Střet

Světlo ohně se mihotalo po stěnách jeskyně a vytvářelo dojem, že se stěny hýbou. Maličký ohníček z mechu a větviček neposkytoval téměř žádné teplo, ale alespoň udělal z chladné díry ve skále trochu přijatelnější místo k životu. Shar seděla na přikrývce, která jí podle příležitosti sloužila jako plášť, deka, sedák, nosítka nebo jako cokoli jiného, co bylo zrovna potřeba, tupě zírala do plamenů a v rukou lámala klacík na menší a menší části. Vedle ní hlasitě chrápal Bork. Obrovský boxer tmavohnědé barvy, kterému světlo plamenů propůjčilo rudý nádech. Sem tam se převalil na záda nebo na bok a jeho dlouhé pysky se prověsily k zemi, takže to vypadalo, jako že se něčemu ze snu bláznivě usmívá. Shar to přišlo legrační. Důvodů k zasmání měla pomálu, ale přesto Borka lehce šťouchla nohou, ten se se zafuněním otočil zpátky na břicho a pokračoval v hlasitém spánku. Chvíli ho tak pozorovala a pak vhodila jednu z posledních větviček do ohně, zabalila se do deky a ulehla. Tvrdý kámen ji tlačil a tak si pod hlavu nacpala zbytek suchého mechu, původně připraveného na zápal, a pokusila se pomalu usnout.
Ráno ji vzbudil lezavý chlad. Oheň byl vyhaslý a popel vlažný, její tělo rozlámané a Bork pryč. Asi šel uštvat něco k snědku. V jeskyni strávili už druhou noc. Po tom, co utekli z města s pronásledovateli v patách bylo jasné, že nemůžou utíkat donekonečna. Odbočili tedy z hlavní cesty a prchali směrem k řece, ta vymlela ve skalách, které ji lemovaly, mnoho otvorů, jeskyní a chodeb. Nebylo to nejpohodlnější ani nejbezpečnější, protože každou chvíli se mohla hladina vody zvednout a sluj zaplavit, ale v jejich situaci to bylo to nejlepší místo k úkrytu. Vstala a začala se protahovat, aby rozhýbala klouby a svaly ztuhlé zimou. K jídlu stejně nic neměla a tak doufala, že Bork přitáhne nějakého ušáka do jeskyně, kde mu bude zcela nekompromisně a jistě proti jeho vůli odebrán a spravedlivě rozdělen. Zrovna se pokoušela dotknout se prsty špiček svých nohou, když zaslechla nezaměnitelné kňučení. Bork! Stačila tak tak vytáhnout z bandalíru dva krátké meče, když zaznamenala v dálce rychlý dupot. Bork ve své snaze uniknout naprosto neomylně vedl pronásledovatele k jejímu úkrytu. Zaposlouchala se. Borkova kadence, měkčí a rychlejší, byla jasně rozpoznatelná. Zbytek podle sluchu odhadovala tak na dva jezdce, podkovy jejich koní skřípali na odrolených kamíncích, které pokrývaly cestu ke špatně přístupné jeskyni. Její mysl se naprosto vyčistila a ona začala myslet úplně odlišným způsobem. Rozhlédla se po jeskyni a statisticky vyhodnotila zorné úhly vetřelců, kteří vtrhnou jediným vchodem. Vtěsnala se tedy do mělkého výklenku, který zhodnotila jako nejvýhodnější a čekala. Bork vběhl do jeskyně první, těžce oddychoval a krvácel z rány pod mohutnou lopatkou. Za ním dozníval dupot koní a ozvaly se dva tupé nárazy, jak jejich jezdci v rychlosti sesedli. Otáleli před vchodem, viděli jen bolestí šíleného psa, který stál u zadní stěny jeskyně, vrčel a obnažoval své bílé tesáky. Shar cítila, jak se jí proti její vůli zrychlovat tep i dech. Snažila se zůstat úplně klidná. Jeden z mužů se odvážil a začal se pomalým kokem přibližovat ke vchodu do jeskyně. Jeho kroužková košile měkce cinkala, Borkovo vrčení se zintenzivnilo. Druhý muž zůstal venku, nejspíše, aby pohlídal koně, které neměl kde uvázat. Shar stála bez hnutí a naslouchala krokům, které se stále blížili k jejímu úkrytu, potřebovala zaútočit dřív, než Bork. Jedna rána mečem a bylo by po něm. Muž prošel kolem výklenku a ona ucítila štiplavou vůni koňského potu. Ještě jeden krok a vyrazila. Mečem v pravé ruce mířila do trojúhelníku mezi lopatkou, klíční kostí a krkem, kde měla největší šanci na smrtelné zranění. Kroužková košile na mužově těle odvrátila čepel a ta po ní sklouzla a zajela do napnutých svalů krku, jako by to bylo máslo. Rudá krev z protržených krkavic vystříkla a potřísnila šedý kámen. S řinčením upadl mužův meč, za ní se ozývalo poplašené ržání, jekot druhého vojáka, kovový zvuk meče vytahovaného z pochvy. Bork vystartoval a s razancí býka zaútočil na útočníka, který nechal koně koňmi a běžel směrem k jeskyni. Shar s naprosto chladnou hlavou popadla klečícího vojáka, který se držel za ránu na krku a chropěl. Odtáhla mu ruku a znovu zacílila na původní místo. Rána tentokrát prošla ochablým tělem bez problému a jediným tahem meče se jí podařilo přeseknout podklíčkovou tepnu, pletenec nervů, který inervuje ruku a prorazit plíci. Vykrvácí do pár minut, během kterých nebude schopný používat pravou stanu těla. Otočila se a vyběhla vstříc druhému protivníkovi. Ten už měl co dělat, aby se ubránil Borkovi, který měl v otevřeném terénu před jeskyní rychlostní i obratnostní výhodu. Útočil na nechráněné nohy a silou se snažil muže povalit. Shar se pokusila zaměstnaného nepřítele praštit jílcem do ucha, což by způsobilo chvilkovou dezorientaci a pro ni by to znamenalo důležitou výhodu. Pozdě si všimla úderu vedeného na její rameno. Stačila se jen natočit tak, aby rány byla co nejmělčí a nezasáhla kloub či místa, kde se nacházejí důležité nervy a šlachy. Když jí meč projel deltovým svalem, neudržela se a vykřikla. Bork využil toho, že útočník vložil většinu své síly do úderu a tak na vteřinu ztratil rovnováhu. Zaútočil a svým těžkým tělem narazil do mužových stehen. Ten upadl na obličej do prachu a nechutné křupnutí dávalo jasnou zprávu o zlomeném nosu. Bork se muži zakousl svými obrovitými čelistmi do stehna a s trochou štěstí se mu možná podařilo porušit sedací nerv. Shar přiskočila a rychlými pohyby přirazila muže zpátky k zemi a levou nezraněnou rukou mu mezi vlasovou linii a okraj oděvu mu zarazila meč. Podařilo se jí obratle od sebe odštípnout téměř čistě. Muž se přestal svíjet a jen tiše krvácel. Shar obhlédla situaci beze špetky lítostí a s dechem stále zrychleným si z tabardu ještě teplé mrtvoly uřízla zlacený lem a ruku si rychle podvázala. Zranění nebylo vážně, ale nechtěla ztratit zbytečně moc krve. Těla pohřbívat nebude, zůstávat stejně nehodlá.