Heroes of Might and Magic - Upadající Hvozd - Část 3

Ylthin starostlivě a úzkostlivě hleděla na ránu, kterou způsobil jeden z Kostěných lučištníků Dirael. Zranění nebylo smrtelně vážné – pokud však nedovolí, aby její přítelkyně a spolu-vůdkyně vykrvácela nebo se jí do krve dostala nějaká infekce, které většinou bývají smrtelné. Šíp naštěstí minul všechny žíly a tepnu, jediným problémem bylo tedy poškození kůže, masa a odřené kosti. Několik léčivých bylinek a omamný kouř by to měli napravit.

Přibližně před dvěma hodinami vyrazil nabručený Gilraen společně s téměř vyléčeným Wyngaalem zpět na cestu do hloubky lesa, aby našli pohřešovaného Ossira a když zbude čas, tak i pravděpodobně mrtvou Anwen. S sebou si vzali nové množství bojovníků včetně těch, kteří přežili minulé masakry. Celkový počet obyvatelů Hvozdu, kteří nyní vyrazili na záchranu jednoho z vůdců, dosahoval padesátky, a to včetně několika Druidů a Vinraela, který dosud přebýval a hlídal v sídlišti.

V případě náhlého útoku by Hvozd neměl téměř žádnou šanci, Wyngaal odjel s většinou bojovníků a ačkoliv zde zůstalo přibližně dvě stě Víl, několik Tanečníků meče a Lovců, asi pět Druidů a stádo Jednorožců a kousek od centra přebývalo několik Entů, postrádali by zdravého a aktivního vůdce, neboť Dirael s Talanarem byli zranění a Ylthin nebyla zas až taková bojovnice, jako spíš léčitelka a krotitelka Jednorožců a Draků.

Kdysi, když byli ještě bojovníci z Hvozdu aktivní ve válce, uměli Druidi krotit Draky, které nakonec donutili spolupracovat. Postupem času, který byl plný utrpení a strachu, však všichni pozapomínali, jak létající stvoření ovládnout a proto se Draci nadobro vytratili z obyvatelstva Hvozdu.

Ylthin Direal posypala stále krvácející ránu na rameni červenými bylinkami, zvanými RIO Y DERE (z volného překladu ze staro-elfštiny to znamená Léčivá červená) a šáhla jí na čelo, jestli nemá teplotu. Dirael však – až na zranění, které se jí pod vlivem bylinek začalo uzdravovat – vypadala zdravě. Dokonce se nenuceně začala usmívat a do tváře se jí vrátila barva. Již byla schopna mluvit.

„Co se stalo s Talanarem?“ Direal se jako první věc vybavila hluboká rána na přítelově noze, která ještě před chvílí krvácela víc a víc.

„Musíš být v klidu, bylinky teprve začaly působit. O Talanara jsem se již postarala, měl štěstí, že mu Kostlivec neuřízl nohu úplně, jinak by vykrvácel. Bohužel budu nucena mu jí stejně amputovat… Zranění je příliš vážné, sekyra, která ho zranila, měla na sobě samý rez, bojím se z otravy krve. Dryády mu zatím nohu přiškrcují a pokoušejí se ránu vyčistit. Nevypadá to však nejlépe.“

„Jak to snáší?“

„Překvapivě docela dobře. Je ale bledý jako křída a má vysoké horečky, musí to mít co nejdříve za sebou. Ošetřím tebe a půjdu se podívat, jak to s ním vypadá.“

„Nezdržuj se semnou, já už jsem v pořádku. Běž rychle za Talanarem!“ Direal si položila hlavu do kapradin, které jí podpíraly hlavu a zavřela oči. Ve tváři již neměla ani zdaleka úsměv, ale zarmoucený úšklebek.

Ylthin pokynula několika Dryádám, aby se o zraněnou vůdkyni postarali a sama vyrazila k místu, kde ležel na pařezu, který kdysi býval jedním z nejmohutnějších stromů celého dosud známého lesa a byl podložen těmi nejjemnějšími rostlinami, Talanar.

***

Gilraen vztekle odkopl kámen, ležící na zemi a bolestivě zaklel. Vedle něj klopýtal Wyngaal, přidržující se dlouhé větve, kterou použil jako berli a těžce oddechoval. Několik dalších bojovníků bylo kolem nich a pár bylo ve předu kvůli prozkoumání a zabezpečení okolí.

Uběhla neskutečně dlouhá chvíle od doby, kdy měli bojovníci naposledy přestávku, kulhavý velitel však trval na tom, že si odpočinou teprve tehdy, až kolem sebe nebudou mít samé stromy a houštiny, za kterými by se mohl ukrývat nepřítel. Standardní zabezpečující pravidlo.

Původně neměl Wyngaal v nepříliš promyšleném plánu se rozdělovat, neodbytný Vinrael však trval na tom, že půjde hledat Dirael. A to postavilo unaveného a zraněného velitele všech velitelů před těžké rozhodování – buď zůstane s Gilraenem, který by bez něj pravděpodobně hledání zabalil a šel by si po svých, nebo s Vinraelem, který byl v těchto místech lesa úplně poprvé a nebyl tu ani při prvním prohledáváním. Nakonec však Wyngaal usoudil, že když bude hlídat svého rozzuřeného přítele, který může každou chvíli dezertovat a oddaný přítel půjde hledat ztracenou velitelku, budou nějaké šance, že se oba dva najdou – ať už mrtví, nebo živý.

Ale aby Wyngaal ukázal, že mu nezáleží pouze na vlastním bezpečí, poslal společně s Vinraelem většinu všech bojovníků. To však naštvalo Gilraena, který od rozdělení nepromluvil ani slovo a jen občas kopl do kamene, čehož okamžitě litoval kvůli pronikavé bolesti.

„Pořád jsi naštvaný?“ Vydechl Wyngaal a ihned začal lapat po dechu.

„Proč by ne? Poslal si nás na smrt, jsme téměř bez bojovníků a hledáme Ossira, který je pravděpodobně mrtvý. A ty snad čekáš, že se budu usmívat od ucha k uchu a děkovat ti?“

„Děláme to pro dobrou věc, jakmile se vrátíme do Hvozdu, přenechám vůdcovství někomu jinému – ne však tobě a tím tě nechci naštvat.“

„Rozumím… Jsem přece zbabělec, který se bojí jít do nesmyslných a stupidních nebezpečí.“

„Tak nějak… Ale i kdybych slyšel, jak křupou Ossirovi kosti, jako pravý přítel se ho vydám hledat. Je mi líto, že by jsi neučinil to samé.“

„Nemá cenu se s tebou hádat, nakonec jsme oba tady, ne? Tak se s tím popereme jako pravý muži. Čert ať vezme Kostlivce!“ Gilraen se tentokrát pro kámen ohnul a vší silou jím praštil do křoví, ze kterého ihned vyšel bolestivý nářek.

Wyngaal mlčky ukázal třem Tanečníkům meče, aby se vydali tím směrem a zjistili, co se v křovinách schovává. Pověření bojovníci tiše k místu, odkud zvuk přišel, přiběhli a jeden z nich prudce odhrnul větve křoví.



***

Vinrael zaneprázdněně zkoumal mnoho starých stop, které nedávno v zemi zanechala pohřešovaná Anwen. Byly uspořádány v dokonalém hlavolamu, který poukazoval na fakt, že bojovníci Hvozdu byli obklíčeni ze všech stran a útočníci pravděpodobně začali postupovat směrem do středu, kde zanechali stopy Anwen se svými bojovníky. Pak se odehrála rychlá bitva, která si odnesla alespoň pět obětí – soudě podle krve na zemi -, ale nebyla kolem žádná těla.

Vinrael kdysi od svého děda slyšel, že obyvatelé Necropolis byli ohavné a nechutné nestvůry, které své ještě živé oběti obětovávali bohům a místo obětí povstávali nový Kostlivci. Teď už jenom zbývá se modlit, aby to samé nepostihlo Anwen, a jestli se tak má stát, udělá Vinrael cokoliv, aby tomu zabránil.

Větvičky křovin byly polámané a listí opadané.Určitě těmi místy nedávno prošlo několik bytostí, a pár z nich se nejspíše bránila – proto ty škody. Vinrael měl již směr, kudy se vydat.


Pokračování příště