Cesta II.

Přibližně v téže chvíli, někde úplně jinde se uprostřed města zjevil muž. Měl divoce rozježené vlasy, které mu čouhaly všemi směry. Svou drobnou postavu měl zahalenou do černého habitu pod kterým měl červenou košili. Oči mu planuly rudě jako kdyby byly samotnou branou do pekla. Rozhlédl se kolem sebe. Nalevo i napravo byly obyčejné řadové domky jako v každé jiném městě. I když tyhle domky byly něčím zvláštní. Nad každým prahem vysely usušené květy Kora. Což byla bylina specifická tím, že měla takový jemný zápach, jenž by se dal možná vzdáleně přirovnat k spáleným růžím, ale také měla odhánět všechno zlo. Což, se vlastně docela dobře dařilo, neboť v nedaleké vesnici měli celkem běžné problémy s Derlony. Magickými tvory, kteří ovládaly jediné kouzlo jenž zhmotňovalo malé množství jakési kyseliny v dosahu 1 metr od jejich spáru a jediným zájemem bylo vyrabovat nějaké město či vesnici.
Cizinec pomalu nasál vzduch do svého podivně zakřiveného nosu. Zvedl ruku před sebe a najednou mu začala svítit. Pomalu se na ní vytvářela ohnivá koule, která neustále rostla. V okamžiku, když byla větší než jeho hlava, jako by vážila několik kilo vrhl ji po nejbližším domě. Ozvala se obrovská rána. Koule úplně rozmetala dveře a to co z nich zbylo vzplálo vysokým ohněm. Síla koule jako by z proraženými částmi domu sílila a tak díra kterou vytvořila na konci byla dvakrát větší než na začátku. Lidé v okolí se začali budit a v domě jenž byl téměř přepůlen na dva kusy se ozýval šílený řev a ryk. Už se nedozvíme kdo tam žil. Nepříliš vteřin potom se celý zřítil. Cizinec se z hluboka nadechl a vmetl úplně stejné ohnivé peklo po soudních domech. Během toho už začali vykukovat lidé z protější strany ulice. Vůbec nechápali co se to děje. Jen sledovali ,mlčeli. Děti, muži, ženy. Nikdo nebyl schopen se byť jen pohnout. Každý se v duchu modlil aby se ten neznámý neotočil právě k jejich domu. Po té co začali hořet další dva, muž v černém se otočil a jakoby bodl pohledem do malé dívky, jenž strnule sledovala jak se dům její nejlepší kamarádky mění v prach. Pak zmizel. V tom okamžiku se vše dalo do pohybu. Muži i chlapci z vesnice začali nosit vodu a hasili zbylé domy. Nejprve aby se požár nerozšířil. Což se jim neprve dařilo, ale najednou zafoukal silný vítr, jenž rozšířil oheň na další dům. Dům tamního kováře, jenž hasil s ostatními. Vyběhl s bratrem na střechu jenž už byla pod plamenem alespoň z jedné třetiny. Jeho žena jim vyběhla pomoci na půdu a pomalu začali dostávat oheň pod kontrolu. Asi po pěti hodinách bylo po všem. Několik málo mužů ještě prohrabovali sutiny, ale našli jen zohavená těla. Tuto noc nebude nikdo spát…