CO SI VYBEREŠ ANEB MOON &NIGHT kapitola 8

Kapitola osmá
Odtáhnu se a ustoupím od něho dál. Vůdce klanu? Ale vypadá tak mladě. Nevím co si o tom myslet. Proč mi to neřekl dřív. Pravda, nebylo tolik času na rozhovory. Při vzpomínce na naše krátká setkání mi zčervenají tváře. Z mého myšlenkového toku, mě zastavil až hlas ředitele.
,, Prosím naše hosty, aby se posadili ke stolu a spolu s nimi i naši studenti. Děkuji.´´
Všichni si poslušně posedali. Stůl byl umístěn uprostřed tanečního sálu. Dlouhý, zbrusu nově prostřený, stůl byl již obklopený špitajícími studenty a podivně tichými upíry. Naši hosté si posedali kolem ředitele, Daniel po Colinsově boku. Já usedla vedle Jessicy a Simona, který se stále mračil jako deset čertů. Zajímalo by mě, proč jsme tady taky mi. Slavnostní večeře začala. Kuchařky, nyní převlečené za číšnice, obskakovaly kolem stolu. Daniel a Colinsem o něčem živě diskutovali. Zajímalo by mě o čem. Najednou se za mnou ozvalo.
,, Ehm ehm. Omlouvám se za vyrušení, ale slečna Molieri má na vrátnici návštěvu. Pana Petersona.´´ Všude bylo náhle hrobové ticho. Slyšela jsem, jak někomu údivem vypadla vidlička z ruky. Není divu, každý zná slavného Jacka Petersona.
Jack Petrson byl nejlepší lovec své doby. Nemyslete si, že je to nyní nějaká stará vykopávka, právě naopak. Stal se nájemným lovcem a lamačem dívčích srdcí. Je mu ani ne třicet a je velmi pohledný. Má typicky španělské rysy, snědou pleť a úhlově černé vlasy a vypracovanou postavu. Nikdo nikdy nezjistil, proč se vydal na solovou dráhu.
Rodiče mi zanechali obrovský dům a spoustu peněz. Z nich si teď platím Jacka, aby hledal informace o upírech, kteří mi je zabili. To, že je teď tady, svědčí o tom, že nejspíš něco našel. Jo, málem bych zapomněla, každý se ho bojí. Nevím proč, mě připadá v pohodě. Asi věc názoru.
Rozhlédla jsem se okolo. Všichni na mě hleděli, jak na sebevraha. Jo, Jackova pověst nezklamala. Podívala jsem se na ředitele.
,, To je v pořádku, slečno Molieri jen jděte a pozdravujte ho.´´ Zapomněla jsem, že Jacka učil, měl ho moc rád. Byl pro něj, něco jako syn. Jeho rodiče taky zabili upíři, on je našel a zabil. Asi ví jak mi je, proto mi pomáhá.
Začala jsem se zvedat a naposledy se podívala kolem. Alex se tvářil nesouhlasně, ale nic neřekl. Daniel se naopak tvářil tak, že jsem na chvíli měla pocit, že vstane a zase rychle mě posadí zpátky do křesla. Ale neudělal to, jen se na mě dost nešťastně podíval. Měl o mě strach? No, ten musel počkat. Simon na mě sykl: ,, Maryshko nechoď za ním. Nevíš, co je zač.´´
,, Ale jo, vím. Znám ho líp než si myslíš.´´
Zkoumavě si mě měřil a já zase na rychlo zalétla k Danielovi. Ten se pro změnu mračil. Co mu přelétlo přes nos? No co, nemám na to čas.
Nazvedla jsem si šaty, aby se mi šlo rychleji a vyšla směr vrátnice. Jsem hrozně zvědavá, na co přišel. Našel je? Doufejme.
Prošla jsem dveřmi vrátnice a spatřila Jacka, ležérně se opírající ho o parapet okna. Když mě spatřil, usmál se, přešel ke mně a objal mě. Nevím, co proti němu všichni mají, já ho mám ráda, je to úžasný kamarád. A on jediný ví, že chci najít vrahy své rodiny.
,, No teda! Tobě to sekne Maryshko. To ses tak vyšňořila kvůli mně. To si nemusela. Mě by ses líbila i v pyžamu. Hmm. Myslím, že v něm ještě víc, než v těch šatech.´´
Uštědřila jsem mu lehký pohlavek a taky se usmála.
,, Tak co, zjistil si něco?´´
,, Job, ale nejdřív mi řekni, proč máš na sobě tu robu.´´
,, Protože, je dnes slavnostní večeře. Povím ti to pak. Nechci aby si se naštval, ještě než mi řekneš co víš.´´
,, Fajn, jak je libo.´´ Řekl a vytáhl tlustou složku. Poznala jsem ty papíry. Byli to zprávy o úmrtí mích rodičů. Nechtíc, se mi do očí nahrnuli slzy. Jack si jich všiml. Ups, už přetekli přes okraj. A smáčeli mi tvář.
,, Mari, vážně to chceš?´´
,, Jo a neříkej mi Mari,´´ řekla jsem a utřela si slzy. Smál se a otevřel desky.
,, Neptej se mě, jak jsem je našel, stejně by si tomu nevěřila, ale mám stopu. Fotku od jedné bezpečnostní kamery. Stojí na ulice, roh od vašeho domu. Jsou na ní vidět dva upíři, jak na někoho čekají, na dalšího upíra. Na té druhé fotce je dokonce vidět. Pak mám taky nějaké záznamy o vzrůstající kriminalitě v té době. Je to zvláštní, po vraždě tvých rodičů ustaly. Každopádně, tady jsou.´´
No konečně mi je podal. Celou dobu jsem mu nahlížena přes ruku, ale nic jsem neviděla.
Podal mi otevřenou složku. Obsahovala různé dokumenty a papíry. Mě však padl zrak na dvě fotografie. Na první z nich byli vidět dvě vysoké postavy, zahalené v dlouhém černém plášti, jak stojí na ulici a nejspíš na někoho čekají. Na druhé fotce byli zase ony postavy, ale s nimi byl i … Ne, to není možné… Ale ty oči… Daniel.