Mlžný svět-2.kapitola

Probudila jsem se v 8:30.Vstala jsem a šla jsem se podívat z okna.
V Rusellově pokoji byly zatažené žaluzie, dalo se usoudit,že má pořádně klidnou noc.
Ptáci venku zpívali.Šla jsem do koupelny.Tam jsem se umyla,převlékla a učesala vlasy(teda chtěla jsem si je učesat,ale nešlo to protože vlasy mi všude stály). Vyšla jsem z pokoje.Uviděla jsem babiččin pokoj,jak je otevřený.myslela jsem si,že už je babička vzbuzená,tak jsem si řekla,že jí půjdu pozdravit,lekla jsem se.
Babička seděla na zemi v nějakém kruhu a ten kruh je osvícený svíčkami.Babička si něco mumlala,ale nebylo jí vůbec rozumět.Mluvila nějakou cizí řečí. Bojím se.
,,Jane,běž dolů do kuchyně!“ řekla babička…… já jsem se hodně lekla.
Po několika minutách koukání na babičku jsem překonala a seběhla po schodech do kuchyně.Dala jsem vodu na kafe.
Babička přišla do kuchyně po několika minutách.Sedla si na židli a ukousla si veliký kus povidlového koláče.
,,Babi,můžu se tě na něco zeptat?“
,,Můžeš se mě ptát na cokoliv.“
,,Co jsi dělala v tom pokoji?“
,,Nic seděla jsem na zemi.“ Řekla babička zřetelně,ale tvářila se naštvaně.
,,Proč jsi měla rozsvícené svíčky kolem sebe do kruhu?“
,,Už se o tom bavit nebudeme.Co ten Rusell líbí se ti? Vezmi ho dneska po snídani ven. Je pořád sám doma a nudí se.“
,,Já bych sním ráda šla ven,ale spí jako dudek.“
,,Jak to víš?“
,,Vidím mu do pokoje.“
,,To dělá ten strom co jsme sázeli spolu,že jo?
,,Asi jo.“ Řekla jsem a v duchu jsem si říkala:,,řeknu to Rusellovi.Třeba mi s tím pomůže.“
Po snídani jsem se šla podívat do pokoje,jestli už má Rusell odtáhnuté žaluzie. Měl. Sešla jsem do kuchyně,kde babička dopíjela kafe a řekla jsem jí:,,Babičko půjdu ven s Rusellem.“
,,Měj se hezky a užij si to.“řekla mi s úsměvem babička.
,Ahoj.“řekla jsem a vyšla jsem ze dveří.
Venku bylo krásně.Sluníčko svítilo jen co to šlo a nádherně ptáci zpívali.
Otevřela jsem si branku a vyšla.Šla jsem ke dveřím,kde bydlí rodina Givinsonovích.Zaklepala jsem.
Otevřel mi nějaký muž.Byl strašně tlustý a ošklivý.Pořádně jsem si ho prohlédla.Měl tmavou pleť a blonďaté vlasy.
,,Dobrý den slečno.Co si přejete?“ řekl mi hlubokým hlasem.
,,Dobrý den jsem Jane Windsonová a jsem vaše nová sousedka.Bydlím u babičky. Skamarádila jsem se s Rusellem.“
,,Tak to jseš ty.Rusell mi o tobě vyprávěl. Řekl mi i co se stalo tvým rodičům. Je mi to moc líto.“řekl mile.
,,Je Rusell doma?“
,,Ano je,mám ti ho zavolat?!
,,To by jste byl moc hodný.“ Řekla jsem,ale asi už mě neslyšel protože už křičel,,Ruselli máš tady návštěvu“
,,Kdo mě zase otravuje? Zrovna o prázdninách? Řekni,že nejsem doma.“ Zařval Rusell z pokoje.
,,Máš tady ale Jane.“
,,Aha tak to jo.Hned jsem dole.“ Řekl a seběhl po schodech ke dveřím,,Nechám vás o samotě.“řekl Rusellův táta a odešel do kuchyně.
,,Ahoj Jane,co jsi potřebovala?“zeptal se Rusell
,,Ahoj….no chci se tě zeptat…nepůjdeš ven?“
,,Ale jo,rád půjdu“ řekl a otočil se směrem ke kuchyni.,,Mami tati jdu s Jane ven.“řekl Rusell a zaklapl dveře od domu a vyšli jsme.Šli jsme krásnou pěšinkou.
,,Ruselli,….můžu se ti s něčím svěřit? Zeptala jsem se a koukala jsem se do jeho nádherných jantarových očí.
,,,Samozřejmě,že můžeš.Mě se můžeš se vším svěřit.“ Řekl mile a koukal mi přímo do očí a tím mi dal najevo,že mu můžu opravdu říci všechno.
,,Víš když jsem vstávala,uviděla jsem babičku,jak sedí na zemi.Přímo ve středu nějakého kruhu.Kruh byl osvětlený celý dokola svíčkami a něco si mumlala,ale znělo to nějak divně.Neznělo to vůbec,jako když si babička zpívá,ale znělo to jako,když babička mluví nějakou cizí řečí.Vůbec jsem jí nerozuměla.Nevíš co by to mohlo znamenat?“ Řekla jsem Rusellovi úplně všechno co jsem viděla.Neměla jsem z toho dobrý pocit předtím,jak jsem viděla babičku,ale ani teď z toho nemám dobrý pocit.Mám docela veliký strach.Podívala jsem se na Rusella.Koukal,jako by to už někdy slyšel….ale pak nakonec řekl:,,Bohužel o tom nic nevím,ale jestli budeš chtít,tak ti budu pomáhat,abys o tom zjistila co nejvíc věcí.“
,,Dobře ale kde chceš začít?“ Zeptala jsem se
,,To pořádně ještě nevím,ale jedno vím jistě.Musíme to vzít znovu úplně od začátku.“ Řekl mile Rusell podíval se mi přímo do očí.
Přikývla jsem.
,,Dělala tvoje babička tohle už předtím,než jsem se sem nastěhoval?
,,Myslím si,že ne…..ale jistá si s tím moc nejsem,protože jsem tu byla naposledy před 2 lety.“
,,To nevadí,ale když jsi viděla babičku,jak mluví asi v cizím jazyce,nebyli tam slyšet ještě nějaké hlasy?“Zeptal se mě Rusell.
,,Nevím.“
,,Zamysli se pořadně.Projeď si tu scénu znovu.“
Přemýšlela jsem dlouho,ale na nic jsem nepřišla.Tak jsem radši řekla“,,Ne babička mluvila sama se sebou.“
,,I to se stává.“
,,Ale proč v cizím jazyce?“
,,To mi taky nejde do hlavy.Je to hodně zvláštní.“
,,A nejzvláštnější na tom je,že mě babička vyhodila z pokoje.Řekla ať jdu do kuchyně.“
,,to je opravdu zvláštní co mi tady popisuješ.“
Rusell je v tomto docela fajn.Pomůže mi vyřešit co se děje s mojí babičkou.
Rusell je tmavovlasý kluk s nádherně modrýma očima. Postavu má štíhlou,ruce má svalnaté a možná i břicho.
,,Krucinál to se ho snažíš zbalit nebo co to tady předvádíš?“ okřikla jsem se v duchu pořádně.
V duchu jsem se ale musela smát,protože se mi vlastně začal líbit soused….
Najednou mě Rusell vytrhne ze snění.
,,To už jsem někde viděl.“
,,Co jsi viděl?“
,,Říkala jsi že tvoje babička mluví cizí řeči,sedí v kruhu a kolem něj zapálené svíčky. Tohle už jsem jednou zažil,ale zase u svého dědečka.“
,,Tohle všechno jsem říkala,ale jaký na to má vliv tvůj dědeček?“
,,Já vím moc to nejde dohromady.Já ti to vysvětlím.Vysvětlím ti co dělá tvoje babička.
Pomalu jsem přikývla.
,,Tvoje babička mluví s mrtvými.Jako to dělal můj dědeček.Seděl tureckém sedu a mluvil spíš pro sebe. Svíčky kolem sebe a seděl zády ke dveřím. Koukal se na obrázek mrtvého a tím sním mluvil.“ Řekl a podíval se na mě.Já jsem nemohla tomu uvěřit,že něco takového babička umí. Mám z toho veliký strach.
,,Mám z toho strach“ řekla jsem vyděšeně.
,,Z toho nemusíš mít strach. Je to úplně normální. Můj děda mluvil se svým dědou.
,,Hm…A to jsi se nebál?“
,,Po prvé ano,ale pak už to bylo v pohodě.“
,,A myslíš že to můžu zkusit i já?“
,,Ano,ale musíš mít speciální kruh,který je vyřezán do země dýkou,kterou měli tvoji rodiče nebo jiné mrtvé bytosti.“ Řekl a podíval se mi do očí.
,,Fajn tak použijeme babiččin pokoj.“
,,Dobře,…ty chceš mluvit s rodiči?“
,,Ráda bych. Musím si s nimi pořádně promluvit.“
,,Kdy chceš začít?“
,,Nevím….babička by měla jet zítra do Polska,tak můžeme zítra,bereš?“
,,Jasně že jo.“ Řekl a usmál se na mě.
,,Děkuji Fusekli.“
,,Za co prosím tě děkuješ?“
,,Že jsi mi řekl co se děje s babičkou a že mi pomůžeš to vyřešit.“
,,Ale to ni nebylo.“ Řekl a popošel ke mně blíž. Vzal mě kolem pasu a přitiskl si mě na hruď. Pak mi zvedl hlavu,kterou jsem měla skloněnou k zemi. Podíval se mi do očí (hluboko) a nádherně mě políbil.Pak se na chvilku odtáhl a řekl:,,Moc se mi Jane líbíš. Políbit jsem tě měl už včera co jsi přijela,ale byla tam tvoje babička.Jinak včera jsi se moc hezky červenala. To se mi na tobě líbí nejvíc. Jane….miluji tě.“ Řekl krásně Rusell.
Zase jsem se začala červenat.
,,Fusekli,řekni mi opravdu jsem se červenala?“
,,Ano jako teďka.Na tobě to vypadá nádherně.“ Řekl a znovu mě políbil.
Začalo pršet.Utíkali jsme k našemu domu,abychom se mohli schovat pod naší velikou stříškou.
Babička nás viděla oknem,tak nás pozvala domů na šálek dobrého kafe.
Posadili jsme se vedle sebe.Babička se na nás chvíli koukala a pak řekla:,,Děti nechám vás tady o samotě.Jdu do svého pokoje. Doufám,že mě tam nikdo nebude rušit.“
,,Nebojte.“ Řekl poslušně Rusell a babička odešla.
Rusell se na mě podíval a řekl:,,To si na tom tak zakládá? Děda taky takový byl,ale až takhle to nebylo.“
,,No……tak moje babička je jiná.“ Řekla jsem a usmála jsem se na něj.pak jsem najednou řekla co jsem nechtěla:,,Fusekli?......měla bych ti něco říct.“
,,Tak povídej.“
,,Víš Fusekli jsi mi moc sympatický,líbíš se mi a taky tě….miluji.“ řekla jsem a vyhnula se jeho očím.
Rusell se na mě pak ještě dlouho díval pak ale najednou řekl něco co jsem vůbec nečekala,že řekne.:,,Jane,……tak semnou choď. Milujeme se navzájem,líbíme se navzájem,tak se tě proto ptám….Jane….chceš semnou chodit?“
Už jsem se nekoukala do stolu,ale do jeho nádherných očí a odpověděla jsem s radostí:,,Miluji tě,líbíš se mi tak proč bych nemela říct ano?:
,,Takže říkáš tedy ano.“
Přikývla jsem.
,,Jane ani nevíš jak jsem šťastný. Pojď ke mně ať tě můžu pořádně políbit.“ Řekl a nádherně mě políbil.
Ani jsem si neuvědomila,že do kuchyně přišla babička a dívá se na nás.
,,No…nebudu vás rušit jdu si jenom pro sklenici vody.“ Řekla babička a s úsměvem na tváři se na mě podívala.Když babička odešla,podívala jsem se na Rusella a ten se začal tak smát,že jsem se musela smát sním. Boleli nás břicha jako čert.