Podle mě bychom měly jít k těm horám. Určitě tam bude mít doupě.´´.
,,Jak to můžeš vědět?´´ řekl hodně podrážděně Danto.
,,Když jste se mě a Rie vypařili v lese, tak mi vyprávěla o velikém počtu jeskyní, nacházející
se v těchto horách.´´
Danto se otočil k Rie ,,To jste nemohla říct hned? Třeba kvůli vám jsem ztratil dva lidi a to sakra moc dobrý!´´.
Byl to hodně nepříjemný tón, se kterým mluvil na domobránkyni.
Ria jen suše polkla a chtěla něco říct, ale než stačila něco říct, tak promluvil Lowhertz.
,,Možná ano, možná ne. To teď už bohužel není důležité. Určitě nás bude Soboko podceňovat.
Teda aspoň doufám. Musíme toho využít.´´.
Agro se zasmál ,,Ty blázne! Tvrdíš, že nás podceňuje a nevíš, jestli to je pravda?! Posloucháš se vůbec?´´ Lowhertz se na něj podíval svým typickým ledovým klidem.
Podíval se znovu na přemýšlejicího Danta.
Ten se sklopenou hlavou díval do země, byl hluboce zamyšlen.
,,Nemáme na vybranou! Vydáme se k těm horám.´´.
Vzali sebou to nejdůležitější a ráno pokračovali dál v cestě.
Nálada panovala stejná, jak po včerejším setkání se Sobokem, tedy hodně mizerná.
Hoss chtěl zlepšit aspoň trochu morálku svoji píšťalou, ale Lowhertz ho zarazil.
Nebyla na to teď zrovna nejlepší doba. Každý přemýšlel o osudech jejich dvou členů
a nad jejich vlastními. Začali mít dojem, že tohle nezvládnou.
Zvolily cestu po kraji lesa. Danto nechtěl riskovat další rozdělení skupiny v hustém lese, který byl navíc docela tmavý.
Pokračovaly téměř půl hodiny na sever, než uviděli na kopci postavu, která na ně mávala.
Byl to Darveo, který klusem spěchal k nim.
,,Ani nevíte, jak vás rád vidím!´´ řekl s úsměvěm, když stál proti nim.
,,Myslel jsem, že už nikdy neuvidím ten tvůj obličej!´´ dodal Hoss ironicky.
Danto se po dvou dnech usmál a poklepal lovce po rameni ,,Už jsem myslel, že jsme tě ztratili.
Stejně jak Glicka.´´
,,Glick s vámi není?´´ divil se Darveo.
,,Copak ho tu vidíš? Jak jste vběhly včera do lesa a do té mlhy, tak se neukázal´´.
Darveo přikývnul ,,Tak už aspoň vím, čí jsou stopy, vedoucí přímo k horám´´.

Glick se probudil s velkou bolestí v zádech. Ležel na hromadě kožešin u rozdělaného ohně.
Jeho oči viděli všechno kolem sebe rozmazaně, přesto ještě dokázal rozpoznat malou postavu hned naproti ohniště.
Chvilku trvalo, než sebral svou sílu a za velkých bolestí se posadil.
,,Nemáte žízeň nebo hlad?´´ zeptala se ho dívka a nataženýma rukama mu nabídla misku s vodou.
Glick děkovným přikývnutím hlavy přijal misku a vypil všechen obsah.
Měl snahu vstát, ale byl hodně unavený a slabý.
,,Kde.... kde to je?´´ zeptal se dívky, když se chytil za hlavu. Bolela ho dost silně, jako kdyby strávil celou noc v krčmě.
,,Nevím. Vždy se někam po ránu vydává.´´
,,Tě tady vězní?´´
,,Ne, ne!´´ odpověděla zvýšeným hlasem dívka ,,On mě chrání!´´
,,Chrání před čím?´´
,,Před těmi zlými.´´
Glick se chvilku odmlčel a přemýšlel, že by měl začít vyzpovídáním jiným způsobem.
,,Jak se jmenuješ?´´
,,Arita a jemu říkám Art´´ řekla s lehkým úsměvem na tváři.
Glicka tento úsměv trochu uklidnil ,,Mohla by jsi mi říct, proč jsi stejně tak i já naživu?´´
,,Art néní zlý. Je hodný. Stará se o mě. Přinese mi každý den čerstvou vodu i chléb.´´
Chleba musel asi krást z některých farem, napadlo Glicka.
,,A co ty zvířata? Myslím ovce, kozy, krávy a další?´´
,,On musel. Byl hodně hladový. Urazil přes dva tisíce kilometrů, než sem došel.´´
odpověděla Arita a s klackem zašťárala do ohně.
,,A co ty lidé, kteří zmizeli? Má je taky na svědomí?´´.
Arita mu na tuto otázku neodpověděla. Mlčela a dívala se do ohně.
Glick chvilku dívku pozoroval a snažil se vyčíst nějakou reakci.
,,Má je taky na svědomí?´´ zopakoval svoji otázku.
,,Nemá pane. Lidem on nikdy v životě neublížil!´´ odvětila hodně důrazně a přesvědčivě.
,,Tak kdo?´´
,,Nechce abych vám to řekla.´´
Glick se na dívku usmál ,,A jak teda můžeš vědět, že nikomu neublížil?´´
,,Ukázal mi to´´ řekla tichým hlasem Arita.
Glick spozoroval, že se třepe. Nevěděl, jestli to je zimou, nebo jeho přítomností.
Chtěl si získat důvěru u té dívky. Sesbíral své poslední síly a vstal.
V ruce držel kožešinovou přikrývku a zamířil s upětím svých sil k Aritě.
Arita sledovala očima Glickovu nemotornou chůzi docela pobaveně.
Nakonec se mu podařilo těch pět kroků kolem ohniště, nabídnul ji přikrývku, kterou Arita přijala.
,,Děkuji´´
Glick si sedl vedle dívky ,,Jak jsi to myslela, že ti to ukázal?´´
,,Zjistíte to taky, chce vám to totiž taky ukázat.´´
Glick byl zvědav, jak tohle vše dopadne.
Měl z toho hodně divný pocit. Zvlášť, když spatřil u vchodu jeskyně přicházet toho tvora.
Svým typickým pohybem mířil k nim, z tlamy mu visel mrtvý zajíc.
,,Arty!´´ vyhrkla ze sebe Arita a rozběhla se k němu a objala ho kolem krku.
Glick tomu nemohl uvěřit. Ta holka se toho tvora vůbec nebojí!
Nevěděl co danou chvíli dělat. Má se chopit meče?
Kdyby ho ten tvor chtěl zabít, tak by to už udělal hned při prvním setkání.
Rozhodl se počkat, chtěl zjistit co se to tady vůbec děje.
Soboko otevřel jednu ze svých pařátů, ve kterém svíral kousek povidlového koláče.
,,Díky Arte!´´ řekla Arita se slzou v oku a hned se do koláče pustila.
,,Takovou buchtu peče jedině paní Sharrvellová!´´ dodala Arita, když dojedla.
Glickovi to připadalo, jako by byli spolem manželé, nebo něco podobného.
Ten tvor se o tu holčičku skutečně staral. Důvěřovala mu. Důvěřovala!
Glickovi se prohnal hlavou plán, nad kterým se lehce pousmál.
Bylo na čase ho začít realizovat.
,,Takže? Říkala jsi mi, že mi ukáže to, co se stalo a děje se.´´
Arita přykývla na souhlas ,,Ano, ale jste na to moc slabý. Musíte chvilku počkat.´´
Mezitím Soboko přišel po všech čtyřech ke Glickovi.
Glick byl z toho nervózní a nevěděl, co si má myslet.
Tvor budil ještě větší respekt, než ze začátku. Jeho oči vypadali tak mrtvé.
Nedokázal z nich vyčíst hněv, veselost či něco podobného. A ta kůže, která vypadala jak spálená.
Nevydával žádný zvuky, neslyšel ani jeho dýchání, když byl od něj ani ne půl metru.
Soboko pustil zajíce před Glickem ,,Myslím pane, že to donesl vám.´´ řekla Arita, která je z povzdálí pozorovala.
Glick chvilku přemýšlel co má dělat, pak zjistil, že má docela hlad.

Arita po delší době konečně něco měla teplého k jídlu. Obírala zadní opečenou nožičku zajíce až na kost.
,,Chutná?´´ zeptal se ji Glick, který ji pozoroval.
Arita přikývla a pokračovala v obírání. Mezitím si všiml, že po celou dobu stahování zajíce a pečení z něj Soboko nespustil oči. Sledoval ho při každém kroku.
Nedůvěřoval mu a Glick mu to neměl za zlé. Taky kdo by chtěl věřit nájemnému žoldáku, který ho chce zabít.
Glick chtěl něčím získat aspoň trochu důvěry. Nakonec rozdělil hřbet zajíce na dvě části, jednu tvorovi nabídnul.
Soboko na nabídku ze začátku nereagoval.
,,Prosím! Vezmi si.´´ pobídnul ho Glick jemným hlasem.
Soboko přejel pohledem z nabízeného jídla na Glicka.
Glick ani nevěděl proč, ale cítil ve svém nitru radost. Už vlastně od doby, kdy se Soboko vrátil zpět.
Netušil proč, že by magie? Lowhertz říkal o jejich magických schopnostech.
Soboko natáhl svůj levý pařát a opatrně si vzal nabízené jídlo, které okamžitě snědl. Pro něho to byla jednohubka.
Glick se usmíval, stejně tak i Arita.
Oba cítili velikou pohodu v blízkosti toho tvora.
,,Takže? Není už čas na to, aby mi ukázal dění v této oblasti?´´ navrhl opatrně Glick.
Arita mlčela a přemýšlela. Pohlédla na Glicka a pak na Soboka.
,,Jestli chcete. Ale musím vás varovat, že vám bude hodně špatně a butete znovu unaven.´´ varovala ho Arita.
Glick pokrčil rameny ,,Raději teď, než pozdě.´´ dodal a pohlédl na Soboka.
Arita jen přikyvovala a obrátila se k Sobokovi ,,Arty, chtěl by vidět, co se skutečně stalo.´´ řekla velmi jemným tónem.
Soboko udělal dva kroky ke Glickovi.
Natáhnul ke Glickovi své dva pařáty, se kterýma chytil jeho hlavu.
Glick se nebránil. Věděl, že to nemělo stejně smysl.
Pak se čelo Soboka dotklo čela Glicka, který okamžitě zavřel oči.
Arita pozorovala napřed Glickův lehký úsměv, který se změnil v hodně vyděšený výraz.
Pak uviděla cukání jeho rukou, vypadalo to, jako by prožíval boj.
Dlouho nic se pak nědělo, než se objevil hodně překvapený obličej.
Glick znenadání otevřel oči a vyletěl okamžitě na nohy ,,Proboha! Musím to hned říct Dantovi!´´
Udělal jeden krok směrem k východu a potom spadl vysílením na zem.
Omdlel.