1. díl

Budu vám vyprávět jeden příběh. Pro mě je zajímavý. Věřte mu nebo ne, vezměte si z toho, co chcete, já o něm vím své.
Nejdřív vám řeknu něco o sobě. Jmenuji se Leana. Je mi...no, asi není dobrý nápad říkat vám kolik mi je, kdo by ty stovky počítal. Můj příběh ale začíná v době, kdy mi bylo ještě sedmnáct let. Žila jsem se svými rodiči a sestrou v domě na vesici, někdy na přelomu prvního a druhého tisíciletí – podle času tak jak ho počítáte vy. Mí rodiče měli hospodu, dole vařili a podávali jídla, nahoře jsme měli malý byt, kde jsme skromně ale spokojeně žili. Narodila jsem se v srpnu, jedné horké letní noci, ve znamení lva. Tehdy měsíční znamení měla mnohem větší význam než mají teď – lidé zkrátka byli takoví, jak jim předurčilo jejich narození. V našem kraji bylo zvykem vypálit lidem po narození na pravou klíční kost znamení, v němž se narodili, bylo tak snadno poznat, s kým má člověk tu čest. Já tedy dostala oné ohnivé noci planoucí znamení lva.
Měla jsem být divoká, vznešená, sebevědomá a vůdčí, hrdá i když ješitná. Ano, měla jsem taková být, a časem jsem se taky takovou stala. Ale do mých osmnáctých narozenin jsem se tomu ani nepřibližovala. Byla jsem plachá, tichá, poslušná, až nepříjemně submisivní. Samozřejmě – život v hospodském prostředí mě vychoval k potřebné ráznosti. Zato má o rok starší sestra Propia, která se narodila na začátku června, ve znamení vzdušného blížence, své předurčení zcela naplňovala. Byla veselá a společenská, otevřená a extrovertní a velmi přizpůsobivá. Skoro by se dalo říct kam vítr, tam plášť, a nikdy jí nedělalo problém najít si přátele, prostředí hospody kde se návštěvníci střídali jako na kolotoči jí maximálně vyhovovalo. Ráda se bavila, takže když nepomáhala dole v kuchyni nebo neroznášela další korbely hlučným opilcům, ráda se přidávala k hostům, bavila je a oni bavili ji. To já se vždy vylezla do kutlochu nahoru a při světle lampy si četla, nebo se šla v noci projít pod hvězdnou oblohou, nebo si šla sednout do stájí ke koňům, kteří mě vždy dovedli uklidnit. Měla jsem svou sestru moc ráda, pomohla mi vždy když bylo potřeba, a ač se rodiče snažili věnovat nám co nejvíce času, někdy musela jejich úlohu zastat ona.
Byly jsme si se sestrou podobné, po naší matce jsme měly ve vínku přirozenou krásu, obě jsme měly příjemné a pravidelné rysy obličeje, pěknou postavu, dlouhé husté vlasy a jediné čím jsme se vzhledově lišily byla barva očí a vlasů. Já měla světle hnedé vlasy a lesní oči – smíchanou směsici hnědé barvy připomínající hlínu nebo kůru stromů a příjemně zelené takřka mechové barvy. Sestra měla oproti mně vlasy v podstatě zlaté, zářivé a světlé a průzračně modré oči. Díky svému vzhledu Zlatovlásky tak byla často nazývána a budila zájem mnoha mužů, kteří u nás zastavili – uměla si ale dobře poradit jak s tím, pokud byl jejich zájem opětován, tak s tím, pokud nikoli – tehdy uměla rychle a bez očekávání projevit svou chladnokrevnost a rychlé jednání.