Ghortská růže. Díl poslední.

. Petr, Marek, Simona, Daniela a John se dvěma vojáky prošli bránou. Ostatní z letadla odletěli helikoptérou zpátky domů. Po pár hodinách chůze narazili na Sama a několik lidí z vesnice.
„Co tady děláte?“ Zeptal se Sam.
„Tihle vojáci chtějí znát trochu zeměpisu z téhle planety, aby později mohli překvapit Ghorty“
„Překvapit? Tohle nedopadne dobře. Už zaútočili i na vesnici. Začínají si zabírat celý kontinent“
„Cože? To není možné. Když jsme šli k portálu, nikde jsme je neviděli“
„Jak jsme přišli do vesnice, byla celá ohořelá, jen tihle se tam schovávali. Asi opravdu začínají obsazovat oba dva světy, přesně jak říkali“
„Zatraceně. A co draci? Jsou jen tady? Nebo všude?“ Všichni tři vojáci se na Petra podívali trochu zmateně.
„Draci? Tady jsou taky draci?“
„Ano“ Odpověděl Sam a otočil se zpátky k Petrovi. „Jsou po celém světě. Ale ghortové už mají silnější zbraně a zabíjejí je jako na běžícím páse. Po cestě jsme slyšeli umřít asi osm draků“
„To nechápu. Kolik je těch Ghortů? Nebo spíš těch měst? Jak se zdá, město, ve kterém jsme byli, asi nebylo jediné co?“
„Jejich měst a vesnic je dost, stejně jako našich. Používají ty stroje z kostí. Nad hlavou nám jich proletělo okolo pěti. Letěli přímo do hlavní vesnice“
„Sakra, musíme to všechno zastavit. Pokud je nezničíme hned na začátku, budeme s nimi mít problémy hodně dlouho“ Simona se otočila k obloze, když slyšela znám zvuk.
„Už je zase slyším. Tu helikoptéru bez motoru“ Všichni se schovali do křoví. Vojáci chvíli nechápali co se děje, ale pak uslyšeli také ten zvuk. Opravdu jim to připadalo jako helikoptéra bez motoru. Po několika vteřinách jim nad hlavou proletělo asi sedm helikoptér. Mířili z jejich města k hlavní vesnici.
„Páni, slyšel jsem v rádiu, že mají zvláštní stroje z kostí podobné helikoptérám, ale tohle jsem fakt nečekal“
Řekl jeden z vojáků. Ostatní s ním souhlasili.
„Jo já vím, vypadají skoro stejně“
„Hele, neletěli od jejich města?“
„Taky se mi zdálo, možná že už se vrátili…“ Všichni byli trochu zmatení událostmi, které nastaly. Chtěli se dozvědět, jak jsou na tom Ghortové s útokem v Pacifiku. Ani netušili, jestli se vůbec na Zemi vzdali a začali nejprve útočit na Beretii. Nemohli to zjistit jinak, než se vrátit zpátky. Když se po pár hodinách zase vrátili zpátky přes portál, John vzal vysílačku a začal hlásit, zda se ještě odehrávají útoky Ghortů. Chvíli to slovo nemohl vyslovit. Když se mu to konečně podařilo, dostalo se mu odpovědi. Ghortové stále válčí. Jsou dokonce stále silnější. Když zjistil, že už padlo mnoho lodí a stíhačů, okamžitě zažádal o převoz helikoptérou.
„Nebudu tady stát, a čekat, když na nás mohou odkudkoliv zaútočit!“
„Nemůžu vám vyhovět. Všechny helikoptéry jsou už obsazené. Pokusím se pro vás poslat nějakou loď. Ale nic vám neslibuju, protože asi před deseti minutami se nám přestala ozývat Havaj“
„Parchanti. Dobře, chápu to. Počkáme. A za jak dlouho asi připluje?“
„Máme volnou malou fregatu, ale nečekejte ji dřív než za čtyři hodiny. Konec“ Vysílačka zachrčela a už se nikdo neozval. John zastrčil vysílačku za pas a šel směrem z lesa.
„Kam jdete?“ Ozval se Petr, který se rozhlížel po okolních budovách ze shořelé vesnice.
„Vyčkávat na fregatu, co nás má zachránit z tohohle ostrova“
„Raději bych se vyspal. Zapadá slunce. Měli bychom se na ty čtyři hodiny vyspat“
„Půjdeme na pláž, já si vezmu hlídku“ Když dorazili, všichni si lehli ke stromům a usnuli. Pouze John si lehl ke skále, ze které viděl ostatní i celou pláž. Po čtyřech a půl hodinách uviděl v dálce loď. Netušil, zda je to fregata, která je má zachránit, ale běžel pro Markův dalekohled a podíval se.
„Už tu jsou?“ Ospale se zeptal Marek, když do něho omylem kopl, když hledal dalekohled.
„Nevím, nevidím tam. Potřebuju ten dalekohled, o kterém si říkal“ Zrovna dořekl větu, když ho našel. Podíval se a zajásal, když poznal znak armády.
„Je to ona, vzbuďte se, už jsou tady“ Probouzel ostatní. Marek vzal dalekohled a podíval se taky. Schoval ho a šel pomáhat s probouzením. Když loď během deseti minut dorazila, poslala na ostrov dva čluny.
„Jsme rádi, že jste tady přežili. Kolik vás tu je?“
„My tři“ Ukázal John na své dva kolegy. „Potom pět z našeho světa“ Ukázal na Petra a ostatní. „A těch deset z toho druhého světa“ Ukázal na malou skupinku oděnou pouze v šatech z kůže a listů.
„Slyšeli jsme o tom. Nasedněte, pojedeme domů“ Když všichni dorazili na fregatu, usadili se v podpalubí.
Když John kontroloval všechny, uviděl malého chlapce, který něco pevně drží v ruce.
„Ahoj, copak to držíš? Můžu se podívat?“
„Ne“ Odpověděl malý chlapec a ještě více stáhl ruce, aby nic neviděl.
„Neboj, já ti neublížím. Zachránil jsem vás. Ukaž mi to, já se na to podívám“ Řekl John. Chlapec opatrně souhlasil a pomalu začal pouštět ruce. Udivil, když spatřil malou květinu podobnou růži.
„Páni, máš pěknou květinu. Zvláštní je, že u nás máme podobnou, ale má ostny. Tak se chrání“
Jedna žena z vesnice se otočila na Johna, když ho slyšela si povídat s chlapcem. Uviděla tu květinu a pomalu přišla k chlapci a Johnovi. Vzala tu květinu a zeptala se chlapce, kde jí vzal.
„Maminka mi ji dala předtím, než umřela. Řekla, že mě ochrání“ Natáhl ruku, protože si ji chtěl vzít zpátky.
„Víš, že tohle je Ghortská růže?“ Zeptala se chlapce.
„Ano vím, proto mi ji dala, protože mě ochrání“ Žena se otočila na Johna.
„Tohle je jediná věc, která dokáže Ghorty zabít. Má zvláštní měchýř naplněný plynem, který když je v blízkosti Ghorta rozpráší. Pro nás je ten plyn neškodný, ale Ghortové ne“ Všechno o čem si povídali, uslyšel Sam, který se k nim přidal. Řekl Johnovi, že všechno co ta žena řekla je pravda.
„Možná kdybychom vyrobili dostatek toho jedu a mohli ho rozprášit po všech územích, které Ghortové obsadili, nebo obsazují, zbavili bychom se jich“ John vyběhl s růží na můstek a všechno řekl kapitánovi.
„Takže tahle kytka by nás mohla zachránit?“
„Ano, jen potřebujeme nějakého vědce, aby udělal více toho plynu“
„Nejlepší to bude do Sydney. Už se začínají roztahovat i do Los Angeles“ Kapitán otočil loď a mířil přímo k Sydney, kde útoky zatím neprobíhaly. Když loď zakotvila u přístavu, tak si Petr všiml zvýšené pozornosti na molu. Všiml si pěti aut, jednoho náklaďáku a spousty lidí.
„Co se děje, že jsme tak populární?“
„Řekl jsem jim, že máte tu růži“ Když všichni opouštěli loď, přišel k nim muž v bílém plášti.
„Dobrý den, kde ji máte?“
„Přímo tady“ Dal John muži růži, kterou držel v ruce.
„Ihned ji vezmeme do laboratoře a zkusíme vyrobit více toho plynu“ Muž odešel směrem k autu. Ostatní odvezli do hotelu, kde přečkali noc. Ráno se probudili a ihned se vydali do laboratoře, která byla pár minut od hotelu, aby se podívali na výsledky.
„Nevím, jestli to bude působit, ale složení je stejné. Musíte to otestovat. Za hodinu odlétá výpomocné letadlo do USA, můžete s ním letět. Na pár desítek minut ho zdržíme a namontujeme tam přístroj na rozprašování“
„To by mohlo jít. A nebojíte se, že ho sestřelí někde uprostřed Pacifiku?“
„No, ono až tak bezmocné není, ale máme odvést zásoby přímo do Los Angeles. Ne moc se nebojíme, protože poletíme na neoznačených místech“ Když dorazili k letadlu, připojili k němu přístroj, který má rozprášit plyn.
„Za pár minut odlétáme. Připravte se“ Když se letadlo rozjelo po rampě, všichni si uvědomili, že to může být znova jejich ztroskotání.
„Holky, divím se vám, že jste vůbec letěly. Po tom všem“ Řekl Marek a otočil se na své sestry.
„Právě že už nás nic nepřekvapí“ Odpověděly Simona a Daniela stejně.
Letadlo vzlétlo a všechny zaplavil pocit, že je napadnou Ghortové. Prolétaly pásmem, kterým nikdo nelétá, takže byla malá šance, že na ně někdo zaútočí. Po pár hodinách, když už se blížili k Los Angeles, začal pilot mluvit.
„Blížíme se k Los Angeles. Je zataženo, takže až do poslední chvíle neuvidíme, co se tam děje. Sice to nerad říkám, ale nedoufám, že tam někdo je, už se je pokouším kontaktovat deset minut a s žádnou odpovědí“
Když letadlo prolétávalo mraky, všimli si jemných obrysů města. Pilot se ještě pokoušel někoho kontaktovat, ale když uviděl spousty kouře a zničených budov, věděl, že už je pozdě. Letadlo klesalo pomalu kolem zničených budov. Zpomalili, aby viděli, co přesně se tam děje. Nikde nikdo nebyl, všude stály poničené auta a žádná střelba se neozývala. Pilot se rozhlížel po okolí, zda kolem nejsou Ghortské helikoptéry. Nikde ani náznak civilizace. Ani útočníka, jako by se všichni vypařili.
„To je divné, určitě tu byli, ale kde jsou?“
„Vrátili se zpátky, protože je naši rozdrtili“
„Možná, ale kde jsou naši tím pádem?“
„Schovali se? Já nevím, probírám možné scénáře“
„Už mě to docela děsí“ Všichni se snažili přijít na možnost, proč nikdo není ve městě. Pilot našel odpověď po pár minutách. Přímo před ním se objevilo několik Ghortských helikoptér. Helikoptéry letěli o něco výš než letadlo a v té mlze se minuli tak šikovně, že se málem neviděli.
„Právě nad námi proletěli Ghortové. Nevím kolik jich bylo, málem jsem si jich nevšiml“
„A jak teda víš, že to byli Ghortové?“
„Za prvé, zkusil jsem zavolat rádiem a za druhé jsem neslyšel žádný zvuk motoru“
„Otočíme to anebo letíme dál?“ Zeptal se Marek pilota, když zrovna oba dva uviděli kolem letadla proletět střely ze zbraní. Polit okamžitě strhnul řízení a snažil se střelám vyhnout.
„Sakra, kde vzali zbraně? Zapněte ten rozprašovač!“
„Nevím, jestli to bude fungovat, jsou za námi. Ten plyn bude padat dolů“ Pilot okamžitě začal s letadlem stoupat.
Petr a John začali spouštět přístroj. Na malém budíku se začal odpočítávat čas 20 sekund.
„Co to má být?“
„Odpočet? A na co?“
„To zjistíme za 16 sekund“
Když odpočet ukázal nulu, nikdo nic nepocítil.
„Že by to začalo fungovat?“ Pilotovo řízení se ustálilo a letěli znovu rovně.
„Už nikdo nestřílí. Asi to zafungovalo“ Pilot se ještě někoho pokusil kontaktovat, ale bez úspěchu.
„Stále nic. Asi opravdu vyvraždili celé Los Angeles“ Z Johnovi vysílačky se ozval hlas.
„Johne, jste tam?“ John vzal vysílačku a odpověděl.
„Ano jsme. Co potřebujete?“
„Ten plyn funguje. Rozprášili jsme ho po celé Sydney a po několika minutách se na nás pokusili zaútočit. Všechny helikoptéry okamžitě začaly klesat na zem a havarovali. Když jsme jejich těla našli, byli už mrtví“
„To je úžasná zpráva, právě jsme jich taky pár dostali, ale asi jsme přišli o Los Angeles“
„Ano, dostáváme zprávy z celého světa. Všechny města u pobřeží zničili. Evropa už také zastihla pár útoků, stejně jako Japonsko a Čína. Informovali jsme všechny úřady, že máme ten plyn. Okamžitě jsme jim poslali všechny potřebné informace“
„Otočte to do San Franciska. Tam bydlíme“ Pilot neváhal a lehce otočil letadlo směrem do San Franciska. Když dorazili, všimli si, že je město obklopené armádními helikoptérami, letadly a loděmi. Když přistáli na letišti, všichni je okamžitě přivítali. Řekli jim co se děje a že mají plyn proti Ghortům.
„Ano slyšeli jsme, poslali nám všechny informace na výrobu, ale nemůžeme se ujistit, zda je to on“
John vzal láhev z letadla a předal ji vědcům. Ti okamžitě zjistili, že vyrobili správnou látku.
„Je v pořádku. Ale zabere to hodně práce, než je všechny zabijeme“
„Nejprve musíme zjistit, kde se scházejí a tam zaútočit. Pak už to s nimi půjde od desíti k pěti“
„Ale kam zaútočit? Naposledy jsme je viděli na tom ostrově, ale určitě už mají základnu někde jinde“
„Havaj“ Zamyšleně řekla Daniela.
„Co s ní?“ Zeptal se John.
„To je fakt. Havaj už dost dlouho přece neodpovídá. Možná mají základnu tam“
„Jak by se tam všichni dostali? Mezi portálem nikdo neprošel“
„Třeba mají nový“ Všichni okamžitě začali jednat. Armáda povolala několik helikoptér. Marek, Simona a Daniela šli do jedné a John s Petrem do druhé. Ostatní zůstali na základně. Další helikoptéry obsadili vojáci. Všichni měli u sebe pár lahví s plynem a na tři helikoptéry se namontovali přístroje na rozprašování plynu. Helikoptéry pomalu vzlétly a Petr se začal bavit s Johnem.
„Myslíš, že vyhrajeme?“
„Doufám. Ve dni nezávislosti a válce světů jsme taky byli ti, na které útočili a vyhráli jsme“
„Vždyť to jsou jen filmy. Ale chápu tě. Taky doufám“
„Johne, v půli cesty kotví jedna letadlová loď, tam natankujeme a vyrazíme na Havaj“
„Dobře, rozumím“ Po cestě se asi deset minut zdrželi na letadlové lodi a poté vyrazili do možného boje na Havaj.
„Byl to dobrý nápad tady letět?“ Otočil se druhý polit na Johna.
„Musí být, jiný nemáme. Pokud se tedy nechcete vzdát“ Po chvíli se s Johnovy vysílačky začal ozývat muž.
„Johne! Slyšíš mě? Musíte to zrychlit! Už zaútočili na Japonsko a Hongkong. Celá Indonésie je pod útokem, stejně jako Austrálie!“
„Vždyť v Austrálii vyrobili ten plyn jako první! Jak se to stalo?“
„Mají zbraně, které získali ze sestřelených helikoptér a zničených lodí. Učí se hodně rychle“
„Musíme to zarazit co nejrychleji!“ Pilot se snažil zrychlit, ale helikoptéra už letěla nejrychleji, jak mohla. Když už byli jen pár minut od Havaje, uviděli zničené lodě. Čím blíže byli, tím více zničených strojů viděli. Hned na první pláži všechny helikoptéry vysadili vojáky a ostatní. V helikoptérách zůstali jen piloti, kteří okamžitě zvedli stroje a odletěli do vnitrozemí, aby vypustili plyn.
„Támhle“ Ukázal jeden voják na pohybující se cíl. Neváhal a zamířil přímo na Ghorta, kterého poznal podle mohutné zbroje. Vystřelil a Ghort padl k zemi. Radoval se z první oběti, ale hned na to, z lesa vyběhlo asi dvacet ghortů se samopaly a střílely na pláž.
„Zabte ty lidský červy!“ Zařval ohlušujícím hlasem jeden z Ghortů.
„Ani náhodou! Vy půjdete k zemi jako první!“ Zařval stejně ohlušujícím hlasem John. V tu chvíli se na pláži rozběhla malé bitva o nadvládu. Petr a Simona se okamžitě rozeběhli k autům, které stály kousek od pláže. Marek a Daniela utíkali sejným, směrem, ale oddělila je střelba, která je zahnala k plážovým domkům.
„Petře, jak to že nemáš pistol?“
„Mám, támhle“ Ukázal Petr na pláž. Mezitím si všiml Marka a Daniely, jak postávají zakrytí malým domkem, před střelbou.
„Hele, támhle je Marek a Daniela. Musíme se k nim dostat“ Zrovna co dořekl větu, auto zasáhlo několik nábojů, které prostřelili dveře.
„Raději tady zůstaneme“ Petr se podíval, jak si vojáci vedou, a uviděl, jak na zem dopadl poslední Ghort. Díval se po okolí, ale nikoho jiného už neviděl a nikdo jiný nestřílel. Když přišli k Markovi a Daniele, vydali se za Johnem a zbývajícími vojáky. Zbylo jich jen sedm.
„Velké ztráty. Doufejte, že tohle byla největší skupina. Musíme více do vnitrozemí“ John si na obloze všiml barvy plynu, který začaly helikoptéry rozprašovat.
„Už konečně začali. Tohle musí být jejich konec“ Postupovali stále hlouběji do vnitrozemí. Cestou se setkali s malým odporem, ale s žádnými ztrátami na jejich straně. Pár Ghortů se snažilo o zmenšení skupiny, ale bez úspěchu. Po půl hodině se dostali na místo, odkud viděli obrovskou volnou plochu, na které byla Ghortská základna. Byla plná helikoptér a vojáků. Uprostřed stála brána, podobná té na ostrově, kde ztroskotali.
„Takže odsud vedou ty útoky. Chtělo by to něco na zničení celého tohohle ostrova, aby se už nevrátili“
„Asi vím, kam tím míříte“ John zavolal na základnu v San Francisku.
„Už jsme našli tu jejich základnu. Potřebujeme takovou větší pomoc s jadernou bombou“
„Cože? Zničit Havaj? Vy jste se snad zbláznil?“
„Je to jediná možnost! Stejně jsme už o ni přišli. Pokud je nezastavíme do zítřka, zaútočí obrovskou silou na Spojené státy!“ Chvíli se ve vysílačce nikdo neozýval. Poté John uslyšel vzdychnutí.
„Dobrá. Máte necelé čtyři hodiny na opuštění ostrova“
„Takže civilisty nezachraňujeme?“
„Zkusit to můžete, ale pochybuji, že nějací přežili. Za čtyři hodiny vás chci mít nejméně deset mil od ostrova“
„Rozumím. Konec“ John schoval vysílačku do kapsy.
„Musíme odsud vypadnout. Za pár hodin tady bude hodně horko“
„Páni. Oni doopravdy chtějí zničit Havaj?“
„Je to jediná možnost jak je zastavit“ Když dorazili na pláž, zavolali helikoptéry. Nikdo neodpovídal. Zavolali znovu a ozýval se jen špatně srozumitelný hlas.
„Slyšíte? Počkáme vás na pláži, kde jste nás vyhazovali“
„Rozumím“ Ozvalo se už srozumitelněji, ale i tak se špatným signálem. Po deseti minutách se objevily tři helikoptéry. Když přistály, okamžitě se John zeptal, kde jsou ostatní.
„Zničené. Máme velké štěstí, že jsme vůbec přežili my. Nastupte, máme dlouhou cestu“
Sotva to pilot dořekl, všiml si John divného pohybu v lese. Když pohyb ustal, z lesa vyjely dva tanky. Okamžitě po helikoptérách vystřelily. Ani jednu helikoptéru netrefily, ale zabily tři vojáky. Všichni okamžitě naskákali do helikoptér a ty se ihned začaly odlepovat od země. Netrvalo dlouho a Ghortové vystřelili podruhé. To už byli všichni v bezpečí ve vzduchu. Když dorazili na letadlovou loď, všichni je přivítali. Za pár sekund kolem nich proletěli dvě stíhačky, které armáda vyslala na atomový útok. Když se na lodi usadili a obědvali, ozvalo se z rádia.
„Havaj zničena! Přebíráme vládu nad naším světem“ Všichni okamžitě začali skákat a radovat se z vyhrané války.
„Konečně jsme je porazili“ Jásal Petr s ostatními.
„Ještě nejsou úplně poraženi“
„Nemají odkud brát další posily. Za pár hodin budou na kolenou“
„Dobrá práce Johne. Bez armády bychom tu asi nebyli“
„Bez problému. Ale myslím, že bychom měli ty lidi z jejich světa odvést na ten ostrov a ten zničit také. Až zjistí, že je tahle brána zničená, budou chtít projít tamtou…“