Mravenčí válka

Kvaqop měl hlídku. Společně s jeho osmdesáti vojáky. Byl to kapitán. Vojáci stáli bez hnutí. Trocha strachu,trocha nervozity a únava. Červeňáci mohli zaútočit kdykoli. Něco se mihlo v mechu. Hlídka zbystřila. Zaměřila se na místo. Z pozadí traviny vyběhla kobylka. „Poplách!“zařval Kvaqop.
Vojáci se zbrojili kusy cibulové slupky a ostrými travinami zpevněnými kapkou smůly. Shromáždili se na jižní straně mraveniště. Kobylka mezitím odhazovala hlídající mravence. Kvaqop se snažil vrazit jí ránu do kusadel, ale marně. Kobylka vyprovokovaná otravnými mravenci byla opravdu zuřivá. Metala kolem sebe nohama a odhazovala mravence na všechny strany. Kvaqop popadl kus trávy vedle něj. Napadlo svázat jí nohy, ale nevyšlo mu to. Rozběhl se na ni a ona ho hlavou vyšprtla na své záda. Kvaqop překvapený a dezorientovaný skokem na záda nepřítele popadl trávu a pokusil se kobylce chytit kusadla. Kobylka uhla hlavou,když se zrovna pokoušela odhodit jednoho vojína a Kvaqop se trávou netrefil a místo chycení kusadel kobylce hodil trávu kolem krku. Zatáhl tak silně,že se kobylka postavila na dvě nohy než zase chytila balanc a zmatená vetřelcem na jejích zádech se rozběhla zpátky do travin. Kvaqop byl zmatený. Takhle rychle ještě v životě nejel. Čtyřikrát málem spadl ze zad kobylky,která sebou mrskala sem a tam. Jednou hlavou do trávy,jednou do větvičky, Kvaqop z těch ran přestával vědět kde je. Nakonec ztratil balanc a spadl na zem. Omdlel.



Několik mravenců ho zanedlouho našlo. Stopy po jeho šílené jízdě byly více než zřetelné. Ležel na zemi, boule jako semínko angreštu na hlavě, nebylo mu zrovna nejlíp. Ale i tak si dokázal vzpomenout na to co se stalo.Vyprávěl to své jednotce a pomalu se to rozneslo po celém mraveništi. Doneslo se to i královně o tom jak ovládl kobylku a odvedl ji od mraveniště.. Možná to bylo naopak ale na tom nesejde. Královnu uchvátil ten nápad. Mohlo by se to dobře využít v boji proti Červeňákům.
Ale chycení takové kobylky je náročné. Ale na co tady vlastně máme tři tisíce vojáků?

Královna rozkázala všem jednotkám nosit u sebe vybavení pro krocení kobylek. Kromě zbraní (což bylo obvyklé i bez chytání kobylek) musela každá jednotka nosit u sebe vlákna travin. Tahle taktika se vyplatila. Během pár měsíců mělo černé impérium k dispozici čtyři sta kobylek.Vytvořili pro ně novou část mraveniště.Potřebovali ovšem více potravy a mraveniště mělo teď větší náklady.Ale to nebyl problém. Začaly se trénovat jízdní jednotky.Během čtyř týdnů se vyzbrojilo čtyři sta jezdců. Z toho sto padesát byla těžká kavalérie(vyzbrojena vrhacími stébly a těžkou listovou zbrojí. Helmice vyrobená ze semínek všeho druhu hodící se na hlavy mravenců.

Červení mravenci byli agresivnější, ale černí měli dvě výhody. Jízdu a organizovanou armádu. Červení nevyužívali moc strategií. Vlastně jen jednu. Hurá na steč. Černí takový útok pojmenovali Červená smrt. Byl to účinný útok, protože se většinou přehnal přes řady nepřátel a poté je lehce přemohl.Červení měli doposud téměř nepřemožitelnou armádu. Ale nyní, když Černí objevili kouzlo kavalerie bude to pro ně velká výhoda.
První akce kterou podnikli byla nazvána Rychlá smrt. Lehká jízda se vydala na soupeřovy planiny s účelem odříznout nejbližší mraveniště Červených od potravy. Kvaqop výpravu vedl. Byl povýšen. Stal se z něj velitel kavalérie. A taky měl na povel všechny útoky těžké i lehké jízdy.




Jízda se přibližovala k místu určení. Jejich cíl byly asi dva metry čtvereční. Na tom úseku byl nahlášen výskyt borůvek a ostružin.Proto je to hlavní zásobovací centrum pro mraveniště Červených. Dorazili k místu. Porozhlédli se. Uviděli první cestičku a na ní dělníky. Spousty dělníků nesoucí náklad do mraveniště i těch co se z něj vraceli. Čekali na správný okamžik.

Kvaqop zvedl ruku a mávl dopředu. To byl signál pro jízdu. Přes sto jezdců se vrhlo kupředu. Zneškodnili stráže a postavili se přímo doprostřed cesty. Zabili několik dělníků namístě.Ostatní se pokoušelo uniknout, ale nemohli uniknout rychlým nohám kobylek. Někteří dělníci se ovšem bránili. Skákali na jízdu a strhávali je z koně. Ale měli jen svá kusadla takže si moc nepomohli. Když zneškodnili většinu dělníků vyjeli zpět k mraveništi.
Mise byla úspěšná. Narušení nepřátelského zásobování. Nápad Rychlé smrti se rozletěl do všech mravenišť Černých. Do měsíce čítala armáda černých mravenců kolem dvou tisíců jezdců. Z toho pět set byla těžká jízda. Červení se nestíhali bránit. Dostávali nafrak. Se zásobováním byli na mizině. Všechny cesty,všechny sklady byly zničeny. Úrodné půdy obsazeny. Červení povolali všechny mravence do zbroje. Připravovali se na obléhání. Mraveniště byly jídlem a vodou nacpané k prasknutí. Všichni se snažili zásobovat dokud to šlo.
Černé královny se sešly do rady.
„Náš národ musí sjednotit své armády a vyhnat Červené.“
„Národ jsme byli kdysi, teď už každý kope za sebe,zapomněla si sestro?“
„Nezapomněla,vím co poslední způsobilo. Ale situace je vážná. Taková příležitost se už nenaskytne!“
Královny se radily. Poslední spojení Černých sice porazilo Červené a zahnalo je do ústraní,ale pak následovaly obrovské boje o moc Černých. Ty způsobily zkázu. Od té doby “kope každý za sebe“. Ale nakonec se shodly,že taková příležitost už opravdu nemusí přijít a souhlasily. Hlas většiny rozhodl. Černí se spojí v boji proti Červeným!


Černí podnikali společné útoky na znepřátelená mraveniště. Červení podléhali útokům a jejich mraveniště byla v hrozném stavu. Vždy je obnovili,ale stálo to hodně úsilí. Černí je drtili. Ale pak přišli s taktikou. Kobylky nemohou projet skrz ostré,blízko u sebe nasázené zbraně. To byla nová obrana Červených.

Dobře bráněné mraveniště Červených začali pomalu odrážet útoky Černých. Kolem mravenišť byly všude rozestavěny zaostřené stonky pampelišek,které byly velice účinnou zbraní proti jízdě. V pěších bitvách byli většinou černí rozdrceni. Černí obléhali mraveniště Červených. Těm díky nedostatku potravy klesala morálka. Pomocí tajných poslů se královny Červených shodly. Protiútok. To byla jediná šance. Ještě týden a vojáci by se začali bouřit. Královny byly dohodnuty. Večer zahájí všechny mraveniště protiútok.


Pomalu se schylovalo k noci. Červení se začali připravovat. Několik mravenišť už zahájilo útok. Čas pro boj. Mraveniště zahajovala jedno po druhém útoky. U několika mravenišť Červení vyhráli,někde byli odraženi a následně obsazeni. Ale i malý úspěch se hodil. Vítězná mraveniště Červených okamžitě útočila na blízké nepřátelské mraveniště Černých. Několik Černých mravenišť bylo obsazeno, ale bylo to jen v několika případech. Spojenci od obsazených Černých mravenišť přicházeli na pomoc. Noční operace Červených způsobila velké ztráty, ale byla potlačena. S malou válečnou kořistí se vrátili zpět do svých mravenišť. Operace se nepodařila.


Červení zvědové přinášeli zprávy o krocení kobylek. Zároveň se v Červených mraveništích začaly zkoumat jiné způsoby krocení. Například šneci. Obrovské slizké obludy. Ale to bylo skoro nemožné. Jenže Červení už měli několik teorií. Například zahnat ho do ulity a pak ji obsadit. Ale to byla jen teorie. U kobylek to bylo o mnoho snazší. Červení už začali chápat. Už věděli čím je krmit a jak je krotit. Začali stavět stáje. Mohli jít chytat kobylky,protože Černí už se na obléhání nezmohli. Výroba těžké zbroje začala. Od zbroje Černých se lišila. Byla celá z proplétaných listových vláken zpevněná pampeliškovým mlékem. Zbraně byly těžké zaostřené stébla pampelišek, podobné těm proti kobylkám rozestavěných kolem mravenišť. Přilbice v jejich zbroji chyběla. Štít taky. Byla to útočná jízda.


Síly obou stran se vyrovnaly. Červení obnovovali armádu a připravovali se na mohutný útok. Plán byl, obsadit mraveniště nejvíce na kraji a obklíčit tak ostatní mraveniště. To byl dobrý plán. Ale provést ho už bylo těžší než ho vymyslet...


Černí už věděli že jejich tajemství bylo odhaleno. Jejich počty ale byly pořád větší než u Červených. Jelikož kavalérie Červených by mohla napáchat značné škody, začali Černí trénovat proti jezdecké pěší jednotky. Jako zbraně měli dlouhé a ostré třísky. Bylo jich dostatek, protože cesta k jabloni nebyla dlouhá a popadaných větviček bylo dost. Tato jednotka se rozestavila po všech zásobárnách Černých. Byla to účinná zbraň. Ale ne na dlouho. Červení posílali stále větší armády na zásobárny Černých. Ti s početnější armádou útočili také, ale červení byli silnější. Opět získali svou moc. Brzy napodobili proti jezdeckou jednotku a vylepšili obranu mravenišť. Černí se bránili ze všech sil, ale po úmorných bojích boční mraveniště padla. Kvaqop měl vést útok na nově dobytá mraveniště Červených,která ještě nebyla tak dobře bráněna. Měl k dispozici osmdesát jezdců těžké kavalérie a sto padesát pěších jednotek. Mezi nimi i padesát proti jízdních. Útok měl být rychlý a překvapit nepřítele. Po cestě zlikvidovali několik nepřátelských hlídek. Zatím jen s malými ztrátami. Armáda postupovala. Vyhýbala se předsunutým táborům. Šli po cestách doporučenými od zvědů. Pomalu se přibližovali k mraveništi. Něco se mihlo na vršcích trávy. Kvaqop poslal dva vojáky na průzkum. Ti bleskově vylezli na trávu ale nikde nic. Najednou se před nimi rozběhli k útoku Červení mravenci. Z druhé strany jízda. A z vrchů trávy na ně skákali další. S ohromným řevem Červených začal boj. Kvaqop vytáhl zbraň. Vyhlédl si jednoho protivníka a rozběhl se na něj. Zbraně se střetly. Uhnul ráně a sekl nepřítele do těla. Nepřítel padl k zemi. Sekal do všech stran a uhýbal jak mohl. Nepřátel bylo moc. Překvapili je. Kvaqopa trefili do nohy. To mu ale nezabránilo bojovat dál. Tři seky a dva Červení se skáceli k zemi. Červení používali své kusadla. A to neuvěřitelně agresivně. Jeden chtěl kousnout Kvaqopa do hlavy, ale on uhnul a trefil mu zbraní mezi kusadla. Černí si všímali houževnatosti jejich velitele a to jim dodávalo odvahu. „ Sesedněte z kobylek! Vypusťte je!“ zavelel Kvaqop jízdě.
Kavalérie opustila sedla kobylek. S jedním plácnutím se kobylky rozběhly. Cestou rozdupaly linii Červených. Kvaqop dostal ránu i do druhé nohy. Postavil se na ostatní. To mu trochu vadilo, ale ne tak moc aby nemohl vrazit smrtelnou ránu dalšímu nepříteli. Zde se vyplatil výcvik Černé armády. Drželi se. Ale Červení je drtili. Černí padali jeden po druhém. Kvaqop se pořád držel, ale už nemohl. Přišel k němu velitel Červených. Ze zadu se na Kvaqopa spustila zbraň. Armáda Černých, byla rozdrcena.


Jenže Černí byli rozhodnuti dobýt boční mraveniště. Vyslali všechnu těžkou jízdu z okolí tří mravenišť do útoku. To byl silný tah. Těžká jízda byla rychle na místě. Červení zrovna stavěli proti jezdeckou obranu. To byla šance. Z trávy se vyhnalo tři sta jezdců. Věděli že v mraveništi je armáda. Byli připraveni. Bleskově zabili hlídku. Ta ještě stačila vyhlásit poplach, ale bylo pozdě. Kobylky odhodily dělníky a vzhůru k mraveništi. Jezdci sestoupili z kobylek. Slezli do mraveniště. Proti nim Červení. Neozbrojeni. Začala bitva hlavou dolů. Lezli proti sobě. Shazovali Červené do mraveniště. Jejich zbraně jim usnadňovali práci. Úsek jedna čistý. Hop na pevnou zem. Boj pokračoval. Velitel jízdy Černých hbitě sekal Červené do neozbrojeného těla. Nebezpeční ale byli. Několik Černých dostalo kousanec po kterém spadli do mraveniště. Čisto. Tři sta mravenců lezlo dál. Několik poschodí boj pokračoval a Černí díky početní převaze vítězili. V mraveništi moc mravenců nebylo. Možná pět set. Malá armáda, lehká práce. Těžko oděnci postupovali. Konečně sestoupili na pevnou zem. Rozhlédli se,ale nikdo nikde. Zavládlo hromové ticho. Ozývalo se praskání z dáli. Přibližovalo se. Kapitán to zahlédl. Ztuhl.


„Šneci!!!“ vykřikl na jednotku.
Obrovské obludy se plazily kupředu. Nahoře několik Červených. Házeli na Černé třísky. Kapitánovi nezbývalo dodat než „ Do prdele“.

Těžká jízda se bránila štíty proti třískám. Účinkovalo to. Probodly štít,ale ne hlavu.
„Kupředu! Sekejte do měkkých míst!“ rozkázal kapitán jednotce.
Vojáci začali sekat do spodních měkkých míst. Šneka to štvalo. Hlavou třásl sem a tam. Odhodil několik Černých vojáků. Po úmorném sekání a krytí se protivným Červeňákům šnek zalezl do ulity. Tam ho Černí nepronásledovali. Kapitán a několik mravenců si vytáhlo třísky ze štítu a mrštili je po nepříteli. Ti spadli pod šneka. Kapitán zavelel k ústupu.
„Nechci potkat další obludu.“ Rozběhl se s vojáky k otvoru.


Jakmile kapitán podal hlášení o šnecích, královnu to zděsilo. Proti šnekům není žádná jednotka. Bude to velká nevýhoda. Ale šneci jsou pomalí. Budou se hodit jako obléhací zvířata. Královna rozeslala posly do všech spřátelených mravenišť. Bylo to děsivá zpráva. Černí začali používat taktiku proti šnekům. Kolem mravenišť nasázeli hodně třísek pevně do země. To bylo mělo šneky aspoň zpomalit.



Ale Černí to nevzdali. Zahájili mohutnou operaci. Proti šnekům? Bylo jim to celkem jedno. Shromáždili armádu. Tohle bude rozhodující bitva. Pokud Černá armáda padne,Červený protiútok bude nezastavitelný.


Černí shromažďovali armádu. Jízda s dlouhým kopím by mohla ve větším počtu zahnat šneky. Proti útočné jízdě měli proti jízdní jednotky. Plán byl obsadit boční mraveniště a postupovat od východu a zatlačit Červené do prostředního mraveniště kde je skřípnout ze dvou stran. Jedna část armády měla vést partyzánský útok. Asi pět set pěších lehkých jednotek se mělo skrýt v porostu hluboké trávy a obklíčit nepřátelské posily.


O několik dní později byla armáda připravena. Vyrazili směrem k bočnímu mraveništi. První linie spatřila hlídku. Armáda se rozeběhla na předem určená stanoviště. Na všechny strany. Mraveniště bylo obklíčeno i když to ještě Červení nevěděli. První skupina zahájila útok na rozkaz velitele skupiny. Bleskově sejmula hlídku. Ostatní hlídky Červených se rozběhly k místu. Nikde nikdo. Jen mrtví mravenci. „Bijte na poplach! Mraveniště pod útokem!“ zařval kapitán Červené hlídky. To byl signál pro zbytek. S řevem se rozběhli k mraveništi ze všech stran. Zneškodnili ostatní hlídky a rozběhli se k otvoru do mraveniště. Rychlý útok jim zajistil lehký boj. Několik mravenců se stačilo vyzbrojit ale ne tolik aby to přineslo Černé armádě výrazné ztráty. Mraveniště bylo dobyto.

Skoro v ten samý okamžik zahájila druhá část armády útok na prostřední mraveniště, přesně rozdělující spojené Červené území. Opět překvapeni Červení nedokázali mraveniště ubránit. Dvě mraveniště dobyty. Ale to byl teprve začátek. Šneci byli v hlavním mraveništi a také v několika dalších, důležitých opevněních. Válečné tažení začalo. Červení posílají své nejlepší jednotky. Neporaženou elitní gardu. Přes tři sta těžce oděných vojáků jde směrem k armádě Červených. Posily. Pochodovali na pravděpodobnou smrt. Najednou se před elitní gardou Červených objevila tajemná postava. V záři ranního východu slunce mu nešlo vidět do obličeje. Tasil.