Seznamte se (2. část)

Nepřátelé byli skoro na dostřel.
„Připravit!“ zakřičel Tom a zvedl ruku. Lukostřelci napnuli luky. Netvoři ani nezpomalili. „Pal!“ a ruka se svěsila. Ozvalo se zadrnčení tětiv a svištění. První řada nepřátel ani nezakolísala. Další řady to už odnesly víc. Mezi netvory zavládl zmatek. Někteří zakopával o své zasažené kamarády, ale první řada přesto neměla žádné ztráty. Šípy se zabodaly do jejich kulatých štítů a nebo se odrazily od jejich brnění.
Tom zasadil šíp na tětivu luku. Zacílil a vystřelil. Šíp se zabodl jednomu těžkooděnci přímo do škvíry mezi brnění. Ten na chvíli zpomalil a upustil kopí. Pak ale tasil meč a dal se znovu do běhu. Normálního muže by tento zásah vyřadil z boje.
Lukostřelci se připravovali k další střelbě, když vtom najednou Tom uviděl v mlze černý stín vysoké postavy. Seděla na koni. Z mlhy vyletěla koule celá obalená černočerveným plamenem a postava zmizela v mlze. Ohnivá koule si to namířila přímo na bránu. Cestou se srazila s některými šípy a ty okamžitě shořely na prach.
* * *
Jan běžel za svými vojáky skrytými mezi budovami. Najednou ho něco srazilo k zemi. Rychle se otočil a tasil meč, aby mohl čelit protivníkovi. To co uviděl, ho zcela ohromilo. Tam kde ještě před chvílí stála brána, se najednou válely jen trosky. Některé lukostřelce srazila tlaková vlna z hradeb a nyní leželi pod hradbami. Ti co zůstali stát na hradbách, na výjev hleděli se stejným ohromením jako Jan.
Jana probrali až jeho přibíhající vojáci. Rychle začal vydávat rozkazy. 100 mužů poslal, aby zatím bránili díru po bráně. Zbylých 100 rozdělil na dvě skupiny. Asi tucet mužů poslal postarat se o zraněné, i když věděl, že moc jich nebude. Zbytek poslal stavět barikády. Věděl, že díru v hradbách proti dvojnásobné přesile neudrží. Musí vydržet až do rána, než jim z pevnosti pošlou pomoc. Takže necelý půl oběh než posily dorazí.
V tom mu tělem jako ledová dýka projel strach. Vždyť na bráně byl i jeho bratr. Neváhal ani chvilku a rozběhl se k troskám.
* * *
Netvorové, jak hnědočerná vlna se řítili na skupinku vojáků v modro bílých tunikách. Lukostřelci začali opět střílet. Tato střelba měla konečně nějaký účinek a několik nepřátel se zřítilo k zemi. Někteří nepřátelští vojáci se zastavili a pozvedli svoje podivné zbraně. Lukostřelcům nemusel nikdo říkat, aby se schovali. Ne všichni ale byli dost rychlí. Ti co to nestihli, se skáceli na ochoz, nebo spadli za hradby. Z těl jim čněly peroutky od šípů. Další šípy narazily do hradeb nebo jen neškodně minuly cíl.
Vojáci zatím připravili provizorní hráz, která měla vlně čelit. V první řadě byli vojáci s kopími a štíty. Za nimi pak vojáci s meči, sekerami a oštěpy a ještě dále lukostřelci s luky.
* * *
Jan dorazil k troskám brány. Ty už prohledávali jeho vojáci. Někteří z nich opodál zvraceli a Jan se jim ani nedivil. Všude po okolí se válely části lidských těl. Jiná těla napůl čněla zpod trosek. V Janovi začal uhasínat i ten kousíček naděje, který měl. Najednou uviděl kousek od hlavní hromady trosek tělo. Hned poznal, že je to jeho bratr.

HiS