Mravenci

Hajný Evžen Kolář procházel se svým psem lesem, když náhle jeho pes začal zuřivě štěkat a vrčet. Zadíval se pátravě v ten směr, kterým štěkal. Viděl však jen hustý lesní porost. Pes stále štěkal a vzápětí na to se v porostu ozvalo praskání. Kolář sundal z ramene pušku s představou, že na něho vyběhne divočák. Ustrnul, když spatřil obrovské tělo a nohy. Poté ještě více vytřeštil oči, když rozpoznal, že je to obří mravenec.
„Proboha!“ vydralo se mu z úst a jako zkamenělý na něho zůstal hledět. Pak se vzpamatoval a zalícil. Třeskl výstřel. Věděl, že nemohl minout. Mravenec vydal podivný skřek a rozeběhl se rychle k němu. Opět vypálil. Pak už jen stačil postřehnout jeho obrovská kusadla….
Aleš Kohout se svou manželkou seděl před chatou na okraji lesa, za nímž se tyčily mohutné skály. Z poklidu je vytrhlo náhle proběhnutí několika srnek.
„Co se to děje?“ zeptala se překvapeně Markéta.
„Asi je něco vyděsilo,“ řekl Aleš a vstal z lehátka, načež pomalu došel na okraj lesa. Chvíli do něho hleděl a pak uslyšel ránu. Vzápětí spatřil padající strom, aby vzápětí vytřeštil oči. Mezi kmeny stromů zahlédl obrysy mohutného těla. Ve stejný okamžik se také ozval výkřik jeho manželky. Rozeběhl se okamžitě zpátky, přičemž mu naproti běžela ječící Markéta. Zároveň uviděl obrovského mravence, který rychle běžel po louce k nim.
„Rychle do auta!“ vykřikl, načež se k němu hned rozeběhli. Z lesa se náhle vynořil druhý mravenec. Vzápětí doběhli k automobilu, do kterého rychle nasedli. Aleš ze zvyku sáhl prsty pravé ruky ke startéru, ale kličky vněm nebyli. Ve zlomku vteřiny zkoušel nastartovat přes drátky.
„Dělej! Je už skoro u nás!“ křičela na něho Markéta.
„Dělám co můžu!“ vyhrkl. Vůz poté nastartoval, načež prudce sešlápl pedál od plynu. Přední noha mravence vzápětí dopadla těsně za automobil. Pak uviděli, jak mravenec na okraji louky bere do předních nohou velký balvan. Ten poté mrštil na ně. Aleš prudce strhl auto do strany a balvan vzápětí dopadl těsně vedle vozidla, přičemž se oba mravenci neuvěřitelně rychle rozeběhli za automobilem.
Ve zpětném zrcátku Aleš viděl prvního mravence a sešlápl prudce na pedál od plynu. Mravenec za nimi ještě chvíli běžel, ale pak zůstal daleko za nimi na silnici.
Podporučík Stanislav Kubeš nevěřil vlastním očím, když mu na radaru naskočila rychlost 150 kilometrů za hodinu kolem zrovna projetého auta. Bleskově upozornil vysílačkou své kolegy o něco dále.
„Obrovský dva mravenci! Tam v lese!“ sděloval policistům po zastavení Aleš.
Poručík Luboš Strnad na ně užasle hleděl a řekl jim:
„Vystupte si!“
„Skutečně, je to pravda. Jeden po nás hodil obrovský kámen!“ říkala vyděšeně Markéta.
„Legraci si z nás dělat nebudete!“ sdělil jim hned.
„Je to ale pravda!“
„Dýchněte si,“ vyzval Aleše.
„Nic jsem nepil!“
„Dýchněte si!“
Strnad byl překvapen, když přístroj nevykázal žádnou přítomnost alkoholu.
„My nelžeme! Vopravdu!“ vyhrkla Márkéta.
Z vysílačky se ozval opět hlas podporučíka Kubeše oznamující další rychle jedoucí auto.
Nadstrážmistr Lukáš Hajer se postavil na silnici a chtěl zastavit rychle se blížící automobil. Jeho řidič na něho začal troubit, přičemž se ho snažil objet.
„Utíkejte! V lese jsou vobrovský mravenci!“ křičel řidič z vozidla a okamžitě jel pryč.
„Stát!“ vykřikl Hajer.
„Tak vidíte, že vám nelžeme!“ vyhrkl Aleš.
„Jedu hned za ním!“ ozval se nadstrážmistr.
„Počkej. Asi se v tom lese vopravdu něco děje,“ zarazil ho poručík Strnad.
„My se tam už nevrátíme!“ řekl rozhodně Aleš. A po nasednutí dupl na pedál od plynu, načež policistům auto rychle zmizelo z dohledu.
Poručík Strnad vše ohlásil na centrálu a za okamžik dvě policejní auta směřovala k lesu.
„Něco je určitě vyděsilo,“ mínil poručík Strnad, když vjel na lesní cestu.
„Třeba měli nějaké halucinace a vznikla davová psychóza. Něco sem vo tom četl,“ řekl nadstrážmistr Hajer.
„Ježíšimarja! Za náma!“ uslyšeli náhle ve vysílačce výkřik podporučíka Kubeše, který jel v druhém automobilu.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI.