Harry a Ferodo

Harry dostal pořádnou facku od Feroda, takovou že se mu otočila hlava a masitý zvuk plesknutí masa o maso mu ještě dozníval v uších. “Ty jedna svině”, řval vzeky bez sebe Ferodo. “Svině”, ječel. Jeho nervozita se stupňovala, jako by zatemnila jeho mozek. Začal se potit a nejradši by toho malého čaroděje dokopal. “Já, nejsem žadná svině” zmohl se Harry na odpověď, zatímco si držel ústa. Nějak nemohl pochopit, že on mocný porazitel Wollandemorda, je náhle fackován, nějakým trpaslíkem ze Štěrdozemí. Strasně ho to uráželo a ponižovalo, ale svým způsobem mu to i imponovalo, dosud se vždy setkával s horami bezduchých, nadpřirozených sil. Ale tohle byl protivník z masa a kostí, protivník, kterému mohl hleďet ne z příma, ale z výšky do jeho modrých očí. “Je to zasranec”, pomyslil si Harry. Mohl cítit Frodův dech, který byl nasycen zlobou, zlobou za všechny strázně a útrapy, co musel prožit, když na své pouti putoval k sopce. A najednou se v Harrym něco zlomilo, najednou pochopil, že to byly čarodějové, kteří tuto společnost drtily, že jeho život byl předurčen, aby se zařadil do společenství čarodějů, kteří svými choutkami ničily to krásne, co ve Štěrdozemí vzkvétalo. “Ano, my to chtěli zničit…” zašeptal. Náhle pochopil, prozřel, že on i jiní se staly obětí hrozného čarodějnického cechu. Nemohl však unést, ten nával. Ne. Na to nebyl připraven. “My ho chtěli zničit…” opakoval si. A smutek, který mu ochromil mozek se mu svezl níž, dolů, do očí, ze kterých kanula slza. Bylo mu to strašně líto, tak že to nemohl prostě vyjadřit slovy. Bylo mu líto, že se podílel na největším zločinu, který nemá ve Štěrdozemí obdoby. I Ferodo zaregistroval změnu v Harryho obličeji. “Už jsi to pochopil ?”, zeptal se Ferodo. Harry neodpověděl, jenom se podíval na Feroda skelnýma očima. Z Feroda v tu ránu vyprchala zlost. Harry proti němu stál zlomený. Ani Ferodo vlastně nestál o takový konec, chtěl boj. Ale ne vždy v životě vše dopadne, jak chceme. Ferodo řekl, “Harry, musíme to nějak skončit”. Harry neodpovídal, nedělal nic, nemohl unést, to co pochopil. “Harry, já to udělám”, řekl Ferodo. Ve vzduchu visela trapná chvilka. Zvonila do uší. Harry jenom řekl “Ano”. Potom už jenom Ferodo vzal Harryho pod paží a dovedl ho kousek před strom, jehož kořeny vystupovaly ze země a brázdily půdu. Když Ferodo uviděl vystouplé kořeny, tak z něj předchozí sentimentalita spadla. Začal rázně velet, tomu nejlepšímu čaroději, který se vůbec narodil. “ Dělej, tady se zakousni do toho kořene !” Harry, si kleknul. Chtěl plakat, ale nemohl. “Dělej, dělej, není čas, no tak dělej“ opakoval stále Ferodo dokola. …

Pokračování přístě…