Případ Sára

Bylo všední ráno a slečna Jeny se chystala vzbudit členy rodiny. Nespěchala,protože právě dnes se jí vše dařilo. Avšak v celém domě jakoby panovalo velké napětí. Náhle toto ticho přerušil výkřik hrůzy.“ proboha,paní Sáro,co je vámi !“ V tom okamžiku již přiběhli ostatní členové rodiny .“ Co se tu stalo?“ „ Nevím , přišla jsem paní Sáru vzbudit a ona se ani nepohnula,myslela jsem, že spí tak tvrdě a tak jsem jí jemně zaklepala na rameno, no a pak jsem to zjistila. To je strašné,vždyť jí nic nebylo. Bože tak mladá!“ Jeny začala hystericky plakat. „ Já ji měla tak ráda. „ Jeny, uklidněte se, vezměte si tenhle prášek a jděte si sednout vedle, prosíme vás o to. „ A..ano,to bude asi nejlepší.“ „Paule,zavolej záchranku,třeba je to jen planý poplach.“ „Ano tati.“
V Kalifornském ústavu lékařských výzkumů bylo neobyčejně rušno. Profesor Johnson,známý vědec v oblasti mozku,zjistil zvláštní příčinu smrti paní McClarkové. Nemohl však ani on ani jeho kolegové určit co způsobilo odumření mozku a prodloužené míchy. Ano,věděl ,že zbytky mozku na snímcích ukazují zřejmě na novou nemoc jejíž průběh je velmi krátký a bohužel velice zákeřný. Nechtěl to však zatím oznamovat světu,neboť si stále nebyl ničím jist.Tato nejistota byla tím horší,čím víc na něj naléhal jeho dávný přítel,manžel paní Sáry.“ Buď zdráv Jime.“ „Vítám tě u nás na klinice,vím nebo alespoň tuším,proč jsi přišel „“Ano ,to je dobře,víš něco nového ?“ „ Ne ,zatím nic konkrétního,ale rád bych od tebe věděl několik maličkostí,které by mi mohly pomoci.“ „Ptej se.“ „Dobře ,tak tedy: netrpěla tvá žena někdy bolestmi hlavy?“ Ne „“ jiné nemoce, myslím tím samozřejmě ty vážnější,s čím třeba byla v nemocnici.“ „Ne,určitě ne, vždy byla zdravá jen občas nějaké to nachlazení .Ale počkej ,teď si vzpomínám,asi před měsícem jsme chtěli jít spolu do divadla,právě jsem se totiž vrátil z letu a když jsme byli oba již připraveni,víš že jí to vždy trvalo dlouho,hrozně ráda si dávala záležet na líčení,rozmyslela se a poprosila ,abych taxi nevolal,rozbolela ji prý hrozně hlava. Od té doby ji hlava pobolívala stále častěji.“ „ Ano, to bude možná ono.“ „Myslíš, že ti to nějak pomůže,“ „ No snad ,trochu.“ „ Jime ,ještě něco bych od tebe potřeboval,jak víš za pár dní budu muset znovu odletět a děti no,já vím jsou už velcí,ale přes to....chtěl jsem tě poprosit jestli bys mi je občas nezajel zkontrolovat,bojím se ,že na ně Jeny nestačí.“ „Dobře s radostí.“ „ Děkuji ti. Ještě se za tebou zastavím než odletím. Dnes už budu muset jít. Ahoj a díky.“
Od této návštěvy uplynulo šest dní. Profesor měl mnoho hypotéz, avšak žádná z nich nebyla natolik reálná,aby mohl pokračovat dále. Stále si znovu pročítal lékařské nálezy ,na nic nového však nepřišel. Rozhodl se proto svolat poradu. Věřil,že mu snad některý z kolegů tuto složitou záhadu pomůže rozřešit.“ Přátelé a kolegové,svolal jsem vás sem ,aby jste každý vyslovil názor na případ paní McClarkové.“ „ Promiňte, že vás přerušuji já se tím případem již trochu zabýval. Prohlédl jsem si rentgenové snímky a na zbytcích mostu a prodloužené míchy jsem objevil tmavé skvrnky. Pod mikroskopem se ukázaly jako skupinky drobných částeček.Podle mého mínění,by se měl z těchto částí odebrat vzorek a podrobně prozkoumat.“ „ Výborně,dejte se do toho!“

„ Dobře .“ „Má ještě někdo nějaké poznatky?“ „ Ne.“ „Nevadí vím,že máte své práce dost,i tak vám děkuji,že jste přišli.“ Ihned druhý den dostal Green laboratoř pro své výzkumy.

Den odletu se velice rychle přiblížil.V rodině McClarkových byly jako vždy přípravy v plném proudu.Vládla zde stále více smuteční nálada,cesta se však odložit nedala. Jeny se již ze svého šoku zotavila a plně nahradila paní Sáru ve všech povinnostech.Paul začal pátý den po smrti své matky chodit opět na přednášky Kalifornské university.Horší to však bylo s Bety,která svoji matku velice milovala. Ještě třetího dne chodila kolem matčiny ložnice s pláčem,neboť pohled na ni ,v ní vyvolával smutné vzpomínky.Jeny měla dokonce starosti o Betin zdravotní stav.Po čtrnácti dnech se však již se vším smířila díky domlouvání Paula,otce i Jeny.Ložnici však stále nechávali zamčenou.V den,kdy Paul McClark odlétal se s ním přišli na kosmodromu rozloučit všichni.“ Tak děti,buďte hodné,hlavně ty Betinko,Paule a ty se pořádně uč.Poslouchejte Jeny a pana profesora Johnsona.Já se vrátím brzy.“ „ Ano tati ,neměj strach my to zvládneme ,viď Bety!“ „Jasně ahoj.“ „ Ahoj.“

Před odletem však ještě zavolal svému příteli na kliniku.Nic nového,co by mohlo nějak ovlivnit život rodiny se ale, nedozvěděl a za několik hodin byl již na cestě vesmírem.

Mezi tím si Green zařídil laboratoř,kterou vybavil supermoderním zařízením. „ Pane profesore přišel jsem vás požádat o svolení k odebrání vzorků poškozených částí mozku.“ „ Jistě budete potřebovat lékaře k provedení zákroku.“ „ Nu, postačí mi dvě asistentky.“ „ Výborně pošlu vám tam sestru Battesnovou a Waleyovou.“ „ Děkuji.“ Po odebrání vzorků se Green rozhodl ihned začít s výzkumem. Po vložení do mikroskopu se mu naskytl velmi zvláštní pohled. Místa ,která označil jako skupinky drobných částeček se nyní ukázala mnohem podrobněji.Jeho tušení se tedy povrdilo.Částečky jsou vlastně malé mikroorganismy,které zde nejen poškozují povrch,ale napadají tyto části mozku do hloubky.Toto zjištění považoval za velmi důležité,neboť se vyřešila první otázka příčiny smrti paní McClarkové.“ Greene ,přišel jste na něco?“ „ Ano,víte pane profesore je to velmi závažné,mozek je napaden mikroorganismy,nevím zatím bohužel jak je možný vznik těchto organismů,ale jedno vím jistě-tento druh zde na Zemi není doposud znám.“ „ Moment ,příteli, nyní jsem vás dost dobře nepochopil.Myslíte že původem by mohly pocházet z vesmíru?“ „ Ano i ne .Prohlédl jsem si podrobně jejich strukturu ,je naprosto odlišná a stále schopna života.“ „ To je zajímavé,ale jak mi vysvětlíte přítomnost těchto mikroorganismů u paní Sáry?“ „Její muž je tuším astronaut?“ „ Ano ,ale to by přeci spíše napadly jeho mozek.“ „ Jistě, je to pouze má domněnka,mohl byste se zeptat pana McClarka zda při posledním příletu domů nedošlo k přenosu menších částeček ,třeba na oděvu.“ „ Ach ,to je pravda .Děkuji.Prosím pokračujte ve výzkumu, já se zatím pokusím spojit s Paulem.“ Profesor na nic nečekal a zatelefonoval do ústavu kosmických letů ,odkud bylo možné navázat spojení.Tam se však dozvěděl velmi nepříjemnou zprávu.S lodí ve které, Paul letěl,nebylo již dva dny spojení možné navázat.Nezbývalo mu tedy nic jiného než čekat. Vzpoměl si na přítelovy děti. Ty možná vědí více.Rozhodl se tedy ,že je navštíví ihned. „ Dobrý den Jeny,je Paul a Bety doma?“ „Ano pane profesore, mám je zavolat? „ „ Stačí zavoláte-li mi Paula.“ „ Vítám vás zde pane profesore,co vás k nám přivedlo? Vzkazuje nám snad něco táta? „ „ Ach ne ,jsem tu abych si s vámi promluvil o smrti vaší matky.Nechtěl jsem volat i Bety,jistě by ji tento rozhovor rozrušil.“ „ Máte pravdu,jsme rádi ,že se z toho dostala.“ „Chápu,ale k věci.Jistě vám otec řekl,že příčinu smrti vyšetřuji já a nyní i můj kolega Green. Zjistili jsme jisté okolnosti ,které vám s ohledem na lékařské tajemství sdělit nemohu.Jde o závažnou věc a proto si myslím ,že by jste mi mohl pomoci. S vaším otcem se momentálně nemohu spojit. Jistě bych se spíše zeptal jeho.Nevíte zda při posledním návratu z vesmíru byl řádně desinfikován ?“ „ To opravdu nevím,ale myslím si že ano. Otec říkal něco o celých místnostech na provádění celkového očištění .Ale zkuste se zeptat tatínkova přítele .Letěli naposledy spolu a otec říkal,že to byl jeho poslední let.“ „ Děkuji vám,pozdravujte Bety.“ „ Nashledanou.“ Po návratu na kliniku zavolal profesora Greena.“ Kolego ,mám pro vás úkol. Zjistíte mi adresu jistého kosmonauta,který letěl naposledy s McClarkem.“ „ Ano,ale jaký to bude mít význam?“ „ Stále se snažím zjistit ,zda nedošlo k přenosu z vesmíru .“ „ Dobře zjistím to.“ Green měl štěstí.Dozvěděl se jméno i adresu letce a protože nebydlel daleko navštívil Thomase – tak se jmenoval –hned.“ „ Dobrý den ,přejete si?“ „ Ano ,jsem Green asistent a kolega profesora Johnsona z lékařského ústavu.Přišel jsem vás poprosit o několik údajů ohledně vašeho posledního letu.“ „ Prosím pojďte dál.“ Jde o vašeho přítele Paula McClarka.“ „ Co se s ním stalo? „ „ S ním nic je v pořádku nyní opět na cestě vesmírem, ale jeho žena nedávno náhle zemřela. „ To není možné.“ „ Ano,je to tak, a právě podivné okolnosti její smrti mě sem přivedly.“ Je známo, že vy jako astronauti – výzkumníci musíte procházet při návratu z mise detoxikačními a dezinfekčními komorami. „ „ Ano je tomu skutečně tak.“ „ Není tedy možné ,aby se při vašem posledním letu dostaly jakékoliv částečky, nebo mikroorganismy na Zemi?“ Určitě ne, na celý proces je dohlíženo a vše kontrolováno.“ „ Hmmm to je zajímavé, a horniny, nebo malé krystalky se též nesmí dovážet?“ „ No ne tak docela,na každé lodi je supermoderní chemická laboratoř a pokud přineseme do lodi takový suvenýr ,jsme povinni nechat jej řádně prozkoumat a ukáže –li se ,že je neškodný smíme si jej vzít domů. Já již zde mám pěknou sbírečku! Chcete se podívet?“ „ Ano ,rád…opravdu překrásné! „ „ Paul si vozil domů také takové skvosty?“ „ Jistě , vlastně si vzpomínám i na poslední misi si domů vezl takový pěkný suvenýr. Jeho žena měla v té době narozeniny a tak jí chtěl přivézt dárek. Říkal ,že našel hmotu,která vypadala jako křemičitý písek, ale takový mnohem krásnější než náš pozemský.Nabral si jí dost a přinesl do laboratoře. Tam mu řekli ,že je nezávadná. „ „ Co s ní udělal po návratu na Zemi, už náhodou nevíte?“ „ Ne to ne ,ale zmiňoval se o zrcadle.Víc opravdu nevím.“ „ No velice jste mi pomohl.Děkuji a nashledanou.“ Tato zjištění bylo velice zajímavé a závažné.Green se rozhodl rychle.V ústavu kosmických letů mu sdělili čas ,ve kterém je možné navázat spojení s lodí v níž letěl Mc Clark.

„ Loď Arnica na příjmu. Máte pro nás nějaké důležité zprávy?“ „ Ano, je zde profesor Johnson a potřebuje naléhavě hovořit s Paulem McClarkem. Je to možné?“ „ McClark , prosím!“ „ Ach ,příteli co se s vámi dělo nemohli jsme se vás dovolat. Jde o smrt tvé ženy.Zjistili jsme mnoho faktů ,avšak musíš nám pomoci. Můj asistent mluvil s Jerry Thomasem, pamatuješ si na něj že?“ „ Ano.“ „ Říkal ,že při posledním letu sis přivezl větší množství jisté horniny.Nás by zajímalo,cos s ní udělal po příletu.“ „ A co s tím má společného smrt Sáry?“ „ To právě ještě nevíme určitě.“ „ Dobře, Jerry ti již možná řekl, že byla podobná našemu křemičitému písku,ale o mnoho krásnější. Zašel jsem za známým.Pracuje ve sklárně.Poprosil jsem jej, aby písek sloučil s ostatními prvky a vyrobil takové středně veliké zrcadlo.“ „ Souhlasil s tím?“ „ Ano jsme velice dobří přátelé. Hotové bylo během tří dnů,takže mi to vyšlo přesně na den Sářiných narozenin.Měla z něj ohromnou radost. To je všechno.: „ Dík,pomohl jsi mi,až budeme vědět víc, opět se ozvu.Abych nezapomněl , Bety se velmi dobře učí,už je docela v pořádku. Myslím ,že Paul má přítelkyni a všichni tě moc pozdravují.“ „ Jime,já ti také za vše děkuji.Hlavně za starost o Bety.Nevím jak dlouho nám bude tento let trvat….“ „ Vždyť se máte vrátit za dva týdny.“ „ Ano,ale máme tu nějaké problémy s technikou,tak snad se nám vše podaří opravit včas.Pozdravuj doma a děkuji. Končím.“ Po tomto rozhovoru nezbývalo profesoru nic jiného než opět navštívit MCClarkovy. Náhoda mu však pomohla.Při návratu na kliniku na něj již čekal Paul. Dobrý den,slyšel jsem ,že jste hovořil s otcem. Nevkázal nám něco? Bety se velmi stýská.“ „ Jsem rád ,že jsi přišel Paule,ano, mluvil jsem s tvým otcem.Pozdravuje vás,neví však kdy se vrátí,mají nějaké technické potíže. Počkej chvilku musím si s tebou promluvit. Ložnice ve které měla vaše matka své věci je stále zamčena?“ „ Ano.“ „ Mohu tě tedy o něco požádat? Potřeboval bych zrcadlo vaší matky. „ „ To které dostala k narozeninám?“ „ Ano.Pokud proti tomu nebudeš nic namítat,odvezu tě domů a rovnou si je vezmu.“ „ Dobře.“

Cestou zpět od McClarkových ,zatelefonoval profesor Greenovi.“ Greene, připravte okamžitě laboratoř mám zrcadlo,za chvíli jsem tam.“ „Rozumím.“ Trvalo však téměř dvě hodiny něž, profesor dorazil se zrcadlem do laboratoře. Okamžitě po příjezdu se tedy dali do práce. Byla velmi náročná,testy vyžadovali zručnost a obratnost. Pro pokusy použily Hiltonovu metodu. Pokusné zvíře,Green navrhl opici, nijak netrápili, měla za úkol pouze zůstat nějaký čas uzavřená ve stejné místnosti se zrcadlem, což se jí vlastně i líbilo. Po šesti hodinách ji vypustili a provedli Foersterovým přístrojem snímek mozku .Nečekali sice příliš velký úspěch,ale to co na snímku uviděli je ohromilo.Především na prodloužené míše a mostu ,se začaly tvořit malé zárodky skvrn,které objevil Green i na mozku paní Sáry. Bylo tedy nutno v časových intervalech snímkování opakovat. Výsledky byly prostě ohromující. Skvrny se stále zvětšovaly a opice byla čím dál ,tím zuřivější. Ačkoliv pracovali oba již dvacet hodin, nebyla na nich znát žádná únava. Nad ránem měli již dostatek snímků k porovnávání. Aby však mohli pokračovat, museli si řádně odpočinout a načerpat nových sil. Odjeli tedy oba domů trochu se prospat. Odpoledne se opět sešli k dalšímu výzkumu. „ Milý Greene, podařilo se nám zjistit účinek zrcadla na mozek.To ovšem neznamená ,že máme vyhráno.Naopak. Právě nyní před námi stojí mnoho nových otázek na které, musíme najít odpovědi. Jsem přesvědčen,že se nám to podaří.“ „ Ano v to doufám také.“ „ Shrňme si ,co jsem již zjistili. Na výrobu zrcadla bylo použito neznámé horniny ,která po sloučení s pozemskými prvky vytváří sklo, avšak s velmi nebezpečnými účinky na mozek.Tím samozřejmě myslím jak lidský tak i zvířecí. Nevíme však ,jakým způsobem mozek poškozuje .“ Pane profesore,na mostu a prodloužené míše se tvoří skvrny.Pod mikroskopem je zřejmé,že jde o skupinky nám neznámých mikroorganismů,které při úmrtí nositele taktéž umírají.Na snímcích opice je vidět patrné zmenšení skvrn a jejich zvláštní zbarvení. Nemyslíte ,že je to….“ „ Jejich mutace?“ „ Ne ,ale myslel jsem spíše množení na odumřelých zbytcích mozku.“ „ Nevím ,nevím pokusíme se důkaz. Budeme potřebovat jednu či dvě další opice. To asi bude trochu problém, no snad se nám nějaké podaří sehnat. „ Zkusím to zajistit,Greene,vy jste tuším měl zbytky mozku paní Sáry pod mikroskopem. Doufám, že se nám zákrok podaří, mám v plánu asi toto. Ze živé opice operativně odebereme malý vzorek poškozeného mozku.“ „ Dobře to zvládnu ,kdy začneme?“ „ Co nejdříve. „ „ Jdu sehnat pokusné opice.“ „ A já zatím přichystám vše potřebné v laboratoři.“ I přes malé nedorozumění s chovatelem se Greenovi podařilo odkoupit dvě opice.Nyní tedy mohli pokračovat ve výzkumu. Zopakovali první pokus a po vypuštění z místnosti byla opice podrobena pod narkózou operaci. Netušili však ,že právě toto je velká chyba. Pod mikroskopem byly skvrny v počátečním stadiu,avšak zbarvily se stejně jako u opice mrtvé. To nemohl profesor ani Green pochopit.“ Vždyť to jsou teprve malé skvrny a chovají se jako u mrtvé opice.“ „ Greene,první pokus se nezdařil.,Nevadí,myslím že jsem přišel na chybu kterou jsme udělali.“ „ Všimněte si prosím ,ta část kterou jste vyoperoval ,byla celá zaplněna skvrnami ,to by znamenalo ,že na zbytku mozku není nic. Podívejme se na to.“ „ Ne ,přeci jen je zde skvrnek málo,ale jsou tu.“ „ Tak jsem se zmýlil ,tuším však jistou souvislost.“ Ale nepřišli již na nic nového,žádné dosti reálné řešení je nenapadlo. Museli se také věnovat své práci na klinice, neboť pacienti i jejich nadřízení byli dost znepokojeni. Proto byli nuceni nějaký čas se zkoumáním a pokusy přestat. Profesor Johnson měl nyní také starosti s Bety. Byla to pro ni již velice dlouhá doba ,co byl otec z domova.Vzkaz ji sice potěšil,ale ne na dlouho. Ve chvílích ,kdy profesor s Greenem prováděli své pokusy bylo v ústavu kosmických letů velmi rušno. Nemohli opět navázat s lodí Arnica spojení. Tentokrát se zdála situace vážnější,neboť loď měla podle plánů i s přihlédnutím na menší zpoždění prolétat pásmem asteroidů a ačkoliv to bylo jen málo pravděpodobné, střetnutí s asteroidem by pro loď znamenalo záhubu. Tak uplynulo mnoho dní a nejistotě o osud Arniky. Právě den před oznámením všem rodinám astronautů z nezvěstné lodi o povážlivé situaci,došlo k narušení pečlivě střežené exosféry malým tělesem.Přístroje velice přesně zaznamenaly, že jde o černou skříňku jakési zničené lodi. Po konečném odborém prověření, se vědci shodli,že pochází právě z Arniky. To byla opravdu zarmucující zpráva.Nikdo již příliš v návrat lodi po tak dlouhé odmlce nečekal,ale měli všichni naději. Teď bylo jisté ,že posádka nepřežila.Telefon na Johnsonově stole se rozdrnčel. V pracovně ale v tu chvíli nikdo nebyl. Takto se smutnou zprávu o smrti svého přítele profesor dozvěděl až večer z televize.

„ Ústav kosmických letů,Johnson.“ „ Profesore,co si přejete?“ „ Je pravda vše co právě odvysílali v televizi?“ „ Bohužel ano,je nám velice líto,ale máme nezvratné důkazy. Volali jsme k vám na kliniku,ale nikdo to nebral.“ „ Nebyl jsem dnes na klinice,to přeci není možné co se stalo?“ „ Zřejmě se Anica střetla s asteroidem. Měli značné poruchy přístrojů, takže zřejmě nedokázali srážce zabránit.“ „ Strašné, syn Paula McClarka o smrti otce již ví?“ „ Ano.“ „ Bože, děkuji, nashledanou.“ Profesor se ihned rozjel k McClarkovým.Byl nejvyšší čas. Dobrý den pane profesore,čekala jsem na vás.“ „ Dobrý den Jeny ,vy to již víte také? „ „ Ano.“ „ Hmm a Bety?“ „ Neštěstí ještě ne .“ „ To je dobře,to je dobře. A Paul ,dobrý den .“ „ Zdravím vás pane profesore,že to není pravda, mohli udělat nějakou chybu…!“ Zvolal Paul.“ Paule ,jen klid je mi to moc líto,ale bohužel to pravda je . Volal jsem dnes na základnu a tam mi vše potvrdili..“ Tu se Paul bolestně rozplakal.Když se jej podařilo profesoru uklidnit,nařídil Jeny ,aby se zatím nezmiňovala o ničem Bety.“ Mám strach ,že by otcova ztráta mohla vyvolat nervový otřes, který by ji poznamenal na celý život. Nejdříve ztáta matky a teď i otec, to je neštěstí. Prozatím je jen dobře že jsou prázdniny, zařídím pro ni pobyt na táboře. Zde zajisté alespoň trochu zapomene na starosti doma.“ „ Děkuji vám,ale nebude to pro Bety přeci jen horší než doma,bude tam sama a o otci se může dozvědět ze zpráv v televizi.:“ Oh,né vůbec. Je tam spousta jiných dětí ,ostatně tento tábor je vlastně léčebný ústav pro děti v podobné životní situaci a je vyhlášen jako nejlepší na celém světě.“ „ Dobře,souhlasím.“ Prohlásil po chvíli přemýšlení Paul.“ Bety to již nějak vysvětlím.“ Tak to bude nejlepší,Paule, ty se již o sebe postaráš,ostatně slyšel jsem ,že máš přítelkyni.“ „ No ano , je to pravda chtěli bychom se v budoucnu vzít.“ „ Bránit ti v tom nebudu,když budeš potřebovat jakoukoliv pomoc ,obrať se na mě. „ „ Děkuji.“ „ Poradíte si zde nyní sami Jeny? „ „ Ano.“ „ Tak hlavu vzhůru,já musím zpět na kliniku, buďte silní. O Bety se postarám jak jen to bude možné.Profesor opět začal provádět své pokusy. Green se po návratu ze služební cesty již nemohl dočkat další spolupráce na vyšetřování případu Sára. „ Profesore ,po cestě jsem znovu přemýšlel o našich pokusech a dospěl jsem k závěru, že zrcadlo působí podobně jako tehdy zcela neškodná váza. Vzpomínáte si na ten případ?“ „ Ano ta váza byla naplněna nějakým chemickým roztokem,který vydával zvláštní záření, mající za následek vznik bakterií v organismech.“ „ To je všechno pravda a vy myslíte, že zrcadlo vydává podobné záření? „ „ Ano, jsem o tom přesvědčen. Stačí učinit poslední pokus.“ „ Ano jistě,vzpomněl jsem si na Vintrův přístroj,provedu-li na něm pár úprav zajisté dosáhneme úspěchu.“ „ Dobrá zkusíme to tedy.Jak dlouho by vám úprava přístroje trvala?“ „ Myslím,že zítra bychom mohli začít.“ „ Skvělé! Tedy zítra nashledanou.“ Když Green dorazil ráno s přístrojem do laboratoře,profesor jej již netrpělivě očekával.Green připravil komoru pro pokus. Na zrcadlo namířil přístroj jehož princip byl vlastně docela jednoduchý.Na obrazovce se jakékoliv záření projevilo velkými změnami v normálovém průběhu křivky.Navíc byl přístroj vybaven zvukovým signalizačním zařízením.Tak tedy znovu vpustili do komory opici. Její chování ve zkušební komoře bylo naprosto stejné jako u ostatních opic v předešlých pokusech,avšak při každém přiblížení opice k zrcadlu se ozval nepříjemný zvuk a křivka se silně vychýlila.“ To je neuvěřitelné,měl jste pravdu,čím déle setrvává opice u zrcadla,tím více je ozářena,ale sotva se vzdálí, záření úplně ustává“ „ Úžasné.Ano sám jsem ani nečekal ,že by se záření projevilo tak zřetelně.“ Greenova domněnka se tedy potvrdila .Zrcadlo při přiblížení živého tvora vysílá záření jenž na vyvolává na mozku vznik mikroorganických shluků,jenž pak hostitele usmrtí.Nyní tedy známe příčinu smrti paní Sáry. „ „ Ano,já vám Greene upřímně děkuji za spolupráci a pomoc.Máme však ještě jeden úkol !“ Jaký?“ „ Jak zničíme zrcadlo!“ „ Hm ,to je pravda,zde zůstat nemůže,mohlo by napáchat ještě mnoho zlého.“ „ Proboha Greena ,říkal jste nedávno,že převážení takových hornin a materiálů jako suvenýry je naprosto normální a běžné? „ „ Jistě,hovořil jsem o tom s Thomasem.“ „ To však znamená velké nebezpečí přenosu škodlivých a jiných vesmírných hmot,které při styku s pozemskými prvky,atmosférou,věcmi či dokonce živými tvory mohou reagovat ,proti životu na Zemi. Vlastně jsme měli štěstí ,že tato forma byla omezena jen na určité okolí. Dokážete si vůbec představit následky?To co se stalo paní Sáře McClarkové je jen nepatrné zrnko v poušti velkého množství možností. Nemluvě o šílenství militantního průmyslu.Myslím si,že právě vy a já jsme měli štěstí a objevili tuto zhoubu včas. Právě proto je naší povinností vůči lidstvu,zabránit přivážení těchto suvenýrů z kosmu.“ „ Souhlasím s vámi,ale jak toho chcete docílit?“ „ Velice jednoduše,s případem seznámím prezidenta světové společnosti kosmických letů a ten je oprávněn vydat příkaz ,který by hovořil o zákazu toho co jsme právě řekli a …. A udělám to hned. Jedu tam.“ „ Kdy se vrátíte?“ „ Až bude vše zařízeno,vy až se vrátím si ponecháte tuto laboratoř pro svou budoucí práci.“ „ Děkuji“ „ To je přeci samozřejmost.“ Profesor vysvětlil prezidentu všechny podrobnosti, nakonec i nešťastnou nehodu,při které zahynul i McClark.Prezident po předložení mnoha důkazů ,pověřil profesora Johnsona ,aby vytvořil přesný a konkrétní zákon o přivážení vesmírných suvenýrů.:“ Milý pane profesore a co hodláte učinit se zrcadlem?“ „ Vím existuje vynález paralyzující jakékoliv paprsky.Vím také ,že je pod přísnou ochranou střežen a má být použit jen v případě ohrožení světového míru.“ „ Správně je to velmi nebezpečná zbraň,vy si myslíte že by to mohlo být nyní mimořádně použito!“ „ Ano,žádám vás o to.“ „ Dobře vezměte si to na starosti osobně.“ „ Velice rád se tohoto úkolu ujmu.“ Johnson zatelefonoval tedy Greenovi a požádal jej,aby zrcadlo přivezl. Zničení zrcadla se uskutečnilo dva dny později.

Vydat příkaz také nebylo složité neboť v tomto období nebyla žádná kosmická lod ve vesmíru. Takže vyhlášení bylo vyslyšeno všemi astronauty. Nic jiného si profesor již nepřál. Nutno říci,že po tomto úspěšném dokončení případu paní Sáry, jezdil velmi často profesor za malou Bety.

Trávili spolu s Jeny víkendy. Bety byla v těchto chvílích velmi štastná. Jednoho dne navštívil profesora na klinice Paul se svou dívkou.“Dobrý den,pane profesore.“ Ale to je překvapení,dobrý den ,chtěl jsem vás navštívit ,ale stále nemám čas.“To nevadí já vás vlastně o něco požádat.“Mluv.“ „Chtěli bychom se s Elen vzít a tak jsem se chtěl co bude s Bety.“Ano,to je velmi důležitá věc. Ty sám dobře víš ,že Bety mám rád jako svou vlastní dceru a také bych ti rád oznámil jednu novinku. Za tu dobu co jsem Bety navštěvoval velice jsem sblížil s Jeny. Mým ,i přáním Jeny je přijmout Bety za vlastní. Záleží to však také na tobě,souhlasíš?“ „ Ano,velmi rád ,alespon budu vědět,že je v dobrých rukou. „ Souhlasil Paul nadšeně.Nakonec tedy vše dopadlo dobře Po několika letech,když byla Bety schopna dozvědět se úplnou pravdu aniž jí hrozilo ohrožení zdraví,jí profesor Johnson se svou ženou Jeny ,řekli o rodičích všechno.