Mlžný svět-3.kapitola

Další den hned brzy ráno odjela babička do Polska.Vrátí se až někdy pozdě večer.
Vstala jsem tedy z postele a koukla se z okna,jestli je už Rusell vzhůru. A byl…..na okně už nebyli žaluzie. Koukla jsem se o kousek dál a všimla jsem si,že na mě kouká a mává…. Tak jsem na něj taky zamávala a řekla:,,Ahoj Ruselli jak jsi se vyspal?“
,,Jo dobře co ty?“
,,Já taky dobře.“
,,Babička je ještě doma?“
,,Ne už odjela.Jela brzy ráno.“
,,Tak to je dobře…počkej slezu k tobě ať na sebe nemusíme křičet.“řekl a začal šplhat po stromě.Po několika minutách už stál předemnou.
Díval se na mě s roztomilým úsměvem.
,,Fusekli já se jenom převléknu ano? Jdi zatím do kuchyně a připrav vodu na kafe.Zachvilku tam budu.A nelez do babiččiného pokoje.“
,,Neboj….“řekl Rusell a odešel.Rusell vyšel na chodbu a řekl:,,Jane,ať ti to dlouho netrvá.“ Řekl a usmál se na mě.
,,Neboj zachvilku tam budu.“ Řekla jsem a zavřela dveře.
Rusell šel pomalu po schodech.Zastavil se u pokoje o kterém mluvila Jane.Zadíval se na veliké dveře.Byli ze dřeva a na nich byla veliká hliněná petlice.
Popošel až ke dveřím
,No co…..podívám se tam.“ Řekl si v duchu.
Pomalu otevíral dveře,ale nestačil se ani podívat dovnitř protože mu někdo zaklepal na rameno.
Rusell se tak lekl,že málem spadl ze schodů.
,,Nehysterči to jsem jenom já.“ Řekla jsem až když se na mě Rusell otočil.
,,Ty jsi mě teda pěkně vylekala.“ Řekl vyděšeně Rusell.
,,Promiň ale to máš za to,že lezeš do pokoje ve kterém nemáš co dělat. Podíváme se tam pak společně.“
,,Omlouvám se,ale mě ten pokoj lákal chápeš.“
,,Dobře,ale teď pojď ať si dáme to kafe.“ Řekla jsem a vzala Rusella za ruku.
Táhla jsem ho ze schodů až do kuchyně.
,,Postavím vodu na kafe.“ Řekl Rusell a.
Přikývla jsem.
,,Ruselli co se všechno bude potřebovat,abych mohla mluvit s rodiči?“ zeptala jsem se.
,,Budeme potřebovat asi 30 svíček,fotografii tvojí maminky a veliký klid.“ Řekl Rusell a usmál se na mě.
,,Opravdu to chceš zkusit?“ dodal.
,,Ano“
,,Víš,že nedopustím,aby se ti něco stalo. Miluji tě Jane vždycky bud.“
,,Ruselli víš přeci,že tě taky miluji.“
Řekla jsem a popošla ke kuchyňské lince,kde se opíral Rusell a koukal na mě.
Zadívala jsem se mu hluboko do očí a popošla ještě o malý kousek,který nás dělil. Pořád jsme se koukali jeden druhému do očí.
Já jsem to už nevydržela,tak jsem ho pevně objala. Rusell si mě co nejblíže přitáhl k sobě,abych mu nemohla utéci. Položila jsem si hlavu na jeho veliké rameno a on mi dal svojí hlavu na mojí. V tom nádherném objetí jsme stáli dlouho.Neměla jsem už ani chuť na snídani.
,,Ruselli půjdeme už?“
,,Půjdeme ,jen co vezmeme všechny věci.“

Přikývla jsem a odešla do obýváku pro 30 svíček a fotografii maminky.
Pak jsem šla zpátky do kuchyně,kde na mě čekal Rusell.
,,Budeme ještě potřebovat zapalovač nebo sirky.“
,,Ty nemám.“ Řekla jsem smutně.
,,To nic já mám zapalovač.“
,,Tak jdeme“ zavelela jsem.
Rusell přikývl. Chytili jsme se za ruce a začali šlapat do schodů. Zastavili jsme se až u babiččiného pokoje. Musím vám říct,že jsem se hodně bála. Ještě že tam byl Rusell.Dávala jsem pomalu ruku na kliku, s tím že otevřu,ale Rusell mi ruku chytil a řekl:,,Otevřu já.“ Řekl a usmál se na mě.
Přikývla jsem.
Rusell pomalu otevřel když jsem promluvila:,,Ruselli já se bojím.“
,,Neboj chytni se mě za ruku a pojď pomalu semnou do pokoje.“ Řekl a chytil mě za ruku. Pomalu jsme vešli do tajemného pokoje.(jinak se tomu říkat nedá). Hned jak jsme stáli ve prostřed pokoje,Rusell zapálil olejovou lampičku,která stála na stole.Celý pokoj byl ve tmavém dřevě,veliká postel,kde spí babička.
Rusell se podíval pod velký koberec a řekl:,,Jane,pojď sem tady máme ten kruh.“ Řekl a odhrnul celý koberec až ke skříni.
Já jsem přešla k Rusellovi,abych se mohla podívat na ten kruh.
Byl vyřezán do země,jak mi Rusell o něm vyprávěl. Ve středu kruhu byl malý kříž a kolem kříže byli jména.
Neznala jsem všechny jména,ale lekla jsem se protože v tom kruhu bylo jméno maminky,tatínka,babičky a dokonce moje a Rusellovo.
,,To je divné.“ Řekla jsem si v duchu.
,,Ruselli podívej se je tu moje a tvoje jméno“ řekla jsem zmateně.
,,Ano…..to protože umíme mluvit s mrtvými,…ale počkej vždyť ty nevíš jestli umíš nebo ne. To je nějaký divný,jakobito už někdo předurčil,ale kdo?“
,,Jak to probíhá?“ zeptala jsem se.
,,Nejdřív se musejí zapálit svíčky pak si sedneš do kruhu na ten křížek a musíš se co nejvíc soustředit na svojí maminku,aby se ti zjevila pak už se jí ptáš na co chceš. Mluvíš vlastně s fotografií,ale musíš se pořádně soustředit…jinak seti nezjeví.“ Vysvětlil mi Rusell.
Přikývla jsem a začala pokládat svíčky po obvodu kruhu. Rusell svíčky zapaloval.
Vypadalo to nádherně,,ale jaký to bude až v tom kruhu budu sedět?“ řekla jsem si tak pro sebe.
,,Dej si tu fotku do kruhu a posaď se na ten křížek“ řekl,ale já ho vůbec nevnímala,protože jsem byla myšlenkami úplně mimo.
,,Jane….posloucháš mě vůbec?“
,,Ehm….co jsi potřeboval?“Posaď se do toho kruhu a nezapomeň si tu fotku a nezapomeň se od všeho odreagovat.“ Řekl Rusell a já jsem si šla sednout do magického kruhu.
Rusell zhasl olejovou lampu,takže tam svítili ty svíčky. Bylo to nádherné.
,,Začni.Koukej se na tu fotku a mysli jenom na mamku,že jí chceš vidět.“ Navigoval mě co mám a nemám dělat.
Zadívala jsem se tedy na fotku a začala přemýšlet o mamince,že se sní chci setkat.
Najednou mě mysl zavedla na nějaké místo,které jsem neznala.
Byla tam akorát veliká jeskyně a kolem pár velkých kamenů. V jeskyni hořel oheň.
Šla jsem tedy dál.Uviděla jsem nějakou osobu.Byla hubená,ale pak když vyšla na světlo….zjistila jsem,že to je moje maminka.
,,Koncentruj se.Mysli na tu jeskyni a maminku.“ Uslyšela jsem Rusellův hlas.
,,Jé…to jsi ty Jane?
,,Mami?......jsi to ty?“
,,Ano broučku jsem to já.“
,Tak ty už jsi také mrtvá?“ zeptala se mě najednou.
,,Ehm….ne já jsem si s tebou akorát přišla promluvit.“
,,Aha.“
,,Co potřebuješ vědět?“
,,Co se vám stalo…a vůbec kde je otec?“

,,Otec už je na onom světě……..a zabil nás člověk“
,,Cože?....mě řekli,že jste měli nehodu.“
,,Tak to je lež….“ Řekla a najednou mi začal mizet obraz…..
,,Jane…jsi už při sobě?“ cloumal semnou Rusell.
,,Už jo…“
,,Co jsi se tedy dozvěděla?“
,,Moje rodiče zabili.“
,,Bože to je hrozné,ale mi to dáme do pořádku.“ Řekl Rusell a pevně mě objal. V objetí jsem mu ležela v náruči ještě dlouho.