Tajemství lesa část 6

Arita se probudila brzo ráno, vlastně vždy se tak brzo budila. Byla mladá a měla síly na rozdávání.
Těšila se každý den na procházku se svým nejlepším přítelem, Artem.
Art nepotřebuje tolik spánku, jak člověk nebo i další tvorové.
Z vchodu jeskyně pozoroval les, který byl zahalen mlhou.
Nad korunami stromů začalo prosvítat první paprsky slunce.
Tento pohled měl nejraději. Dívka se protáhla a poskládala přikrývku a potichu se přemístila vedle Arta. Položila ruku na rameno tvora, kterého se ještě před nedávnem hrozně bála.
Tedy aspoň první tři hodiny po jejich prvním setkání.
Teď cítí velikou spokojenost tvora, který stále sledoval krajinu pod nimi.
Dokázala rozpoznat jeho pocity i přes jeho neustále mrtvý pohled.
Měla ho za těch několik dní ráda. Choval se k ní lépe než jakýkoli člověk..
Než vyšli z jeskyně, tak Arita očkem zkontrolovala žoldáka, který tvrdě spal.
Sešli po vyšlapané cestě směrem dolů, kolem míjeli husté křoví.
Cesta to byla sice nepříjemná, díky velkému úhlu. Zvlášť pro Aritu.
Soboku Artymu to nepřišlo nijak náročné. Vlastně by mohl jít cestu i se zavřenýma očima.
Netrvalo jim dlouho, když se ocitli šedesát metrů pod svým úkrytem.
Šli klidným krokem po mýtině, Arita celou cestu nesundala z Arta ruku.
Považovala ho za svého sourozence, kterého nikdy v životě neměla.
Přála si, aby u nich zůstal, jak tohle vše skončí.
Art se z nenadání zastavil uprostřed mýtiny, kde byla tráva vysoká po pás dospělému člověku.
Nepřestával se dívat před sebe. Arita chvilku čekala s vyděšeným obličejem.
,,Co se děje?´´ zeptala se Arita a stoupla si blíže k tvorovi.
Cítila strach, který vyzařoval Art. Nebyl to srach o jeho život, ale o její.
Arita spozorovala stín, pohybující se jejich směrem. Bylo rozpoznatelné, jak drží v rukou válečné kladivo. Řinčení rytířské zbroje bylo slyšet dost zřetelně.
Necelé dva metry se před dívkou a Sobokem zastavil templář s bílými vlasy.
Ďábelsky se usmíval na tvora. Mezitím se kolem dvojice objevili další stíny.
Kruh kolem nich se zmenšoval.
Art se celou dobu nepohl. Nechtěl nic riskovat, že by se Aritě něco stalo. Proto zůstával na místě.
,,Tak se opět shledáváme!´´ pronesl důrazně templář.

Danto se plně soustředil jen na tvora natolik, že pro něj byla Arita neviditelná.
Lowhertz s Agrem se přibližovali k nim z obou stran. Hoss a Darveo jistili jejich jedinou únikovou cestu.
Dantův úsměv se změnil ve vražedný, udělal jeden dlouhý krok a zaútočil.
Válečné kladivo prosvištělo kolem Arovy hlavy, stačil uhnout.
Lowhertz využil situace a svým mečem sekl Soboka do zad.
Art se po Lowhertzovi ohnal, ale ten byl připravený a stačil uhnout jedním skokem zpět.
Agro během boje chytil Aritu, která začala křičet a odhodil ji přes dva metry stranou.
Soboko se chtěl k dívce dostat, ale Agro mu zablokoval cestu, hned se musel znovu věnovat dalšímu útoku templáře.
Nemůže utéct. Nenechá ji samotnou, i kdyby ho to mělo stát život.
Danto s Lowhertzem zaměstnávali tvora natolik, že Agro využil situace a přikradl se k Artymu do zad. Arita neváhala ani vteřinu. Vyskočila na nohy a rozběhla se k Agrovi.
Obejmula jeho silně vyvinutou nohu a co nejsilněji kousla.
,,Sakra! Jdi pryč! Nebo se ti něco stane!´´ zasyčel Agro. Chytil Aritu za límec a vyzdvihl do výšky
jeho pasu ,,Vem ji stranou.´´ zařval Agro. Z mlhy se vynořila další postava, tentokrát to byla žena.
Ria chytila Aritu kolem pasu a odvekla ji co nejdál.
,,Nééé! Nechte ho na pokoji! On nikomu neublížil!´´ křičela jak nejvíce mohla.
Z Aritiných očí vyletěli slzy ze zoufalství ,,Vždyť se ani nebrání!´´ zakřičela ještě.
Nikdo ji neslyšel a ani nevnímal.
Ria byla hodně silná, ale Arita byla vyděšená a zoufalá natolik, že nehodlala nechat zemřít svého přítele.
,,Přestaň sebou cukat!´´ varovala ji Ria.
Dívka nepřestávala a místo toho přidala na intenzitě.
To donutilo Riu kleknout na kolena a přimáčknou dívku čelem k zemi.
Znehybněla ji. Slyšela už jen pláč.
Agro švihl vodorovně obouručným mečem. Art útoku jednoduše svou rychlostí uhnul.
Okamžitě Danto provedl útok, kladivo zasvištělo nad jeho hlavou a zastavilo se až o tvrdou zem.
Lowhertz svým bodným útokem taky neuspěl. Hoss se přidal taky do boje..
Útoky šli rychle za sebou a znemožňovali Sobokovi chvíli oddechu.
Věděli, že nesmějí dát tomu stvoření žádnou šanci.
Bojovali nejzuřivěji, jak dokázali a vycházelo jim to.
Kladivo Danta a meče jeho spolubojovníků svištěli vzduchem čím dál tím rychleji.
Lowhertz při dalším útoku dostal meč mezi pařáty, které okamžitě sevřeli jeho zbraň.
V šoku upustil zbraň a ustoupil dva kroky zpět, vytasil dýku.
Soboko měl teď tři vteřiny. Chytil Agrovu zbraň, při jeho útoku.
Společně se zbraní srazil žoldáka na zem.
Danto zařval a rozmáchl se kladivem.
Art chytil topor kladiva. Jeho tvář se skoro dotýkala s Dantovou.
,,Chcípni ty svině!´´ vykřikl Danto.
To už Darveo vypustil ze svého luku šíp, který se zabořil hluboko do Artových zad.
Soboko sebou cukl a pustil Dantovo kladivo. To už Lowhertz využil a
Arta bodnul dýkou do boku.
Tvor udělal dva kroky zpět a snažil si vytáhnout šíp ze zad.
Danto pohotově zareagoval a jedním přesným a silným úderem svého kladiva do ramen poslal
Arta k zemi.
Art sebou začal ohánět svými končetinami kolem sebe. Dostal tři smrtelné útoky.
Arita, která to spozorovala vyrojila vlnu slz ještě více a začala křičet, jak jen dokázala.
Ten měl několik přeražených kostí po Dantovým úderu.
Hoss a Lowhertz si stoupli za Soboka a čekali na poslední úder, který měl provést Danto.
,,Zabij ho konečně!´´ zařval radostí Agro, který se zvedal ze země.
Danto se usmál ,,Zase tak mocný nejsi, jak o tobě tvrdil Lowhertz!´´.
Udělal dva kroky k Artymu, který se přestal svými pařáty ohánět.
Danto zdvihl kladivo nad hlavu, mířil přímo na Artyho hlavu.
Už chtěl udeřit, ale někdo ho zezadu složil na zem.
Ostatní se zarazili, když útočníka spatřili.
,,Glicku?´´ vyhrkl ze sebe Danto. Více ho překvapilo, když na něj Glick mířil svým mečem.
,,Nechte toho! Okamžitě!´´ zakřičel a stoupnul si co nejtěsněji k Artymu.
,,Co blázníš?!´´ ozval se Agro. Darveo, Hoss a Lowhertz se stahovali pomalu ke Glickovi.
,,Ani se o to nepokoušejte!´´ přečetl Glick jejich plán.
Chtěli ho svým vysokým počtem odtáhnout a nechat dokončit Danta jejich práci.
Glick se otáčel na všechny kolem a nepřestával mířit na každého svou zbraní.
Smyčka se začala kolem něj stahovat víc a víc.
Glick cítil v sobě beznaděj.
,,Kurva tak stůjte na místech!´´ vykřikl a namířil zbraní zpět na ležicího Danta.
Všichni si vyměnili několik zmatených pohledů.
,,Ses praštil do hlavy?´´ zeptal se ho Darveo.
,,Drž sakra hubu!´´ odsekl Glick.
Danto nechal kladivo na zemi a pomalu si stoupl na nohy.
,,Můžeš mi to laskavě vysvětlit?´´ zeptal se ho hodně podrážděným hlasem Danto.
,,Vysvětlím! Ale napřed ať jdou ode něj nejmíň pět metrů! odpověděl důrazně Glick.
Danto se chvíli díval do Glickových očí.
Nakonec pokývl svým mužům, kteří se zdálili od Arta.
Glick pomalu sklonil zbraň ,,Celou dobu jdeme po tom nepravým.´´.
To už se Art začal pomalu sbírat ze země. Všichni se udiveně na něj dívali, zvlášť Lowhertz.
,,To je neuvěřitelné! On dokáže uzdravit!´´ dostal ze sebe překvapený Lowhertz.
Rána po jeho dýce zmizla. Ozvalo se zakřupání kostí, které se srovnávali do původního stavu.
Glick položil na jeho hřbet ruku ,,To bude dobrý Arty. Uvidíš, že si nás vyslechnou.´´
To už přiběhla Arita k Sobokovi a objala ho kolem krku, se slzami v očích.

Trvalo jim půl hodiny, než se vyšplhali po cestě do jeskyně.
Cestou nikdo neřekl ani slovo. Arita se Sobokem šli první.
Za nimi kráčela Ria, Hoss a Darveo. Pak Agro a Lowhertz a poslední Danto s Glickem.
Ten si zastavil Glicka hned, jakmile ostatní zmizeli v jeskyni.
,,Nechceš mi to vysvětlit hned teď?´´ řekl rozhořčeně Danto.
,,Nebojte se pane, Art vám vše ukáže a budete se divit!´´
,,Tohle zrovna nemyslím.´´
,,A co pane?´´ zeptal se trochu nervózním hlasem.
,,Jak sis mohl dovolit stáhnout na mě ruku a mířit zbraní?´´
Glick chvilku váhal s odpovědí ,,Nemohl jsem dopustit, abyste ho zabil.
Danto mlčel a vážněji se na něj podíval.
,,Kdybych nezasáhl tím způsobem, tak byste ho určitě zabil. Arty je ve všem nevinně.´´
,,Arty?´´
Tak ho pojmenovala.´´
,,Ta holka? Odkud ta se vzala?´´
,,Art vám všem ukáže pravdu.´´
Danto přikývl na souhlas a vešel do jeskyně. Jeho družina stála u ohniště, Arita s Artem kousek od nich.
Arita byla k smrti vyděšená a Art zase nikoumu z nich nedůvěřoval.
Lowhert z něj nespustil oči a neustále ho sledoval.
Byl Sobokem nadšen, vždyť je mu tak blízko! Jsou prvními lidmi, kteří jsou pomalu po jeho boku!
Danto nemínil ztrácet čas. Tleskl rukama, aby upoutal pozornost.
,,Omlouvám se, ale už bych nejraději chtěl celou tuhle věc mít za sebou. Tak mi Glicku řekni, jak nám chceš ty a tvůj nový kamarád ukázat?´´ slovo kamarád řekl velkým důrazem.
Glick se zamyšleně podíval na Arta ,,Jak to provedeme?´´

,,Chce se mi zvracet!´´ procedil skrz zuby naštvaný Agro.
,,Co mám říkat já?´´ dodal Hoss a pozvedl svoji levou ruku do vzduchu, která svírala zase Agrovu.
,,Snad se tohle nikdo nedozví.´´ řekl si sám pro sebe Agro a kroutil jen hlavou.
Danto, Ria, Hoss, Darveo, Agro a Lowhertz seděli v malém kruhu a drželi se za ruce, uprostřed stál
Art a čekal, jak budou všichni připraveni.
Arita mlčky přešla ke Glikcovi, sedla si vedle něj a opřela si hlavu o jeho rameno.
Z toho byl Glick docela nervózní. Nepatřil mezi lidi, kteří mají rádi děti.
,,Můžeme začít?´´ zeptal se Danto, kterému začala docházet trpělivost.
Art se k němu otočil a pomalu se přibližoval, natahoval k němu své přední končetiny.
Danto měl tendenci uhýbat a musel ho Glick uklidnit a ujistit, že se nestane nic zlého.
Přece jenom ho chtěl před nedávnem ještě zabít a už málem se mu to povedlo.
Nakonec zavřel oči, ucítil studený dotek tvora na spáncích a potom ucítil dotek jeho čela na tom svém.
Okamžitě přes zavřené oči uviděl bílé světlo...



Art vždy každé ráno navštěvoval blízké farmy.
Měl tam velký dostatek potravy. To je vše, po čem vždy toužil.
Včera ukořistil jednomu z farmářů krávu a dalšímu pár psů, dneska měl chuť na ovci.
Ve své jeskyni protáhl své tělo, sedl si ke vchodu a poslouchal ranní zpěv ptáků.
Potom zamířil k potoku, aby se napil. Cestou se zastavil, když uviděl procházet skupinu ozbrojených lidí.
Chvíli ji pozoroval a pak pokračoval svým směrem.
Poslední dobou se v lesích, kde se usídlil bylo hodně rušno.
Lidi ho nezajímali, snažil se jim vyhýbat jak to jen šlo.
Po občerstvení u řeky zamířil k nejbližší farmě, která byla hned na kraji lesa.
Posledně mu jeden z farmářů ušetřil mnoho sil, když své ovce zavřel do stodoly, kde je nemusel tak pracně nahánět.
Jednoduše k ní mohl přijít a zlomit okamžitě vaz.
Lehce vyšplhal díky svým končetinám na strom a zhodnotil situaci kolem farmy.
Starý farmář zrovna dával krmení slepicím a ovce běhali kousek od něho.
Nic mu nehrozilo. Hned zeskočil ze stromu a pelášil k nejbližší ovci.
Ovce nestačila zareagovat, když ji Art složil na zem a hned ji svými pařáty zlomil vaz.
Celou ovci chytil jednou prackou a pokračoval dál po třech.
Prošel kolem za zády farmáře, aniž by si jej všiml a dobrou náladou zamířil zpět do lesa.
Během cesty odložil ovci do úkrytu z chrastí a pokračoval v cestě.
Každý den se chodil dívat ke srubu uprostřed lesa. Žila tam pro něj neznámá rodina.
Z dálky vždy sledoval, jak ti starší lidé si hrají před srubem se svou dcerou.
Pozoroval je každý den, než někam společně odešli a vraceli se až na večer.
Tu dívku si oblíbil hned, když ji spatřil. Bylo to asi tím, že nikdy neviděl ještě lidské mládě.
Vždy viděl buď staré a nebo těsně před dospělostí, které potkal cestou do zdejších končin.
Tam odkud přišel žádní lidé nebyli.
Dneska ale před srubem nikdo nepohyboval. Nemohl přijít tak pozdě.
Chodil sem hodně brzo. Poznal to vždy, podle oblaku kouře z komínu, dnes žádný nebyl.
Sednul si na všechny čtyři a chvilku čekal. Byl ale hodně zvědavý a nedalo mu to se podívat do srubu.
Přikradl se potichu k oknu a pomalu nakoukl. Nikoho neviděl, jsou už pryč.
Arty nakonec usoudil, že zamíří tedy zpět do jeskyně se svou kořistí.
Jenže to by neměl zahlédnout stopy, které byli čerstvé.
Patřili jen dvěma lidem. Usoudil, že podle velikosti patřilo muži a lidskému mláděti.
Měl času dost, ještě hladový nebyl a rozhodl se pro zabavení jít po stopách.
Zastavil se až po pěti minutách své chůze, když slyšel ty hlasy, které si pamatoval velmi dobře.
,,Já tam nic nevidím´´ uslyšel hlas dívky. Vyšplhal proto na strom a pokračoval po stromech.
Lehkými skoky skákal z jednoho stromu na druhý, dokud se nedostal přesně nad ně.
Spatřil, jak se ten člověk na svého potomka usmál ,,Miláčku, zůstaň tady. Jdu se někam podívat. Nikam hlavně nechoď, ano?
Potom zamířil opatrnými kroky pryč od dívky.
Celou dobu zůstal na stromě a pozoroval to mládě, jak se ukládá u jednoho stromu ke spánku.
Nějakou chvíli počkal, chtěl si ji prohlédnout z blízka.
Čas plynul a usoudil Art, že nebude dál čekat a zkusí štěstí.
Ulomil jednu větévku a hodil ji těsně vedle dívky, ta nereagovala.
Pomalu začal slézat ze stromu. Obešel dívku dvakrát kruhem a pak se zastavil hned před ní.
Natahoval k ní svou pracku, chtěl se dotknout její tváře.
Těsně před jeho prsty se ale dívka sebou zavrtěla, což ho zarazilo.
Přikrývka z ní slezla. Chvilku Art váhal, jestli to má udělat.
Nakonec se dotkl její tváře svým drápem, nevzbudilo ji to.
Chvilku ji pozoroval, pak uchopil přikrývku a znovu ji přikryl.
Proč ji nechal tady samotnou? Něco se musí dít.
Proto se rozhodl vystopovat toho muže.
Naposledy se podíval na holčičku a vyšplhal zpět na strom.
Skákal z jednoho na druhý tím směrem, kterým se vydal. Netrvalo dlouho a už ho našel.
Nebyl sám.
Thero stál sám mezi štesti zabijáky, kteří na něj mířili zbraněmi.
,,Vzdej se chlape! Nebo zemřeš!´´ řekl jeden z nich.
Thero pomalu tasil svůj meč ,,To vás musí být tolik na jednoho?´´
,,Pche! My víme kdo jsi byl!´´ odvětil velitel skupiny ,,Tvou ženu jsme už dostali.´´
Thero na něj nasadil hodně nazlobený výraz.
,,Neklaď odpor a budeš žít.´´ dodal muž a přistoupil k němu blíž ,,Ještě žije a pokud budeš spolupracovat, tak ty také´´
,,To si snad myslíte, že si nechám navléct okovy a stanu se otrokem?´´ odvětil Thero.
Muž pokrčil rameny ,,Je to tvé přání.... zabijte ho!´´
Dva se rozběhli na něj s vytasenými meči.
Jejich útoky zblokoval. Udělal dva kroky zpátky, aby si držel dostup a přitom neztratil
pohled na ostatní nepřátele. Ti se okmažitě přidali a hned to bylo pět na jednoho.
Velitel zůstal stát na místě a začal se docela bavit.
Therovi se dařilo, měl hodně sil. Jednoho z útočníků těžce poranil na rameni, který musel hned odstoupit z boje. Dalšímu vyrazil meč z ruky a hned se ho Thero chopil, když dostal příležitost.
,,To jste tak neschopní ho zabít?´´ zařval na své muže velitel a hned tasil.
Jenže se zastavil, když uviděl přijíždět jezdce na temně černém koni.
Všichni jeho podřízeni přestali s Therem bojovat a dívali se směrem k jezdcovi.
Thero nevěděl, co si má o tom myslet.
Ale Art, který byl schován v koruně stromu začal mít strach. Cítil to. Nebyl to obyčejný jezdec.
V jeho nitru cítil temnotu a černou magii. Začal se klemat zimou, kterou nikdy dříve necítil.
Dokonce uslyšel tlukot svého srdce, který slyšel poprvé v životě.
Thero nevěřil vlastním očím. Jezdec byl oblečen do černé barvy, hlavu měl skrytou pod zlacenou maskou, která měla vzhled lidské lebky. Z očí lebky bylo vidět žhnoucí žluté oči.
Jeho zbraněmi nebyl meč, palcát či cokoli jiného, ale hnilobné prsty, zakončené drápy.
Zesedl z koně. Velitel a ostatní poklekli a sklonili hlavu.
Jezdec kolem nich prošel a zamířil k Therovi.
Ten chopil svůj meč dvěma rukama.
Napřáhnul se, když byl skoro u něj a chtěl mu setnout hlavu.
Thero vší silou hnal svůj meč, jenže jezdec ho chytil do své ruky.
Aritin otec se snažil ze všech sil přitlačit, ale bylo to zbytečné.
Jezdec začal ohýbat jeho meč, dokud mu ostří neotočil k jeho očím.
Thero vyděšeně upustil meč a udělal jeden krok. Díval se přímo do těch žlutých očí.
Jezdec se ohnal svou odpornou rukou a svými drápy sekl do Therova břicha.
Ten s výkřikem spadl na zem a držel se za ránu, ze které vystupovala pára.
Jezdec se na něj chvíli díval a pak se otočil a zamířil zpět ke svému koni.
,,Omlouvám se pane!´´ řekl velitel, když kolem něj prošel.
Jezdec nic neřekl a nasedl na koně.
,,Škoda jednoho dělníka nic neznamená. Můžeme jich mít desítky!´´ řekl temným hlasem.
,,Běžte zpět a dejte mi vědět, jak to odhalíte.´´ řekl a pobídl koně ostruhy, který se postavil na zadní nohy a tryskem potom valil pryč.
,,A co s ním?´´ řekl jeden z mužů. Velitel se podíval na Thera ,,Nechejte ho tady, stejně zemře.´´
Všichni souhlasně zabručeli a se smíchem šli pryč.
Art se začal vzpamatovávat, chvilku počkal a slezl ze stromu.
Pomalu mířil k Therovi, který sebou cukal.
Když Arta uviděl, tak necítil strach.
Thero se na něj podíval a snažil se něco říct. Místo toho začal vykašlávat krev.
Art natáhnul svoji pravou pracku nad ránu. Druhou si tu nataženou prořízl a nakapával svoji světle růžovou krev do Therovi rány.
Rána po útoku jezdcem začala pomalu miznout, ale stalo se něco co Art nepředpovídal.
Thero zařval velkou bolestí a rána se zvětšila natolik, že bylo vidět jeho vnitřnosti.
V tu chvíli byl Art hodně zoufalý. Nechtěl, aby to mládě bylo bez svého otce.
Sklonil svůj pohled z Therova obličeje, nechce se dívat na konec jeho života.
Thero vše pochopil. Z posledních sil chopil rukou Artův pařát.
,,Pro.... prosím! Postarej se o mou dceru!
Art rozuměl lidské řeči a hodně ho to překvapilo. Proč mu ji svěřoval?
Vždyť on nebyl jedním z nich. Vždy od svých druhů slyšel, že lidé jsou násilní, sobečtí a ničí vše, čemu nerozumí. A teď jeden z takových ho prosí, aby se postaral o jeho mládě.
,,Cítím, že ty jsi hodný. Určitě se o ni postaráš dobře.´´ řekl Thero a hluboce se nadechl, chytal křeče. Art položil svůj pařát na rozervané břicho, které nezpůsobili drápy jezdce, ale černá magie, která byla silnější, než jeho uzdravující krev.
Thero od Soboka odvrátil zrak a natáhl někam svoji ruku. Art to zprva nespozoroval, až po pár vteřinách.
Viděl, jak v Therových očí zhasíná život. Viděl v nich smutek. Pak uslyšel prasknutí větve.
Bylo to směrem, kterým ukazoval Thero, který zemřel, když otočil Art hlavu tím směrem.
Spatřil ji.
Dívka stála pár metrů od něj s otevřenou pusou s se slzami v očích.
Byla to chvíle, kdy Art nevěděl, co má dělat.
Má odejít a nechat ji na pospas osudu?
Nebo ji vzít do svého úkrytu? Nakonec se pomalu k Aritě pomalu plížil.
Nechtěl ji vyděsit žádným rychlým pohybem. Jenže Arita začala ustupovat pozpátku, když byl kousek od ní. Art ztuhl, když zničeho nic před ní uklouzla a bouchla se do hlavy.
Postavil se nad ní a hleděl ji do očí. Arita začala upadat do spánku po nárazu do hlavy.
Art uslyšel hlasy těch zabijáků, kteří se vraceli, tak Aritu vzal do svých předních pracek a po zadních se rozběhl do svého příbytku.
Měl hodně kožešin po zvířatech, které snědl. Aritu uložil do kožešin a zamotal ji do nich.
Věděl, že by mu daleko neutekla. Proto se rozhodl vystopovat, kam ti vrazi jejího otce mířili. Nebylo je těžké najít. Byli strašně neopatrní. Sledoval je skoro sedmnáct kilometrů od svého doupěte.
Zastavil se necelých sto metrů od vchodu do jeskyně, kde stali dva strážní.
Pro Arta bylo lehké se přes ně dostat. Jednoduše vylezl nad vchod a prošel jim nad hlavami.
Chodby jeskyně byly slabě osvětleny pochodněmi, připevněné na bokách.
Netrvalo Artovi dlouho a narazil na velkou místost, která rozhodně byla vytvořena lidmi.
Měla čtvercový rozměr asi šedesát metrů. Na stranách jsou umístěné dřevěné klece, ve kterých jsou zavřeni lidé, některé Art znal. Tři nebo čtyři jsou z farem, které navštěvoval.
Kolem klecí se pohybovalo přes třicet mužů s bičemi a meči. Pokřikovali na vezně plno nadávek.
Mezi dvěma zabijáky stál ještě jeden, kterému říkali Narron.
,,Co to je za věc?´´ uslyšel Art. Strážce stál přímo pod ním a všiml si Arta jen náhodou.
Všichni ve vybudované místnosti pohlédli na něj. Art neváhal a skočil po strážci, kterému vyrazil dech. Okamžitě se rozběhl plnou rychlostí pryč z jeskyně.
,,Zabijte ho!´´ Křičeli někdo ze strážců a vrhali po něm kopími.
Art cestou srazil ještě několik lidí, než se dostal pryč z jeskyně. Stráže u vchodu spadli na zem, když kolem nich Art prolétl.
Hned zmizel v lese.
Chvilku pozoroval dění. Ti lidé vyšli z jeksyně a rozhlíželi se všemi směry.
Usoudil, že bude lepší zmizet....

To už Danto nevydržel a přerušil tuto Artovu vzpomínku.
,,Narron!´´ vykřikl a hned se svalil zpět na místo, bolela ho hlava. Stejně tak i ostatní.
,,Co to k čertu bylo za věc v tom lese?´´ zeptal se Darveo, který se chytil za hlavu.
Danto pohlédl na Lowhertze ,,Lowhertzi, určitě tě něco napadlo.´´