Seznamte se (4. část)

Jan ještě klečel nad tělem svého bratra, když za sebou uslyšel kroky okovaných bot. Ozvali se i kroky měkčí obuvi. Pak se ozvalo zasvištění, čvachtavý zvuk, lidský výkřik a žuchnutí, jak nějaké tělo dopadlo na zem. Boty pokračovaly dál v pochodu.
Jan otevřel oči. Najednou jako by se vše vrátilo do normálu, ale přesto se něco změnilo.
Najednou věděl, že musí bojovat. Každou sekundu bitvy slyšel a i cítil mnohem jasněji než kdy v životě. Cítil, že se musí bránit. Nešlo mu o pomstu za bratra, ale o spravedlnost. Nemohl dovolit, aby nestvůry dál vraždily jeho vojáky.
Pozvedl štít a potom i meč. Jakmile se jeho prsty obtočily okolo jílce a s kovovým zvukem vyletěl meč z pochvy. Ostří vzplanulo modrým plamenem. Jana to nijak nepřekvapilo, i když se mu to nikdy předtím nestalo. Nyní věděl pouze dvě věci: a to, že mu tento plamen neuškodí a že se s planoucím mečem musí postavit nepříteli. Tento plamen žhnul přímo z jeho duše.
Otočil se. Před sebou uviděl těžkooděnce, který předtím běžel se svými spolubojovníky v první linii. Nyní v ruce místo kopí dřímal podivně zahnutý meč. Kopí uviděl kousek za nestvůrou. Jednomu z jeho vojáků násada trčela z hrudi. V Janových očích vzplály tytéž modré plameny, které předtím uchvátily jeho meč.
Nepřátelský bojovník se zastavil. Navzájem se na sebe podívali hodnotícími pohledy. Nestvůra se na chvíli zarazila, když její pohled spočinul na hořícím meči. Jan nestvůře pohlédl do očí plných hnědých žilek. Bojovník pohled opětoval. V obličeji se mu na chvilku objevil strach. Zahlédl plameny hořící v Janových očích.
Pak se ale na Jana s bojovým pokřikem vrhl. Jan mu vyběhl naproti. Jejich štíty se s třesknutím srazily. Okamžitě od sebe odskočili. Vyměnili si pár tvrdých úderů meči. Nestvůra byla silnější, Jan hbitější. Využil toho. Místo aby rány jen odrážel, také se jim vyhýbal. Meč nestvůry byl těžší, tedy hůře měnil směr. Jeho dopad byl však drtivý. Jan uhýbal a vracel útoky velmi rychle. Meč soupeře často trefil pouze vzduch. Tím se vždy odkryl, víc než bylo zdrávo. Soupeř již krvácel z několika malých ranek, které mu Jan způsobil špičkou meče. Brnění však bránilo, aby nestvůru nějak vážně zranil. Jan cítil, že bojuje jak nikdy předtím. Jelikož se všem úderům vyhnout nemohl a údery, které dopadaly na Janův štít a meč, byly velmi tvrdé, začaly Janovi docházet síly. Musel souboj rychle ukončit. Další nepřítelův špatný výpad. Jan sekl mečem. Hořící meč se zakousl do štítu. Chyba. Meč nemusel jít vytáhnout. Nestvůra mu to rozhodně nehodlala usnadnit. Trhla štítem ve snaze vytrhnout Janovi meč z ruky. Meč však vyklouzl ze štítu a štít začal hořet modrým plamenem. Nestvůra ztratila koncentraci. Začala máchat štítem, aby uhasila plameny. Jan na nic nečekal. Máchl mečem. Meč prorazil brnění a zajel hluboko mezi žebra nestvůry. Ztuhla. Podívala se na Jana překvapeným pohledem. Z rány, ve které stále trčel meč, se vyvalila pára. Jan ucítil pach spáleného masa a pak za meč zatáhl. Ten bez problémů vyklouzl z rány. Nestvůřino tělo se sesunulo k zemi.
Meč stále hořel a plameny ho očistily od krve. Jan se podíval na mrtvolu. Pod ní se začala utvářet kaluž krve. Až teď si všimnul, že krev je tmavě hnědá.
Všimli si ho další dva nepřátelští bojovníci. Tentokrát to byli pouze lehko oděnci. Ján stál a čekal. Bojovníci běželi a máchali svými zahnutými meči. Na sobě měli prsní plát a zbytek těla jim kryla tunika a kožešiny. Jelikož na hlavách neměli helmy, mohl si Jan prohlédnout jejich tváře.
Tvar hlavy měli kulatější než lidé. I mnohem tvrdší a hranatější rysy. Uprostřed hlavy měly zasazeny velké orlí nosy a těsně pod nimi byla křivá ústa bez rtů. Na hlavě neměli ani jeden vlas.
Nepřátelští bojovníci se rychle blížili. Jan se přikrčil tak, že mále klečel. Jednou nohou se dotýkal země jen špičkou. Veškerá váha byla na druhé noze. Vzduchem se mihlo ostří. Do vzduchu vystříkly krůpěje krve. Noha jednoho bojovníka se oddělila od těla. Krůpěje krve dopadly na Janovu tvář. Ten si toho ani nevšiml. Tělo nestvůry se zřítilo po pravé straně vedle klečícího Jana. Druhý bojovník na Jana zaútočil mečem z levé strany. Jeho tvrdá rána dopadla na Janův kulatý štít. Jan se otočil na špičce nohy. Tím se mu pod špičkou nohy vytvořil malý ďůlek. Ostří opsalo oblouk a skončilo zabodnuté v břiše druhé příšery. Jan meč rychle vytrhl. Nestvůra se zvrátila dozadu a dopadla na zem. Znovu se pootočil na špičce. Tentokrát na druhou stranu. Důlek pod nohou se ještě prohloubil. Meč se zabodl do hrudi zmrzačeného bojovníka na zemi. Ten se pokusil ještě jedno zvednout, ale jeho tělo ochablo. Jan se zvedl. Energie se do něj vrátila. Veškerá únava ho opustila, jakoby předtím žádný souboj nevybojoval. Setřel si z tváře krev a s planoucím mečem se vrhl do bitvy.

HiS