Prokletí - Kapitola 5. Zatracení

Kapitola 5. Zatracení

I když šli pěšky, dorazili tam za necelou půlhodinku. Mluvili spolu, ale většinu témat tvořily zájmy, oblíbené filmy, hudba. Lea byla na sebe hrdá, že ještě pořád drží tu šelmu v sobě na uzdě.

V čajovně existovala jedna místnost, kde se nacházelo několik míst, ohraničených dlouhými závěsy a šátky. Takže měli aspoň částečné soukromí. Nevydrželi to a začali se vášnivě líbat, naštěstí se Lea včas odtáhla, právě přicházela obsluha.

Popíjeli čaj a celý večer si zaujatě povídali. Občas se nechali unášet svými zjitřenými smysly, ale musela uznat, Luke je jí jako člověk zamlouval, mají pár společných zájmů, o kterých by si mohli hodiny povídat.

Pozdě večer už čajovna zavírala, museli jít. Domů se ani jednomu nechtělo. Navíc byli za celý večer tak roztoužení, že jediné co je teď zajímalo bylo jak se dostat co nejrychleji z města. Nastala temná noc a tato ulice nebyla moc osvětlená, rychle vylezli na stěnu nejbližšího domu roztáhli svá křídla a odletěli.

Přistáli uprostřed hustého lesa, spojili své rty ve vášnivém polibku, odhodili veškeré zábrany a oddali se svému chtíči. Nedávali pozor a to se jim stalo osudným.

Lea nevnímala okolí do té chvíle, než uslyšela zvláštní dutý zvuk a zem se jemně zatřásla. Rozhlédla se a spatřila dvě tmavé postavy, které stály jen pár metrů od nich. To už si jich všiml i Luke. Byli to dva vysocí muži, ale ne ledajací. Kolem nohou se jim vlnil silný černý ocas a kůže na jejich těle byla propletena vlnitými šedými pruhy. Lekla se. Zavrčeli a vycenili své obrovské tesáky.

Luke vstal a snažil se Leu bránit, ale neměl žádnou šanci. Nevěděl proti komu stojí. Nevěděl, že to jsou smrtonosní Černí ještěři, kteří jsou postrachem ostatních Ještěrů. Lidé totiž o nich nic netuší.
Kdyby to věděli, vzali by nohy na ramena a možná si zachránili život.

První znehybnil Luka a nechal ho aby se díval, jak se jeho komplic s chutí zakousl Lee do krku. Nemohla se hnout, cítila ostrou pálivou bolest. Sál její krev a přitom ji přidrzle osahával. Myslela, že je to její konec, ale v tom se ten muž odtáhl. Bolest však nezmizela. Naopak neustále nabírala na intenzitě, jako by jí žilami proudilo rozžhavené tekuté železo.

Zmocnila se jí slabost a podlomili se jí nohy. Byla ale neustále při vědomí, i když ji její tělo neposlouchalo. Ještěr ji zachytil a vzal do náruče. Přitom si všimla, jak rychlým chvatem poslal ten druhý Luka do osidel bezvědomí.

Roztáhli svá temná křídla a odnesli je do svého doupěte jako vzácnou kořist. Sídlili nedaleko v malém pohoří, kde měli ukrytý menší jeskynní komplex. Skládal se ze čtyř velkých místností. Jedna pro vůdce smečky a jeho družku, další pro ostatní členy, sklad potravin a společenská místnost s obrovským krbem. Zde se rozdělovala kořist. Právě sem přivedli své zajatce. Přivázali Leu k jedné stěně a Luka naproti ní.

Celé tělo měla v ohni, nemohla pohnout ani prsty. Bylo to jako by se snažila zvednout holýma rukama auto. Jazyk měla ztěžklý, přesto v sobě našla sílu a promluvila.

„Kdo jste? Co…“ Nestačila dopovědět, došly jí síly.

Na to se celou jeskyní ozval hurónský smích.

„Ty nevíš kdo jsme? To snad nemyslíš vážně.“

Vyprskl ze sebe jeden.

„Všiml jsem si lidského oblečení kousek od nich, takže možná budou Novorození.“ Odvětil druhý.

„Ne nejsou čerstvě proměnění, takovou krev poznám. Přesto jsem v ní cítil člověka.“ Vložil se do rozhovoru třetí, zřejmě vůdce, soudila. Pyšnil se bohatým kostěným náhrdelníkem.

„My, děvenko, jsme Černí ještěři, nejobávanější predátoři na této planetě. Jistě, lidé o nás nic nevědí, ale to proto, že to sami chceme. Jsou pak snadnější kořistí. A právě teď cítíš jak se můj jed v tobě rozlévá a od základů tě mění. Budeš jako my, staneš se bestií a první co uvidíš svými novými smysly bude on.“ Ukázal na Luka. „Přinesli jsme ho sem jako malou svačinku jen pro tebe.“ Šklebil se na ni a prstem pomalu přejížděl po její šíji.

Zakroutila v rámci svých sil hlavou.

„Však uvidíš sama na co budeš mít nejvíc chuť až tě pustíme.“
Odebral se proplesknout Luka, nechtěl aby celé to představení prošvihl. Chtěl vidět ten děs v jeho očích, až ho bude ta žena trhat na kousky.

Trhnutím se probral a chvíli se zmateně rozhlížel kolem. Jeho pohled zakotvil u mladé ženy svíjející se v křečích. Zápěstí měla celé rozedrané, jak se snažila zbavit se svých pout. Byla to Lea. Měla zavřené oči a zaťaté zuby. Na krku jí zela velká krvavá rána. Až teď mu došlo, že je nahá, vlastně oba nemají ani kousek oblečení. Bolest hlavy pomalu odeznívala a jeho myšlenky začaly dávat smysl.

Byl v tmavé ponuré jeskyni, které vévodil obrovský kamenný krb, kde již vesele plápolal oheň. Krom kůží, visících všude možně, tu nebylo už nic. Jen čtyři monstra, co se na něj posměšně šklebila. Jedna z nich byla žena, ale nedalo se říct, že by budila menší hrůzu než její druhové.

„Kde to sakra jsem?“

Místo odpovědi se dočkal pořádné rány pěstí až si rozkousl ret a na jazyku ucítil kapky vlastní krve.

„Můžeš mluvit jen když budeš tázan.“ Obořil se na něj útočník.

Už raději mlčel.

V tom k němu přišla ta žena se šíleným pohledem. Všiml si jejích načernalých dlouhých nehtů, které byly zbroušeny do špičky. Olízla si své tesáky a velmi pomalým pohybem mu prořízla kůži na hrudníku. Byla to jen tenká ranka, ale štípala jako by ho do ní bodalo tisíce rozžhavených jehliček. Ale nevydal ani hlásku.

Ještěřice olízla pramínek krve a zatvářila se nespokojeně. Chtěla ho mučit, chtěla aby prosil o slitování, ale nesměla ho zabít. Postupně zarývala své drápy do jeho kůže čím dál hlouběji a užívala si ten pocit, když konečně bolestí usykl.
Potom ustoupila aby nebránila Lee ve výhledu. Ona se musela dívat jak Luka mučí a on jak se Lea pomalu mění v bestii.

Cítila, že už více nevydrží, bolestí skoro omdlévala, kůže ji hořela a srdce bilo jako splašený kůň. Její nitkovitý dech se pomalu zpomaloval a prohluboval. Každou chvíli měla upadnout do bezvědomí. Viděla všechno, jak ho pomalu trápili bolestí a rvalo jí to srdce. Přece jen byl součástí jejího života, který měl za pár chvil skončit. Měla pocit, že se něco temného snaží ovládnout její mysl.

Vzepjala se ve svých poutech nedbajíc pulzující bolesti v rozedřených zápěstích, vydala tichý sten a ztratila vědomí.

„Leo!“ Vykřikl Luke a vysloužil si ránu do břicha. Za svůj život zrovna moc netrénoval, tak měl chvíli pocit, že vyzvrátí všechny své vnitřnosti.

„Tak, teď nastala konečná fáze, kde bude záležet jen na její vůli odolávat. Může se probudit každou chvíli nebo až za pár hodin. Jakmile se probere, trochu si s tebou pohraje a utiší svůj hlad.“ Šeptal mu vůdce do ucha a smál se.


Hodiny plynuly a dusno kolem bylo stále tíživější, když v jednu chvíli Lea jemně pohnula prstem. Potom její kůži propletly šedivé pruhy a ona otevřela oči. Napřímila se a uviděla Luka. Hlasitě zavrčela a vycenila zuby. Chtěla se na něj vrhnout a rozsápat ho. Jediné na co dokázala myslet byla vražda. Leina duše byla uvězněna uvnitř a jen bezmocně vše sledovala.
Viděla a cítila úplně vše a mučilo jí to.

Rozvázali ji a ona se rychlým skokem ocitla u Luka. Zaslechla jen slůvko prosím, předtím než se mu zakousla do hrudníku a odtrhla kus masa. Krev zbarvila její tvář do ruda a její ruce svíraly zbytky jeho kůže. Znovu se do něj zakousla a jeho strašlivý bolestný řev pro ni zněl jako rajská hudba. Ještě pořád žil, trpěl a ona byla čím dál tím více zuřivá.

V tom ji vůdce odhodil stranou a pustil se s ostatními do potrhaného Luka. Jenže Lea nechtěla přestat, vrhla se mezi ně, ale vysloužila si jen odhození na protější zeď. Byla nejnovějším členem smečky, tudíž na pozici omega. Neměla právo krmit se s nimi zároveň. Ještě jednou zkusila své štěstí a bezvýsledně. Odnesla to naraženým ramenem.

Tak tam jen stála a pozorovala je. Viděla jak v Lukových očích pohasíná jiskra života a jeho poslední pohled patřil jí. Jenže její staré Já bylo uvězněno v komnatách vlastní mysli a nemělo žádnou vládu nad tělem, cítila jak slábne a bestie v ní se jí snaží zničit. Byla zoufalá, zabila ho, mučila ho a jejímu novému Já, které ji teď ovládalo se to moc líbilo. Lee nezbylo nic jiného než se dívat.

Hned první noc se jí vůdce kmene zmocnil a ona se stala jeho další družkou. Byl drsným milencem, ale čím více jí ubližoval, tím víc se jí to líbilo. Brzy se ukázala jako velmi krvelačná povaha a vysloužila si u ostatních jméno Tasinq, což v jejich řeči znamenalo Ostrý tesák. Její vědomí bylo už skoro úplně utlumené, nevnímala to utrpení, které dokázala způsobit. Stala se postrachem okolí a jméno Tasinq bylo symbolem bolesti a hrůzy.