Jako safír - úvod

Ahoj, jmenuju se Severin, pro těch pár kamarádů, které mám, prostě Sev… hloupé jméno viďte? Jenže to si člověk prostě nevybere. Je mi devatenáct, píše se rok 1371 AGW (po božím hněvu, neboli After God’s Wrath) a jsem člověk, překvapivě. Žiju v podzemním komplexu několik kilometrů pod městem Praha, který pro nás vystavěla „bohem požehnaná“ společnost PFA Corporation. Proč, ptáte se? (Teda aspoň doufám, že se někdo zeptal) protože povrch je už tisíciletí, plus několik století, téměř neobyvatelný. Někteří radikální vědci tvrdí, že je to kvůli atomové válce, kterou naši předci vedli sami proti sobě. Proti tomu ale ostře vystupuje PFA s tvrzením „že bůh na hříšný lid seslal svůj hněv“. Faktem ale je, že většina povrchu je solidně zamořená, díky které někteří lidé, téměř většina zvířat a velká část rostlin prošla mutací. Včetně mě… I když tahle věc je dalším bodem sporu mezi radikály a PFA. Ti první říkají, že je to prostě evoluce urychlená špetkou radiace a ti druzí… nechávám chvilku na to, aby jste mohli hádat… Ano je to tak, „trestem božím“.
Asi teď přemýšlíte, jak se na mě radiace, nebo trest, projevila. Jestli mám tři ruce, čtyři oči, velký zuby, chapadla nebo jakoukoliv jinou část těla podivně zdeformovanou.
Můj vzhled se vlastně změnil jen málo, ale i tak to stačí na to, aby na mě ostatní pořvávali: mutante, zrůdo a spoustou dalších velmi lichotivých slov, mám totiž krátké, tmavě rudé vlasy, hnědo-zelené oči, ostře řezané rysy po tátovi a jakš takš štíhlou postavu (máma mi vždycky říkala, že jsem jako kost a kůže, teda když ještě žila).
A právě moje vlasy jsou pro ostatní majáčkem mutace, jsou totiž znakem psioniků. Psionik, rovná se člověk, který je schopný navázat myšlenkové spojení s jinou bytostí, ať už člověkem, nebo zvířaty. Je známo, že někteří dokonce dokážou hýbat věcmi pouhou myšlenkou, nebo skrz spojení ovládat danou osobu, ovlivnit její paměť a spoustu dalších, užitečných kousků. Většina takto nadaných mutantů je pod nezpochybnitelnou kontrolou PFA. Asi mám teda štěstí, že moje prokleté nadání se ještě úplně neprojevilo, to by totiž znamenalo jednosměrnou jízdenku do nejbližších PFA Laboratories v Mnichově.
Pak je tu ještě ta záležitost s Elevhany. Asi před pěti lety se tu prostě objevili. Odvážlivci (většinou ti nejchudší, nebo nejbláznivější), kteří se odváží na povrch, aby ukořistili nějaké poklady z minulosti, vyprávějí, že spatřili podivné, vysoké postavy v útlých skafandrech, jak kráčí rozbořenými městy a prohledávají je. Ty… skafandry se prý docela podobají energozbrojím Paladinů (ozbrojená odnož PFA, takoví strážci pořádku) ale tak nějak divně modře světélkují a pokrývají celé jejich tělo. I když není známo, že by někdo viděl Elevhana bez skafandru, jak si teda můžou být jisti, že samotný skafandr není jejich tělem?! Pardon, jen taková moje myšlenka… Jde o to, že se tihle přízraci, mimozemšťani (možná lidé z jiné části země?!), nebo co vlastně jsou zač, nikdy nepokusili o kontakt,teda alespoň ne o přímý. To teda tvrdí společnost, ale nebudu vám nic nalhávat – ta toho tvrdí hodně.
A právě dneska, když mě, mou mladší sestru Anettu a kamaráda Marcuse přistihli při krádeži jídla, se to všechno podělalo...