Rellow 1

Rellow si povzdechl a podíval se za sebe na své společníky.
Taky měl dost toho lezení po horských cestách taky lezlo přes hlavu, ale co mu zbývalo.
Ale jako velitel průzkumné čety mu nic jiného nezbývalo. Sloužil teprve třetím rokem v říši Aris, která byla neustále ohrožována nepříteli ze severských zemí. Poslední hlášení mluvilo o více jak tří stovce orkských válečníků zrovna na místech, kde se pohyboval se svou četou.
Jeho tmavě hnědá kožená kazajka byla i přes nepříznivých podmínek ve skvělém stavu. Stejně tak i jeho rapír a mušketa, kterou čistil každý večer. Arthil byl neoblíbený elf v četě. Stejně neměl rád i ostatní elfy. Připadají mu hrozně pohodlní. Rellow se podíval na elfa opovrhujícím pohledem.
Světle zelený plášť s kápí schovává celé jeho tělo. Toulec a luk na jeho zádech se rytmicky pohyboval sem a tam při chůzi. Nic jiného nenesl. Jeho bledá kůže na tváři byla bez jakékoli známky nervozity či strachu. Tohle na elfovi zase obdivoval. Jsou tady sami a možná kolem nich stovky krvelačných orků.

Willo šel pět metrů za ním. Svoji mušketu měl opřenou o rameno. Jeho dva jednoruční meče upnuté na zádech dodávali tomuto třicátníkovi hodně nebojácný pohled.
Černé vlasy a páska přes levé oko mu dodávalo vzhled darebáka a vyvrhela společnosti. I když to byla částečně pravda, tak Willo patřil mezi válkami zoceleným mužem, který trávil moc rád volný čas ve společnosti prostitutek.
Ještě o několik metrů za ním šli zbývající tři muži.
Rugo a Fiju jsou dvojčata k nerozeznání. Sice je Rellow zná od jejich narození, ale měl problémy určit, který je který. Zvlášť, když oba mají oholenou hlavu a jak naschvál naušnici v pravém uchu.
Grigo byl mlčenlivý nováček v četě. Nikdo si jej nevšímal a Rellow nebyl vyjímkou.
Může si za to svým způsobem sám. Snažili se ho mezi sebou začlenit, ale odmítnul.
Jakmile nastane možný boj, tak se Rellow s ostatními si jej nebudou všímat a bude jim jedno, jestli zemře. I když by mohl taky zemřít ten proklatý elf.
To byla myšlenka, která se mu motala pořád hlavou. Ještě více se znásobila, když kolem něj Arthil prošel s lehkým úsměvem.
Problém v říši Aris byla vlastně sjednocení tří ras. Elfové, lidé a tyranné se před několika lety museli sjednotit, aby jim nehrozili možné útoky od nestvůr z jihu i severu. Zatímco jih je klidný, tak severské hranice stále hlásili velkou aktivitu různých kreatur.
Proto tu je Rellow a jeho muži. Mají za úkol zjistit, co se tady děje.
,,Jsme tady skoro druhý týden a stále nic šéfe!´´ poznamenal Willo, který se zastavil vedle Rellowa.
,,Zdejší hory jsou rozlehlé, plné cestiček a jeskyň Willo. Potrvá, než na někoho narazíme.´´ odvětil Rellow a rozhlédnul se kolem sebe.
Jen hory všude kolem něj. Naneštěstí je léto a tak není zrovna zima na zdejším místě. Za což je Rellow vděčný. Za svými zády uslyšel jemný pískot. Takhle se Arthil vždy projevoval, když něco našel. Rellow společně s Willoem došli k němu na okraj srázu.
,,Jedno se ti může uznat ušáku!´´ poznamenal udiveně Willo ,,Že pokaždé najdeš to, co hledáme ve chvíli, kdy to nejmíň čekám.´´
Elf se na něj pobaveně podíval a svůj pohled vrátil zpět na orkský tábor pod nima.
,,Že by invaze?´´ zeptal se Arthil.
Rellow si prohlížel orkský tábor. Desítky černých stanů v kruhovitém rozpoležení, kde mezi nimi pobíhali samotní orkové. Přes dva metry vysoké tmavě zelené tvory, se slinými zbroji a velkou silou z nich činilo strašlivého nepřítele. Podle Rellowa tu musí být asi kolem tisícovky těch bestií.
,,Myslím že ne, elfe.´´ odpověděl mu na otázku ,,Podle mě je to jen velký klan, který chce překročit hranice a napadat naše vesnice.´´
,,Tak to abychom šli raději oznámit šéfe.´´ dodal Willo.
Rellow pokývnul na souhlas. V tu chvíli k nim došli zbývající členové skupiny.
Trochu zděšeným pohledem si prohlédli orkský tábor.
,,Tak jdem zpátky k našim.´´ řekl Rellow. Rugo zamumlal pod vousy několik nadávek.
Rellow vyrazil směrem zpět a ostatní ho následovali v řadě za sebou.
Sešli stejnou cestou, jakou sem přišli. Tedy po horské cestě dolů.
,,A co s tím bude naše velení dělat?´´ zeptal se náhle Fiju.
,,To už nebude náš problém!´´ odvětil Rellow ,,Náš úkol je za námi.
Zatím nehrozí žádné nebezpečí.´´

Diora pracovala na jedné z farem velkostatkáře jako hospodyňka. Athenberg bylo jméno vesnice, ve kterém žila spolu se svými rodiči a pěti sourozenci. Měla sice svoji práci vcelku v oblibě, ale toužila po cestování a dobrodružství. Její kamarádka ji naučila číst i psát a mohla si konečně číst knihy o různých dobrodružství. Přála si něco podobného zažít. Rodiče ji za to kárali a považovali za velkého snílka. Ale Diora ví, že stačí jednoho dne zmizet, zanechat vzkaz a vyrazit poznat svět.
Také to měla v plánu. Dřív, než ji dovrší osmnáct let. Pak ji chtějí rodiče provdat za jednoho syna místního kováře, který podle Diory vypadá obličejem jak prase, které sletělo obličejem na kamennou dlažbu z deseti metrů.
Navíc mu nerozumněla ani slovo, když promluvil. Ještě doteď ji bolí noha, když musela nuceně s ním tančit před nedávnem.
Zbývá na dobře naplánovaný útěk z vesnice už jen dvacet dní.
Byl letní večer, když vyšla z rodinného domu do stodoly, kde měla ukryté několik vajíček ze statku.
Dostala na ně velikou chuť a neodolala.
Prošla uličkou ke stodole. Na chvilku se zarazila, když uviděla otevřené vrata.
Tichými kroky a vplížila se dovnitř. Slyšela chichotání se vzdycháním. Prošla kolem ohrady pro koně a zarazila se na místě, když spatřila zrovna svoji kamarádku se synem souseda při milostných hrátkách. Chvíli se na ně pobaveně dívala a s lehkým chichotem pokračovala s klidem na duši pro vajíčka. Vzala jich tři a potichu vyklouzla ze stodoly.
Pohlédla venku na hvězdy a pomalým krokem mířila zpět do chýše.
Dnes je obloha jasně čistá a světélkující světélka na obloze Dioru vždy učarovala.
Zastavila se před domem a rozhlédla se kolem. Všimla si potom něčeho na kraji lesa, vzdáleném ani ne kilometr. ,,Proboha! Hoří!´´ vyhrkla ze sebe a udělala několik rychlých kroků dopředu.
Pak se znovu zastavila a uvědomila si strašnou věc. Upustila vajíčka na zem.
,,To není požár!´´ uvědomila si Diora ,,To jsou pochodně!´´
Stovky, možná tisíce pochodní směřovali rychle k vesnici.
Před Dioru se postavila jedna obrovitá postava s temně rudými očima, které se dívali upřeně na dívku. Diora chvíli vyděšeně dívala, pak začala křičet hrůzou a děsem...

Rellow se postavil vedle koně generála Musta ,,Pane? Nemáme vyrazit na průzkum?´´
Musto zavrtěl nesouhlasně hlavou ,,Vážím si vaší nabídky, ale teď je tohle práce pro mě a mé muže.´´. Rellow se podíval za generálova záda, kde čekalo přes tři tisíce jezdců.
,,Vyražte milý Rellowe společně s tyrannskou pěchotou do úžin a pomožte jim zničit možné přeživší.´´ navrhl Musto. Rellow pokývnul na souhlas a vydal pokyn svým mužům.
Mlčky jej následovali, mezitím Musto dal pokyn svému jezdectvu k jízdě.
Stovky koní, na níž seděli opancéřovaní templáři.
,,Zase smlsnou smetanu a bardové budou o nich opět zpívat věhlasné písně!´´ postěžoval si Fiju, když kolem nich profrčel poslední z jezdců.
,,Pořád si nestěžuj! Seš jak malé dítě!´´ pronesl jeho bratr Rugo.
,,Nehádejte se děcka!´´ ukončil co nejdříve jejich debatu Rellow ,,Uděláme to, co se od nás očekává
a nesnažte se o tom debatovat!´´
Vyšplhali na první kopec, když uslyšeli řev boje, který se odehrával několik set metrů od nich.
Na jednom z hřebenů na ně mával tyrannský pěšák.
Tyranné byli zvláštní typem člověka. Pochází z temného kouta světa, kde se museli tomuto prostředí adaptovat.
Jejich kůže byla bledší, než jak bylo zvykem u ostatních lidí. Byli o něco vyšší, než obyčejní lidé
a jejich oči ve tmě jemně svítila. Rellowovi to vždy připomělo kočku ve tmě.
Těžká zbroj pěšáka, který byl vybaven mušketou a mečem budil vždy respekt.

Šalíř se sklopným hledím měl otevřený. Rellowa a jeho muže přivítal s trpkým úsměvem.
Rellowovi zasalutoval ,,Takže na vás tahle čistka zbytků vyšla?´´ zeptal se opatrně.
,,Jako vždycky.´´ odvětil znechuceně Willo za Rellowa.
Pěšák si skupinku prohlédnul a pokývnul na souhlas ,,Dobře. Pojďte prosím za mnou!´´ pobídnul je.
U křižovatky zahli doleva a po nesnadném lezení po skalisek se dostali na vrchol, odkud viděli celé bojiště. Na vrcholku bylo osm tuctů tyrannských pěšáků. Všichni byli vyzbrojeni jako jejich průvodce, který je zavedl k veliteli.
Rellow a ostatní znali tuto jednotku pěšáků. Velel jim Gilbirt, který byl podle Arthila byl velkým hajzlem. Rellow se v tomto směru s elfem shodoval. Gilbirt nebyl zrovna příjemný ke každému cizáku. Pro něj a jeho muže byl Rellow a jeho skupina jen velká župma, kterou opovrhovali. Sice se našli i vyjímky a přivítali je.
Gilbirt byl silně stavěný voják bez smyslu humoru. Jeho mrtvý pohled se zahleděl na Rellowa a přikývnul na pozdrav. Světle modré oči nejevili žádné emoce, stejně tak i jeho tvář.
,,Jak se dívám, tak templáři si chtějí užít opět trochu slávy! Nemám pravdu?´´ zeptal se Rellowa, když si kleknul vedle něj na kolena a sundal si mušketu. Pokývnul Gilbirtovi na souhlas a nesnažil
se mu odpovídat. V tomto se zase shodovali oni dva.
V dálce pozorovali válečné templářské koně, jak projíždějí táborem sem a tam.

Jezdci mezitím svými kladivy a meči ťali orky na kousky.
Murto a jeho vojsko je skvěle zaskočilo. Víc jak polovinu stačili zabít dřív, než si uvědomili, že jsou napadeni.
,,Už jdou sem!´´ vykřikl jeden z tyrannských pěšáků.
Ze soutěsky vedle Rellowa a ostatních vyběhlo stovka orků, kteří se zastavili, když spatřili protivníka před nimi.
Zpátky nemohli. Tam by je zmasakroval Murto a jeho armáda. Větší šanci budou mít tudy.
Jeden z orků dal povel k útoku. ,,Je to tady!´´ vykřikl Gilbirt a vstal na nohy. Stejně tak i ostatní jeho vojáci. ,,Seřadit do tří řad!´´ zavelel a pohlédnul na Rellowa ,,Budu nesmírně rád, když vy a vaši muži jim půjdete z boku a napadnete pak do zad.´´
Rellow se chladne usmál ,,Stačí říct!´´ dodal a obrátil se ke svým mužům ,,Slyšeli jste? Tak jdem!´´.

Tyrannská pěchota se řadách postavila nepříteli, v rukou dřímali pušky.
,,První řada zakleknout!´´ zavelel Gilbirt ,,Zacílit!´´.
Muži v první řadě poklekli a namířili puškami na orky.
Orkové se nezastavili a přidali více v rychlosti. Vědí, že jejich spojencem je teď jejich fyzický síla
a musí ji využít.
,,Pal!´´ vykřikl jak nejvíc mohl Gilbirt. Stalo se.
Dvacet orků padlo bez známek života. Dalších několik utrpělo těžké zranění.
Přesto nezastavili a utíkali proti tyrannským pěšákům.
Vypálila druhá i třetí řada a z téměř stovky orků zbylo ani ne třicet, které je může ohrozit.
Tyranné tasili své meče a čekali. Mezitím Rellow a jeho muži vyskočili z úkrytu a vběhli orkům do zad. Vypáli ze své muškety, bohužel strefil orka do jeho oplátovaného ramene. Ten se zastavil a rozběhnul se s děsivým řevem přímo na Rellowa.
Další orkové v plné rychlosti narazili na zeď, vytvořenou Gilbirtovými pěšáky.
V boji nablízko zase jsou lepší orkové a bylo to znát. Deset pěšáků zemřelo hned při prvním kontaktu.
Rellow unhul sekáčku orka a rapírem ho bodnul do břicha. To bohužel nestačí na to, aby jej zabil.
Ork si rány prakticky nevšímal a seknul napřed na pravé rameno a pak na hlavu Rellowovi, který stačil uskakovat. Nakonec mu přispěchal na pomoc Willo, který orka dostatečně zaměstnal, aby Rellow mohl v klidu na něj jít z boku. Nakonec ani to nestihl. Arthil svými dvěma šípy do krku orka poslal k zemi.
Fijo s Rugem mezitím padli orkům do zad a vypomáhali tyrannským pěšákům.
Rellow si všiml, že Grigo už leží se zakrváceným obličejem na zemi.
Nelitoval ho. Pro něj byl stejně přebytečný.
Willo společně s Rellowem přispěchali na pomoc dvojčatům, když je orkové skoro po minutě zaregistrovali. Arthil svým lukem zabil další dva orky.
Rellow stačil zabít ještě tři orky. Už bylo po všem. Jeden z dalších klanů byl zničen dřív, než se dostali přes hranice Aris. Gilbirt měl ztrátu dvaadvaceti mužů, Rellow jen Griga.
Při kontrole mrtvých těl přijel na koni Musto. Sesednul z koně a přišel k Rellowovi a Gilbirtovi.
,,Neutekl žádný?´´ zeptal se. Gilbirt trochu podrážděně podíval na starého templáře v plné zbroji.
,,Přes nás nemá jak. A co u vás?´´ odvětil Gilbirt. Rellow odvrátil pohled jinam a začal se usmívat.
Tohle měl na Gilbirtovi zase rád. Ať mluvil s generálem, vojákem nebo i s králem, tak nikdy sarže nerespektoval. I když to byl parchant, tak své povinosti ten tyrann zvládal na jedničku.
,,Takže máme už volno?´´ zeptal se Willo, když k němu přišel jeho velitel.
Rellow přikývnul hlavou ,,Máme. Tady je konec. Ti dva psy se zachvilku jako vždy posekají.´´
Willo pokrčil rameny ,,To je mi jedno, ale mám zase chutě!´´