Mary - 2. kapitola

Mary se řítí dolů ze střechy, cítí studený vítr a vidí, jak se chodník stále více přibližuje. Najednou ji obklopí bílé světlo. Cítí, jak ji někdo chytá a táhne zpět nahoru. Mary pohlédne vzhůru a spatří známou mužskou tvář. Tento muž, pokud je to vůbec muž, ji zachránil již dvakrát, nejdřív z hořícího auta a pak při přepadení. Tajemný zachránce ji odnesl na střechu a položil ji na zem. Mary na něho kouká, on si ji také prohlíží a pak chce odejít. Mary však vykřikne: "Počkej! Kdo jsi? Nebo snad co?"

Záhadný se zastaví, otočí se k Mary a usměje se na ni. Mary má konečně možnost si ho pořádně prohlédnout. Její zachránce je vysoké, sportovní postavy s dlouhými, havraními vlasy, které mu sahají až pod ramena. Oči má nádherně hnědé, jako by z nich vyzařovalo nějaké světlo. Má na sobě dlouhý, černý plášť, bílou košili, tmavé kalhoty i boty. Muž se stále usmívá a pak řekne: "Jmenuji se Raniel a jsem anděl."
Mary jen zamrká a otevře pusu. Nakonec ze sebe dokáže vykoktat jen: "Cože?"
"Andělé i démoni existují. Nebe i peklo též…" řekne jí Raniel. Mary na něho stále nechápavě kouká, a proto se Raniel rozhodne, ukázat jí to. Zahřmí a zableskne se, vítr začne foukat a v tom se Raniel vznese ze země a levituje asi půl metru nad zemí, ze zad mu vyrazila nádherná křídla s černým peřím. Pak vše zmizelo. Raniel se vrátil na zem. Křídla byla pryč.
Mary si ho opět pořádně prohlédla a pak řekla: "Takže ty jsi anděl… ale proč mě chráníš? Jsi snad můj anděl strážný?"
Raniel se pousmál a sedl si na římsu střechy, pak pokynul Mary, aby se k němu posadila. Ona poslechla a sedla si. Anděl se nadechl, podíval se Mary do očí a řekl: "Mary, nadešel čas, aby ses dozvěděla pravdu. Ty jsi poloviční anděl a je ti necelých tři tisíce let. Když ses údajně narodila, tak jsi ve skutečnosti padla a stal se z tebe člověk. Tvoji rodiče tě našli a ujali se tě. Ale jsi, co jsi. Říkám ti to, protože jsi v nebezpečí. Démoni našli tvou stopu a půjdou po tobě…"
Mary na Raniel chvíli kouká a pak vykoktá: "Cože? Já jsem napůl anděl? A moji rodiče nejsou mými rodiči? A proč jsem v nebezpečí? Jací démoni?"
Raniel se dotkne jejích ramen a řekne: "Vím, že jsi asi zmatená, ale…"
Mary ho ostře přeruší: "Zmatená? Jasně, že jsem zmatená. A kdo by nebyl? Ale proč si sakra nic nepamatuju?"
"Uklidni se. Chápu tě a vysvětlím ti, co mohu. Padnout pro anděla znamená, že se stane člověkem a ztratí svou andělskou moc. Ale u tebe je to jiné. Ty jsi jen poloviční anděl, takže ti tvá moc zůstala, jen ji tvůj mozek potlačil, stejně jako tvé vzpomínky. Lidský mozek není přizpůsobený na tři tisíce let vzpomínek. Nezvládl by to. Ale někde uvnitř tebe jsou. A démoni po tobě pátrají již přes pět set let, kdy ses jim ztratila. Jsi bojovnice a bojuješ s démony. Před dvaceti lety se něco stalo, ale já nevím co. Prostě si z nějakého důvodu padla. Ale k pádu se anděl musí rozhodnout sám z vlastní vůle. Na příčinu tvého pádu musíš přijít sama. Ale nyní nadešel čas, abys opět přijala to, co jsi. Je čas opět bojovat."
Mary na se Raniela nejistě podívá, pak se rozhlédne kolem sebe a uvědomí si, že před chvílí málem ukončila svůj život, aniž by se dozvěděla pravdu o sobě. Rozhodla se. Podívá se na Raniela a přikývne. Pak spolu odcházejí…