Akemi Sachi - Díl první

Slunečné ráno osvítilo Akemi pokoj.. Dveře se pomalu otevřeli, dovnitř vstoupila Angela, přistoupila k posteli a vlídným hlasem řekla: „Vstávej Akemi, je krásný den a musíme toho dnes ještě hodně stihnout.“ Akemi si promnula oči. Sluneční paprsky jí svítili přímo do očí – znovu je zavřela. Přemýšlela o svém snu z kterého ji Angela probudila. Angela mezitím odešla připravit snídani.
Akemi se zvedla a šla si obléknout svůj temně fialový kabát. Opláchla si obličej a vystoupila z pokoje. Na stole měla připravený chléb a mléko. Ovšem strýček s tetou ve světnici nebyli.
Usedla ke stolu a začala jíst.
O pár minut později vyšla ven, nandala uzdu svému koni a šla se podívat do města.Cestou tam potkala kolem jdoucí kupce, kteří ji nabízeli své zboží. Nic ji však nezaujalo.
Ve městě se strhla rvačka avšak Akemi jen prošla kolem. Mířila ke kováři Pogovi, už potřebuje nechat překovat svého koně. Když dorazila, uvázala koně k vysokému štíhlému stromu a šla dovnitř. Pogo pozdravil a řekl: „ÁÁ rád Tě zase vidím Akemi, jdeš si nechat překovat Arga ?“ Akemi odpověděla: „ Ano. Tu máš.“ A položila na stůl peníze.
Pogo neváhal a hned se pustil do práce.

Když se vrátila domů, bylo už po poledni. Angela a Garris ji už netrpělivě očekávali. Garris spustil: „ Jdeš pozdě, jídlo máš už studené.“ Odvětila: „Promiňte mi.“ Usedla ke stolu a začala jíst.


O 2 dny později

… „Prodám Ti tento krásný kámen, je vyroben z toho nejlepšího mramoru, nejspíš je kouzelný…“ Slyšela, když procházela okolo vetešníka Leonarda. Byl to fousatý, starý, podlézavý a velice chytrý prodavač. Lidé u něj koupí vše o čem jen promluví.
Akemi nasedla na Arga a cválala k Droňským horám, byli to neobyčejné hory a vyznat se v nich umělo jen pár lidí včetně ji. V horách bydleli skřítci, kentauři a místy se pohybovali i obři, kteří nebyli zase tak velcí, ale větší než ostatní určitě byli.
Projížděla hustým a tmavým lesem jen po úzké pěšince. Něco nedaleko nich bouchalo. Přibližovalo se to…
Kůň se splašil, Akemi spadla a Argo utekl zpátky. Naproti ní se řítilo stádo kentaurů. Neměla na výběr, nemá kam utéct, věděla, že teď musí použít kouzlo. Řekla: „Idneys drancia!“ A okolo ní se vytvořila ochranná koule, která z venku vypadala jako kámen, takže ji jen přeskočili a běželi dál. Když kentauři přeběhli, Akemi zatočila zápěstím a ochranná koule zmizela. Pak vstala a přemýšlela co jen mohlo vyděsit tak neohrožená stvoření. Uviděla temné postavy s dlouhými roztrhanými hábity. Girmoni ! A řítili se přímo naproti ní !